Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Mgr. Jan Siostrzonek Rodinné právo - pojem, systém, vývoj.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Mgr. Jan Siostrzonek Rodinné právo - pojem, systém, vývoj."— Transkript prezentace:

1 Mgr. Jan Siostrzonek Rodinné právo - pojem, systém, vývoj

2 Rodinné právo = souhrn právních norem, jejichž předmětem jsou práva a povinnosti osob, které v různých rolích vystupují v rodině a ve společenstvích rodině podobných  jde o práva a povinnosti  manželů  rodičů a dětí  dalších příbuzných  a dalších osob, které plní vůči dětem různé role nahrazující funkci rodičů  pojem RP současně označuje obor právní teorie, který se jakou součást soukromoprávní teorie zabývá teoretickými otázkami společenských vztahů mezi osobami výše uvedenými

3  je ovládáno zásadou rovnosti subjektů  specifičností RP je, že je upravuje i tzv. statusové otázky (normy upravující tuto oblast pak mají kogentní povahu) Pojem právo  Právo je jeden z několika společenských normativních systémů,  mimo právo stojí jiné neprávní společenské normativní systémy (jejich dodržování není zajišťováno státním donucením, k dodržování slouží jiné prostředky, např. náboženské sankce, společenský odsudek, např. morálka existuje vedle práva, nesplývá s ním, náboženství, slušnost)  dále existují i dílčí (specifické) normativní systémy, např. pravidla chování příslušníků určitého chování (lékaři, notáři, advokáti apod.)

4 • Právo (objektivní) = specifický společenský normativní systém - systém norem (pravidel) společenského chování lidí, jehož chování je zabezpečováno (vynucováno) státem (státní mocí) - odpovídá na otázku, jak je dovoleno se chovat a jaké chování je zakázáno (co je po právu a co není po právu) - normy objektivního práva = právní normy tvořeny jsou příkazy a zákazy, dovolením určitého chování - objektivní právo se člení na subsystémy = právní odvětví, rodinné právo je jedním z nich • subjektivní právo = míra a způsob možného chování subjektu práva (fyzické či právnické osoby) - je chráněno objektivním právem (poskytnutím státního donucení) - odpovídá na otázku, zda určitému subjektu určité právo náleží či nikoliv - bezvýjimečně platí v soukromém právu pravidlo obsažené v čl. 2 odst.3 LPS = vše, co není zákonem zakázáno, je dovoleno

5  obecně lze právo členit na právo hmotné (materiální) a procesní (formální) → objektivní právo hmotné = soustava právních norem, které stanoví, jak se lidé mají chovat × subjektivní právo hmotné = míra a způsob možného chování nositelé práva, které je objektivním právem chráněno, zaručeno, dovoleno → objektivní právo procesní = soustava právních norem upravujících postup orgánů i postup nositelů subjektivních práv a povinností při realizaci hmotného práva - postup při realizaci hmotného práva = proces, řízení - má obecně dvě fáze- nalézací = autoritativně (rozhodnutím orgánu státu) se konstatuje (nalézá) existence subjektivního práva či povinnosti u konkrétní osoby - vykonávací = právním postupem se vymáhají (realizují) dříve vyslovená (nalezená) subjektivní práva a povinnosti (nejsou-li vykonána dobrovolně) × subjektivní právo procesní = individuální procesní právo subjektu (podat návrh na zahájení řízení, být slyšen v řízení apod.)

6 Třídění práva  systém práva (právního řádu) se člení na subsystémy = právní odvětví (části práva)  právní odvětví (subsystémy) se seskupují do dvou subsystémů vyššího řádu - subsystémy vyššího řádu = právo soukromé, právo veřejné  právní odvětví (subsystémy) se naopak dále člení na subsystémy nižšího řádu. např. občanské právo se člení právo dědické, práva věcná, práva závazková apod.  český právní řád se tradičně člení na právo veřejné a soukromé (v tomto smyslu odpovídá tradičnímu členění kontinentálního práva) – jedná se o tzv. dualismus veřejného a soukromého práva  dualismus práva veřejného a soukromého má historický původ v právu římském  k jejich rozlišení vznikla řada teorií (teorie zájmů, subjektivní apod.)

7  veřejné právo = jeden účastník (stát, obec popřípadě jiný nositel státní moci) právního vztahu vystupuje vůči druhému jako nositel veřejné a svrchované moci a tím jako silnější účastník  tento silnější účastník může druhému objektu ukládat povinnosti (na základě zákona a v jeho mezích)  tato nerovnost subjektů odpovídá vztahu nadřízenosti a podřízenosti  soukromé právo = základním rysem je rovnost subjektů právních vztahů  rovnost subjektů právních vztahů se projevuje zejména v tom, že: a) žádný subjekt právního vztahu nemůže jinému subjektu téhož vztahu sám jednostranně uložit povinnosti ani si založit právo (typicky spotřebitelské právo) b) v případě sporu mezi účastníky téhož vztahu nemůže jeden účastník tento spor rozhodnout sám bez dohody s druhým účastníkem, ale musí se obrátit na soud (nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci)

8  základní zásada rovnosti subjektů soukromého práva v sobě nese další základní princip soukromého práva – autonomie vůle subjektů = je na vůli každého (subjektu), zda v souladu s tím, že může činit vše, co není zákonem zakázáno (čl. 2 odst. 3 LPS), vezme na sebe nějakou povinnost případně se stane subjektem práva a jakého  převážná část norem soukromého práva má dispozitivní povahu  autonomie vůle subjektů však má své limity stanovené objektivním právem (některé instituty rodinného práva)

9 Základní zásady soukromého práva • zásada rovnosti subjektů • nikdo nemůže být soudcem ve své vlastní věci • autonomie vůle subjektů • pacta sunt servanda = již uzavřené smlouvy mají být dodržovány → porušení smlouvy = porušení práva, které sebou nese právní odpovědnost pro toho, kdo smlouvu porušil • neminem leadere = nikoho nepoškozovat → nepoškozovat nikoho na osobnosti či jeho majetku → týká se jak povinností smluvních tak i mimosmluvních • prevence = předcházení ohrožování či porušování práv • ochrana dobré víry = zákon má být vždy vykládán tak, aby nebyl poškozen ten, kdo jednal v oprávněné dobré víře, že jedná po právu • ochrana slabší strany = prosazuje se v poslední době v souvislosti s existencí ekonomicky silných obchodních společností • neznalost zákona neomlouvá • zákaz odepření výkonu spravedlnosti (denegationis iustitiae)

10 Struktura soukromého práva a) obecné právo soukromé  lze jej ztotožnit s právem občanským, jehož základním předpisem je občanský zákoník b) zvláštní (speciální) práva soukromá  platí jen pro určité skupiny osob či právní vztahy  jedná se především o právo obchodní, pracovní, rodinné c) mezinárodní právo soukromé  upravuje soukromoprávní vztahy se zahraničním prvkem → vztah obecného soukromého práva a zvláštních odvětví je vyjádřen zásadou subsidiarity = všude tam, kde některou speciální soukromoprávní otázku (spadající do oblasti ad b) neupravuje speciální právní předpis daného speciálního odvětví, použije se k řešení podpůrně obecný předpis práva občanského, např. § 104 zákona o rodině  zejména se jedná o situace, kdy speciální soukromoprávní předpis určitou otázku záměrně neřeší a ponechává ji obecnému režimu občanskoprávnímu, dále např. tzv. mezery v zákoně

11 RP je zvláštním právem soukromým – pokud některou otázku neřeší toto právo, pak se uplatní obecné soukromé právo (tj. občanské) Systém rodinného práva Za účelem uspořádání systému RP se rozlišuje materie statusová a ostatní soukromo právní rodinněprávní materie Statusová materie je převážně upravena kogentními normami Např. založení a zánik manželství Ostatní materie se pak člení dále do dvou skupin Manželské právo Zahrnuje vztahy osobní, majetkové a osobně majetkové Rodinné právo v užším smyslu Člení se na vztahy mezi rodiči a dítětem, vztahy náhradní péče o dítě a vztahy obdobné

12 - veřejnoprávní oblast RP je tvořena institutem sociálně právní ochrany - Jedná se zejména o zajištění ochrany práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochranu jeho oprávněných zájmů (včetně ochrany jeho jmění) - Zákonná úprava představuje doplnění úpravy obsažené v zákoně o rodině, nijak se nekříží (z povahy věci ani nemohou) Prameny rodinného práva - Právní řád ČR je tzv. hierarchicky upořádán, proto i prameny RP mají různou právní sílu 1) Prameny RP s nejvyšší právní silou - LPS v čl zakotvuje ochranu rodičovství a rodiny - Zvláštní ochrana dětí a mladistvých - Rovnost práv dětí narozených v manželství a mimo ně

13 Omezení práv rodičů k dětem a odloučení dětí a rodičů se podmiňuje rozhodnutím soudů Součástí pramenů s nejvyšší právní silou jsou i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy (čl. 10 Ústavy ČR) Úmluva o právech dítěte Úmluva o lidských právech a základních svobodách Mezinárodní pakt o občanských a politických právech Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení Úmluva o osvojení dětí a celá řada dalších úmluv, které např. svým zaměřením se nemusí primárně vztahovat na oblast RP 2) Zákonné prameny RP z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník jedná se o ústřední právní předpis

14  z.č. 99/1963 sb., občanský soudní řád  zákon o sociálně právní ochraně dětí,  zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství

15 Normy rodinného práva  Prvořadý význam má rozlišování právních norem na normy kogentní a dispozitivní 1. Kogentní normy  od takových právních norem se právní úkon za žádných okolností nemůže odchýlit  projevem vůle subjektu právního vztahu nemohou být tyto normy vyloučeny ani omezeny

16  Cíl (úkol) kogentních norem  v soukromoprávních vztazích přisívají k ochraně slabších subjektů  korigují nerovnosti, které mohou při hospodářsky nerovném postavení subjektů vznikat a jež mohou vést k nežádoucímu a neúnosnému zatížení jen jednoho subjektu  Povaha kogentních norem  někdy vyplývá z textu normy, např. pokud norma samotná obsahuje kategorický příkaz či zákaz nebo pokud prohlašuje ujednání za neplatné (viz výše)

17  v pochybnostech, zda je určité ustanovení dispozitivní či kogentní, je na místě jej považovat za dispozitivní  jejich použití může být vyloučenou souhlasným projevem vůle subjektů právního úkonu (LPS a Ú ČR)

18  Úkol dispozitivních norem  práva a povinnosti tvořící obsah právního vztahu stanoví jen podpůrně – tedy pouze pro případ, že si je subjekty právního vztahu neupraví jinak (projev autonomie vůle – tj. autonomie vůle při tvorbě obsahu právního vztahu)  Charakter dispozitivních norem  nepochybný je tam, kde je součástí normy klauzule „nebylo-li ujednáno jinak“

19  Věcná působnost  řeší otázku, jaké vztahy právní předpis upravuje  každý právní předpis má ustanovení řešící věcnou působnost  Osobní působnost  pro které subjekty zákon platí  dva aspekty zda zákon platí pro všechny osoby (právnické, fyzické, stát) nebo jen pro některé z nich zda zákon platí jen pro občany ČR či i pro cizince (viz prostorová působnost)  Prostorová působnost

20  na kterém území zákon platí Zákon o rodině zásadně platí na celém území ČR ve vztahu k cizincům případně osobám bez státní příslušnosti se uplatní normy kolizního práva (zákon o mezinárodním právu soukromém)  Časová působnost  Od jakého okamžiku do kdy platí předpis  Uvedenou otázku v každém předpisu řeší tzv. intertemporální ustanovení  Tzv. zpětná působnost právních norem (retroaktivita) Rozlišuje se pravá a nepravá retroaktivita Pravá r. = právní režim nového zákona se vztahuje i na skutečnosti, které nastaly před nabytím jeho účinnosti Nepravá r. = vše, co se událo před nabytím účinnosti zákona se posoudí podle předchozí právní úpravy. Pokud právní vztahy vzniklé podle předchozí právní úpravy trvají i za účinnosti nového zákona, řídí se již novým zákonem Intertemporální ustanovení ZP obsahují celou řadu retroaktivních norem (r.nepravá)

21  Pravá retroaktivita není výslovně v platném soukromém právu zakázána (pouze u trestního práva je zakázána v neprospěch obviněného – čl. 40 odst. 6 LPS)  Pravá retroaktivita je však v rozporu se základními zásadami právního státu  zejména zásadou právní jistoty a zásadou ochrany již nabytých práv, a proto je nežádoucí (ustanovení předpisů s pravou retroaktivitou jsou běžně rušena ústavním soudem)

22  Aplikace (používání)  v širším smyslu = používání norem státními orgány, FO a PO  v užším smyslu = pouze určitý způsob používání norem, a to státními orgány – soudy (ochranu právům poskytuje pouze soud)  Zvláštní případy aplikace = analogie  Rozlišuje se analogie zákona a analogie práva  Analogie řeší případy, kdy určité situace nejsou řešeny výslovně konkrétní právní normou  Orgán aplikující právo (soud) však musí i v tomto případě rozhodnout (v právním státě je zakázáno tzv. denegatio iustitiae, tj. odmítnutí rozhodnutí pro neexistenci práva)  Analogie zákona = v rámci zákona se použijí normy, které jsou konkrétnímu případu svou povahou nejbližší

23  Analogie práva řeší obdobnou situaci, ovšem zde neexistuje žádná právní norma, která by danou věc řešila přímo a současně neexistuje ani norma podobná svým obsahem a účelem (která by mohla být aplikována dle zásad analogie zákona) V takovém případě věc bude rozhodnuta podle zásad soukromého práva  Interpretace (výklad) právních norem  při aplikaci právních norem se postupuje tak, že: nejprve se zjistí skutkový stav (dokazováním) poté se zjistí norma, která by na daný skutkový stav dopadala následně se objasní smysl normy u konkrétního případu  cílem interpretace je vyložit právní normu a její obsah  při výkladu (interpretaci) se používají metody – logická, gramatická, systematická, historická, teleologická, srovnávací

24  Podle subjektů rozlišujeme výklad  Autentický (legální) – provádí jej orgán (moci veřejné), který právní normu vydal  Soudní a to buď v podobě odůvodnění rozhodnutí konkrétního sporu nebo v podobě tzv. sjednocující judikatury Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu či Ústavního soudu  Vědecký (doktrinální) – např. vydáván právní vědou v odborné literatuře, komentářích k zákonům (v této souvislosti se největší vážnosti těší komentáře od spol. C.H.Beck)


Stáhnout ppt "Mgr. Jan Siostrzonek Rodinné právo - pojem, systém, vývoj."

Podobné prezentace


Reklamy Google