Typologie sociálních států

Prezentace na téma: "Typologie sociálních států"— Transkript prezentace:

1 Typologie sociálních států
Reziduální – vychází z předpokladu, že sociální potřeby lidí primárně uspokojuje trh a rodina, zasahuje teprve v kritické situaci, klade důraz na individuální odpovědnost, někdy nazýván „buržoazní“. Pasivní (retrospektivní) politika –zaměřuje se na řešení již vzniklých sociálních problémů (vychází z ideálů klasického liberalismu) Institucionální – chce uspokojit standardní životní potřeby jedinců a skupin, integrovat společnost, vyrovnávat nerovnosti, preventivně předcházet sociálním událostem, někdy nazýván „proletářský“. Aktivní (perspektivní) sociální politika – předcházení vzniku sociálních problémů (vychází z ideálů socialismu a moderního liberalismu)

2 Typologie sociálních států
Klasickou je Esping-Andersenova typologie sociálních režimů, který nehovoří jen o „welfare states“, ale „sociálních režimech“ – s ohledem na to, že aktérem sociální politiky není jen stát, ale i další subjekty, jde tedy spíše o WELFARE MIX: Liberální – reziduální, slabý, individualistický, moralizující, sociální pomoc jen pro chudé, záchranná síť, stát jako garant minimálního statusu, „zbytková kategorie“, je univerzální, zacílený na chudobu, snaží se ochránit všechny potřebné, ovšem jen v rozsahu minimálního zabezpečení (USA, Kanada, Velká Británie, Austrálie) Konzervativní – středně silný, role rodiny, zachování statusových rozdílů – korporativismus, role církve a občanské společnosti, stát jako garant stávajícího sociálního a příjmového statusu, převažuje financování ze sociálního pojištění, (Německo, Rakousko, Francie) Sociálně-demokratický – silný, rozvoj individuální emancipace, participace všech občanů, eliminace rodiny a trhu, založen na univerzalismu – zajištění všech občanů proti sociálním rizikům, náklady hrazeny především z daní (Švédsko, Norsko, Finsko, Dánsko)

3 Esping-Andersenova typologie
(The Three Worlds of Welfare Capitalism 1990)

4 Typologie sociálních států
Později ke třem stávajícím Esping Anderson (1999) dodává: Rudimentární (jihoevropský, latinský) – „duální“ – obsahuje prvky liberálního, konzervativního, i sociálně-demokratického modelu, silná úloha rodiny, „slabě vyvinutý konzervativní model“ (Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko) Máme tedy, rekapitulováno, čtyři modely sociálního státu (Keller, 2005:49–60 ) liberální (reziduální, anglosaský, britský) konzervativní (korporativní, bismarckovský, kontinentální, středoevropský, institucionální) sociálně-demokratický (skandinávský, severský, radikální) rudimentární (jižní, jihoevropský, latinský)

5 Varianty SS a náboženská tradice
„Současně může být ukázáno, že rozdílný welfare mix a rozdílné delegování primární kompetence pro vytváření sociální péče stojí v úzké souvislosti s příslušnými sociálně-kulturními a sociálně-religiózními kontexty, čímž získávají zvláštní pozoruhodnost heterogenní religiózně-konfesní hlubinné dimenze evropského utváření sociálního státu“. Michael N. Ebertz: Charita jako činitel německého sociálního státu: K náboženskému kontextu evropského vytváření sociální péče (

6 Varianty SS a náboženská tradice
Skandinávské sociální státy vděčny nejen sociálnědemokratickým, ale též evangelicko-luterským vlivům a tradicím. Pro sociální etiku luterského protestantismu, který ve skandinávských státech spočívá ve státně-církevní tradici, je, krátce řečeno, charakteristické to, že je státu coby „starostlivé vrchnosti“ připisována primární kompetence pro celkové zabezpečení bytí, a tím také pro vytvářené sociální péče. Rovněž je zřejmé, že se ve Švýcarsku, Holandsku a Velké Británii vytvořily sociální státy, jež jsou formovány svobodněcírkevně-kalvinistickými vlivy a tradicemi.15 Narozdíl od luterského protestantismu, svobodně církevní-kalvinismus odpovědnost za zabezpečení bytí a vytváření sociální péče nepřipisuje státu, nýbrž individuu. Nakonec se ukazuje, že se v katolicky ražených zemích - ve Španělsku, Portugalsku a Itálii, ba dokonce i ve Francii, udržují sociálně etická tradice a mentalita, které nepřipisují primární kompetenci pro celkové zabezpečení bytí a vytváření sociální péče pouze státu a pouze individuu, nýbrž rodinám a – pokud možno – také církvi ve spolupráci se státem.

7 Welfare state v ČR Socialistické země střední a východní Evropy uplatnily „leninský režim“ sociálního státu, autoritářského státního univerzalismu, který je svéráznou kombinací sociálně-demokratického a korporativistického režimu (DeDeken) Monopolní realizátor sociální politiky je stát, další sociální subjekty potlačeny (občan, rodina, církve, neziskový sektor) Občanská solidarita uplatněná na zaměstnance státu (u nás 95%, ale třeba v Polsku bylo mnoho soukromě hospodařících rolníků vyloučených z této statusové solidarity)

8 Welfare state v ČR Všechny postkomunistické sociální státy představují směs konzervativně korporativních a liberálních režimů, s houževnatými univerzalistickými prvky. Jejich vývojové směřování je možno popsat jako transformaci (nikoliv nutně jednosměrnou) od autoritářského státního univerzalismu přes konzervativní korporativismus k reziduálnímu liberalismu. (Český sociální stát v postkomunistickém kontextu, Martin Potůček, Centrum pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze)

9 Welfare state v ČR Český stát blahobytu se vyvíjí, reaguje na situaci, odráží stávající ideologickou orientaci vlády, nelze jej (zatím) zařadit Česká republika jako „hybridní sociální stát“ „Z pohledu dekomodifikace je Česká republika středně dekomodifikující, podobně jako konzervativní státy, nicméně je to z důvodu nízkých náhradových poměrů a vysokého pokrytí (podobně jako Velká Británie, která má ale náhradové poměry ještě nižší). Z pohledu stratifikace pak Česká republika pravděpodobně nejvíce směřuje k sociálně-demokratickému modelu, čímž ale nechci říct, že by se podobala severským zemím. Na základě tohoto ukazatele totiž dosáhly vysokých pozic i např. Belgie nebo právě Velká Británie. Z pohledu vztahu státu a trhu se blíží nejvíce sociálnědemokratickému modelu. V případě familismu a defamilizace je označena jako mix konzervativních a liberálních principů“. (TYPY STÁTU BLAHOBYTU A ČESKÁ REPUBLIKA, DP, Jana KVAPILOVÁ

10 Trendy u nás K úvaze: Liberální prvky – nízký podíl HDP na sociálních výdajích, převaha testovaných dávek Konzervativní prvky – např. výše podpory v nezaměstnanosti se odvíjí od výše předchozího výdělku, podpora rodiny (mateřská+rodičovský příspěvek) Severské prvky – defamilizační trendy (podpora jeslí, důraz na zaměstnanost žen), štědré dávky (např. přídavky na děti) i u nižších středních vrstev Spory a protichůdné trendy o povahu sociální politiky

11 Welfare state v ČR Český sociální stát má lepší výsledky než jiné postkomunistické sociální státy (s výjimkou Slovinska) - míra chudoby je nižší (průměrný podíl občanů s příjmy pod 60% průměru činí 8% a je nejnižší v EU) - podíl veřejných výdajů na zdravotní a sociální péči osciluje kolem 20% HDP (Největší podíl sociálních výdajů cca 32 % HDP – Švédsko, průměr EU 27,5 %, z toho cca polovina jsou vždy penze)

12

13 Ideologická debata o sociálním státu
Sociální stát byl „zpochybňován od samých svých počátků“, přičemž „kritika sociálního státu ze strany jedněch a zoufalá snaha druhých zachránit z něj, co se snad zachránit ještě dá, tvoří v současnosti ústřední osu veškeré politiky“(Keller, 2005:9) „Tato otázka je stálým předmětem sporů mezi politickou pravicí a levicí. Pravicové vidění má sklon přičítat vinu za neúspěch, bídu nebo nezajištěné stáří jednotlivci (…) Levice se naopak snaží uvést rizika, jimž čelí jednotlivci, do vztahu se strukturou a fungováním systému celé společnosti“. (Keller, 2005:9)

14 Ideologická debata o sociálním státu
Sociální stát v jeho extenzivnějších formách hájí především socialisté a moderní liberálové, částečně také křesťanští demokraté  důraz na rovnost, společenskou solidaritu, sociální jistoty, zdůrazňují pozitivní jevy, kterých může sociální stát dosahovat (sociální soudržnost, sociální smír, emancipace a seberealizace člověka) kritizují rizika tržního kapitalismu a globalizace, trh neposkytuje některé statky a zajištění proti rizikům, kritizují omezování solidárních mechanismů a oklešťování sociálních práv Kritice podrobují a někdy i odmítají silnější sociální stát zejména klasičtí liberálové, neoliberálové a konzervativci, Nová pravice  důraz na individualismus, odpovědnost, morálku, aktivitu, kreativitu, rodinné vazby a rodinnou solidaritu kritizují extenzivní výdaje státu na sociální politiku, zdůrazňují negativní jevy, na kterých se sociální stát podílí (rozklad morálky, odpovědnosti, mentalita závislosti a nároku, rozvodovost a rozpad rodiny)

15 Ideologická debata o sociálním státu
SVOBODA Sociální stát se v zásadě snaží zajistit všem občanům určitou úroveň blahobytu (otázka míry) a vyvážení určitých hodnot (svoboda, rovnost, spravedlnost), o které vedou jednotlivé ideologické koncepty spor… SPRAVEDLNOST ROVNOST

16 Ideologická debata o sociálním státu
Svoboda negativní x pozitivní Rovnost formální x materiální Spravedlnost individuální x kolektivistická Rozdělování – každému podle jeho práv, potřeb, zásluh? Rovnost – před zákonem, rovnost příležitostí, rovnost výsledků? Klíčový tématem je definice chudoby, tato může být absolutní (pod hranicí základních potřeb) nebo relativní (vzhledem k průměru ve společnosti – např. méně než polovina průměrného příjmu....) Tedy přeformulováno, jak silně má stát přebírat zodpovědnost za politickou, ekonomickou a sociální prosperitu svých občanů

17 Ideologická debata o sociálním státu
Spor o povahu sociálních práv, zda jsou absolutní a nedělitelná (přirozená), nebo určitým způsobem „relativní“, poskytovaná a garantovaná státem… Základní článek 3 deklarace Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Politická článek 21 deklarace (1) Každý má právo, aby se účastnil vlády své země přímo nebo prostřednictvím svobodně volených zástupců. Hospodářská, sociální, kulturní článek 25 deklarace (1) Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví a blahobyt i zdraví a blahobyt jeho rodiny, počítajíc v to zejména výživu, šatstvo, byt a lékařskou péči, jakož i nezbytná sociální opatření; má právo na zabezpečení v nezaměstnanosti, v nemoci, při nezpůsobilosti k práci, při ovdovění, ve stáří nebo v ostatních případech ztráty výdělečných možností, nastalé v důsledku okolností nezávislých na jeho vůli. (Ústavní soud: „…jejich souhrnným omezením je právě skutečnost, že nejsou, na rozdíl např. od základních práv a svobod, přímo vymahatelná na základě Listiny (…) Úroveň jejich poskytování reflektuje nejen hospodářský a sociální vývoj státu, ale i vztah státu a občana, založený na vzájemné odpovědnosti a na uznání principu solidarity“) Keller sociální práva považuje za „novou formu vlastnictví“ (Keller, 2005:20–22) a jejich omezování za „novou fromu vyvlastnění“ (Ibid., s. 87–89)

18 Příklady radikálních řešení SP
Všeobecný základní příjem (universal basic income) (Philippe Van Parijs) „Pokud vám jde doopravdy o svobodu, poskytněte lidem základní příjem.“ Van Parijs vidí jako silný nástroj sociální spravedlnosti v zavedení a uzákonění univerzálního základního příjmu (UZP). UZP se míní příjem vyplácený vládou ve stejné výši a v pravidelných intervalech každému dospělému členovi společnosti. Výše je stejná bez ohledu na to, zda osoba je chudá či bohatá, či je sama či s někým, je ochotna pracovat či nikoliv. Margaret Thatcherová (poll tax) Absolutně rovná daň z hlavy, všichni kdo chtějí využívat služeb státu, platí stejnou částku…„paušální daň“, „zločin neoliberalismu“

19 - na úrovni států, EU, celosvětově?
životní minimum 3410 Kč? většinou se píše o částkách 4000 až 5000 Kč na člověkoměsíc švýcarská Iniciativa za bezpodmínečný základní příjem (Basic Income Initiative, 2013) podala návrh petice s podpisy navrhující bezpodmínečnou platbu pro každého občana ve výši 2500 franků (cca Kč) za měsíc. ODS 2003, 2007 – tzv. rovná sociální dávka Každý člověk by získal každý měsíc 6 000,- Kč, jako sociální dávku od státu. Na každé dítě by pak bylo možno získat 2 400,- Kč, na druhé a třetí dítě pak 3 600,- Kč a na čtvrté 2 400,-, na páté už jen 1 200,- Kč. Např. pro průměrnou 4 člennou rodinu je hranice příjmu ,-Kč. Pokud příjem rodiny této hranice nedosahuje, stát chybějící sumu doplatí.

20 Ideologická debata o sociálním státu
Příklad socialistické rétoriky „Víte, evropský sociální stát je podle mě vrcholem moderní civilizace. Protože je zaprvé demokratický. Zadruhé v existenciálních situacích způsobuje, že každý občan té společnosti je v podstatě v pozici střední třídy. Ne ve smyslu příjmovém. Ale – existuje-li zdravotní pojištění, dostane se vám zdravotní péče, která je v jiných systémech vyhrazena jenom střední třídě a bohatým. Jestliže máte bezplatné školství, dostane se vašim dětem vzdělání v kvalitě, kterou by v jiných společnostech měli jenom bohatí anebo v nejlepším případě střední třída. Jestliže vás důchodový systém zajistí v penzijním věku – a připouštím, že u nás to není žádná sláva, drží vás nad úrovní chudoby. To je opět situace, kterou si v jiných společnostech mohou zajistit jen ti, kteří jsou dost bohatí. Z evropského sociálního státu nejvíc čerpají střední třídy“. (Vladimír Špidla rozhovor ze dne )

21 Ideologická debata o sociálním státu
Příklad konzervativně-liberální rétoriky „Faleš sociálního státu nezaslouženého blahobytu ničí vše tvůrčí a individuální a otupuje talenty, aktivitu a pracovitost, neboť ta se přestává vyplácet“. „Odpovědnost za své činy a za svůj život, odpovědnost vůči druhým, a to nejen těm nejbližším, je vystřídávána povrchními a formálními pózami. Tradiční rodina, základní jednotka každého dalšího celku lidského uspořádání, odvěké prostředí pro vztah muže a ženy, pro výchovu nových generací, ale i pro samozřejmou mezigenerační pomoc a solidaritu, je vystavována stále ostřejším útokům módních postojů, které pro vybrané skupiny velmi nevybíravými způsoby vyžadují nejrůznější, v minulosti nikdy neexistující privilegia“. (Projev prezidenta republiky Václava Klause na Národní svatováclavské pouti )

22 Konvergence sociálních států?
Současná krize sociálního státu a „tlaky globalizace“ povedou podle některých předpokladů ke vzájemné kovergenci, sbližování modelů. V reakci na globalizaci budou velkorysé sociální státy redukovat svůj přístup a liberální naopak posilovat mechanismy sociální bezpečnosti (Keller, 2005:44–45) Úsilí o aktivní přístup – Evropský sociální model (?) „Evropský sociální model odráží společný soubor hodnot, založený na zachování míru, sociální spravedlnosti, rovnosti, solidaritě, podpoře svobody a demokracie a dodržování lidských práv“. (Zpráva Evropského parlamentu o evropském sociálním modelu budoucnosti z roku 2006) „Zajištění ve stáří se stalo nejkritičtějším místem systému solidárního pojištění vůbec“ (Keller, 2005:68) X radikální rozrůzněnost Na příkladu důchodové politiky evropských zemí Keller ukazuje, že „vize společné sociální Evropy“ je utopická a politicky nerealizovatelná (Keller, 2005:68–70)

23 Kritika sociálního státu a předpoklady reformy
Sociální stát se musí vyrovnat se ztrátou předpokladů, na kterých byl vystavěn a akceptovat spoluzodpovědnost za narušení morálních dispozic občanů…. Ekonomické aspekty: zadlužení budoucnosti, brzda rozvoje, omezení ekonomické svobody, vysoké daně Politické aspekty: „demokratické přepětí“, slábnutí národního státu, krize demokracie, riziko generačního střetu, málo dětí, imigrace Morální aspekty: ztráta odpovědnosti a iniciativy, etatismus, mentalita nároku, revoluce rostoucího očekávání, rozpad funkcí tradičních institucí, rodin, eroze přirozené solidarity Hledání alternativ: „post-welfare state“ – ústup státu ve prospěch jiných aktérů SP, liberalizace „welfare mix“ – nový důraz na pluralitu zdrojů a subjektů SP, subsidiarita „workfare state“ – motivující k práci „pozitivní welfare“ – spíše než dávky podpora rozvoje člověka

24 Stav zadluženosti v EU

25 Den daňové svobody

26 Spravedlivé daně? Průměrná mzda 4Q 2013: 26 637 Kč
Zaměstnanec Zaměstnavatel Zdravotní pojištění Kč Kč Sociální pojištění Kč Kč Základ pro daň z příjmu Kč Sleva na dani Kč Daňové zvýhodnění Kč Záloha na daň Kč Daňový bonus Kč Čistá mzda Kč Mzdové náklady zaměstnavatele Kč Daně: 42,80 % DPH 15 a 21 % tedy 53%? Cenu PHM tvoří z více než 54 % daně Cenu cigaret tvoří 78,5 % daně. Cenu alkoholu tvoří až 80% daně

27 Human Development Index (2012)
21 Finland , 21 Slovenia , 23 Spain c , 24 Liechtenstein g ,880 h – 25 Italy c , 26 Luxembourg ,285 – 26 United Kingdom ,538 – 28 Czech Republic , 29 Greece c , 30 Brunei Darussalam ,690 –23 31 Cyprus , 32 Malta , 33 Andorra i ,918 j – 33 Estonia , 35 Slovakia , 36 Qatar ,478 k – 37 Hungary , 38 Barbados , 39 Poland , 40 Chile , 1 Norway , 2 Australia c 19.6 d 34, 3 United States , 4 Netherlands c , 5 Germany e 35, 6 New Zealand d 24, 7 Ireland d 28, 7 Sweden c , 9 Switzerland c , 10 Japan c , 11 Canada , 12 Korea, Republic of , 13 Hong Kong, China (SAR) ,598 13 Iceland d 29, 15 Denmark c , 16 Israel , 17 Belgium c , 18 Austria ,438 – 18 Singapore c 14.4 f 52,613 – 20 France c ,

28

29 „feminizace chudoby“ a „maskulinizace nezodpovědnosti“
Welfare state v USA analýza problematiky černošské rodiny z roku 1965 Exploze státu blahobytu Odlehčení odpovědnosti černošských otců. Politika blahobytu olupuje rodinu o její ekonomickou funkci, („přebytečný muž“) Rozklad a demoralizace černošské rodiny Následná absence otce v rodině je příčinou mnohých sociálně patologických jevů, jako předčasné započetí sexuálního života dívek, záškoláctví, delikvence, inklinace k drogám „feminizace chudoby“ a „maskulinizace nezodpovědnosti“ „zvrácený začarovaný kruh, v němž nejlepší záměry vedou k nejhorším výsledkům“

30 Praxe a návrhy reformy sociálního státu
V praxi státy reagují na nové výzvy různými způsoby: Liberální model (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland) reaguje strategií deregulace mezd a pracovního trhu Konzervativní model (Německo, Francie) zvolily cestu pracovní redukce (zkrácení pracovní doby) a flexibilizace práce Skandinávský model reaguje expanzí zaměstnanosti žen

31 Praxe a návrhy reformy sociálního státu
Antony Giddens („třetí cesta“) – uznání významu trhu, přijetí kritiky nedostatků státní regulace, pracovní flexibilizace, vyvážení práv a povinností Pierre Rosanvallon – (znovu) rozvinutí alternativních forem solidarity, podpora lokálních a svépomocných skupin, pokles objemu výdělečné práce a přesun aktivit do komunity a rodiny („familializace“) Esping-Anderson – opačné řešení, větší ekonomická aktivita žen („defamilializace“), pro záchranu SS je nezbytné „…aby ženy měly hodně dětí a zároveň aby pracovali již od jejich nejútlejšího věku“ (Keller, 2005:142–144) práci v rodině je třeba „komodifikovat“ Horst Afheldt – obnova kontroly státní moci nad ekonomikou, na úrovni sjednocené Evropy, cla na dovoz zboží a zvýšení daní firmám

32 Praxe a návrhy reformy sociálního státu (moje)
Částečné přijetí oprávněné kritiky sociálního státu ze strany neoliberalismu a konzervatismu (důraz na svobodu jedince a jeho rodiny, odpovědnost, subsidiaritu, odmítání státního paternalismu) Redukce sociální politiky směrem k liberálnímu modelu, tedy univerzální a rovnostářské zabezpečení, sociální pomoc výhradně na základě testování majetkových poměrů Hledání uměřené solidarity, která zabezpečí důstojnost člověka, minimální důstojný blahobyt, avšak nebude podkopávat jeho morálku a iniciativu, nebude podporovat „konzumismus“ a atrofii rodinné a mezigenerační solidarity Důraz na hodnotové zakotvení politiky a lidských práv, včetně revize deformovaného pojetí lidských práv, rodinná a propopulační politika, podpora autonomních a svépomocných aktivit

33 Centesimus annus (1991) V posledních letech jsme byli svědky značného rozšíření těchto intervencí, což vedlo do určité míry k novému typu státu, k "sociálnímu státu". Tento vývoj probíhal v některých státech s cílem vhodně překonat četné nedostatky a uspokojit nejrůznější potřeby odstraněním forem bídy a vykořisťování, nedůstojných člověka. Vyskytlo se však nemálo různých výstřelků a případů zneužívání, které zvláště v poslední době vyvolaly ostrou kritiku sociálního státu, který byl označován za "zaopatřovací stát". Funkční poruchy a nedostatky v sociálním státě vycházejí z nesprávného pochopení úkolů státu. I v této oblasti musí platit princip subsidiarity. Nadřazená společnost nesmí zasahovat do vnitřního života podřízené společnosti tím, že by ji oloupila o její pravomoci. Má ji nanejvýš podporovat a pomáhat jí k tomu, aby sladila své jednání s jednáním ostatních společenských sil s ohledem na obecné blaho. Sociální stát, který přímo zasahuje a olupuje společnost o její odpovědnost, způsobuje ztrátu lidské energie a přebujelost státních aparátů, které ovládá více byrokratická logika než snaha sloužit občanům; ruku v ruce s tím jde nesmírné zvyšování výdajů.

34 Caritas in veritate (2009) „Subsidiarita je především pomoc lidské osobě skrze autonomii zprostředkujících skupin. Tato pomoc je nabízena tehdy, když jednotlivci nebo skupiny nejsou s to konat z vlastních sil, a vždy v sobě zahrnuje emancipační cíle, protože tím, že dbá na přebírání odpovědnosti, podporuje svobodu a spoluúčast... (...)...Tím, že uznává vzájemnost jako nejvnitřnější jádro lidské bytosti, je účinným lékem proti jakékoli formě paternalistického sociálního systému...“.

35 Caritas in veritate (2009) „V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur, a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva“.

36 Principy sociální politiky

37 Cíle sociální politiky
„V sociální politice jako určitém systému jde nutně vždy o sledování celé soustavy cílů, jimiž je naplňován cíl obecný, který lze zformuIovat jako soustavné zdokonalování životních podmínek lidí a rozvíjení osobnosti člověka. Obecný cíl lze dekomponovat z řady hledisek. Při tvorbě a formulaci sociálněpolitickych cílů musí být respektována nejen faktologická (věcná) hlediska, ale i hlediska axiologická. Pro sociálněpolitické cíle je příznačná jejich konfliktnost, která je do značné míry dána objektivně, a tato skutečnost by neměla být politizována. Důležitý je vztah obyvatelstva k cílům a k sociální politice vůbec. K dosažení cílů je nutné mnohdy značně složité vyjednávání (negociace), v němž je nutná aktivní účast (participace) občanů a všech zúčastněných institucí. Ta je zárukou sociálního smíru, toho, že veřejnost se s cíli sociální politiky ztotožní“ (Krebs, 2007:45).

38 Aktéři sociální politiky
Objekty sociální politiky: jednotlivci, rodiny, sociální skupiny (nezaměstnaní, důchodci, děti) OBČAN – objekt i subjekt Subjekty sociální politiky (pluralita subjektů, welfare mix): stát a jeho instituce – hlavním subjektem, ať již jako konceptor (legislativa, pravidla), či jako vykonavatel (poskytování pomoci, přerozdělování) zaměstnavatelé a firmy (zaměstnanecká politika) neziskové organizace rodiny a domácnosti obce církve odbory svépomocná sdružení mezinárodní organizace

39 Funkce a nástroje sociální politiky
ochranná (řešení vzniklých sociálních událostí) preventivní (předcházení sociálním událostem) stimulační (aktivizace k aktivitě) homogenizační (poskytování rovných šancí) redistributivní (zmírňuje sociální nerovnosti)

40 Funkce a nástroje sociální politiky
právní normy (ústava, zákony) ekonomické a fiskální nástroje (transfery, regulace, cenová politika) sociální příjmy (dávky pojistné a nepojistné, podpory, důchody) sociální služby (specifické potřeby pro konkrétní skupiny obyvatel)

41 Principy sociální politiky
Principy (Krebs, 2007:27–37): Princip sociální spravedlnosti Princip solidarity Princip subsidiarity Princip participace Tomeš uvádí principy rovnosti, nediskrimince, osobních práv, solidarity a participace) (TOMEŠ, Igor. Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2011, s. 17–37)

42 Principy sociální politiky
Princip sociální spravedlnosti „Sociální spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady (např. vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce atd.) mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny“ (Krebs, 2007:28). Sociální spravedlnost je klíčovým principem sociální politiky, ovšem o jeho obsah jsou vedeny zásadní spory, obvykle na škále od pojetí Johna Rawlse (A Theory of Justice, 1971) „kolektivistický liberalismus“ (levicově liberální pozice) spravedlnost jako „férovost“, experiment „závoje nevědomosti“, sociální a ekonomické nerovnosti mají být uspořádány tak, aby sloužily maximálnímu prospěchu nejméně zvýhodněných občanů), až po Roberta Nozicka (Anarchy, State and Utopia, 1974) „anarcholibertarianismus“ (libertariánská pozice) spravedlnost jako „právo“, odmítá redistribuci majetku jakožto zásah do práv člověka, odmítá aby jedni byli prostředkem druhých.

43 Principy sociální politiky
Princip solidarity „Solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzájemné soudržnosti a také odpovědnosti. Je vedena úsilím o sjednocování zájmů, zejména pokud jde o hmotné životní podmínky, a to na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství“ (Krebs, 2007:33).

44 Principy sociální politiky
Princip subsidiarity „Podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina. Rodině rovněž přísluší, aby si pomohla sama svými silami, a teprve dostane-li se do velkých obtíži, volá na pomoc jiná společenství. Teprve na posledním místě je k pomoci vyzýván stát“ (Krebs, 2007: 34–35). Krebs, který se principu subsidiarity věnuje podrobněji, poukazuje na jeho nesamozřejmost a odmítání v současné debatě o principech sociální politiky, protože klade důraz na emancipaci občana od státu: „Princip subsidiarity narušuje tuto intenzitu vazby občana a státu. Není proto divu, že není všeobecně přijímán a že se vždy nesetkává s dostatečným pochopením. Zejména zastánci silného sociálního (paternalistického) státu se s ním obtížně vyrovnávají a poukazují na to, že je překážkou pokrokového sociálního zákonodárství a že jeho uplatňováním může vést k vážným sociálním důsledkům“ (Krebs, 2007: 35)

45 Principy sociální politiky
Princip participace „Základní myšlenkou participace je, že lidé, jejichž život je ovlivňován určitými opatřeními a rozhodnutími, musí mít také možnost účastnit se procesu, který vede k jejich přijímání a realizaci. V podstatě jde o to, aby lidé měli reálnou možnost podílet Se na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich život (např. zdraví, zajištění v nemoci, ve stáří atd.) (…) je to „přechod od člověka jako objektu převážně sociální politiky k člověku jako plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému subjektu“ (Krebs, 2007:36).

46 SZZ ze SOCIÁLNÍ PRÁCE A SOCIÁLNÍ POLITIKY
1. Základní charakteristiky sociální práce (definice, pojem sociální fungování, paradigmata, dilemata) a základní pojmy sociální politiky (definice, široké a úzké pojetí, principy, funkce, subjekty a objekty SOP) 2. Základní práva člověka (občanská, politická a sociální) a jejich garance v rámci sociálního státu a sociální práce, klíčové mezinárodní dokumenty a české zákony o právech člověka, etika v sociální práci (etické přístupy, etické kodexy, etická dilemata) …..