klikni Jan Obdržálek Slunce je od nás vzdáleno asi 8 světelných minut. Často se domníváme, že vlastně když my vidíme západ Slunce, je už Slunce za obzorem (asi 2°). To ale není pravda! Slunce je při západu přesně tím směrem, kterým ho vidíme (neuvažujme teď refrakci ani aberaci).
Míč (●) letí od hráče (S) k nám na kolotoči K (a právě tak poletí světelný paprsek od Slunce k Zemi) klikni Slunce však není moc daleko a „úhel zpoždění“ je moc malý (totiž 8,5 min * 360° /(24 * 60 min) = 2,125° ) pro naše obrázky. Proto zde popíšeme a namodelujeme jinou, jednoduchou a známou situaci: Sedíme na kolotoči K a hráč (S) hází na nás míč (●) a trefí se.
Co vidí hráč (S) na chodníku, když jeho míč (●) letí: My sedíme na kolotoči tam, kam ukazuje šipka, míč vidíme směrem červené úsečky. S Na konci, v poslední okamžik, je hráč (S) opravdu přesně tím směrem, odkud přiletěl míč. klikni
Jak to vidíme my na kolotoči: K K s námi stojí, ale hráč (S) se točí kolem nás! S0S0 S1S1 S2S2 S3S3 S4S4 S5S5 S6S6 S7S7 S8S8 S9S9 I zde je v posledním okamžiku hráč (S 9 ) ptávě tím směrem, odkud přilétl míč. klikni Vůči kolotoči letí míč po zakřivené dráze (části spirály)! (A totéž bude platit pro světlo v původní úloze)
Proč to tak je? Obě vztažné soustavy: soustava S s hráčem (S) na chodníku, a soustava K (s námi na kolotoči) nejsou ekvivalentní. Vztažná soustava hráče S na chodníku je inerciální, volné těleso se v ní pohybuje bez zrychlení apod. Druhá vztažná soustava kolotoče K se ale vůči S otáčí, a proto není inerciální. Míč letí po křivce – spirále, k výpočtu pohybu (a to i světla!) potřebujeme „setrvačné síly“ (odstředivou, Coriolisovu atd.). Proto také je popis v Ptolemaiově geocentrické soustavě K mnohem složitější, než v Kopernikově heliocentrické soustavě S. Naše chyba: smíchali jsme pohybující se Slunce (z Ptolemaia) a přímočarý pohyb světla (z Koperníka). Konec