Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

ŠKODY ZVĚŘÍ Ochrana lesů a přírodního prostředí. Škody způsobené lovnou zvěří Užitková zvěř srstnatá i pernatá způsobuje v lese přímé i nepřímé škody,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "ŠKODY ZVĚŘÍ Ochrana lesů a přírodního prostředí. Škody způsobené lovnou zvěří Užitková zvěř srstnatá i pernatá způsobuje v lese přímé i nepřímé škody,"— Transkript prezentace:

1 ŠKODY ZVĚŘÍ Ochrana lesů a přírodního prostředí

2 Škody způsobené lovnou zvěří Užitková zvěř srstnatá i pernatá způsobuje v lese přímé i nepřímé škody, které se liší podle druhu zvěře a dřevin. Zvěř škodí nejčastěji : • okusem, • spásáním, • uštipováním (pupenů), • loupáním a zimním ohryzem, • vytloukáním, • vytahováním a vyhrabáváním sazenic, • sběrem plodů a semen.

3 Způsoby poškození podle druhů zvěře Největší a nejrozsáhlejší škody v lesních porostech způsobuje zvěř spárkatá, hlavně zvěř jelení a srnčí. Z drobné zvěře nejvíce škodí v lese zajíc a králík. Méně již škodí zvěř daňčí, mufloní (až na výjimky), zvěř černá a pernatá

4 Jelení zvěř • Jelení zvěř škodí okusem pupenů a výhonků, loupáním a zimním ohryzem, vytloukáním a zašlapováním sazenic, spásáním žaludů a bukvic.

5 Okus -způsobuje poškození jak listnáčů nejvíce BK, DB, LP a JV. Z jehličnanů jsou to JD, SM a BO. Okus postihuje buď konce postranních výhonů, nebo je zasažen i terminální výhon. Opa­kovaný okus - kuželovité okusové útvary sazenic. Jakmile vrcholový výhon odroste z dosahu zvěře, projeví se urychlený výškový vzrůst sazenic. • Okusem jsou postihovány sazenice zejména v zimě a škody se stup­ňují obvykle ke konci zimy, hlavně v letech, kdy dlouho leží sněhová pokrývka. Okus způsobený spárkatou zvěří se pozná podle toho, že kru­hovitá řezná plocha je nerovná, okraje jsou roztřepené, často se zbytky neúplně utrženého lýka. Jelení zvěř vytahuje také čerstvě vysázené sazenice, a to někdy i ve větší míře.

6 Poškození zvěří

7 Loupání I -se označuje sloupnutí kůry a lýka na starších stromech. K loupání dochází ve vegetačním období (zejména 3.-4.), kdy zvěř nakousne kůru a trhnutím hlavy ji odloupne a pozře. Sloupnutím kůry se obnaží běl často na velké ploše kmene a vznikají tak následné škody. • Zimní ohryz kůry je nápadný zřetelnými otisky řezáků na lýku. • Loupání a zimní ohryz mají často za následek infekci dřevokaznými houbami, posléze rozsáhlé šíření hniloby v poškozených kmenech a tím kvalitativní ztráty na nejcennější oddenkové části kmene. Silně poškozené porosty předmýtného věku jsou pak ve zvýšené míře ohrožovány větrem, sněhem i námrazou.

8 Loupání II • Příčiny loupání se nejčastěji zdů­vodňují nedostatkem jakostní paše nebo nedostatkem určitých stopových látek v potravě. Zvěř také podstatně více loupe v porostech, ve kterých v zimě nečinně stojí (okolí krmelců, jižní svahy). • K prvnímu loupání dochází v porostech, které se začínají přirozenou cestou čistit od spodních zaschlých větví. Loupání trvá, pokud má strom jemnou a hladkou kůru. Největší škody vznikají v nesmíšených smrko­vých porostech.

9 Náhrada škod Uživatel odpovídá i za škody způsobené druhem zvěře, který není pro honitbu vymezen a nemá stanovený normovaný a minimální stav (zvěř přebíhavá ) • na druhé straně se však nehradí škody způsobené zvěří v oplocenkách a na stromech poškozených • jen na postranních výhonech (uplatňují se škody pouze na terminálu) a na lesních kulturách, • ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním k poškození méně než 1 % jedinců až do zajištění porostu, přičemž poškození jedinců musí být rovnoměrně rozmístěno po ploše. • při loupání a ohryzu zvěří vzniká nárok na náhradu škody v případě, že souvislá plocha poškozeného kmene je větší než 25 cm 2 nebo poškození přesahuje 10% poškozeného kmene.

10 Daňčí zvěř -škodí podobně jako zvěř jelení. Nárosty sice pomístně skousává citelněji, ale loupe poměrně málo. Mufloní zvěř -nezpůsobovala v minulosti citelnější škody. Její stavy však v současnosti rychle vzrůstají (i mimo obory), a tím dochází k zá­važným škodám způsobovaným ohryzáváním kůry kořenových náběhů a spodní části kmenů. Černá zvěř pomístně škodí vyrýváním sazenic, vykladených žaludů a bukvic, nebo rozrýváním půdy s náletem. Poškozuje oplocenky.

11 Srnčí zvěř • Škodí okusem pupenů a mladých výhonků. Vyhledává ze­jména listnáče a jedli, ale její škody jsou rozptýleny na větší ploše. Větší škody působí zpravidla v menších lesních komplexech obklopených zemědělskými kulturami. Zde se mohou projevit citelné škody okusem již po žních, kdy jsou rozsáhlá pole zorána a zvěř se za potravou sou­střeďuje do lesa. Škody však zdaleka nedosahují té výše jako u jelení zvěře, poněvadž srnčí zvěř nikdy neloupe. • Nápadná poškození způsobují srnci při vytloukání paroží v březnu až květnu. Na mladých stromcích odírají kůru i s lýkem ve výši 0,5—1,5 m nad zemí. Nejčastěji jsou poškozovány jednotlivě vtroušené modříny, borovice, douglasky, lípy a jeřáby.

12 Zajíc polní • poškozuje kultury lesních dřevin okusem výhonků, především listnáčů (buk, javor, jasan aj.). Poškození poznáme podle hladkého šik­ mého skusu bez stop po zubech. Za tuhých zim ohlodávají zajíci kůru na kmíncích sazenic a stromků. Stopy hlodáků jsou mělce vryty do běli a jsou 7—9 mm široké. Při vysokém sněhu postihuje ohryz často celý obvod kmínku i větévky silnějších sazenic

13 Závislost škod na vnějších činitelích • Škody, které způsobuje lovná zvěř na lesních porostech, ovlivňuje mnoho vnějších činitelů: • nedostatečná přirozená úživnost lesa pro stavy jelení zvěře, • neodpovídající myslivecká péče o zvěř, zejména po stránce výživy (nedostatečné a nepravidelné přikrmování), • nedostatečná nebo nevhodně prováděná ochrana porostů (údržba oplocenek, zane­dbané ošetřování kultur), • neodpovídající pěstební technika (volba dřeviny, nepostačující výsadba ohryzových a plodonosných dřevin

14 Biologická ochrana I - při­měřené stavy jakostní zvěře, odpovídající danému prostředí. -s urči­tými škodami je však nutno počítat -k výsadbě se musí používat zvláště silné a kvalitní sazenice jehlič­nanů a přiměřeně velké odrostky listnáčů. Rovněž je nutno dbát na dobrou přípravu půdy a na soustavné ošetřování sazenic. Do kultury je vhodné přimísit sadbou nebo síjí dřeviny krycí (okusové) určené pro pastvu zvěře (osika, jeřáb, bříza, olše). Přitom je třeba šetřit pro okus zvěře dřeviny a keře, které se na plochu dostaly přiroze­ ným nalétnutím semen nebo výmladností (bezy, maliník, ostružiník).

15 Biologická ochrana II • V podrostním hospodářství se mohou využívat záštitných rostlin (dřeviny, keře) k ochraně cílové dřeviny (dvojsadba)SM pichlavý. V případě, že záštitná dřevina příliš rychle roste, je třeba včas zmírnit její růst DBČ • Ke snížení škod přispívá i zvýšení podílu druhově a jakostně vhod­né přirozené potravy. Proto je třeba pamatovat i na výsadbu plodonosných dřevin. • Účelné a často nezbytné je spojit ochranářská opatření biologického rázu s mechanickým způsobem ochrany porostů. Děje se to hlavně nej­ různějšími způsoby oplocení, které mohou značně zvýšit účinnost bio­logické ochrany. Tento způsob je nově označován jako biologicko-mechanická obrana.

16 Celoplošná obrana • K omezení vstupu zvěře do ohrožených porostů slouží zábrany. Musí být voleny tak, aby chránily kultury proti všem druhům zvěře, kte­ré v dané oblasti škodí. Oplocenka je nejúčinnějším ochranným opatřením proti škodám zvěří, pokud nedojde k jejímu poškození. Proto se nesmějí oplocenky stavět přes cesty a trvalé přibližovací linie. Nedoporučuje se také oplocením přerušovat pravidelné ochozy zvěře (zejména černé) a stavět oplocenky podél porostních stěn ohrožených polomy.

17 Celoplošná obrana • Oplocení kultur snižuje výměru úživných ploch. Proto se musí všechny oplocenky udržovat jen po dobu nezbytnou k ochraně kultury. Jakmile kultura odroste nebezpečí okusu, musí se oplocení zrušit. Zbytky starých a neudržovaných oplocenek se musí z porostů odstranit a likvidovat, aby v odrůstajících mlazinách nebránily přirozenému pohybu zvěře. • Nesmí ohrožovat ani lidi ani zvířata • Ekonomický a estetický aspekt • Možnost odstranění bez následků • Zákaz vstupu do oplocených míst

18 Zradidla • jsou mechanická zařízení nebo předměty, které zvěři způsobují nepří­jemný vjem, takže se pak takto ohrazeným místům vyhýbá. Zradidla mohou být doty­ková (drát, elektrický ohradník), optická (blýskavé předměty) nebo akustická (nezvyk­lé zvuky, varovné hlasy živočichů), aromatická (nepříjemné pachy). Všechna mají jen krátkodobou účinnost a využívají se spíše v zemědělství a sadovnictví. Přezimovací obůrky Slouží k sezónnímu shromáždění zvěře,kde se jí předkladá krmivo a tak se brání škodám

19 Individuální ochrana • K obvazům kmenů se používá buď zelený, nebo suchý klest. Zelené větve v mlazinách se přiklápějí ke kmeni zdola, u starších stromů se ohýbají od nejvýše do­sažitelného přeslenu dolů. Klestový obvaz se stáhne páleným drátem. Provádí se jen v případech nutnosti v počátcích loupání na mladých jehličnanech (400 až 600 stromů na ha). • Při suchém obvazu se přikládají větve na kmeny střechovitě, silnými konci nahoru a převáží se rovněž páleným drátem. Obrana obvazováním kmenů větvemi je pracná a ne vždy dlouhodobě účinná. • V oborách se často používají k obraně vybraných listnáčů obvazy z tyček nebo půle­ných tyčí. Ty se přikládají hustě kolem kmene, takže vznikne obranný válec, který se ováže páleným drátem.

20 Individuální ochrana I • Obvazy terminálních výhonů slouží k jednoleté ochraně koncového pupenu. Používá se koudel, odpadová viskózní nebo ba­vlněná střiž; skelná vata není vhodná. • Chrániče jsou jednoduché prostředky používané k ochraně terminálních výhonů starších sazenic před okusem. Mohou to být pichlavé drátěné hvězdice, spirálo­vité toulečky z drátu nebo z plastů.. • Odpuzovadla (zradidla) jsou barevné proužky látky nebo proužky kovových fólií, které odrazují zvěř. Navazují se v několika kusech na cennější vtroušené dřeviny (modřín, douglaska, jedle obrovská).

21 Individuální ochrana II • Ovazy kmenů větvemi • Ochrana kostry porostu plastovým pletivem • Zraňování kůry jehličnanů byl ojediněle používaný způsob obrany proti loupání. Nej­ dříve odpuzuje zvěř vyroněná pryskyřice a po jejím zaschnutí zdrsnělá a zhrublá kůra.

22 Mechanická obrana

23

24

25

26 Chemická obrana • Chemické prostředky odpuzují zvěř nepříjemným zápachem a odpornou chutí. Používají se v lesních porostech buď k celoplošné obraně — zavětřovadla, nebo k obraně jednotlivých sazenic — repelenty.

27 Repelent a liz

28

29 Náhrady škod I • Zákon o myslivosti v § 54 jednoznačně stanoví, které škody zvěří se nehradí. Mimo jiné se nehradí škody na nehonebních pozemcích, které nejsou ze zákona součástí honiteb. Nehradí se také např. i škody způsobené „tzv. chráněnou zvěří", tj. zvěří, která je uvedena v seznamu, který je přílohou vyhl. MŽP č. 395/1992 Sb. Škody způsobené touto zvěří hradí stát. Bobr evropský, vydra říční, medvěd hnědý, rys ostrovid, vlk.

30 Náhrady škod II • V případě užívání honitby mysliveckým sdružením všichni jeho členové „ ručí rukou společnou a nerozdílnou". Jde o tzv. solidární odpovědnost podle § 438 Občanského zákoníku. Tedy pokud by se některý člen mysliveckého sdružení odmítl z jakýchkoliv důvodů • podílet na náhradě škody, mohou se ostatní členové, pokud uhradili celou škodu, domáhat i soudně uhrazení alikvotní části náhrady škod připadající na člena mysliveckého sdružení

31 Náhrady škod III • Podle ust. § 53 zákona o myslivosti je vlastník honebního pozemku povinen učinit přiměřená opatření, aby škodám zabránil. Přiměřenost pokud ji posuzujeme, je vždy nutno vztáhnout k nějaké skutečnosti. Např. k rozsahu škod způsobených v minulých letech, k účinnosti ochranných opatření, k vynaloženým nákladům, pracovním možnostem uživatele honebních pozemků, dodržení agrotechnických lhůt, zásad hospodaření aj. (např. při nedostatečném dosběru brambor či pozdním sběru kukuřice a následném zaorání zbytků mohou vzniknout škody černou zvěří i na následné plodině, která není běžně černou zvěří poškozována).

32 Náhrady škod IV Výši náhrady škod na lesních porostech je nutno kvantifikovat podle obecně závazného předpisu vyhl. MZe č. 55/1999 Sb. s omezeními podle ust. § 54 zákona o myslivosti, tj. nehradí se škody zvěří v oplocenkách, boční okus, a poškození sazenic méně než 1% jedinců na ploše. Z logiky ustanovení podzákonných předpisů, zejména ust. vyhl. Mze č Sb., vyplývá, že by se měl u porostů založených umělou sadbou brát jako východisko skutečný počet stromků na ploše zjištěný počítáním, a u porostů vzniklých přirozeně (náletem) maximálně 1,3 minimálních počtů stromků na ploše podle dřeviny a hospodářských souborů stanovených výše citovanou prováděcí vyhláškou k lesnímu zákonu

33 Náhrady škod IV • Nárok na náhradu škody musí poškozený uplatnit při škodách na zemědělských pozemcích do • 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla, u škod na lesních porostech, které se zjišťují k 1.7. za • předchozí rok (tedy od roku předchozího do 1.7. roku následujícího) opět do 20 dnů, tedy do • Po uplynutí těchto lhůt zákon stanoví 60 denní lhůtu na dohodu a event. realizaci dohodnuté náhrady. Po této lhůtě má poškozený 1 měsíc na to, pokud nedojde k dohodě, aby se domáhal náhrady škody u místně příslušného soudu. • Všechny tyto lhůty jsou prekluzivní (propadné) a jejich promeškáním nárok na náhradu škody zaniká.

34 Ochrana lesa a přírodního prostředí Otázky k opakování 1.Jaké druhy poškození zvěří znáte? 2.Jak škodí jednotlivé druhy zvěře 3.Jaká preventivní opatření proti škodám zvěří znáte? 4.Jaké jsou požadavky na oplocenku? 5.Jaké jsou zásady náhrad škod zvěří?


Stáhnout ppt "ŠKODY ZVĚŘÍ Ochrana lesů a přírodního prostředí. Škody způsobené lovnou zvěří Užitková zvěř srstnatá i pernatá způsobuje v lese přímé i nepřímé škody,"

Podobné prezentace


Reklamy Google