MAKROEKONOMIE HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA STÁTU, JEJÍ CÍLE A ÚČINNOST Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice

Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07./2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

HOSPODÁŘSKÁ POLITIKA Hospodářskou politiku můžeme definovat jako „makroekonomicky motivovanou regulaci ekonomických vztahů státem.“ (Dvořák 2005, s. 8) Nebo jako souhrn cílů, o které stát v ekonomice usiluje, nástrojů, kterých k dosažení těchto cílů používá a opatření státu v jednotlivých oblastech ekonomiky. Stát vstupuje do vztahů mezi ekonomickými subjekty na daném území s cílem zajistit makroekonomickou stabilitu. Teorie hospodářské politiky se zabývá tvorbou koncepce hospodářské politiky. V praxi je však hospodářská politika ovlivňována politickou situací v dané zemi a také mezinárodní situací. Konečné rozhodnutí a opatření hospodářské politiky proto často neodpovídají závěrům, které vycházejí z ekonomických teorií.

CÍLE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY Cíle hospodářské politiky vychází ze základních makroekonomických ukazatelů - o dosažení optimálního tempa růstu reálného produktu, stability cenové hladiny, vyrovnané platební bilance a fiskální rovnováhy. Role státu v hospodářské politice vychází z jeho funkcí: alokační funkce – stát usiluje o zvýšení efektivnosti alokace výrobních faktorů, redistribuční funkce – přerozdělování důchodů (viz mikroekonomie), stabilizační funkce – stát usiluje o stabilní rozvoj národního hospodářství. Téma hospodářské politiky je vždy spojeno s rozporem – nechat fungování ekonomiky jen na „neviditelné ruce trhu“, nebo z pozice státu do ekonomických vztahů vstupovat a regulovat je.

FISKÁLNÍ POLITIKA Fiskální politikou rozumíme „makroekonomicky motivované využití systému veřejných financí“ (Dvořák 2005, s. 9). Jde zejména o jejich stabilizační funkci. Nositelem fiskální politiky je vláda a nástrojem státní rozpočet. Základním záměrem je oživení ekonomiky v době recese, eventuelně její brzdění v situaci, kdy hrozí přehřátí (růst produktu nad potenciál a akcelerace inflace). Nástrojem fiskální politiky je státní rozpočet, respektive jeho příjmy a výdaje: daně, výdaje na nákup statků a služeb, transferové platby. Fiskální politika používá státního rozpočtu jako nástroje - cílem tedy není dosažení vyrovnaného rozpočtu.

MONETÁRNÍ POLITIKA Monetární politikou rozumíme „makroekonomicky motivovaná opatření centrální banky s cílem udržet vnitřní kupní sílu domácí měny.“ (Dvořák 2005, s. 9) Opatření centrální banky ovlivňují dynamiku ekonomického růstu, rovnováhu platební bilance a měnové kursy, cenovou hladinu a zprostředkovaně také zaměstnanost. K realizaci svých opatření, pak centrální banka používá celou řadu nástrojů: Nepřímé nástroje: diskontní sazba, úvěry centrální banky, operace na volném trhu, povinné minimální rezervy, konverze a swapy cizích měn. Přímé nástroje: pravidla likvidity, úvěrové kontingenty, úrokové limity. Centrální banka nemůže zároveň nastavit optimální úroveň úrokových sazeb i optimální úroveň peněžní nabídky vzhledem k požadované stabilitě cenové hladiny. Jeden z těchto cílů musí zvolit jako prioritní - dilema centrální banky.

EXPANZIVNÍ A RESTRIKTIVNÍ POLITIKA Expanzivní politikou rozumíme takový druh opatření, která vedou k růstu produktu a zprostředkovaně také k poklesu nezaměstnanosti. V případě fiskální politiky vede k růstu produktu pokles daní nebo růst výdajů soustavy veřejných financí. V případě monetární politiky jsou to taková opatření, která vedou k růstu objemu peněz v oběhu. Například snížení diskontní sazby, snížení povinných minimálních rezerv, nebo zvýšení úvěrových limitů. Restriktivní politikou pak rozumíme taková opatření, která naopak vedou k poklesu produktu. Taková se používají zejména v boji proti inflaci.

PROBLÉMY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY Hospodářská politika je vlastně v praxi aplikovaná makroekonomie - přebírá i některé problémy s nimiž se makroekonomie potýká: Agregované veličiny - mají metodické nedostatky omezující jejich vypovídací schopnost. Závislost na teoretických hypotézách - správnost hypotéz lze ověřit jedině zpětně. Závislost na modelech - model má vždy omezenou vypovídací schopnost. Vládní selhání - viz například problémy spojené s veřejnou volbou, korupcí, vlastními zájmy politiků a úředníků či populismem. Z těchto důvodů má hospodářská politika jak své zastánce, tak své zaryté nepřátele. Argumenty pro vyplývají zejména z teorie tržních selhání (viz mikroekonomie) argumenty proti pak z teorie vládních selhání. Ekonomické teorie nejsou jednotné ani v tom, zda je snaha o makroekonomickou stabilizaci ze strany státu vůbec nutná a účelná.

LITERATURA BRČÁK, Josef a Bohuslav SEKERKA. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2010, 292 s. ISBN 978-80-7380-245-5. DVOŘÁK, Pavel. Vybrané problémy hospodářské politiky. Vyd. 1. Praha: Oeconomica, 2005, 164 s. ISBN 80-245-0793-5. SAMUELSON, Paul Anthony a William D NORDHAUS. Ekonomie: 18. vydání. Vyd. 1. Praha: NS Svoboda, 2007, 775 s. ISBN 978-80-205- 0590-3. SOUKUP, Jindřich. Makroekonomie: základní kurz. 2., aktualiz. vyd. Praha: Management Press, 2010, 518 s. ISBN 978-80-7261-219-2.

DĚKUJI ZA POZORNOST