Občanský zákoník č.89/2012 Sb. Dědické právo §1475 - §1720.

Prezentace na téma: "Občanský zákoník č.89/2012 Sb. Dědické právo §1475 - §1720."— Transkript prezentace:

1 Občanský zákoník č.89/2012 Sb. Dědické právo § §1720

2 Číslo a název projektu CZ.1.07/1.5.00/ OP: Vzdělávání pro konkurenceschopnost Zvyšování vzdělanosti pomocí e-prostoru Název a adresa školy Soukromá střední škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Č. Budějovice, s.r.o., Jeronýmova 28/22, České Budějovice Kód materiálu Klíčová aktivita III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název materiálu 10.Dědické právo Autor Ing. Miriam Fišarová Tematická oblast Právo Anotace DUM je určen pro výklad učiva pro předmět Právo, oblast dědictví dle nového Občanského zákoníku Ročník Třetí – obchodní akademie, nástavbové studium 1.ročník Datum tvorby Říjen 2013 Pokud není uvedeno jinak, použitý materiál je z vlastních zdrojů autora

3 Dědické právo Dědické právo je právo na pozůstalost (majetek a dluhy po zemřelém) nebo na poměrný podíl z ní. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu. Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědictví je dědictvím. Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, nebo na zřízení určitého práva. Odkazovník není dědicem. Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí. Dědit mohou fyzické i právnické osoby. Nabytí majetku potvrzuje soud. Vlastnické právo k majetku přechází na dědice dnem úmrtí zůstavitele. Nedědí-li žádný dědic, pozůstalost připadá státu (odúmrť) Dědická nezpůsobilost – z dědického práva je vyloučen ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli a členům jeho rodiny, nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil, zfalšoval nebo zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul. Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem. Zřekne-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem. Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny. Odmítnutí dědictví – dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout, smluvní dědic však jen, pokud to není dědickou smlouvou vyloučeno. Zmocněnec může za dědice prohlásit, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, nebo že dědictví přijímá, jen je-li k tomu podle plné moci výslovně oprávněn. Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něho, jako by dědictví nikdy nenabyl. Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu. Dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí. Odmítne-li dědic dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti, je odmítnutí dědictví neplatné.

4 Dědické právo Vzdání se dědictví – dědic, který dědictví neodmítl, se jej může před soudem v řízení o dědictví vzdát ve prospěch druhého dědice, učiní-li tak nepominutelný dědic, vzdává se tím také práva na povinný díl s účinností i pro své potomky. Byl-li dědic, který se dědictví vzdal, obtížen příkazem nařízením odkazu nebo jiným opatřením, které podle zůstavitelovy vůle může a má splnit jen osobně, nezbavuje se tím povinnosti splnit takové opatření. Pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek. Žádnou z těchto možností, nelze zkrátit povinný díl nepominutelného dědice. Pokud tomu např. závěť odporuje, náleží nepominutelnému dědici povinný díl. Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje dědicům podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Chybí-li datum pořízení závěti a zůstavitel pořídil více závětí, je závěť neplatná. Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz,stanovit odkazovníku nebo dědici podmínku. Co je stanoveno o závěti platí i o dovětku. Dědici připadne celá pozůstalost, je-li povolán jako dědic jediný. Je-li povolanému dědici zůstaven jen podíl, připadne zbylá část pozůstalosti zákonným dědicům. Je-li povoláno několik dědiců a podíly nejsou určeny, mají právo na pozůstalost rovným dílem. Náhradnictví – zůstavitel může pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou povolal za dědice, povolat této osobě náhradníka. Závěť vyžaduje písemnou formu. Kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše. Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

5 Dědické právo Dědickou smlouvou povolává zůstavitel druhou smluvní stranu nebo třetí osobu za dědice nebo odkazovníka a druhá strana to přijímá. Dědická smlouva vyžaduje formu veřejné listiny. Dědickou smlouvou mohou strany uzavřít a závazek z ní změnit jen osobním jednáním. Dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Není-li ujednáno něco jiného, nemůže strana povolaná za dědice převést své právo na jinou osobu. Zůstavitel může dědění zařídit také tak, že část majetku se dědí podle závěti, část ze zákona a popřípadě i část na základě dědické smlouvy.

6 Dědění ze zákona Dědění ze zákona – zde dědí příbuzní a blízké osoby podle stanoveného pořadí dědických tříd. 1) V první třídě dědí stejným dílem zůstavitelovy (manželské i nemanželské) děti a manžel. 2) V druhé třídě dědí manžel, zůstavitelovi rodiče a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. 3) V třetí třídě dědí stejným dílem manželovi sourozenci a osoby spolužijící se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. 4) V čtvrté třídě dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele. 5) V páté třídě dědí jen prarodiče rodičů zůstavitele. 6) V šesté třídě dědí stejným dílem potomci dětí sourozenců zůstavitele a potomci prarodičů zůstavitele. Nedědí-li některý potomek prarodičů, dědí jeho děti. Dědění ze závěti má přednost před děděním ze zákona. Vydědění – ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vydědit. A to: - pokud mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, - o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl, - byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo - vede trvale nezřízený život. Prohlášení o vydědění lze učinit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť.

7 Použitá literatura Občanský zákoník – Zákon č.89/2012 Sb.,účinnost od Zákon č.90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)., účinnost od Ryska Radovan a Puškinová Monika – Právo pro střední školy – Eduko 2013 nakladatelství, s.r.o.,Tušimická 509/10, Praha 8, počet stran 88, vydání osmé, v nakladatelství EDUKO druhé, aktualizované a doplněné. Obchodní číslo 40113