Lidská práva v SUC „A konečně je třeba připomenout, že se po druhé světové válce jako reakce na její hrůzy rozšířilo výraznější vědomí lidských práv. Nalezlo.

Prezentace na téma: "Lidská práva v SUC „A konečně je třeba připomenout, že se po druhé světové válce jako reakce na její hrůzy rozšířilo výraznější vědomí lidských práv. Nalezlo."— Transkript prezentace:

1 Lidská práva II pohledy politické filosofie, sociální etiky a sociálního učení církve

2 Lidská práva v SUC „A konečně je třeba připomenout, že se po druhé světové válce jako reakce na její hrůzy rozšířilo výraznější vědomí lidských práv. Nalezlo výraz v různých mezinárodních dokumentech, rovněž ve vypracování nového mezinárodního práva, k němuž podstatně přispěl Apoštolský stolec. Pilířem tohoto vývoje však byla Organizace spojených národů. Vzrostlo nejen povědomí práva jednotlivce, nýbrž i práv národů“ (čl. 21). Centesimus annus (1991) V dnešní době se soudí, že obecné blaho záleží především v tom, aby se zachovávala lidská práva a povinnosti. Proto je třeba, aby úloha veřejné moci spočívala především v tom, aby se na jedné straně tato práva uznávala, dbalo se jich, navzájem byla slaďována, chráněna a podporována, a na druhé straně aby mohl každý snáze plnit své povinnosti. "Chránit nedotknutelná lidská práva a starat se, aby každý mohl snáze plnit své povinnosti – to je hlavní úkol každé veřejné moci. Pacem in terris (1963)

3 Caritas in veritate, čl. 43 „V současnosti jsme svědky tíživého protikladu. Na jedné straně se vymáhají práva, mající nahodilý a postradatelný ráz, přičemž se nárokuje jejich uznání a šíření ze strany veřejných struktur, a na druhé straně jsou zneuznávána a pošlapávána elementární základní práva velké části lidstva“.

4 Preambule U vědomí toho,
že uznání přirozené (inherent) důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv členů lidské rodiny je základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě, že zneuznání lidských práv a pohrdání jimi vedlo k barbarským činům, urážejícím svědomí lidstva, a že vybudování světa, ve kterém lidé, zbavení strachu a nouze, se budou těšit svobodě projevu a přesvědčení, bylo prohlášeno za nejvyšší cíl lidu, že je nutné, aby lidská práva byla chráněna zákonem, nemá-li být člověk donucen uchylovat se, když vše ostatní selhalo, k odboji proti tyranii a útlaku, že je nutné podporovat rozvoj přátelských vztahů mezi národy, že lid Spojených národů zdůraznil v Chartě znovu svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti, v rovná práva mužů i žen a že se rozhodl podporovat sociální pokrok a vytvořit lepší životní podmínky ve větší svobodě, že členské státy převzaly závazek zajistit ve spolupráci s Organizací spojených národů všeobecné uznávání a zachovávání lidských práv a základních svobod a že stejné chápání těchto práv a svobod má nesmírný význam pro dokonalé splnění tohoto závazku, Valné shromáždění vyhlašuje tuto Všeobecnou deklaraci lidských práv

5 Důstojnost člověka v deklaraci
Samotná Všeobecná deklarace lidských práv se na lidskou důstojnost odvolává několikrát (přesně celkem 5x), ovšem aniž by ji jakkoli definovala či zdůvodňovala. Vyjádření v preambuli ve věci lidské důstojnosti se odvolávají na „uznání“ a „víru“. Zatímco článek 1 deklaruje pouze rovnost co do důstojnosti a práv, články 22 (zajištěna hospodářská, sociální a kulturní práva, nezbytná k jeho důstojnosti a k svobodnému rozvoji jeho osobnosti) a 23 (živobytí odpovídající lidské důstojnosti) již podmiňují lidskou důstojnost určitým žádoucím sociálním stavem (sadou sociálních práv a spravedlivou odměnou)

6 „Charty práv“ v sociální nauce církve
V článcích 11–27 Pacem in terris (1963) Jan XXIII. provádí dokonce konkrétní výčet práv, která považuje za „přirozená“ a „naprosto nezcizitelná“, zasazuje je do kontextu nezpochybnitelné lidské důstojnosti. právo na život, tělesnou nedotknutelnost a na nutné a dostatečné prostředky k důstojnému způsobu života právo uctívat Boha podle svědomí, právo na svobodnou volbu životního stavu některá práva odvozená od těchto základních, včetně základních práv hospodářských (svoboda k práci, poskytnutí dostatku pracovních příležitostí, právo na podnikání, právo na soukromé vlastnictví) a politických (sdružování, svoboda pohybu a pobytu, činná účast na veřejném životě) Následuje pojednání o vztahu mezi právy a povinnostmi, které mají podle papeže stejnou oporu v přirozeném zákoně jako lidská práva (čl. 28–45). Takový výčet práv do velké míry vykazuje analogie s Všeobecnou deklarací lidských práv, i když je v určitých aspektech umírněnější co do množství a šíře deklarovaných práv.

7 „Charty práv“ v sociální nauce církve
Jan Pavel II. Centesimu annus (1991), čl 47 „Z nejdůležitějších práv je třeba uvést právo na život, k němuž patří významné právo růst po zplození v matčině lůně, právo žít v úplné rodině a v mravném prostředí, vhodném pro vývoj a rozvoj osobnosti, právo dovést svůj rozum a svobodu ke zralosti hledáním a nalézáním pravdy, právo podílet se na práci při využívání statků země a získávat z ní obživu pro sebe a své blízké, právo svobodně založit rodinu a plodit a vychovávat děti za odpovědného uplatňování vlastní sexuality. Zdrojem a syntézou těchto práv je v určitém smyslu náboženská svoboda, chápaná jako právo žít v pravdě vlastní víry a v souladu s transcendentní důstojností vlastní osoby“

8 Deformace LP – „humanrightismus“?
Pod pojmový novotvar „humanrightismus“ můžeme zahrnout dílčí problematické trendy v lidskoprávní oblasti směřující k deformované perspektivě ideje lidských práv – politické ideologizaci lidskoprávní agendy, redefinici percepce lidských práv na nároky a práva bez vztahu k povinnostem, posun od chápání lidských práv v jejich personalistickém a přirozenoprávním smyslu k pozitivistickému, relativistickému či utilitaristickému přístupu, upřednostňování „třetí“ (sociální práva) a „čtvrté“ (práva menšin a kolektivů, práv dle pohlaví, práv sebeurčení apod.) generace před právy generace první a druhé, umenšování a relativizace práv „první“ generace (právo na život vs. potratová legislativa, právo na náboženskou svobodu vs. upírání výhrady svědomí apod.).

9 Global Governance a LP Michel Schooyans ve své knize The Gospel: Confronting World Disorder (1997) říká, že mnohé stávající struktury směřující ke globální vládě a globálnímu managementu rozvoje, zdraví a lidských práv, jsou ve své podstatě totožné s šiřiteli tzv. kultury smrti. Ratzinger v předmluvě: „Na jedné straně zde byly marxistické systémy, které slibovaly dosažení vytouženého lidského království politicko-ideologickou cestou. Na straně druhé se objevují snahy o budování budoucnosti za pomoci více či méně liberálních tradici. Pod názvem Nový světový Řád (New World Order) tyto snahy získávají stále zřetelnější obrysy…“ „A tak jsme na sklonku nového obrazu nového světa přišli k bodu, v němž nejen křesťan, ale zejména on, má za povinnost protestovat“. Vladimír Palko ve své knize Levy prichádzajů. Prečo Európa a Amerika smerujů k novej tyranii (2012) vnímá současný politický a společenský vývoj jako uskutečňování globální antropologické revoluce, která nechápe člověka v intencích křesťanských hodnot.

10 „Právo na život“ Právo na život x právo žen na vlastní rozhodnutí
Jde zejména o otázku statusu embrya – je člověkem, nebo je v něm dána dispozice k plnému rozvoji k lidství? „Pokud by ženy, navzdory vší ostatní svobodě a rovnosti neměly právo rozhodnout se o pokračování těhotenství, nebyly by skutečně svobodné. Tak smýšlí nemalý počet příslušnic feministického hnutí od 70. let 20. století. Průkopnice feminismu jako Susan B. Anthony či Elizabeth Cady Stanton však potraty považovaly za velké zlo pro samotné ženy a některé současné feministky – jako Erika Bachiochi či Elizabeth Fox-Genovese – vnímají rozšířenou pro-potratovou mentalitu jako novodobou formu útlaku žen. “ „Potrat je v zásadě způsob, jak muži kontrolují ženy. Římský zákon dával hlavě rodiny moc nad životem a smrtí jeho domácnosti včetně práva nařídit ženám potrat.“ „Americká čísla ukazují, že pro potrat se vyslovuje více mužů než žen a že muži často používají hrozbu fyzického útoku nebo opuštění ženy, aby si potrat vynutili. Ačkoli obhájci potratů tvrdí, že jde o ženino právo volby, historie i současná situace ukazují, že takové tvrzení je falešné. Potrat dává větší moc mužům.“

11 Právo na život Trest smrti ? Branná povinnost ? Policejní přísaha ?
Služební povinnosti budu plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život (§ 17 zák. o sl. poměru) Potrat ?

12 LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Oddíl první
Základní lidská práva a svobody Článek 5 Každý je způsobilý mít práva. Článek 6 (1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.

13 Občanský zákoník STARÝ HLAVA DRUHÁ Účastníci občanskoprávních vztahů
ODDÍL PRVNÍ Fyzické osoby § 7 (1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se živé. (2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestliže smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem usoudit, že již nežije.

14 Člověk má právní osobnost od narození až do smrti.
Občanský zákoník NOVÝ § 19 (1) Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany. (2) Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku. § 23 Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. § 25 Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.

15 „Právo na výhradu svědomí“
Právo na náboženskou svobodu je papežem Janem Pavlem II. jako zdroj a syntéza všech práv. Proto jakékoli odmítání často diskutovaného „práva na výhradu svědomí“ či odmítání jejího přiznání ze strany veřejné moci tedy ukazuje na neoprávněnou ambici státní moci ukládat lidem povinnosti jednat proti svému svědomí a manipulovat je ve jménu státem prosazovaného partikulárního pojetí dobra. „Odmítnutí účasti na nespravedlivém konání není pouze morální povinností, ale je to i základní lidské právo. Kdyby tomu tak nebylo, lidská osoba by byla nucena konat skutky, které jsou svou podstatou zaměřeny proti její vlastní důstojnosti, a tím i sama svoboda, jejíž původní smysl a cíl je zaměření k pravdě a společnému dobru, by byla zcela potlačena. Proto se zde jedná o základní právo, které jako takové musí občanský zákon uznat a chránit“. Evangelium vitae [1995], čl. 74 Toto zcela základní právo není většinou respektováno ani v zemích, které se jinak těší široké míře uplatňování lidských práv a jsou považovány za země právně a politicky vyspělé. Právo výhrady svědomí je odmítáno často právě ve jménu uplatňování práv a povinností druhého řádu.

16 Rodina v Deklaraci článek 16
(1) Muži a ženy, jakmile dosáhnou plnoletosti, mají právo, bez jakéhokoli omezení z důvodů příslušnoti rasové, národnostní nebo náboženské, uzavřít sňatek a založit rodinu. Pokud jde o manželství, mají za jeho trvání i při jeho rozvázání stejná práva. (2) Sňatky mohou být uzavřeny jen se svobodným a plným souhlasem nastávajících manželů. (3) Rodina je přirozenou a základní jednotkou společnosti a má nárok na ochranu ze strany společnosti a státu.

17 Charta práv rodiny (Apoštolský stolec, 1983)
X protirodinné a feministiské agendě, individualismu, relativizaci institutu rodiny 5 c) Rodiče mají právo, aby děti nebyly nuceny navštěvovat školy, které neodpovídají jejich vlastnímu mravnímu a náboženskému přesvědčení. Zvláště sexuální výchova – základní právo rodičů – se má vždy dít pod jejich starostlivou péčí jak doma, tak v jimi zvolených a kontrolovaných výchovných zařízeních.

18 o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací
ZÁKON o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon)

19 Problémy antidiskriminačního zákona
- Nadmíra hyperprotektivní legislativy ve svých důsledcích zhoršuje postavení chráněných subjektů, což vyvolá potřebu další protektivní legislativy - Falešní uchazeči, kteří se naoko ucházejí o neodpovídající zaměstnání a mají již připravené žaloby, se kterými se budou domáhat odškodnění… „Diakonie Evangelické církve v Německu musí zaplatit 3900 Euro jako odškodné pro muslimskou ženu, které byla odmítnuta žádost o místo pracovnice pro oblast integrace.“ V tomto případě německý soud uznal porušení antidiskriminačního zákona kvůli nedodržení rovného zacházení.“

20

21 Demokracie I pohledy politické filosofie, ekonomie, sociální etiky a sociálního učení církve

22 ALDOUS HUXLEY, Konec civilizace [Brave New World, 1932]
„Tenkrát byla zavedena tak zvaná demokracie. Jako by mezi lidmi existovala jiná rovnost než fyzikálně chemická“. ALDOUS HUXLEY, Konec civilizace [Brave New World, 1932] „Nepřidáš se k většině, páchá-li zlo. Nebudeš vypovídat ve sporu s ohledem na většinu a převracet právo“. EX 23:2

23 Platon rozlišoval 5 forem zřízení, od nejlepšího po nejhorší: - Aristokracie (podle něj nejlepší forma, nikoli rodová aristokracie, ale vláda filozofů, od vlády mnohých až po monarchii) - Timokracie (vláda ctižádostivých, riziko touhy po bohatství, hrozí proměna v oligarchii) - Oligarchie (vláda bohatých, vyvolává závist a odpor chudých a vede k demokracii) - Demokracie (vláda lůzy, bezbřehá svoboda a chaos, který skončí voláním po vládě pevné ruky - tyranií) - Tyrannida (vláda neomezeného a nespravedlivého vládce, který vše potlačuje a vykořisťuje obec)

24 Aristoteles

25 Politické ideologie a demokracie
Všechny etablované ideologie ve své aktuální podobě v zásadě demokratický politický systém považují za žádoucí X extremistické ideologie (komunismus, anarchismus, fašismus, nacismus, náboženský fundamentalismus)

26 Politické ideologie a demokracie
Zásadně se však liší v chápání jejího charakteru, zejména co se týče: - Vztahu k hodnotovému zakotvení - Optimální míře participace občanů Aristotelský ideál: Politeia (mezon mezi demokracií a aristokracií, vládou lidí a vládou principů) „ani moc, ani málo“