Zjednodušování ve 20. století Čínské písmo v kontextu východní Asie

Změny jazyka ve 20. století Literární jazyk wenyan 文言 (gudai Hanyu 古代汉语) – klasická čínština vyvinul se za dynastie Han a udržel se až do počátku 20. století monosylabičnost, záměna slovních druhů bez soustavného studia nesrozumitelný 道可道，非常道 Dào kě dào, fēicháng dào 可以说出的道, 不是绝对的道 Kěyǐ shuō chū de dào bùshì juéduì de dào Běžný mluvený jazyk baihua白话, kouyi 口语 gu baihua 古白話 využíván pro některé textové žánry sbírky rčení (yulu 语录) lidové příběhy (pinghua 平话) drama (xiqu 戏曲) novely (xiaoshuo 小说 ) od Hnutí 4. května (1919) prosazována 白话 jako základní forma literatury a textu (např. spisovatel Lu Xun) 文言 dodnes ovlivňuje podobu oficiálních textů, novinových textů atp.

Projekt zjednodušení písma Modernizační projekt (1936, 1956, 1964) Původní záměr přejít na latinku, široce podporován Zjednodušené znaky jiǎntǐzì 简体字 (ČLR,Singapur) Tradiční znaky fántǐzì 繁體字 (Taiwan, Hongkong) v oblasti 5 000 nejčastějších znaků je shoda v 41% v 24% případech se jedná jen o drobné grafické odchylky jen u 35% se jedná o výraznější rozdíly, dané buď zkrácením znaků nebo kodifikací jiné tradiční varianty

Metody zjednodušování návrat k jednodušším původním verzím znaků (před 3.-1. století př.n.l.) volba jednoduššího různopsaní přijetí jednodušších forem konceptního písma 書 → 书, 東 → 东 nově sestavené znaky

Tvorba nových znaků Náhrada stejně znějícím znakem 隻 → 只 Náhrada stejně znějícím komponentem 賓 → 宾,曆 → 历 Náhrada komponentu jednoduchým symbolem 對 → 对, 風 → 风 Vynechání části znaku 寧 → 宁, 氣 → 气 Zachování tvaru 龜 → 龟, 門 → 门 Aplikace zjednodušení na složené znaky 食 → 饣= 飯 → 饭, 飽 → 饱,餃 → 饺

Debata o výhodách a nevýhodách Argumenty: Tradiční kultura a myšlení (愛 → 爱) Vzdělanost a ekonomika Podobnost (書, 晝, 畫 vs. 无, 天 ) Rychlost psaní Výslovnost Estetika Populační převaha Politická podmíněnost

Písma východní Asie Japonsko (kandži/kanji 漢字) Korea (hanča/hanja 漢字) Vietnam (chữhán字漢, chữnho字儒) Země pod kulturním (náboženským, politickým) vlivem Číny Převzali čínský písemný systém, který postupně upravovali

Japonské písmo Čínské písmo zavedeno pro zápis japonštiny v období Heian (794 to 1185) tzv. Kanbum (漢文) až do začátku 20. st. – anotovaný čínský text Souvisí s příchodem buddhismu, buddhistických textů Dnešní japonština kandži (漢字) kořeny slov, japonská jména hiragana (ひらがな) koncovky a partikule katagana (カタカナ) přepis cizích slov a zvýraznění

hiragana katagana

Korejské písmo Hanča 漢字 čínské znaky s několik vlastními korejskými variantami a korejským čtením hanmun (한문, 漢文) = klasická čínština převládá až do 20. století, dnes vyučována jen v Jižní Koreji (7-12 třída, 1 800 znaků) Hangul 한글 (chosongul/čosongul) Sedžong Veliký 1397-1450 hlásková abeceda – slabičné znaky začala se výrazně prosazovat až od 19. st. v Severní Koreji normou

Vietnamské písmo Chữ nho 字儒 klasická literární čínština oficiální státní a úřednické písmo Chữ nôm 字喃 vietnamština zaznamenaná čínskými znaky a vlastními sino-vietnamskými znaky písmo nižší literatury Quốc Ngữ od konce 19. století zaváděna na latince vystavěná abeceda v 17. století francouzský jezuita Alexandrem de Rhodes navázal na práci portugalského misionáře Antonia Barbosy 1910 uzákoněno pod francouzskou koloniální nadvládou

Tóny ve vietnamštině Tón označení označené samohlásky Ngang (vysoký rovný) bez označení A/a Ă/ă Â/â E/e Ê/ê I/i O/o Ô/ô Ơ/ơ U/u Ư/ư Y/y Huyền (klesavý) obrácená čárka À/à Ằ/ằ Ầ/ầ È/è Ề/ề Ì/ì Ò/ò Ồ/ồ Ờ/ờ Ù/ù Ừ/ừ Ỳ/ỳ Hỏi (klesavě-stoupavý) otazník bez tečky Ả/ả Ẳ/ẳ Ẩ/ẩ Ẻ/ẻ Ể/ể Ỉ/ỉ Ỏ/ỏ Ổ/ổ Ở/ở Ủ/ủ Ử/ử Ỷ/ỷ Ngã (hlasivkově stoupavý) vlnovka Ã/ã Ẵ/ẵ Ẫ/ẫ Ẽ/ẽ Ễ/ễ Ĩ/ĩ Õ/õ Ỗ/ỗ Ỡ/ỡ Ũ/ũ Ữ/ữ Ỹ/ỹ Sắc (stoupavý) čárka Á/á Ắ/ắ Ấ/ấ É/é Ế/ế Í/í Ó/ó Ố/ố Ớ/ớ Ú/ú Ứ/ứ Ý/ý Nặng (přiškrcený) tečka pod Ạ/ạ Ặ/ặ Ậ/ậ Ẹ/ẹ Ệ/ệ Ị/ị Ọ/ọ Ộ/ộ Ợ/ợ Ụ/ụ Ự/ự Ỵ/ỵ

Soudobý vietnamský text