OBČAN A EVROPSKÁ UNIE Jaká práva má občan EU. Obsah: 1. Občanství Evropské unie 2.Základní práva občanů 3.Charta základních práv EU 4.Petiční právo 5.Občan.

Prezentace na téma: "OBČAN A EVROPSKÁ UNIE Jaká práva má občan EU. Obsah: 1. Občanství Evropské unie 2.Základní práva občanů 3.Charta základních práv EU 4.Petiční právo 5.Občan."— Transkript prezentace:

1 OBČAN A EVROPSKÁ UNIE Jaká práva má občan EU

2 Obsah: 1. Občanství Evropské unie 2.Základní práva občanů 3.Charta základních práv EU 4.Petiční právo 5.Občan a Evropský ombudsman 6.Občan a Evropský soudní dvůr 7.Občan a úřady členských států - služba SOLVIT 8.Komunikace občanů s úřady v EU 9.Volební právo 10.Volby do Evropského parlamentu 11.Volby do místních zastupitelstev 12.Zdroje informací 13.Závěr a dotazy

3 1. Občanství Evropské unie Občanství Evropské unie je jedním z důležitých pojmů, který přinesla Smlouva o Evropské unii (Mastrichtstká smlouva). Následně Amsterdamská smlouva ještě dále prohloubila práva občanů EU. Občanství unie je zakotveno v článku 17 Smlouvy o založení ES: „Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie. Občanství Unie nenahrazuje, nýbrž doplňuje státní příslušnost členského státu“. Dalším důležitým článkem, který se dotýká občanství EU, je čl. 18, který říká, že každý občan Unie má právo svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států s výhradou omezení a podmínek stanovených v této smlouvě a v předpisech přijatých k jejímu provedení.

4 V čl. 12 je pak zakotven tzv. princip nediskriminace, což znamená, že v rámci předmětu úpravy smlouvy je zakázaná diskriminace z důvodů státní příslušnosti. Občanství EU je vždy odvozováno od občanství některého členského státu a vlastně rozšiřuje toto státní občanství o nově přiznaná občanská práva. Také občané s dvojím občanstvím, z nichž alespoň jedno je občanstvím členského státu Unie, jsou občany EU a mají z toho vyplývající práva. Je však třeba poznamenat, že udělení či přiznání občanství konkrétního členského státu je vždy výhradně v kompetenci tohoto státu – je definováno v národní legislativě.

5 2. Základní práva občanů Připomínáme, že všechna níže vyjmenovaná práva jsou odvozena od občanství Evropské unie. Práva občana Evropské unie: - může se pohybovat (cestovat) po celém území Unie a pobývat či usadit se kdekoliv; -má právo hledat si pracovní příležitosti a pracovat ve všech členských zemích; -má právo na stejné zacházení jako zaměstnanci daného státu EU – zákaz diskriminace v zaměstnání; -jako osoba samostatně výdělečně činná může poskytovat služby na celém území EU; -má právo studovat, vzdělávat se, připravovat se na budoucí povolání a uskutečňovat výzkum na území EU;

6 -může volit a být volen do Evropského parlamentu a dále má právo k němu podávat petice; -obdobně může volit a kandidovat také ve volbách do místních zastupitelstev v místě svého pobytu; -v zemi, kde chybí jeho vlastní diplomatické zastoupení může využít konzulát nebo velvyslanectví jiného čl. státu; -má právo obracet se na evropského ombudsmana či podat stížnost k Evropské komisi; -má také právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států EU. Výjimku z tohoto pravidla mohou udělit pouze Evropský parlament nebo Rada Evropské unie. Další informace: podrobnější informace k výše vyjmenovaným právům a jejich praktickému využívání najdete v jednotlivých sekcí EUROSKOPU – www.euroskop.cz ŽIJI v EU a PODNIKÁM v EU. www.euroskop.cz

7 3. Charta základních práv EU V češtině bývá tento dokument obvykle nazýván Listina základních práv Evropské unie. Evropská rada na svém zasedání v Kolíně nad Rýnem ve dnech 3. a. 4.6.1999 rozhodla o sepsání návrhu dokumentu, který by sumarizoval základní práva občanů v rámci EU. Listina vychází ze smluv Společenství a mezinárodních úmluv (např. Evropská úmluva o lidských právech z r. 1950 nebo Evropská sociální charta z r. 1989). Ale je založena také na ústavních tradicích členských států EU a na vydaných deklaracích Evropského parlamentu. Práce na tvorbě Listiny započaly 17.12.1999 a během nich byla vyslechnuta stanoviska Hospod. a sociálního výboru, Výboru regionů, Evropského ombudsmana a dalších orgánů, sociálních skupin nebo oslovených expertů.

8 Na základě předběžného návrhu Listiny oslovila Evropská rada v prosinci 2000 Evropskou komisi a Parlament a vyzvala je, aby společně vyhlásily Listiny základních práv Evropské Unie. Listina byla deklarována 7.12.2000 během zasedání Evropské rady v Nice. V současnosti se sice nejedná o právně závazný text, ale všechny členské země se zavázaly její ustanovení dodržovat. Od r. 2001 předkládá Evropský parlament každoročně zprávu týkající se dodržování práv vyjmenovaných v Listině v jednotlivých členských státech EU. Otázka přijetí Listiny je součástí debaty o ratifikaci Lisabonské smlouvy. Plný název dokumentu je nyní: Listina základních práv Evropské unie ze dne 7.12.2000, ve znění upraveném dne 12.prosince 2007.

9 4. Petiční právo Právo občanů podávat petice k Evropskému parlamentu. Každý občan EU nebo též osoba, která má bydliště v členském státě EU, může samostatně nebo společně s jinými osobami předložit Evropskému parlamentu petici ve věci, jež spadá do oblasti činnosti EU a která se jej osobně dotýká. Petiční právo může dále uplatnit jakákoli společnost, organizace nebo sdružení se sídlem v EU. Toto právo je zakotveno v článku 194 Smlouvy o založení Evropského společenství. Čeho se může petice týkat. Petice se může týkat otázek v zájmu nebo v působnosti EU, které se přímo dotýkají osoby podávající petici. Může se jednat např. o otázky životního prostředí; ochrany spotřebitelů; volného pohybu osob, zboží,

10 kapitálu a služeb a vnitřního trhu; zaměstnanosti a sociální politiky, práv evropských občanů, která jsou stanovena ve Smlouvách; uznávání odborné kvalifikace a dalších otázek týkajících se provádění právních předpisů EU. Rozhodování o petici. O petici rozhoduje Petiční výbor EP. Výbor stanoví, zda je petice přípustná nebo nepřípustná. Nepřípustná je taková, která nesplňuje náležitosti, tj. je podána neoprávněnou osobou, není napsána v jednom z úředních jazyků EU, ne- týká se oblasti spadající do činnosti EU atd. Nepřípustné jsou i petice stěžující si na nesprávný úřední postup orgánů a institucí EU – tato oblast spadá do působnosti veřejného ochránce práv.

11 V případě přípustné petice rozhodne výbor o podniknutí dalších kroků. V obou popsaných případech Výbor o svém rozhodnutí podávající osobu informuje. Upozornění: Pouhými žádostmi o informace a obecnými komentáři k činnosti EU se Petiční výbor nezabývá. K tomuto účelu byla zřízena služba Korespondence s občany. Korespondence s občany. Je to služba umožňující každému občanovi obrátit se na Evropský parlament, který zajistí, aby jeho otázky byly zodpovězeny. Zřízená elektronická poštovní schránka umožňuje občanům zasílat nejen otázky a žádosti o informace, ale i předkládat Evropskému parlamentu své návrhy.

12 5. Občan a Evropský ombudsman Právo občanů obracet se se stížnostmi na evropského veřejného ochránce práv. Občan členského státu nebo občan s bydlištěm v členském státě Unie může podat stížnost k evropskému veřejnému ochránci práv. Takovouto stížnost mohou také podat podniky, sdružení a další subjekty s registrovaným sídlem v EU. Stížnosti lze podávat poštou, faxem nebo elektronickou poštou. Evropský veřejný ochránce práv šetří stížnosti týkající se nesprávného úředního postupu orgánů a institucí Evropské unie. Mezi orgány náleží mimo jiné Evropská komise, Rada EU a Evropský parlament. Dále např. Evropská agentura pro léčivé přípravky a Evropská nadace pro zlepšení život. podmínek – u nich lze provádět šetření.

13 Avšak Soudní dvůr, Soud prvního stupně a Soud pro Službu při výkonu své soudní pravomoci nespadá do působnosti veřejného ochránce. Veřejný ochránce práv obvykle provádí šetření na základě stížností, může jej však zahájit i z vlastní iniciativy. Z důvodu řádného vykonávání své funkce musí být zcela nezávislý a nestranný. Instituce Evropského ombudsmana byla zřízena na základě Mastrichtské smlouvy (Smlouvy o EU). Nicméně prakticky je tato funkce vykonávána od r. 1995, kdy Evropský parlament zvolil ombudsmana poprvé. Současným veřejným ochráncem práv EU je pan Nikiforos Diamandouros z Řecka, který se své funkce ujal ke dni 1.dubna 2003.

14 6. Občan a Evropský soudní dvůr Právo občanů na přístup k Soudnímu dvoru Evropských společenství. Všichni občané mají přístup k Soudnímu dvoru nebo k Soudu prvního stupně, a to prostřednictvím dvou proces. prostředků, z nichž jeden je nepřímý a druhý přímý. Soudní dvůr Evropských společenství (či Evropský soudní dvůr představuje společně se soudy vnitrostátními soudní moc Společenství. Hlavním úkolem Soudního dvora je jednotný výklad práva Společenství a rozhodování o jeho platnosti. Přístup nepřímý Tato možnost je dána pokud je věc projednávána vnitrostát. soudy. Vnitrostátní soud, kterému byla věc předložena a který řeší nějakou právní otázku dotýkající se práva Společenství, může, a v určitých případech je dokonce

15 povinen, přerušit řízení a podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce. Uvedenou žádostí žádá Soudní dvůr o výklad nebo přezkum legality některého pravidla v rámci práva Společenství. Občan má pak přístup k Soudnímu dvoru prostřednictvím tohoto řízení. Přístup přímý Občan může rovněž přímo napadnout před Soudem prvního stupně rozhodnutí přijaté orgánem Společenství. K tomu je třeba, aby mu bylo rozhodnutí určeno (to znamená, aby byl jeho adresátem) nebo aby byl daným aktem bezprostředně a osobně dotčen. Důležité: Občan nemůže k soudu Společenství podat žalobu proti jiné osobě (fyzické či právnické) nebo proti členskému státu.

16 7. Občan a úřady člen. států – služba SOLVIT Služba SOLVIT jako neformální možnost řešení problémů. Pokud je občan přesvědčen, že úřad jiného členského státu nerespektuje jeho práva jako občana EU, může k řešení svého případu využít služeb SOLVIT centra. Jedná se jedn. alternativu ke zdlouhavým a mnohdy nákladným soudním řízením. Účelem systému SOLVIT je řešit rychle a efektivně konkrétní problémy občanů a podnikatelů. Na činnost národních SOLVIT center dohlíží EK, která případně poskytuje i pomoc při řešení složitějších případů. SOLVIT centra poskytují své služby bezplatně. Další výhodou tohoto systému je jeho neformálnost a transparentnost, a to vše při zachování naprosté diskrétnosti, pokud jde o citlivé obchodní a osobní údaje.

17 V rámci smluvních zemí tvoří SOLVIT síť center, jež navzájem spolupracují při řešení problémů způsobených nesprávnou aplikací evropského práva ze strany správních orgánů. SOLVIT centrum se nachází v každém členském státě EU a rovněž v Norsku, Lichtenštejnsku a na Islandu. Vzhledem k tomu, že SOLVIT představuje neformální systém řešení problémů, nelze ho většinou použít v případ., kdy už bylo zahájeno soudní řízení. SOLVIT dále nemůže řešit problémy mezi dvěma soukromými subjekty, např. mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, nebo mezi dvěma podniky navzájem. Jestliže máte dojem, že správní orgán některého členského státu nepostupuje v souladu s evropským právem a poško- zuje tak Vaše práva, obraťte se na SOLVIT centrum pro Českou republiku – MPO ČR – www.mpo.czwww.mpo.cz

18 8. Komunikace občanů s úřady v EU Jednání s úřady Evropské unie Pro jednání občanů se všemi institucemi Evropské unie platí, že lze oslovit danou instituci v jakémkoli z oficiálních (úředních) jazyků Unie a v tomtéž jazyce by měla také být zpracována odpověď. Občan EU má právo při jednání s evropskými úřady vždy používat svůj rodný jazyk, je-li tento úředním jazykem – čeština jím je! V současnosti je používáno celkem 23 úředních jazyků EU: angličtina, bulharština, čeština, dánština, estonština, finština, francouzština, irština, italština, litevština, lotyština, maďarština, maltština, němčina, nizozemština, polština, portugalština, rumunština, slovenština, slovinština, španělština, švédština a řečtina.

19 Do všech jmenovaných jazyků je překládána veškerá legislativa Společenství a také jsou jimi uskutečňována všechna jednání Evropského parlamentu. EP je voleným orgánem složeným ze zástupců všech členských států, kteří nejsou vždy politiky, evropskými úředníky apod. Vzhledem k uvedenému není vhodné pro tuto instituci definovat jen několik jednacích jazyků – poslanci mohou při jednáních vystupovat a jednat ve svých rodných (úředních) jazycích. S výše uvedeným souvisí náročnost překladatelské a tlum. práce v EP. Při každém jednání probíhá tlumočení do všech jazyků. Žádný jazyk nemá při takovýchto jednáních přednost. Doplnění: pro komunikaci uvnitř ostatních institucí a úřadů EU si tyto úřady určil své pracovní jazyky, tak, aby byl

20 zrychlen a zjednodušen jejich chod. Zde závisí v podstatě na dohodě v rámci daného úřadu, uvedené nevychází ze žádného závazného předpisu Společenství. Zde je nejčas- těji využívána angličtina, dále francouzština a němčina. Jednání s úřady členských států Evropské unie. V tomto případě je situace z pochopitelných důvodů zcela odlišná, není možné očekávat, že úředníci ve všech zemích budou schopni pracovat ve 23 jazycích. Obvyklé je tedy v každém členském státě používat při jednání s úřady úřední jazyk, případně nějaký další jazyk, který dotčený úřad dále stanoví – často angličtina. Důležité: Kdykoli budete jednat s úřady některé země EU, počítejte s tím, že jednání nejčastěji probíhá v úředním jazyce a budou od vás vyžadovány překlady potřebných dokladů do úředního jazyka dotčeného státu.

21 9. Volební právo Mezi základní práva občanů EU patří, že každý občan může volit a být volen do Evropského parlamentu a dále může volit a kandidovat také ve volbách do místních zastupitelstev dle místa svého pobytu na území členských států. Hovoříme pak o pasivním a aktivním volebním právu. Aktivní volební právo znamená právo volit své zástupce. Jedná se tedy o právo volit poslance do Evropského parlamentu a také místní zastupitele. Pasivní volební právo – rozumí se právo být volen. Občan v takovém případě může být zvolen jako člen EP či člen místního zastupitelstva. Uznání aktivního a pasivního volebního práva. Podmínky, za kterých má občan právo volit a být volen, si upravuje každý členský stát samostatně.

22 V řadě států je podmínkou pro aktivní volební právo trvalý pobyt občana na území státu. V některých zemích je dokonce stanovena délka takového pobytu. Přímo v ČR Podle Ústavy ČR není možno tuto podmínku pro získání aktivního volebního práva uplatňovat. Nikdy však nesmí být občané EU z jiných členských zemí diskriminováni ve srovnání s občany členské země. Pokud tedy volební systém zaručuje právo volit vlastním Občanům s přechodným pobytem, má být totéž umožněno také všem ostatním občanům EU s přechodným pobytem na území daného státu. Právní základ Vychází z článku 19 Smlouvy o založení Evropského společenství. Tento základ je pak rozvinut zvláštní směrnicí.

23 10. Volby do Evropského parlamentu Právo volit a být volen do Evropského parlamentu Evropský parlament je základním demokratickým prvkem v rámci institucí Společenství. Jedná se totiž o instituci, v níž jsou zástupci jednotlivých členských států, kteří byli zvoleni ve svých zemích v přímých volbách. Kdo může uplatňovat toto právo V zásadě každý občan EU, kterému bylo přiznáno volební právo.Občané unie žijící mimo zemi svého původu mohou volit buď v zemi původu, nebo v zemi momentálního pobytu, pokud jsou splněny všechny podmínky předepsané volebním zákonem dotčené země. Občané mohou využít vždy pouze jednu z uvažovaných možností. Čili nikdo nesmí volit více než jednou a kandidovat v týchž volbách ve více členských zemích.Vrátíme se v samostatné přednášce!

24 11. Volby do místních zastupitelstvech Právo volit a být volen ve volbách do místních zastupitelstev Každý občan unie, který bydlí v zemi EU, jejímž není stát. příslušníkem, má právo volit a být volen v obecních volbách v zemi svého pobytu za týchž podmínek jako státní příslušníci této země. Hlavní pravidlo tedy spočívá v tom, že s občany EU žijícími v jiné zemi EU je jednáno rovnocenným způsobem, tedy jako kdyby byli státními příslušníky země pobytu. Toto jednotně přiznané právo platí skutečně pouze pro obecní neboli místní volby. Volby vyšší úrovně (do regionálních či státních institucí) řeší každá země v rámci své vlastní právní úpravy. Na dané zemi závisí, zda v těchto případech přizná volební právo o občanům z jiných zemí.

25 Struktura, kompetence a pravomoci místních zastupitelstev nejsou v rámci EU jednotné a není ani do budoucna žádoucí jakákoli snaha o sjednocení. Právě systém místní samosprávy nejlépe odráží právní a institucionální kulturu a tradice každého členského státu. S kompetencemi a pravomocemi místních zastupitelstev v daném státě se musí každý občan seznámit sám a tím zajistit, aby měl dostatečné informace dříve, než přistoupí k volebním urnám. Právní základ Vychází z článku 19 Smlouvy o založení Evropského společenství. Toto obecné ustanovení bylo dále rozvedeno směrnicí – Směrnice Rady 94/80/ES ze dne 19.12.1994.

26 12. ZDROJE INFORMACÍ Hlavní zdroj: http://euroskop.cz/11/sekce/ziji-v-eu/ http://www.euroskop.cz/625/sekce/obcanstvi-evropske-unie/ Z výše uvedených zdrojů a dalších webových stránek a materiálů Evropské unie a EUROSKOPU zpracoval Robert Hrabčík. Děčín, 13. 2. 2009

27 13. Závěr a dotazy – diskuze. Děkuji za pozornost a žádám Vás o případné dotazy. Tento seminář byl zpracován a realizován v rámci akcí Evropského hnutí v ČR. European Movement in the Czech Republic Evropské hnutí v České republice