Dnešní stav Bez severního křídla působí věž nevyváženě, nehledě na neutěšený stav vnitrobloku, který ovšem neměl nikdy být z náměstí viditelný. Těleso křídla by mělo být přiměřené výši věže, podobně jako je tomu u Novoměstské radnice na Karlově náměstí. Novogotický styl zbytku severního křídla, dokončeného roku 1848 (nyní s růžovou fasádou) je zcela v rozporu s architektonickým provedením sousedící arkýřové kaple. Trosky této budovy, zcela zničené za pražského povstání, byly strženy v roce 1948. Část přilehlá k arkýřové kapli a věti byla zachována pouze ze statických důvodů. Vzniklá proluka hyzdí Staroměstské náměstí již déle než šedesát let, avšak provedení kteréhokoli z dosavadních návrhů by pro náměstí bylo ještě mnohem větší pohromou. Je tudíž stále možné vrátit severnímu křídlu podobu, kterou mělo od svého vzniku do roku 1790.

Severní křídlo po jeho zničení v květnu 1945 V květnu roku 1945 bylo zcela zničeno severní křídlo radnice, dokončené v roce 1848 podle návrhu vídeňského architekta Petra Nobileho. Shořel s ním i rozsáhlý archív města Prahy. Křídlo bylo opakovaně zasaženo tankovými střelami z Dlouhé třídy. Ostřelování radnice z tohoto směru bylo umožněno i tím, že severní křídlo radnice již nebylo chráněno Krenovým domem, který do roku 1909 uzavíral náměstí na severní straně. O tři roky později bylo Nobileho křídlo strženo, s výjimkou části přímo napojené na arkýřovou kapli a věž, která byla zachována jen aby dočasně podpořila arkýřovou kapli a věž. Toto provizorní řešení však vydrželo dodnes.

Severní křídlo po demolici Krenova domu (1909-1945) Bohumil Hypšman uvádí, že „po odbourání Krenova domu objevilo se původní Nobilovo průčelí, dříve do úzké ulice vedoucí, a proto bez zlepšení ponechané. Tím se náhle délka budovy zdvojnásobila a objevila se dvojice různých průčelí z nichž žádné nepřevládá. ” Odbouráním Krenova domu v roce 1909 se součástí Staroměstského náměstí stal Dientzenhoferův barokní kostel sv. Mikuláše, původně orientovaný do úzké uličky za náměstím. Boční pohled na toto impozantní průčelí je zcela v rozporu se záměrem našeho nejvýznmnějšího barokního architekta.

Severní křídlo s Krenovým domem (1848-1909) Krenův dům v pravé straně náměstí ustoupil v roce 1909 asanci, kdy byla nově vystavěna Pařížská ulice a přivedena přímo na náměstí. Pařížskou ulici nelze již opět uzavřít. Na jejím konci se otevírá pohled na vyvýšenou Letenskou pláň, které již dvacet let namísto bývalého Stalinova sousoší panuje gigantický metronom. Nová koncepce Staroměstského náměstí musí řešit i tento aspekt, neboť pohled na vrchol Letenské pláně se díky pražské asanaci stal nedílnou součástí tohoto prostoru.

Plán Staroměstského náměstí v období let 1848-1909 Z půdorysu stavu před asanací je patrný obrovský rozsah Nobileho křídla, i problém Krenova domu, který podlehl asanaci v roce 1909. Klínový prostor, který po jeho odstranění vznikl byl pak po roce 1948 rozšířen o stržené severní křídlo. V novém plánu, kdy severní křídlo bude úměrné radniční věži, tj. výrazně menší než křídlo vystavěné na návrh Petra Nobile, bude třeba pamatovat na to, aby byl opět zacelen severozápadní roh náměstí a zastřen pohled na kostel sv. Mikuláše z náměstí, aniž by přitom došlo k opětovnému uzavření Pařížské třídy.

Vzhled radnice v roce 1839 po zbourání původního severního křídla Akvarel Rudolfa Alta z roku 1864 zobrazuje stav radniční budovy po likvidaci původního severního křídla. Pod arkýřovou kaplí je stále vidět klenutý ochoz s terasou, který však byl posléze v rámci přestavby stržen. Stav radnice zobrazený Altem se zásadně neliší od stavu radnice za posledních více než šedesát let, s výjmkou podpůrného torza bývalého křídla vpravo od věže. V roce 1946 podotkl Bohumil Hypšman, že Altův akvarel je „dokladem toho, že je nutno budovu dobudovat nejen v jejím vlastním zájmu, nýbrž i proto, že je sama součástí celku, Staroměstského rynku, který by nedokončením budovy byl zcela rozkotán! Je to výstraha dnešku, abychom náměstí neponechávali delší dobu bez čtvrté horizontálně ovládající a nejvýznamnější strany.“ Hypšmanova obava, že architektonické řešení se bude dlouhá léta odkládat, se však bohužel naplnilo a po mnoha desetiletích si veřejnost patrně zvykla na torzo severního křídla a málokdo si již uvědomuje, že radnici chybí její hlavní, severní křídlo a Staroměstskému náměstí jeho západní strana.

Severní křídlo po úpravě c. 1790 do jeho demolice v roce 1839 Kolorovaná mědirytina Vincence Morstadta zachycuje vzhled náměstí před demolicí severního křídla Staroměstské radnice a dvou přilehlých domů, zvaných Šmerhov a Zlatá kovárna. Radniční křídlo zde zobrazeno není již v původní podobě. Po sjednocení čtyř pražských měst příkazem císaře Josefa II v roce 1784 bylo severní křídlo přizpůsobeno administrativním účelům. Velký sál, tsv. mashauz, který dříve navazoval na arkýřovou kapli, byl rozdělen do dvou pater s kancelářskými prostory a jeden ze tří přilehlých domů na severní straně, dříve zvaný „U dvou divých mužů,“ byl začleněn do tělesa radničního křídla.

Severní křídlo v roce 1787 Obraz Ludvíka Kohla, dlouho nezvěstný a známý pouze podle pozdní kresby, je od konce druhé světové války v depozitáři určitého německého muzea. Tento obraz je unikátním svědectvím stavu severního křídla před necitlivými zásahý z josefínské doby. Sedm vysokých oken mashauzu navazuje plynule na arkýřovou kapli, vyzvěcenou v roce 1381. Celková hmota a architektonické pojetí křídla je zcela úměrné hmotě radniční věže. Pod arkýřovou kaplí se nachází ochoz s terasou a pod ním krámce pro veřejnost. Ve spodní části křídla je klenuté podloubí. Na severní straně lze rozeznat profil domu „U dvou divých mužů“, o několik let později připojeného k přestavěnému severnímu křídlu.

Detail severního křídla s podloubím a vysokými okny mashauzu Detail obrazu Ludvíka Kohla zobrazující vysoká okna mashauzu, odpovídající oknům akrýřové kaple, jakož i podloubí a část rohové terasy, pod nimiž je vidět řada štítů, rovněž navazujících na štíty stále zachovalé na arkýřové kapli. V pravé části tohoto výseku lze spatřit část úzkého domu „U dvou divých mužů“, který vznikl na místě úzké uličky vedoucí do vnitrobloku. Nejprve byla ulička překlenuta a v domku nad klenbím zřízen příbytek porybného, jenž spravoval rybí trh naproti na námestí. Až pozdější přestavbou byl průchod do vnitrobloku v tomto místě zcela zrušen.

Plán obnovy Staroměstského náměstí a radnice Návrh obnovy Staroměstkého náměstí a radnice počítá v podstatě s obnovením severního radničního křídla v podobě zachycené v Kohlově obrazu z roku 1878, včetně ochozu a terasy. Tři domy původně napojené na radniční křídlo by obnoveny nebyly. Namísto nich by byl znovu vystavěn Krenův dům, avšak poloze otočené o přibližně šedesát stupňů, tak aby východní stranou navazoval na linii radničního křídla a dále na Pařížskou třídu. Mezi křídlem a tělesem obnoveného Krenova domu (jehož plány se dochovaly) by byla obnovena ulička, jež by z historických důvodů mohla nést název Porybná. Těleso obnoveného Krenova domu by opět z náměstí vyloučilo kostel svatého Mikuláše. Západní zkosená stana Krenova domu by pak otevřela před tímto kostelem a jeho barokních schodištěm trojhranné náměstíčko (případně nově zvané Dientzenhoferovo náměstí), z něhož by opět patřičně vyniklo monumentální barokní průčelí, viděno nyní přímo a nikoli již z boku. Před radniční budovou by byla obnovena renesanční Krocínova kašna, jejíž velká část je dosud zachována v pražském Lapidariu.

Sousoší Mistra Jana Husa, dílo Ladislava Šalouna Masivní sousoší Jana Husa od Ladislava Šalouna, odhaleno v roce 1915, je součástí Staroměstského náměstí necelých sto let. Je to dílo neskromné a svým monumentálním pojetím pro tento prostor zcela nevhodné. Že si na něj veřejnost v průběhu minulého století zvykla nesmí zastřít kritický pohled na vhodnost jeho současného umístění. Tento pomník svým velkolepým pojetím vyžaduje zcela jiné prostředí. Uzavřený prostor historického náměstí mu nesvědčí. Sousoší by mělo být umístěno na exponovaném, vyvýšeném místě, kde by se jeho obrys profiloval proti obloze. Není vhodnějšího místa pro toto sousoší než monumentální terasa letenské pláně, vystavěná v padesátých letech minulého století pro zcela jiné sousoší, tj. pro Stalinův pomník. Schodiště pod pomníkem i ploché nádoby vedle něj ladí s podobnými prvky zbylými na letenské terase. Navíc by i po svém přemístění zůstalo stále viditelným ze Staroměstského náměstí na konci prospektu Pařížské ulice. Pro metronom na Letné, dílo Vratislava Nováka, jenž zde stojí od roku 1991, by vhodnějším místem bylo například pražské výstaviště.