Závislost a její léčba z rituální perspektivy

Prezentace na téma: "Závislost a její léčba z rituální perspektivy"— Transkript prezentace:

1 Závislost a její léčba z rituální perspektivy
Mgr. et Mgr. Klára Zajíčková Katedra psychologie, FSS MU Středisko následné péče Point 14 AT-KONFERENCE, Seč,

2 Rituální perspektiva? 3 oblasti:
postupné vymizení původních rituálů, individualizace západní společnosti (Alexander, 2008; Gergen, 2009; Lorencová, 2010/2011) spontánní tvorba rituálů vlastních, kultura závislosti (Nerad a kol., 1989; Zoja, 2000; Beccaria, Sande, 2003) Léčba závislosti jako „velký rituál přechodu“ (White, 1997; Kalina, 2008, 2013) Proč? absence dostatečného výzkumu na dané téma (např. Kalina, 2008) Zkoumání rituálů – problematické?

3 Co je vlastně rituál? uchopení rituálu problematické – problém mnohovrstvého a mnohovýznamového lidského jednání, různé definice v různém čase a prostoru (Lorencová, 2010/11) Rituál jako… cesta, kterou se z nevědomí (prostřednictvím mýtů a symbolů) projikují archetypy historické zkušenosti lidstva do dnešní reality člověka (Jung, 1959 podle Valenta, 2007) pravidelně se konající, bez jakékoli změny probíhající sled jednání, které má většinou symbolický obsah a používá symbolických forem (Müller, Müller, 2006) syntéza několika důležitých úrovní společenské reality: symbolické a sociální, individuální a kolektivní (Eriksen, 2008)

4 Základní dělení rituálů
Rituály nebezpečí – stmelení skupiny v případě vyhrocených situací Rituály přechodu – zajištění plynulosti sociálně významné změny Rituály trestání – semknutí spravedlivých a posílení platnosti ustálených norem Rituály oslavné – ceremoniální vyjádření úspěšnosti a superiority vlastní skupiny Rituály úcty – vymezení vztahů nadřízenosti a podřízenosti (podle Linhart, Vodáková, 1996)

5 Přechodové rituály 3 fáze přechodového rituálu (Van Gennep, 1996)
Odloučení od zbytku skupiny - jedinec je izolován a často podroben zkouškám Období pomezí (liminální) - podstoupení rituálu, který ho formálně uvádí do nové společenské role Znovupřijetí „nového“ jedince do společnosti Teorie liminality a communitas (Turner, 2004) liminalita či antistruktura jako období převrácení/sociálního chaosu, které je v protikladu ke struktuře tj. sociálnímu řádu, čímž vytváří prostor pro inovaci spontánní communitas – absolutní konfrontace lidských identit, upřímně hluboký způsob lidské interakce liminoidní jevy – individuální, nekonvenční, subkulturní

6 Význam rituálů Upevňují společenství
Pomáhají překlenovat obtížné životní situace Dávají společenství sebepřesahující smysl ve vztahu k tradici, přírodě a kosmu Umožňují jednotlivci se bezpečným způsobem do společenství začlenit a ztotožnit se s ním zprostředkovávají elementárních hodnoty kultury a soulad s nimi řeší problémy individuálního vývoje a dosažení či udržení osobní integrity a identity (podle Kalina, 2008) Předává se síla, stmelují, jsou příjemný, při vaření na nic nezapomeneš (klienti SNP, 2014)

7 Spiritualita a (para)religiozita
Rituál jako praktické naplnění spirituálního rozměru lidské existence Klíčové prvky spirituality: smysluplnost, hodnoty, transcendence, spojení, stávání se (Martsolf, Mickley, 1998 in Nešpor, Csémy, 2006) „I am not religious, but I am spiritual“ – nejasný vztah, spiritualita jako jádro/prožitková složka náboženství (Říčan, 2007), „postmoderní potomek náboženství“ Závislost jako spirituální problém (Jung; AA; Kudrle, 2006) 3. složka závislosti: parareligiosní potřeba (Nerad a kol., 1989; Zoja, 2000) srov. rituální složka (Hampl, 2002) – hlubší, archetypální kořeny, neproniká do vědomí

8 Identita, iniciace, individuace
drogy jako faktor osobní i sociální identity – specifická role v období dospívání – Erikson (1958): identita vs. konfuze rolí: stereotyp závislosti jako protiklad nejistoty užívání drog jako náhradní prostředek separačních a individuačních tendencí (Hajný, 2003) intoxikace jako způsob vlastní separace od osobní identity, sociální struktury a sociálních kategorií (Beccaria, Sande, 2003; srov. Baumaister, 1991) – spontánní communitas iniciační potenciál drogové závislosti, náchylnost ke skupinovým fenoménům (drogové subkultury, rituály) – cesta k vlastní individuaci prostřednictvím pádu na dno a následné léčby (Kudrle, 2006) analogie procesů iniciace a individuace (Nerad a kol., 1989) Individuační proces analogický procesům iniciačním: iniciace – tradiční předpisy a symboly X individuace – přirozená produkce symbolů, spontánní duševní pochod (Nerad a kol., 1989)

9 Alternativní pojetí závislosti
Závislost jako primárně religiózní problém (Szasz, 1996) Dislokační teorie závislosti (Alexander, 2008) závislost (v nejširším slova smyslu) jako politický problém původ ve fragmentaci identity, která je důsledkem společnosti volného trhu, kladoucí přehnaný důraz na individualismus a soutěživost závislost jako adaptace na danou společenskou situaci a z ní plynoucí dislokaci v důsledku oddálení se od sociálních a spirituálních vazeb, nezbytných pro zdravou psychosociální integraci – zvládnutí vývojových úkolů (Erikson, 1958) Zdravotní nebo kriminální problém? Jednání mimo kontrolu nebo svobodná vůle? Psychická nebo fyzická závislost? Prohibice nebo legalizace? Ad 1: Adaptace na dislokaci není ani nemoc ani kriminální akt, ale primárně politický problém (společnost nastavená tak, že vede k dislokaci) x srov. Szasz (1996) religiózní problém Ad 2: Adaptace jako proces, který něčemu slouží, nikoli jako dobrovolný nebo nedobrovolný akt – zahrnuje oba aspekty Ad 3: Psychologické aspekty závislosti mají fyziologické koreláty (na neuronální rovině) a naopak – fyziologické aspekty mají psychologické koreláty (mohou být prožívány přímo nebo nepřímo) Ad 4: Problematika závislosti přetrvává stále, ať už je to tak nebo tak

10 Teoretická východiska – pojmová mapa

11 Moje dizertační práce Jaká je role rituálů v příběhu rozvoje a léčby závislosti na návykových látkách? Jakým způsobem se vlastní drogová závislost podílela na formování identity zkoumaných osob? Jaké spirituální potřeby pomáhala drogová závislost zkoumaným osobám saturovat? Jaké další faktory spojené s užíváním drogy samotné (nikoli však jejím účinkem) vnímají zkoumané osoby jako významné?

12 Popis designu – pilotáž
Klienti Střediska následné péče Point 14 – závěrečná etapa procesu změny 2 ohniskové skupiny: 1. na téma „spiritualita“, 2. na téma „rituály“ (využití prvků arteterapie) Individuální rozhovory s vybranými klienty (narativní interview) Cíle výzkumu: podrobný popis fenoménů drogové závislosti a jejich významů v rámci vlastní žité zkušenosti optikou rituální symboliky specifikace pojmů „parareligiosní potřeba“/rituální složka závislosti – doplnění o prožitkovou hodnotu samotných aktérů

13 Některé zajímavé poznatky
Rituál jako: každodenní rutina x něco nevšedního, výjimečného, spirituálního Rituály vyzkoušené x rituály jako přání (např. ve sportu), praktické x pocitové Ranní rituály – když se naruší, je zkažený celý den Rodinné rituály – zabíjačky, vybírání brambor, nedělní oběd – stmeluje Obsedantní rituály – vyhnutí se úzkosti Rituály v TK – ty, které klienti sami zažili jako aktéři nebo pozorovatelé pozitiva: mystický, předává se síla, vyvrcholení léčby X negativa: něco exkluzivního, nedosažitelného nebo naopak všedního (pořád dokola)

14 Rituály spojené s užíváním NL
příprava a aplikace látky, výsada prvního ochutnávače varu, joint a lahváč po ránu… klienti s nimi sami přicházejí, pro část z nich vůbec první asociace něco velmi známého x neochota a strach o tom mluvit pro klienty ožehavé téma, jehož velkým rizikem je spouštění chutí; „Pandořina skříňka“ možné implikace pro prevenci relapsu?

15 Z rozhovoru „Já jsem byl strašně dychtivej poznání života. To byla jedna z věcí taky proč jsem slít do těch drog. Víš jak, dychtivej po nějakejch novejch věcech. Já když jsem poprvé, to mně bylo 16., kouřil trávu… to bylo, to nemělo žádnej účinek. Ale už jenom ten pocit, jakože kouřim marihuanu ne? Tak jsem z toho byl hin. A Když jsem si začal píchat pervitin, jako aplikovat ho, tak takový, nekecám ti, možná dva roky, možná o něco víc, jo, ale tak ty dva roky mě šíleně vzrušovalo jenom jak mi přikládali tu jehlu k žíle.“

16 Otázky k diskuzi Jak téma zkoumat tak, aby to pro klienty bylo bezpečné? Jak se ptát tak, abychom dostali ty „správné“ odpovědi? Co nového může dané téma vnést do problematiky závislosti a její léčby? Potřebujeme v dnešní době rituály? Jak můžeme jako odborníci oslovovat dané téma u našich klientů v rámci každodenní praxe? Má to vůbec smysl?

17 Děkuji za pozornost

18 Literatura Alexander, B., K. (2008). The Globalization of Addiction. A Study in Poverty of the Spirit. New York: Oxford University Press. Baumaister, R. (1991). Escaping the Self. New York: Basic Books. Beccaria, F., Sande, A. (2003). Drinking Games and Rite of Life Projects: A Social Comparison of the Meaning and Functions of Young People's Use of Alcohol during the Rite of Passage to Adulthood in Italy and Norway . Young, May, vol. 11 no Eliade, M. (1994). Posvátné a profánní. Praha: Česká křesťanská akademie. Eriksen, T., H. (2008). Sociální a kulturní antropologie. Praha: Portál. Erikson, E., H. (1958). Identity and The Life Cycle. Psychological Issues. New York: International University Press. Gergen, K. J. (2009). Relational Being. New York: Oxford University Press. Hajný, M. (2003). Vývojové aspekty vzniku a rozvoje závislosti. In Kalina, K. a kol. (Eds.) :Drogy a drogové závislosti 1: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky. Hampl, K. (2002). Léčba závislosti na heroinu metadonem v zařízení AT bez lůžkového zázemí. In: Česká a Slovenská psychiatrie. 98, č. 2, s. 86–91. Kalina, K. (2008). Terapeutická komunita: Obecný model a jeho aplikace v léčbě závislostí. Praha: Grada. Kalina, K. (2013). Psychoterapeutické systémy a jejich uplatnění v adiktologii. Praha: Grada. Kudrle, S. (2006). Závislost jako spirituální učitel. Online. Dostupné z: Linhart, Vodáková (1996). Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum. Lorencová, R. (2010/11). Spiritualita uživatelů alkoholu a marihuany. Praha: Dauphin. Müller, L., Müller, A. (2006). Slovník analytické psychologie. Praha: Portál. Nerad, J. a kol. (1989). Psychoterapie závislostí na alkoholu a jiných látkách. Praha: Výzkumný ústav psychiatrický. Říčan, P. (2007). Psychologie náboženství a spirituality. Praha: Portál. Szasz, T. (1996). Ceremoniální chemie. Olomouc: Votobia. Turner, V. (2004). Průběh rituálu. Brno: Computer Press. Valenta, M. (2007). Dramaterapie. Praha: Grada. Van Gennep, A. (1996). Přechodové rituály. Praha: Lidové noviny. White, M. (1997). Challenging the culture of consumption: Rites of passage and communities of acknowledgement. Dulwich Centre Newsletter, Nos.2&3. Zoja, L. (2000). Drugs, addiction and initiation: The modern search for ritual. Einsiedeln: Daimon Verlag.