Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 2. část

Prezentace na téma: "Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 2. část"— Transkript prezentace:

1 Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 2. část
Pedagogika NPED034 Téma 2: Učitel a jeho pedagogická činnost 2. část

2 Obsah: Předpoklady kvalitní práce učitele – vnitřní, vnější
Jak poznat dobrého učitele? – charakteristiky, kritéria, standardy, indikátory

3 Základem kvalitního vzdělávání jsou kvalitní učitelé
Dobrý (kvalitní) učitel je klíčem ke kvalitnímu vzdělávání – je důležitější než ostatní faktory. Tam, kde škola nemá kvalitní učitele, nepomůže jí ke kvalitním výsledkům ani sebelepší vzdělávací program, ani bohaté finanční zajištění a materiální vybavení škol atd.

4 Předpoklady kvalitní práce učitele
Vnitřní - Co dělá učitele dobrým učitelem? Vnější - legislativa: * ZÁKON č. 563/2004 Sb. ze dne 24. září 2004, o pedagogických pracovnících * Zákoník práce - další podmínky (materiální, sociální, mj. klima ve škole)

5 Vnitřní předpoklady kvalitní práce učitele
Jak poznáme, že učitel je dobrý (kvalitní) učitel? Jaké jsou charakteristiky dobrého učitele? Jaká jsou kritéria (normy, standardy, indikátory) kvality učitele? Kdo učitele hodnotí, tj. kdo posuzuje, zda učitel splňuje, a v jaké míře, tyto charakteristiky?

6 Anketa: 1. Dobrý učitel vašima očima: Tři nejdůležitější z charakteristik, které byste chtěli ve svém učitelském působení naplnit, abyste podle svého mínění byli dobrým učitelem. 2. Dobrý učitel očima žáků: Tři charakteristiky, které podle vašeho mínění očekávají od učitele žáci. Vyhodnocení ankety: příště

7 Společenská očekávání: často uváděné charakteristiky dobrého učitele
kultura chování empatie tolerance kultura vyjadřování zájem o práci učitele obecná vzdělanost znalost didaktických postupů znalost pedagogiky a psychologie vnější vzhled veřejná aktivita zájem o žáka širší rozhled komunikativní schopnosti trpělivost spravedlivost a objektivnost důslednost pedagogické mistrovství morální kvality zájem o obor schopnost udržet kázeň profesionalita důkladná znalost oboru

8 Standardy kvality práce učitele - příklady: Standard MŠMT
Tyto charakteristiky se vzájemně překrývají, nejsou vyčerpávající a na základě jejich pojmenování (vymezení) lze jen velmi obtížně rozhodnout, zda je daný učitel naplňuje. → Pokusy o formulaci kritérií, indikátorů, profesních standardů kvality učitele. Standardy kvality práce učitele - příklady: Standard MŠMT Standard ISIS Indikátory kvality - příklad: Rámec profesních kvalit učitele. Hodnotící a sebehodnotící arch, projekt Cesta ke kvalitě

9 PROFESNÍ STANDARD KVALITY UČITELE (Návrh z roku 2009, ve fázi veřejné diskuse byl proces tvorby a zavedení standardu přerušen. Zdroj: ) Standard slouží: K ujasňování toho, jak se musí proměňovat pojetí profese (role učitele a klíčové profesní kompetence), jak by měli být učitelé vzděláváni, aby zvládali požadavky, které jsou spojeny s výraznou změnou cílů, obsahu a metod školního vzdělávání. Tedy to, co znamená kvalitní výkon učitelské profese z hlediska současných i perspektivních nároků nejen v domácím, ale i mezinárodním kontextu. Slouží k podpoře porozumění proměnám v pojetí kvality učitele uvnitř profesní komunity, mezi politiky a širokou veřejností. Důležitou roli návrhu Standardu vidíme v otevření celospolečenské diskuze o pojetí kvalitního vzdělávání a kvalitního učitele. K tomu, aby všichni učitelé bez ohledu na vzdělávací úroveň a typ a druh školy používali terminologii, která je společně srozumitelná, čímž je vytvořena možnost vzájemného porozumění. Vzhledem k používané terminologii není tento dokument určen k plnému využití v oblasti předškolní výchovy a terciárního vzdělávání. K tomu, aby noví zájemci o profesi měli informace o tom, jak může vypadat profesní a kariérní růst. K tomu, aby bylo možné plánovat a realizovat účinné přípravné i další vzdělávání v souladu s vyjednanými a společně přijatými požadavky profese. K tomu, aby učitelé věděli, co se očekává, a mohli s pomocí popisu očekávaného výkonu cíleně zlepšovat svou práci.  K tomu, aby bylo možné diferencovat ohodnocení a ocenění učitelů. K tomu, aby si veřejnost mohla udělat adekvátní obraz o profesi učitele z hlediska současných i budoucích potřeb společnosti.

10 PROFESNÍ STANDARD KVALITY UČITELE
Obsah: 1. oblast: Výuka jako proces vyučování a učení 1.1 Plánování 1.2 Realizace výuky 1.3 Přístup k žákům Komunikace a klima ve třídě Strategie výuky (vyučování a učení) Hodnocení žáků 1.3 Reflexe (procesů a dosažených výsledků) 2. oblast: Širší kontexty výuky 2.1 Rozvoj školy a ŠVP 2.2 Klima školy 2.3 Spolupráce s kolegy, rodiči a širší veřejností 3. oblast: Profesní rozvoj učitele

11 OBLAST Č. 1: VÝUKA JAKO PROCES VYUČOVÁNÍ A UČENÍ
1.1 Plánování  Učitel: systematicky plánuje výuku vzhledem k cílům stanoveným v kurikulárních dokumentech a vzhledem k individuálním možnostem a potřebám žáků; při plánování diferencuje nároky na žáky, rozsah učiva, metody a organizaci výuky; plánuje, z čeho a jak on i žáci poznají, že dosáhli stanovených cílů; při plánování předvídá různé situace, které mohou při výuce nastat. Plán mu umožňuje pružně reagovat na konkrétní průběh výuky;

12 OBLAST Č. 1: VÝUKA JAKO PROCES VYUČOVÁNÍ A UČENÍ – pokrač.
1.2 Realizace výuky Přístup k žákům Učitel: projevuje respekt k žákům a žákyním bez genderových předsudků; vyjadřuje žákům důvěru a pozitivní očekávání (očekává úspěšné zvládání učení), podporuje jejich sebedůvěru; projevuje porozumění pro potřeby žáků, zajímá se o jejich názory, představy, problémy, pocity a dává prostor pro jejich vyjadřování; bere v úvahu individuální možnosti a potřeby žáků a zohledňuje je při výuce, se žáky s rozmanitými specifickými vzdělávacími potřebami pracuje samostatně i ve spolupráci se školským poradenským zařízením;

13 OBLAST Č. 1: VÝUKA JAKO PROCES VYUČOVÁNÍ A UČENÍ – pokrač.
Komunikace a klima ve třídě Učitel: má kvalitní mluvený projev (vyjadřuje se jasně, srozumitelně, adekvátně věku žáků, zvládá hlasové prostředky); vhodně využívá prostředky neverbální komunikace (např. dobrý oční kontakt, úsměv, přátelská, vstřícná gestikulace, pohyb po třídě, respekt k zóně osobního prostoru); podporuje soudržnost třídy založenou na vzájemném respektu, ohleduplnosti, toleranci k různosti, důvěře (podporuje schopnost žáků naslouchat si, domluvit se, řešit problémy a konflikty); systematicky vytváří podmínky pro spolupráci žáků v procesu učení, rozvíjí kooperativní dovednosti žáků při práci ve dvojicích, malých i větších skupinách; společně se žáky tvoří pravidla soužití třídy (jasně a srozumitelně vymezuje hranice a limity sociální komunikace a chování ve třídě (mezi žáky navzájem a ve vztahu k učiteli) a důsledně vyžaduje jejich dodržování;

14 OBLAST Č. 1: VÝUKA JAKO PROCES VYUČOVÁNÍ A UČENÍ – pokrač.
Strategie výuky (vyučování a učení) Učitel: individualizuje výuku s ohledem na možnosti žáků (např. diferencuje učivo a nároky na žáky, respektuje individuální tempo učení u žáků a dává jim přiměřený čas ke splnění úkolů, modifikuje metody práce, kritéria a způsoby hodnocení žáků), snaží se o dosažení osobního maxima u každého žáka vzhledem k jeho předpokladům; snaží se rozvíjet vnitřní motivaci k učení - vzbuzovat zvídavost, zájem žáků o učení a poznávání nových věcí, „ukazováním“ smyslu učení a konkrétních učebních činností; využívá širokého spektra výukových metod s důrazem na aktivní učení žáků; zvládá efektivní řízení a organizaci výuky, např. adekvátně řeší neočekávané situace a problémy, modifikuje své plány a improvizuje, reflektuje rozhodovací procesy, uvědomuje si jejich důsledky, případně mění strategie;

15 OBLAST Č. 1: VÝUKA JAKO PROCES VYUČOVÁNÍ A UČENÍ – pokrač.
Hodnocení žáků Učitel: hodnotí procesy učení - poskytuje průběžně zpětnou vazbu k učebním činnostem a chování žáků, hodnotí také postup, míru úsilí, zájem, úroveň spolupráce apod.; hodnotí výsledky učení, tj. míru dosahování kompetencí (znalosti, dovednosti, postoje i hodnoty) vzhledem k individuálním možnostem žáků; zprostředkovává žákům kritéria hodnocení (žáci vědí, co se hodnotí a jakou mají jednotlivá kritéria váhu v celkovém hodnocení), eventuelně jim umožňuje podílet se na jejich vytváření; využívá různých motivujících metod hodnocení (kvantitativní hodnocení, slovní hodnocení, hodnocení pomocí portfolia), podporuje u žáků sebehodnocení a vzájemné hodnocení;

16 OBLAST Č. 1: VÝUKA JAKO PROCES VYUČOVÁNÍ A UČENÍ – pokrač.
1.3 Reflexe výuky Učitel: pravidelně analyzuje svou činnost vzhledem k záměrům a cílům výuky a hodnotí její efekty, využívá zpětné vazby od žáků (osobní složky žáků / žákovská portfolia), učitelů a rodičů ke zkvalitňování své práce; shromažďuje zdroje, které mu pomohou reflektovat vlastní práci; reflektuje svou práci soustavně, i písemně (dělá si poznámky);

17 OBLAST Č. 2: ŠIRŠÍ KONTEXT VÝUKY
2.1 Rozvoj školy a ŠVP Učitel: je aktivním členem školního společenství – zajímá se o život školy a aktivně se do něj zapojuje, podílí se na rozvoji školy a zkvalitňování ŠVP, na přípravě a realizaci společných programů a projektů školy; dokáže objasnit a zdůvodnit vzdělávací filozofii školy a kvalifikovaně prezentovat ŠVP širší veřejnosti;

18 OBLAST Č. 2: ŠIRŠÍ KONTEXT VÝUKY – pokrač.
2.2 Klima školy Učitel: přispívá k vytváření pozitivního sociálně emočního klimatu školy založeného na vzájemném respektu a sdílení společných hodnot, podílí se na posilování „školní identity“;

19 OBLAST Č. 2: ŠIRŠÍ KONTEXT VÝUKY – pokrač.
2.3 Spolupráce s kolegy, rodiči a širší veřejností Učitel: efektivně komunikuje a spolupracuje s kolegy i vedením školy. Přispívá svými schopnostmi a zkušenostmi ku prospěchu celé školy, využívá zkušeností svých kolegů. Má zájem o sdílení zkušeností a spolupráci při zkvalitňování výuky (vzájemné hospitace, společná tvorba materiálů, společné akce apod.). Naslouchá jiným názorům, diskutuje a plně respektuje společně přijatá rozhodnutí a opatření; efektivně komunikuje a spolupracuje s rodiči na základě partnerského přístupu, založeného na vzájemné úctě, respektu a sdílené odpovědnosti za podporu optimálního rozvoje žáků. Poskytuje jim co nejvíc informací o dítěti. Komunikuje s nimi způsobem, kterému jako laici mohou rozumět. Umožňuje jim aktivní vstup do výuky; efektivně komunikuje a spolupracuje s dalšími partnery školy – zástupci zřizovatele školy, pracovníky inspekce, pedagogicko-psychologickými poradnami, speciálně pedagogickými centry, středisky výchovné péče, institucemi pro vzdělávání učitelů, se zaměstnanci knihoven, muzeí apod.

20 OBLAST Č. 3: PROFESNÍ ROZVOJ UČITELE
V této oblasti je obtížné oddělovat jednotlivé ukazatele. Proto jen uvádíme, že kritéria se v této oblasti budou týkat didaktické znalosti obsahu, profesních dovedností, profesních postojů a profesních hodnot. Např. lze uvažovat: Učitel: je vybaven nezbytnými profesními znalostmi a dovednostmi (pedagogicko-psychologické, oborově didaktické a oborové), které průběžně rozvíjí a obohacuje a zvyšuje tak svoji profesionalitu a tím i kvalitu své činnosti (např. dokládá je ve svém učitelském portfoliu); respektuje etické principy profese učitelství, je modelem etického chování a kultivovaných mezilidských vztahů; projevuje zaujetí pro práci se žáky, je motivován pro zkvalitňování své činnosti, systematicky pracuje na svém profesním rozvoji a sebevzdělávání (na základě informací o své výuce – sebereflexe, kolegiální hospitace, zpětná vazba od žáků a rodičů – volí cíle pro zkvalitnění své činnosti, tvoří plán svého profesního rozvoje); ….

21 Rámec profesních kvalit učitele
Rámec profesních kvalit učitele. Indikátory pro hodnocení a sebehodnocení učitele. Hodnotící arch. Zdroj: Projekt Cesta ke kvalitě, „ Rámec profesních kvalit učitele je nástrojem komplexního sebehodnocení a hodnocení kvality práce učitelů ve školách. Primárními cíli nástroje jsou popis kvalit práce vynikajícího učitele a podpora profesního rozvoje učitelů. … Rámec profesních kvalit učitele je charakteristikou vynikajícího učitele základní a střední školy, především učitele všeobecně vzdělávacích předmětů. Je metou, ke které směřuje jak začínající, tak zkušený učitel. Rámec profesních kvalit učitele je součástí systému podpory učitelů v jejich profesním rozvoji a v naplňování jejich profesních potřeb. … Umožňuje ve školách vést strukturovanou debatu o kvalitě práce učitele. Nabízí podklady k efektivnímu rozvíjení a dalšímu vzdělávání pedagogického sboru, slouží při výběru nových učitelů. Pomáhá při přerozdělování nadtarifní složky platů učitelů. Pomocí nástroje může škola zákonným zástupcům i širší veřejnosti prezentovat strukturu a náročnost práce učitele. Nástroj je základem pro systémovou spolupráci mezi fakultami připravujícími učitele, školami a učiteli z praxe, vzdělavatelům budoucích učitelů umožňuje rozvoj klinického pojetí pedagogických praxí a naplňování reflektivního modelu učitelského vzdělávání.“

22 Okruhy, do nichž jsou uspořádány indikátory kvality
1. Plánování výuky 2. Prostředí pro učení 3. Procesy učení 4. Hodnocení práce žáků 5. Reflexe výuky 6. Rozvoj školy a spolupráce s kolegy 7. Spolupráce s rodiči a širší veřejností 8. Profesní rozvoj učitele

23 Vymezení okruhů: Plánování výuky
Učitel systematicky plánuje výuku, tj. co, jak a proč se mají žáci učit, vzhledem ke vzdělávacím cílům stanoveným v kurikulárních dokumentech a s ohledem na individuální možnosti a potřeby žáků. 2. Prostředí pro učení Učitel ve třídě vytváří prostředí, v němž se žáci cítí dobře a mohou pracovat s vysokým nasazením. Ke každému žákovi přistupuje jako k jedinečné lidské bytosti a bez předsudků. 3. Procesy učení Učitel používá takové výukové strategie, které umožňují každému žákovi porozumět probírané látce, osvojit si žádoucí kompetence a získat vnitřní motivaci i dovednosti k celoživotnímu učení a poznávání. 4. Hodnocení práce žáků Učitel hodnotí tak, aby žák získal dostatek informací pro své další učení a aby se učil sebehodnocení.

24 Vymezení okruhů – pokrač.:
5. Reflexe výuky Učitel reflektuje procesy i výsledky plánování a realizace výuky s cílem zkvalitnit svoji práci a zvýšit tak efektivitu žákova učení. 6. Rozvoj školy a spolupráce s kolegy Učitel je aktivním členem školního společenství, který se spolupodílí na rozvoji školy a zkvalitňování vzdělávání. Přispívá k vytváření pozitivního klimatu školy, je si vědom, že je nositelem kultury školy. 7. Spolupráce s rodiči, odbornou a širší veřejností Učitel vyhledává a využívá příležitosti pro spolupráci s rodiči, odborníky a dalšími partnery školy s cílem společně podporovat kvalitu učení žáků. 8. Profesní rozvoj učitele Učitel řeší profesní výzvy a úkoly a přijímá zodpovědnost za možná rizika jejich řešení.

25 Příklad rozpracování okruhů: Indikátory v oblasti plánování výuky
Učitel: 1.1 volí stěžejní přístupy a metody vyučování a učení směřující k naplňování dlouhodobých vzdělávacích cílů; • má promyšleno, co je smyslem a cílem vyučovaného předmětu, a k tomu směřuje; • zařazuje do svých plánů výchovné a vzdělávací strategie, které jsou uvedeny ve školním vzdělávacím programu (dále ŠVP); • plán zohledňuje nejen náročnost obsahu, ale také čas nezbytný pro správné pochopení a realizaci zvolených metod; 1.2 stanovuje dílčí vzdělávací cíle z hlediska dlouhodobých vzdělávacích cílů; • představí a s oporou o znalost žáků zdůvodní rozpracování dlouhodobých vzdělávacích cílů do cílů krátkodobých; • dokáže formulovat a vysvětlit vzdělávací cíl v souvislosti s očekávanými výstupy formulovanými v ŠVP a klíčovými kompetencemi žáků; 1.3 vybírá smysluplný obsah a promýšlí návaznost, komplexnost a provázanost učiva včetně mezipředmětových vazeb i vhodné metody a organizaci výuky; • plánuje přesahy probíraných vzdělávacích obsahů do jiných vyučovacích předmětů; • plánuje tak, aby vytvářel prostor pro zdůraznění souvislostí jednotlivých témat; • s oporou o znalost žáků a vzdělávacích cílů zdůvodní (vysvětlí) volbu přístupů a metod vyučování (i žákům); • připravuje pro žáky učební pomůcky a využití různých zdrojů informací včetně moderních informačních technologií; • respektuje sociální povahu učení, tj. plánuje situace, které využívají sociální charakter učení a ve kterých dochází k interakci žáků; 1.4 při plánování vychází z reflexe průběhu a výsledků předchozí výuky a učení žáků; • monitoruje průběh a výsledky výuky a učení žáků; • vysvětlí, jakým způsobem bude pracovat s informacemi zjištěnými monitorováním průběhu a výsledků výuky a učení žáků; 1.5 volí způsoby diferenciace a individualizace výuky (vzdělávací cíle, obsah, metody a organizaci učení) dle potřeb konkrétních žáků; • plánuje pro různé typy žáků, v přípravě plánuje navíc specifické činnosti pro jednoho či více konkrétních žáků ve třídě; • začleňuje do svého plánu i aktivity navržené žáky, čímž vychází vstříc potřebám, učebním stylům, schopnostem a dalším osobnostním charakteristikám žáků ve třídě; 1.6 plánuje, z čeho a jak žáci i učitel poznají, že dosáhli stanovených cílů. Rozhoduje se o způsobu reflexe a hodnocení procesu a výsledků učení žáků; • informuje žáky s dostatečným předstihem (nejčastěji na počátku probírání nového tématu) o formě a kritériích hodnocení; • formuluje vzdělávací cíle tak, aby byla zřejmá očekávaná úroveň jejich osvojení; 1.7 předvídá situace, které při učení mohou nastat, a promýšlí varianty jejich řešení; • připravuje plány tak, aby vytvářely prostor pro práci s chybou; • promýšlí použití alternativní metody pro ty žáky, kteří mají se zvládnutím vzdělávacího obsahu primárně použitou metodou problém; • připravuje doplňkové a rozšiřující aktivity pro využití v případě potřeby.