Mgr. Selma Muhić-Dizdarević Katedra občanského sektoru FHS UK

Prezentace na téma: "Mgr. Selma Muhić-Dizdarević Katedra občanského sektoru FHS UK"— Transkript prezentace:

1 Mgr. Selma Muhić-Dizdarević Katedra občanského sektoru FHS UK
Sociální politika Mgr. Selma Muhić-Dizdarević Katedra občanského sektoru FHS UK

2 Literatura Tomeš, Igor, 1931- Sociální politika : teorie a mezinárodní zkušenost / Igor Tomeš ; Socioklub - Sdružení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politiky Praha : Socioklub,  s. [ ] Potůček, Martin Sociální politika / Martin Potůček Praha : Sociologické nakladatelství,  s. [ ]

3 Definice SP jako praktická aktivita formuje vztah jedinců a sociálních podmínek jejich života SP jako vědecká disciplina zkoumá proces tvorby a realizace politik týkajících se vztahu jedinců a sociálních podmínek jejich života. (dle M. Potůčka) Dle Tomeše: SP je soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo udržení a fungování sociálního systému.

4 Principy a subjekty SP Sociální spravedlnost Sociální solidarita
Subsidiarita Participace (spoluúčast) Subjekty: stát a jeho organy, samospráva (obec), občan, rodina, domácnost, zaměstnavatelé (firmy), občanské iniciativy, dobročinné organizace, charitativní instituce, odborové organizace, církve

5 Historie SP Nejstarší pojem - chudinské (Poor Law, 17. st.) a dělnické zákonodárství (Workers or Industrial Law). Nejdříve s tim začala svobodná města a pak to převzal stát. Na přelomu 19. a 20. st. se začal používat pojem sociální správa (social administration). Ta vykonává dvě funkce: mocenskou a služební V roce 1913 se začala sociální správa vyučovat v Londýně na London School of Economics

6 Historie SP Otto von Bismarck (1815-1898)
Poprvé státní regulace ekonomiky a produkce a poskytování kolektivního sociálního zabezpečení Motivace: podpořit loajalitu císaři, odcizit dělníky od sociálně demokratické strany, snížit vliv církve, zvýšit produktivitu práce Soustava pojištění poprvé rozděluje různé kategorie dělníků a zaměstnanců

7 Přehled vývoje sociální politiky v Německu
Do 1. sv. války: Vznikl Úřad pro sociální politiku, 1889 zavedeno starobní a invalidní pojištění Výmarská republika: 1922 zákon o péči o děti a mládež, 1924 zákon o sociální pomoci Období nacizmu: sociální pomoc garantována pouze arijským rodinám, 1938 samostatně výdělečně činní zahrnuti do povinného starobního a invalidního pojištění, 1941 zavedeno povinné zdravotní pojištění pro důchodce

8 Po 2. sv. válce Nová německá ústava zakotvila pojem Sozialstaat – sociálně tržní hospodářství neboli politika podpory zaměstnaností, udržení příjmové úrovně, podpora samosprávných principů v sociálním pojištění a participace pracovníků na řízení (Mitbestimmung)

9 Po 2. sv. válce – Německo 1952 Uzákonění účasti pracovníků na řízení firem 1954 Ustavení nezávislých „Sociálních soudů“ 1960 Zákon o příspěvcích na bydlení 1961 Zákon o sociální pomoci 1969 Zákon o podpoře zaměstnanosti Vydání Kodexu sociálního práva Výrazné zpřísnění kriterii pro financování sociální politiky

10 Karl Gunnar Myrdal ( ) Zásadní myšlenka: neexistuje sociální věda zbavená zájmů. Když se politicky angažujeme, je naši povinnosti uvést hodnotové předpoklady naše analýzy, který jsou pak mimovědecký (nevyplývají z vědecké analýzy). Krize, která ze Švédska udělala stát blahobytu měla své kořeny v řešení populační krizí ze třicátých let 20.st. Od té doby se ve Švédsku prosazuje univerzalistický typ sociálních služeb.

11 William Henry Beveridge (1879-1963)
Přímo ovlivnil zavedení prvního povinného pojištění v nezaměstnaností ve VB v roce 1911 Navrhl zavedení flat rate, nevztahovat výši dávek na výši příjmu. Chtěl maximálně omezit přístup zkoumání potřebnosti (means test). Podařilo se mu sjednotit celý systém sociálního pojištění a udělat ho povinným pro všechny. Principy, které uplatnil: organizace soc. pojištění je jenom jedna ze součástí politiky vedoucí k obecnému sociálnímu blahu, soc. zabezpečení bude založeno na spolupráci mezi státem a individuem, finančně se na něm podílejí zaměstnanci, zaměstnavatele a stát, cílem je vyvinout nástroje chránící jednice „od kolébky do hrobu“, soc. pojištění je povinné, soc. pomoc a dobrovolné pojištění možné.

12 Def. SP jako praktické aktivity
Mishra – SP jsou ty sociální dohody, mechanismy a opatření, které souvisejí s distribuci zdrojů dle určitých kritérií potřeb. Marshall –SP užívá politické moci k nahrazení, doplnění či modifikaci ekonomických aktivit tak, aby docílila výsledků, kterých ekonomický systém sám o sobě nemůže docílit. Řídi se jinými hodnotami než volný trh, především principem solidarity a sociální legitimity. Gesellschaftspolitik a Sozialpolitik

13 Def. SP jako praktické aktivity
Aktivní SP – kurativní přístup, pasivní SP – paliativní přístup Kategorizace solidarity: reziduální (stát se stará jen o ty, kteří se nemůžou postarat o sebe z objektivních důvodů) korporativní (stát nutí občany aby se o sebe postarali sami a stát se pak stará jen o ty, kteří se nemůžou postarat o sebe z objektivních důvodů) institucionální (stát přebírá veškerou zodpovědnost za soc. péči na sebe a vytváří systémy instituci - redistribuce zdrojů)

14 SP jako vědecká disciplina
Abel-Smith – SP se zabývá nerovnostmi a jejich rozdělením ve společnosti, zkoumá politické procesy, instituce a činnosti, které tuto rovnost ovlivňují

15 Důležité pojmy Sociální zabezpečení (social security, Sozialsicherheit) poskytuje ochranu v případě: ohrožení zdraví a nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci s povolání, stáří, mateřství, rodičovství a smrti živitele (dle mezinárodních dokumentů) Nástroje soc.zabezp. jsou: Sociální pojištění Sociální zaopatření a podpora Sociální pomoc Sociální služby

16 Důležité pojmy Sociální péče (social welfare), vznikl v průběhu 2. sv. války , dle Pusice je to souhrn opatření, která společnost vyvinula, aby zvládla své sociální problémy. Sociální ochrana (social protection) může být: preventivní, terapeutická a rehabilitační (integrační a reintegrační), její nástroje jsou: sociální pojištění, sociální zaopatření a sociální pomoc. Soc.pojištění: úrazové, nemocenské, zdravotní, v mateřství, ve stáří, invalidity, pozůstalých, v nezaměstnanosti, rodinné přídavky. Jedná se o povinné, zákonem vymezené (dle pojištěných osob a dle povinných plátců a dle věcného rozsahu) pojištění, kdy stát stanovuje způsob správy a financování.

17 Důležité pojmy Sociální zaopatření jsou peněžité dávky poskytované v případech definovaných zákonem nebo smlouvou Sociální pomoc (social assistance) je pomoc občanům ve stavu nouze. Vztahuje se na dlouhodobě nezaměstnané občany, staré občany, zdravotně postižené občany, standardní a nestandardní rodiny, sociálně dezintegrované občany. Dávky soc.pomoci můžou být peněžité, věcné nebo ve formě služeb. Pojem záchranná sociální síť (social safety net) zavedla Světová banka začátkem 80. let v souvislosti s ekonomickými reformami v Latinské Americe a v Asii. Zabezpečení existenčního minima.

18 Vztah HP a SP HP › SP: příjmovou politikou, rozdělováním zdrojů ze státního rozpočtu, soustavou daňových úlev, strukturální politikou, mírou inflace SP › HP: úrovní lidského kapitálu, podmínkami zaměstnávání pracovníků, stanovením odvodů z mezd, stanovením podmínek přiznávání sociálních dávek…

19 Welfare state Termín poprvé použit k popisu situace ve VB během 2. sv. války Klíčový pojem teorie SP Klíčová myšlenka: sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Překlad do češtiny: stát veřejných soc. služeb (Potůček), stát všeobecného blahobytu, asistenční stát, sociální stát

20 Welfare state Podmínky vzniku:
Formováni národních státu a jejich transformace do masových demokracií (Francouzská revoluce) a rozvoj kapitalismu (průmyslová revoluce) (Flora – Heidenheimer) Oslabeni klasických podpůrných funkcí rodin, rodu a místního společenství (industrializace, urbanizace). Důležitost zdraví a vzdělání populace pro reprodukci pracovní síly

21 Welfare state Politické podmínky: míra artikulace a institucionalizace sociálních a ekonomických zájmů (svépomocná sdružení, politické strany, odbory) Kulturní podmínky: Evropa vs. USA Marshall: lidská rovnost vyžaduje také ekonomickou rovnost, proto je potřeba rozšířit práva občana na občanská, politická a sociální. Soc. práva jsou: právo podílet se na užívání sociálního dědictví dané společnosti a žít životem odpovídajícím standardům převažujícím v dané společnosti. WF se podílí na udržení „sociální harmonie“ 18. st. občanská, 19. st. politická, 20. st. sociální, 21. st. kulturní práva

22 Welfare state Gilmour: aby lidé cítili ke státu loajalitu, proto je stát musí ochraňovat a poskytovat další požitky Mishra: welfare state udržuje integritu společnosti Habermas: WF je nástroj kompenzace nedostatku legitimity kapitalismu

23 Kontraargumenty (von Hayek, Nozick, marxisté)
Nová pravice: svoboda a rovnost jsou neslučitelné, základem společnosti jsou individuální politická svoboda a volný trh Marxisté: WF je pouhý nástroj sociální kontroly ovládaný kapitalisty, kapitalismus je jinak založen na násilí a soutěži

24 Krize WF Krize nákladů Krize efektivity Krize legitimity
Holland – potřebujeme welfare society ne WF. Tu pomůže neformální sektor (rodina, sousedé, lokální společenství), neziskové organizace, trh – to se označuje jako welfare mix. Zastanci jsou welfare pluralists

25 Typologie WF (Ttitmuss, Esping-Anderson, Potůček)
Název modelu WF (Ttitmuss) Název modelu WF (Esping-Anderson) Kritéria poskytováni služeb Reziduální nebo anglosaský (USA, část VB) Liberální Individuální pracovní úsilí Pracovně výkonový nebo korporativní, Bismarckův (Francie, Holandsko) konzervativní Cílový přístup – více korporativistický, udržení statusových rozdílů Institucionálně redistributivní nebo strukturální, skandinávský Sociálnědemokratický Univerzalistická: všichni platí, všichni získávají

26 Hlavní rysy WF (Jones, Potůček)
Charakteristiky Reziduální –liberální Pracovně-výkonový, konzervativní Institucionálně redistributivní –sociálně demokratický Odpovědnost státu Minimální Optimální Totální Distribuce podle potřeb Marginální Sekundární Primární Rozsah povinně poskytovaných služeb Omezený Extenzivní Úplný Populace krytá povinně poskytovanými službami Nízká Střední Vysoká Výše příspěvků Část národního důchodu určená na služby poskytované státem Zkoumání potřebnosti (means test) primární marginální Povaha klientů Chudáci Občané Členové společnosti Status klientů Nízký vysoký

27 SP jako politika Normální situace – autoregulace
Zrání problémové situace – včasná intervence Problémová situace – intervence nezbytná a obtížná Zrání kritické situace – nutné nasazení sil a prostředků havarijního typu Kritická situace – sociální katastrofa Revoluční situace

28 Fáze politického cyklu
Příprava rozhodnutí (strategické, taktické a operativní) Přijetí rozhodnutí (autoritářský vs. demokratický způsob) Realizace rozhodnutí (legislativní, finanční, institucionální, výchovné a propagační podmínky) Vyhodnocování důsledků realizace rozhodnutí

29 Nástroje SP Právo (zejména pracovní právo, zdravotní právo, a právo sociálního zabezpečení atd.) Ekonomické nástroje (získávání a rozdělování zdrojů, daně – rozpočet, příspěvky do fondu – sociální dávky) Sociální programy (doporučení a stimulace) Nátlakové akce Média Organizační struktury (průřezové instituce) Veřejné slyšení (public hearing)

30 Aktéři SP Občan Rodina Sousedství Církve Svépomocná sdružení
Specializované instituce poskytující služby Neziskové organizace Firmy Odbory Politické strany Profesionální sdružení Média Státní moc a správa Samospráva Veřejná správa (státní správa + samospráva) Nátlakové skupiny

31 Nestátní organizace jako sociální subjekty
Státní soc.subjekty mají vlastní a pronajaté služby a zařízení Nestátní ziskové mají vlastní a pronajaté služby a zařízení Nestátní neziskové můžou být nadace /vlastní zdroje+dary a granty), občanská sdružení (vlastní zdroje, dary, granty+kontrakty) a neziskové organizace (vlastní zdroje, dary, granty + kontrakty)

32 Nestátní organizace jako sociální subjekty
Nestátní subjekty – role: Posilují povědomí občanské odpovědnosti, spoluodpovědnosti a solidarity Prohlubují státní sociální politiku o etický kontext moderního občanství – spoluodpovědnost za věci veřejné Zefektivňují sociální činnost zvýšením jejich adresnosti a snižováním jejich nákladů

33 Nestátní organizace jako sociální subjekty
Stát je kontroluje: Licencováním (udělováním povolení k provozu činnosti) Akreditaci (ověřování profesní způsobilosti k sociálním činnostem) Auditem Inspekci (sociální policie, tak kde jde o zákonem upravenou činnost)

34 Oblasti SP Politika zaměstnanosti Politika sociálního zabezpečení
Zdravotní politika Vzdělávací politika Politika tykající se bydlení Rodinná politika Další

35 Politika zaměstnanosti
Druhy nezaměstnanosti dle Knolla Frikční (dobrovolná) Sezónní (kolísání počasí a spotřeby) Strukturální (vázáná na druh práce a neochotu se přizpůsobit) Konjunkturální (makroekonomický rozměr)

36 Politika zaměstnanosti
Ekonomický rámec: Rozsah ekonomických aktivit a absorpční schopnost trhu práce, cena pracovní síly, strukturální změny národního hospodářství, výše fin. prostředků na PZ, míra nezaměstnanosti Cílová populace – veškeré ekonomický aktivní obyvatelstvo

37 Politika zaměstnanosti
Funkce PZ Příprava pracovních sil pro uplatnění na trhu práce Vytváření pracovních příležitosti (přímo-nepřímo) Zprostředkovatelská funkce Paliativní funkce

38 Politika zaměstnanosti
Aktivní – pasivní PZ Instituce: Ministerstvo práce, tripartita (stát+zaměstnavatele+zaměstnanci – odbory), úřady práce

39 Politika zaměstnanosti
Typy PZ Reálně socialistický Skandinávský model Model konsensuální, korporativní demokracie Tržně liberální 67

40 Politika zaměstnanosti
Postupy: Omezování nebo prodlužování pracovní doby Vzdělávání – „odložení vstupu na trh práce“ (Potůček) Zkracování týdenní pracovní doby Zavádění částečných pracovních úvazků Zavádění flexibility pro odchod do důchodu

41 Politika zaměstnanosti
Problém minimální mzdy Poprvé zavedená na přelomu 19/20 st. na Novém Zélandě a v Austrálií, v Evropě s 50-let. zpožděním Tří přístupy Skandinávie, D, GR, I a CH stanovují MM ve velmi omezeném rozsahu pro okrajové kategorie zaměstnanců GB a IR ve vybraných odvětvích, když chybí odborová struktura a mzdy jsou nepřiměřeně nízké USA, CAN, JAP, LX a NL: MM je nutná jako součást standardizace nákladových podmínek tržní soutěže

42 Politika sociálního zabezpečení
SB má za cíl kompenzovat nepříznivé finanční a sociální důsledky různých životních okolnosti, ohrožující uznaná sociální práva Historický vzniká ve formě péče o chudé, nemocné a staré, pak se omezuje buď na specifické skupiny nebo situace, tendence k univerzalizaci až po 2. sv. válce Ve Všeobecné deklaraci lidských práv. SB je uznáno jako právní závazek států vůči občanům

43 Chudoba Absolutní – nedostatek prostředků neumožňuje uspokojovat základní životní potřeby, ohrožení existence. Vyskytuje se spíše v Africe a v rozvojových zemích. Relativní – jedná se o stav, v němž jedinec nebo skupina uspokojuje své potřeby na výrazně nižší úrovni, než je průměrná úroveň v dané společnosti. V Evropě. Subjektivní – vycházející ze porovnávání se spotřebou bohatých.

44 Chudoba Měření chudoby:
Normativní – stanovy se tzv. spotřebitelský koš (souhrn cen, zboží a služeb) – definování okruhu nezbytných potřeb (např. německý zákon o soc. pomoci) Relativní – vztah úrovně příjmu a dosahovanému průměrnému přijmu v dané zemi. V Evropě nastává stav chudoby, když se dosahuje 50-70% průměrných příjmů.

45 Chudoba Životní, existenční minimum – je taková minimální úroveň příjmů, která umožňuje elementární existenci člověka. Pod tou úrovní nastává ohroženi hladem. Sociální minimum – odráží všeobecný názor na nejnižší přijatelné uspokojování všech potřeb, byť na minimální úrovní. Prosperující ekonomika automatický nezničí chudobu.

46 Politika sociálního zabezpečení
Základní životní situace pro SB: dětství a mládí, mateřství a rodičovství, nemoc a úraz, chudoba, invalidita, stáři, smrt živitele. Historická sekvence vývoje SB: kompenzace pracovních úrazů, kompenzace nemocí z povolání, nemocenské, mateřské přídavky, důchody, příspěvky pozůstalým, invalidní důchody, rodinné přídavky, podpora v nezaměstnanosti, dávky životního minima

47 Politika sociálního zabezpečení (soustavy SB dle způsobu financování)
Přerozdělováni prostřednictvím Veřejných rozpočtů (daně) Pojišťovacích fondů Princip poskytování služeb Potřeba Ekvivalence Princip dostupnosti Vyhovění kritériu potřebnosti; individuální posouzení Formalizované kategorizované nároky Financování Z daní Z příspěvků Dávky Jednotné Podle výše příjmu Sociálně ekonomicky efekt Redistribuce Zachování nerovnosti platební schopnosti Etická báze Solidarita Zachováni statusu Beveridgův přístup Bismarckův přístup Riziko Globální Individuální Klady Systém financují stát, zaměstnavatele, pojištěnci Pružnější, větší přehlednost hospodaření Zápory Intervence státu Vysoké administrativní výdaje

48 Politika sociálního zabezpečení
Struktura 1. Sociální pojištění (zabezpečuje finančně jedince při výskytu událostí, které lze předvídat a proti kterým je pojištěn). Typy pojišťovacích soustav: Povinné pojištění Pojištění dle povolání (resortní, podnikové atd.) Soukromé pojištění

49 Politika sociálního zabezpečení
2. Státní sociální podpora Váže se na sociální situace, ne něž se nebývá možné se předem připravit (mateřství, výchova dítěte, invalidita, rodinné krize a rozvody) Není vázáná na odvody z příjmu Může být poskytnuta každému kdo se v příslušné situaci (univerzálně) nachází nebo na principu potřebnosti

50 Politika sociálního zabezpečení
3. Sociální pomoc Uplatňuje se, když všechno ostatní selže Poskytuje se buď ve formě peněžních dávek nebo služeb (sociální péče) Je podmíněná zkoumáním potřebnosti Otázka: mají dávky být přidělovány univerzálně nebo adresně?

51 Politika sociálního zabezpečení
Problém výplaty starobních důchodů (indexace, solventnost, pay-as-you-go princip) Problém solventnosti fondu starobního důchodu lze řešit: Zvýšením zákonné hranice odchodu do důchodu (problém mezigenerační spravedlnosti) Místo pay-as-you-go investovat, fond začne sám na sebe vydělávat (co, když zkrachuje)

52 Zdravotní politika Indikátory zdraví Střední délka života při narození
Specifická úmrtnost Standardizovaná úmrtnost Nemocnost Kritéria pro posuzování ZP Rovnost v poskytování péče Efektivnost Kvalita

53 Zdravotní politika Je zdraví věc pouze jednotlivce?
Typy zdravotnických zařízení: Zařízení primární péče –ordinace Nemocnice Specializované léčebné ústavy (např. lázně) Hygienické stanice Výzkumné ústavy Lékárny

54 Zdravotní politika Typy řízení zdravotnického systému:
Vysoce centralizované soustavy – vlastníkem a provozovatelem je stát (Kuba) Jednotné národní soustavy financované převážně z daní + nezávislý soukromý sektor (GB, E) Soustavy s povinným zdravotním pojištěním (D, A, F, CZ) Liberální soustavy – uplatnění trhu, soukromé zdravotní pojištění +péče o ohrožené skupiny z daní (USA)

55 Zdravotní politika Typy sociálních programů ve zdravotnictví:
Zaměřený na diagnózu Zaměřený na riziko Zaměřený na sociální kontext (Ottawská charta podpory zdraví z 1986)

56 Zdravotní politika Typy financování zdravotní péče:
fixní rozpočet – centralizace Platba za výkon (fee-for-service) + někdy spoluúhrada pacienta (co-payment) Platba dle skupiny onemocnění (DRG – diagnosis related groups) Platba za osobu (capitation fee) – princip paušální částky Smluvní financování (contracting out)

57 Vzdělávací politika Giddens: jedná se o přenos vědomostí z jedné generaci na druhou formou přímé výuky Silně ovlivněná industrializaci Gellner: stát jako složka společnosti, která má monopol na vzdělání (Weber – na použití síly)

58 Vzdělávací politika Jak zajistit demokratizaci vzdělání:
Princip pozitivní diskriminace Demokratický princip Meritokratický princip (intelektuální dispozice + vlastní úsilí jednotlivce) Interpretace rovného přístupu ke vzděláni dle Petruska: Egalitaristická interpretace Rovnost příležitostí (vzdělání dle talentu)

59 Vzdělávací politika Bourdieu – teorie kulturního kapitálu – čim vyšší vzdělání, tim vyšší sociální status 1769 – zavedení povinné školní docházky v Čechách Vzdělání ovlivňuje nejen pracovní život, ale také osobní, rodinný a veřejný. Proto nemůže VP regulovat pouze trh. VP by měla sladit zájmy jedinců, státu, církvi, zaměstnavatelů atd.

60 Vzdělávací politika Funkce vzdělávání dle Alana, Kalába a Reimera:
Profesionalizační Kulturační Ideační Socializační Opatrovnická Selekce sociálních rolí Indoktrinační

61 Vzdělávací politika Bernstein – teorie kulturní deprivace jako vysvětlení absence děti méně vzdělaných rodičů ve vzdělávacím systému

62 Vzdělávací politika Struktura vzdělávání:
Jesle, mateřská škola, základní stupeň, střední školy (gymnázia, SOŠ, SOU), vysoké školy, doplňkové formy studia, školy pro postižené atd. Řízení může být de-centralizované. V USA decentr. ve Francii centr.

63 Vzdělávací politika Formy financování vzdělání ze strany státu:
VZ zdarma, financování ze státního rozpočtu (dotace buď „na osobu“ nebo „na školu“) Stipendia jako forma podpory Vzdělávací úvěry jako forma podpory Půjčky jako forma podpory, spláceny vyššími daněmi z příjmů (Austrálie) Forma vzdělávacích voucherů (Kalifornie)

64 Vzdělávací politika Liberální (výběr obsahu vzdělání) nebo normativní (závazná osnova studia) koncepce vzdělání Numerus clausus (apriorně stanovený počet vzdělávaných) nebo aposteriorní přistup (přijatí jsou všichni pak se děla selekce)

65 Politika ve sféře bydlení
Základní lidská potřeba – nelze jí kompenzovat uspokojením jiné potřeby Kvalitativní, kvalitativní a aspekt dostupnosti bydlení Kvantitativní: počet osob na byt, počet lidi na obytnou místnost, poměr počtu bytu a počtu cenzových domácností, rozsah obytné plochy na obyvatele (plošný standard) Kvalitativní: byty od I. do IV. Kategorie, nebo dle kategorizace urbanistů či hygieniků Dostupnost – dle sociální vrstvy nebo skupiny obyvatelstva, dostupnost Nevyužité byty

66 Politika ve sféře bydlení
Cíle politiky v.s.b. jsou propojené s dalšími sociálně-politickými cíly: rodinná politika, péče o zdraví, urbanistické plány, školství, průmysl volného času, populační vývoj a politika, hospodářská politika, struktura bytového fondu atd. Holandsko má v ústavě zakotveni práva na byt každého občana nad 18 let. V Česku platí Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech – uznává právo jednotlivce na přiměřenou životní úroveň. Nově: mobilita pracovní síly vyžaduje efektivní politiku v s.b.

67 Politika ve sféře bydlení
Cílová populace dle rodin různého typů (jedno-dvou-třígenerační) jednotlivců (bydlení spjaté s přípravou na povolání či s jeho výkonem, bydlení invalidů, přechodné ubytování) bydlení sociálně slabších (svobodné matky, rozvádějící se, uprchlíci apod.) bezdomovci

68 Politika ve sféře bydlení
Modely uplatnění státu, samosprávy, trhu a individua v bytové politice: a) státně dirigistický model – regulované nájemné, stát jako investor a dodavatel, právo občanů vlastnit byty je značně omezeno b) Model bytového družstevnictví – spolupráce občanů, státu a bytových družstev občanů c) Liberální model – základní regulující prvek je trh d) Kombinace

69 Politika ve sféře bydlení
Instituce: Model a specializovaná ministerstva Model b vrcholný orgány bytových družstev Model c – není na centrální úrovní 1 organ Specializované instituce pro potřebné: pro bezdomovce, svobodné matky s dětmi, domovy dětí a mládeže

70 Politika ve sféře bydlení
Nástroje: Řízený tržní systém Legislativní normy (vlastnické a užívací právo k bytum) Přímá finanční podpora: investice do výstavby a údržby bytů – např. formou nevratných půjček Sociální podpora – příspěvek na bydlení občanům a rodinám s nižšími příjmy Nepřímá finanční podpora: stavební spoření se státním příspěvkem Stanovení výhodných uvěrových podmínek pro výstavbu, údržbu či koupě bytů Snížení daňového zatížení osob bydlících v bytě, který vlastní

71 Rodinná politika Je rodina stále základní buňkou sociálního života?
Konzervativní interpretace – ano, muž živitel, žena pečovatelka, patriarchální model nukleární rodiny, stát a jedinci jí mají podporovat – v případě nutnosti se jí podřídit. Děti se mají vychovávat autoritativním stylem. Kritéria úspěchu: stabilita rodiny, míra rozvodovostí, počet dětí v (ne)úplných rodinách, podíl mimomanželských dětí, podíl žen v domácnosti. Kolektivistická i. – rodiny je potřeba se zbavit. Její funkce postupně převezmou specializované instituce, řízené státem. Kritéria: rozsah a dostupnost veřejných služeb nahrazujících tradiční role rodiny.

72 Rodinná politika Liberální i. – rodina je prostředek k seberealizaci individua, proto táto i. uznává pestrost rodinných forem a permisivní způsob výchovy dětí. Kritéria: šíře voleb, kterou lide disponují při rozhodování o té či oné formě soužití. Feministická i. – tradiční patriarchální model rodiny ženu znevolňuje. Kritéria: rovnost mužů a žen v sdílení práv a odpovědnosti za rodinu.

73 Rodinná politika Rodinná politika může být pro a protinatalitní
Kvantitativní ukazatele: porodnost, hrubá a čistá míra reprodukce, sňatečnost, potratovost, rozvodovost Kvalitativní: zdraví matek a děti Nejen mladé rodiny, nově hledisko celého životního cyklu.

74 Rodinná politika Typy rodin: nukleární a modální (nukleární+neúplné rodiny, bezdětná manželství, nesezdaná soužití, rodinné sítě vzniklé z opakovaných sňatků rozvedených osob), vícegenerační, netradiční (soužití homosexuálů) Domácnost – rezidenční+ekonomická jednotka: a) bytová b) hospodařící c) cenzová (nejmenší kolektivita osob spojených společným bydlením, hospodařením a příbuzenskými vztahy. Cenzové můžou být: úplné rodinné domácnosti, neúplné r.d., vícečlenné nerodinné d., d. jednotlivců.

75 Rodinná politika Objekty r.p.:
lidé připravující na partnerský vzat, rodinný život a rodičovství Jednotlivci ve specifické rodinné situaci (pracující matky, děti určené k adopci, nastávající svobodné matky, osaměli staří lidé) Všechny rodiny nebo rodiny s nezaopatřenými dětmi Rodiny sociálně potřebné Rodiny sociálně patologické Rodiny kulturně patřící k minoritě

76 Rodinná politika Role aktérů: stát (legislativa, obecné podmínky ve společností, finanční politika apod., trh – existence placených služeb nahrazujících domácí práce, církev – prosazuje model manželské formě monogamního soužiti a různě jí podporuje.

77 Rodinná politika Nástroje:
Finanční podpora (narození dítěte, dětské, mateřské, rodičovské přídavky, dávky při ošetřování nemocného dítěte, stavební spoření, půjčky na byty, daňové úlevy apod.) Náhrada rodinné péče (jesle, mateřské školy, kojenecké ústavy, domovy pro děti a mládež, SOS vesničky, adopce dětí bez rodičů) Zákonodárství chránící těhotné ženy před ztrátou zaměstnaní apod., zkrácená nebo pružná pracovní doba, práce doma)

78 Rodinná politika Nástroje:
Podpora členům rodiny při celodenní péči o nesoběstačný členy, nebo služby v jejích domovech (obstarávání nákupů, strava, hygiena, úklid) Působí i občanská sdružení Centrálně r.p. řídí MPSV

79 Rodinná politika Tendence vývoje (Donati 1992):
Dochází k dezintegraci rodiny Snižuje se průměrná velikost rodin Rodiny celkově stárnou Psychosociální patologie (oddělené soužití a rozvody, násilí nad dětmi, zneužívání, opuštění) Egoistické tendence v rodině sílí Stále větší díl zdrojů je přesouván na starší generace na úkor dětí Slábne mezigenerační předávání kulturních vzorů a porozumění

80 Rodinná politika Specifické problémy:
Problém neplacené práce v rodině (dle některých odhadů až 40% HDP je tvořeno práci v domácnosti). Vytváří to nerovnost. Pomohla by pružná/zkrácená pracovní doba. U dvoukariérových manželství, někdo musí rezignovat na plné profesionální uplatnění. Problém interrupce – řešení: sexuální výchova

81 Evropská sociální politika
Do konce druhé sv. války pouze Mezinárodní organizace práce Po 2.sv.válce: Hospodářský a sociální výbor OSN, UNESCO, WHO, Světová banka, Mezinárodní měnový fond EU: Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

82 Evropská sociální politika
Základní dokument Evropská sociální charta(přijatá v r. 1961, novelizace 1988 a 1991): 23 hlavních bodů Evropská kulturní konvence (1951) Fond sociálního rozvoje Rady Evropy (1956) Evropský zákoník sociálního zabezpečení (1964, pote novelizován)

83 Evropská sociální politika
ES vzniklo z hospodářských a politických motivů, přesto již v Římská smlouva obsahuje i sociálně politické prvky (např. ustanovení Evropského sociálního fondu - ESF) 1974 ES v reakci na ropný šok přijalo nová opatření: např. zvýšit účast zaměstnanců a zaměstnavatelů na sociálním a ekonomickém rozhodování ES a účast zaměstnanců na řízení podniků, dál opatření stanovující povinnost zaměstnavatelů vyjednávat v případě hromadného propouštění, rovnost pohlaví) V 80. Letech ESF rozšiřuje podporu na podporu sociální adaptace imigrantů a odvětvovou restrukturalizaci zaostávajících center těžkého průmyslu s přesunem důrazu na obchod a služby

84 Evropská sociální politika
V r všechny země ES kromě VB přijaly Chartu Evropského společenství v základních sociálních právech pracovníků, která zaručuje mimo jiné: svobodný pohyb pracovníků v zemích ES zlepšování životního a pracovního prostředí právo na sociální zabezpečení/sociální pomoc svobodu sdružování zaměstnanců i zaměstnavatelů a kolektivního vyjednávání přístup k odbornému vzdělávání rovnost pohlaví Poskytování informací a zajištění spoluúčasti pracovníků při řešení problémů zaměstnanosti na úrovni jednotlivých firem i nadnárodních společností

85 Evropská sociální politika
V listopadu 1993 vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva o Evropské unii, cíle: podporovat trvalé udržitelný ekonomický a sociální rozvoj šetřící životní prostředí vytvořením oblasti bez vnitřních hranic, posílením ekonomické a sociální soudržnosti mezi zeměmi EU a vytvořením ekonomické a měnové unie. Def. ekonomické a sociální soudržnosti: úsilí o snížení rozdílů mezi úrovněmi rozvoje různých regionů podporou nejméně rozvinutých oblasti. ESF má pomáhat spolu s Evropským fondem regionálního rozvoje. Komise EU má dle Mas. Smlouvy podávat každé tři roky zprávu o tom, jak se daří dosahovat ekonomické a sociální soudržnosti.

86 Evropská sociální politika
Cíle: Všeobecnost (univerzalita) – sociální soustava je přístupna všem občanům, někdy to dělá potíže tržní ekonomice Úplnost (komplexnost) – kvalitativní stránka, soc.soustava poskytuje dávky a služby ke všem známým a uznaným sociálním událostem. Ve VB možnost optovat, tj. vystoupit z povinné soustavy zabezpečení – zvolit si alternativní způsob zabezpečení. Jedná se o tzv. chilský model, který je založen na pojišťovacích principech, s kapitalizaci a pluralitou soc.pojišťoven soukromé povahy. Zavádí se pojem životního minima. Sociální exkluze se stává sociální událostí.

87 Evropská sociální politika
Přiměřenost (adekvátnost) – kvantitativní stránka, týká se velikosti dávek a služeb a jejích přiměřenosti sociální potřebě, kterou mají uspokojit. Solidarita plátců s příjemci by neměla ohrožovat životní úroveň plátců. Sociální ochrana má ošetřovat průměrného občana a má být únosná. Největší problém je astronomický růst nákladů na zdravotní péči či pojištění. Proto je potřeba kombinovat přiměřenou zdrav.péči hrazenou ze soc.zabezpečení s nadstandardem, financovaným v soukromoprávních systémech.

88 Evropská sociální politika
Jednotnost (uniformita) – týká se rovnosti, soustav soc.ochrany poskytuje dávky anebo služby ve stejném rozsahu a výši všem účastníkum. Je li porušen, mluvíme o diskriminaci. Cílenost (adresnost) sociální ochrany – opakem je plošné poskytování dávek. Příliš mnoho plošného soc.zabezpečení vytváří tzv. sociální past., kdy je výhodnější nechat se živit než pracovat. Zvlášť se to vztahuje na podporu v nezaměstnání.

89 Evropská sociální politika
f) úsilí o harmonizaci, konvergenci a integraci – jedná se o sjednocení sociálních nákladů a podmínek v rámci EU. Tohoto cíle se EU vzdala v Irsku v roce 1991 a dohodla se na dvou základních principech: rovné zacházení se všemi obyvateli (přechod od občanského k principu přirozených práv všech obyvatel) a právo stěhovat své nabyté nároky v systémech soc.pojištění