Důvěra a autonomie klienta v sociální práci Četba odborných textů Fakulta humanitních studií Katedra řízení a supervize sociálních a zdravotnických organizací.

Prezentace na téma: "Důvěra a autonomie klienta v sociální práci Četba odborných textů Fakulta humanitních studií Katedra řízení a supervize sociálních a zdravotnických organizací."— Transkript prezentace:

1 Důvěra a autonomie klienta v sociální práci Četba odborných textů Fakulta humanitních studií Katedra řízení a supervize sociálních a zdravotnických organizací Vyučující: Mgr. et Mgr. Ondřej Doskočil, Th.D. Vypracovali: Jana Pokorná, Monika Mydlářová, Radek Šoustal, Zuzana Tvrdíková

2 Cíle pracovní skupiny 1.Zjistit kontexty vztahů autonomie a důvěra v sociální práci Východisko z lékařské etiky Google Odborná literatura Odborné články Cizojazyčná literatura – anglická, německá 2.Práce s autonomií u klientů různých cílových skupin v praxi Odborné texty Rozdělení cílových skupin dle praxe studentů

3 První zjištění Z výše popsaného a z celkové rešerše na dané téma vyplývá, že ve většině literatury se v přímém smyslu oba termíny „autonomie“ a „důvěra“ v sociálních službách společně nevyskytují, ale při výkladu se oba termíny propojují v konkrétních tématech, jako jsou např. institucionální péče, rozhovor sociálního pracovníka s klientem o jeho problémech a při celkové interakci pracovníka s klientem. Důvěra a autonomie jsou také hodně důležité při práci s osobami, jejichž kompetence jsou omezeny například vážnou fyzickou nemocí, demencí nebo nízkým věkem.

4 Autonomie v praxi sociální práce Pojmy „autonomie a sebeurčení klienta“ v konkrétní praxi s těmito cílovými skupinami: lidé bez domova senioři osoby s postižením děti, nezletilí

5 Porozumění pojmu autonomie Lékařská etika vymezuje pojmy: Autonomie - je předpokladem (podmínkou) pro pravou důvěru - forma osobní svobody, ve které si jedinec určuje své jednání ve shodě se svým životním plánem Důvěra – je vždy ve vztahu k budoucnosti, základ vztahu - důvěřujeme tomu, že druzí se řídí pravidly a standardy vázanými k jejich statusu Kompetence (kapacita) ≠ inteligence -schopnost zpracovat dané informace, myslet, rozhodovat s ohledem na budoucí následky

6 Autonomie u lidí bez domova Autonomie jako právo na špatná rozhodnutí, na svobodu od vnější intervence. 1. Unjust freedom: The Ethics of Client Self-Determination in Runaway Youth Shelters, Karen M. Staler, Stuart A. Kirk 2. Ian´s Story: His Right to Self-determination, Robert Alcock 3. On the streets and refusing help, Community Care Jak zachovat klientům co nejvyšší možnou míru autonomie?

7 Autonomie lidí bez domova Evropská konvence lidských práv- povinnost zjistit kapacitu člověka v činění dílčích rozhodnutí a zachovávat tímto autonomii v dílčích oblastech života jedince. Zjistit mentální kapacitu, zda je si vědoma následků svých rozhodnutí, ví jak a kde hledat pomoc v případě nouze, dokáže identifikovat krizové situace, ve kterých by mohla potřebovat pomoc. Právo na „špatná“ rozhodnutí. Pokud není rizikem pro sebe či pro okolí, nemohou být sociální služby vnucovány. Důraz na prevenci, Wakefieldův koncept organizační hodnoty sociální práce - zajištění minimální distributivní spravedlnosti. Deprivace znemožňuje uskutečňování životního plánu na rovině svobody i spravedlnosti. Hodnota sebeurčení musí být omezena, pokud existuje pochybnost o způsobilosti nezbytné k prosazování životního plánu.

8 Autonomie u seniorů Zdroje: SÝKOROVÁ, Dana. 2009: Věková identita. Sociológia [online]. Bratislava: Sociologický ústav SAV, 2009, 41(2): s. 149-167 [cit. 2015-12-22]. ISSN 1336-8613. Dostupné z: www.ceeol.com SÝKOROVÁ, Dana. 2012: Staří lidé ve městě: Na okraj velkého tématu. Sociologický časopis: Czech Sociological Review[online]. Praha: Sociologický ústav AV ČR, v.v.i., 2012(1): s. 107-129 [cit. 2015-12-22]. ISSN 2336- 128X. Dostupné z: www.ceeol.com

9 Autonomie u seniorů - pojem Autonomie je seniory používána ve spojitosti se soběstačností v běžných oblastech života – velký vliv zdravotního stavu na kompetence. Senioři nechtějí být někomu na obtíž. Respekt k individualitě jedince a jeho potřebám - dát možnost ke svépomoci – poradenství. Pokud potřebují pomoci, vítají respekt bez předsudků a zažitých stereotypů. Spolupráce seniora a pracovníka – ne podřízené a nadřízené postavení = partneři v mezích hranic.

10 Autonomie u seniorů - vlivy Zdravotní omezení - vliv na kvalitu prožívání jedince a na způsob vnímání subjektivního věku – důsledkem může být závislost na druhých. Vzdálenost a mobilita v prostředí – zkracování vzdáleností (MHD) - napomáhá úspěšné strategii svépomoci a využití vlastní autonomie. Známé prostředí = kontrola nad situací. Vnímání jedince společností má vliv na sebepojetí. Rozpor ve vnímání seniorů společností – zažitá představa o tom, jak má senior vypadat x tlak společnosti na dynamický život.

11 Autonomie osob s postižením Zdroje: Vágnerová, Marie. 1999. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál Kopřiva, Karel.2013. Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál Wehr, Jörg. 2011. Etická dilemata v péči o lidi s mentálním postižením a epilepsií. Epileptologie (28): 129-133 ÖAR: Österreichische Arbeitsgemeinschaft für Rehabilitation. 2011. Souhrnná zpráva zastřešující organizace Svazu tělesně postižených v Rakousku [online] [cit. 11.listopadu 2015 ]. Dostupné z

12 Psychologická problematika Zatížení omezením zkušeností z běžného prostředí. Silná závislost osob s mentálním postižením na druhém člověku, na sociálním pracovníkovi. Tendence v péči: Přílišná kontrola klienta – zabraňuje rozvoji autonomie. Přílišné obětování se pracovníka – nadměrná péče – udržuje klienta pod potenciálem jeho samostatnosti.

13 Etická dilemata Ze zkušeností a výzkumů Švýcarského centra pro epilepsii v Zürichu vyplývá, že lidé s mentálním postižením mají častěji epilepsii – nutnost péče – záchvat může přijít kdykoliv. Znamená to účast na životě pacienta. Nejčastěji jsou řešeny otázky plavání, koupání, volný pohyb, noční kontroly záchvatů, před a pozáchvatové stavy, stavy agrese vedoucí k omezení svobody pacienta – zásah do intimity a svobody člověka. Situace, kdy pacienti odmítli diagnostická a terapeutická opatření, když následkem omezených intelektových schopností nemohli rozumět důvodům – konflikt mezi činěním dobře a mezi autonomií.

14 Proces etických rozhodování Pokud nejsou osoby ve stavu o sobě rozhodovat, zajišťují toto jiné osoby. Jejich rozhodování by se mělo opřít o domnělou vůli jedince. Etické fórum při Epileptologickém centru v Zürichu rozvinulo v souvislosti se „sedmi kroky etických rozhodování“ švýcarské teoložky Ruth Bamann-Hölzle postup, který napomáhá rozhodovat u osob, které samy rozhodovat nemohou. Jde o to, že každá osoba s handicapem, u které je to možné, by měla absolvovat u etických otázek rozhodovací pohovor. Lékař a pečující osoba rozhodnou, zda je možné zahájit tento proces. Jsou přizvány další osoby, které mohou přinést důležité informace k tématu, je zahájeno společné setkání, kde předsedající etického fóra moderuje rozhovor jako neutrální osoba. Rozhovor trvá 60 – 90 minut a jsou vyhodnocovány tyto otázky:

15 Proces etických rozhodování  O jaké rozhodnutí jde?  Jaké informace je nutné osvětlit, jaké názory vyměnit, osvětlit otázky k tématu?  Byly všechny pro rozhodnutí relevantní hodnoty uvedeny? Následuje pokus o konkrétní řešení. Jsou prodiskutovány návrhy. Pokud dojde k rozhodnutí, je vystaven protokol, podepsán všemi přítomnými. Pokud k rozhodnutí nedojde, je stanoven nový termín etického fóra.

16 Autonomie dítěte Bittner, Günther: Autonomie dítěte Maria Montessori: Vývoj dítěte je výsledkem jeho vlastní činnosti, budování vlastní osobnosti – vývoj jako volný, nedeterminovaný výtvor dítěte. Autonomie dítěte vychází z uznání, že dítě je osobou již od nejrannějšího věku. Svou osobnost, tedy i svou autonomii, dítě rozvíjí svým aktivním přístupem k životu, čímž nevědomě následuje své „vnitřní určení“. V současné době převládá „boj mezi dítětem a dospělým“ ve snaze potlačit autonomii dítěte – vychovat tak dítě poslušné, slušné, dobré, pohodlné, bez jediné své vlastní myšlenky.

17 Autonomie dítěte Giesinger, Johannes: Autonomie und Verletzlichkeit. Auf dem Weg zu einer normativen Konzeption von Kindheit Základní vnímání autonomie dítěte skrze Kantovu praktickou filosofii: Dítě lze vnímat jako bytí, které doposud není autonomní, je však na cestě k nalezení plné autonomie. Na jeho vývoj k dospělosti lze pohlížet jako na osvobozování se od rozhodování druhých skrze objevování vlastní přirozenosti. Za autonomní jedince se můžeme považovat jen tehdy, když naše vůle vychází ze základů, které jsou zakotveny v naší identitě. Tohoto jsou schopni jen dospělí jedinci, neboť mají vytvořenu stabilní a koherentní identitu, na rozdíl od dětí, které se řídí svými spontánními přáními a impulsy.

18 Závěr Ve všech oblastech zkoumání autonomie klienta je kladen důraz na postavení člověka v interakci s okolním světem. Tato interakce má značný vliv na rozvoj jedince. Jedinec jako lidská bytost je nositelem nezcizitelných práv na sebeurčení, náležejících člověku na základě jeho lidské přirozenosti. Sociální pracovník musí při své činnosti těchto práv dbát, zvláště při krocích, které vedou k jeho vstupu do klientovy autonomní sféry, a za situací, kdy klient není rozumově schopen rozpoznat míru tohoto zásahu. Důležité je v danou chvíli nejen objektivní vyhodnocení zájmu klienta, ale též v mezích klientových schopností jeho zapojení do procesu pomoci.

19 Závěr Důvěra se v danou chvíli stává jedním ze základních prvků vytváření tohoto tvořivého vztahu. Zachování nejvyšší možné míry autonomie u klientů pak spočívá v zajištění kapacity člověka v činění dílčích rozhodnutí a zachovávat tímto autonomii v dílčích oblastech života tohoto jedince. Důležitou kompetencí sociálního pracovníka je jeho schopnost zjistit mentální kapacitu klienta, zda si je vědom následků svých rozhodnutí, ví jak a kde hledat pomoc v případě nouze, dokáže identifikovat krizové situace, ve kterých by mohl potřebovat pomoc

20 Závěr Děkujeme za pozornost.