VZDĚLÁVACÍ POLITIKA

POJMOSLOVÍ VZDĚLÁVÁNÍ VÝCHOVA VZDĚLÁNÍ EDUKACE (edukátor, exulant)

Role vzdělání v současné společnosti Znalostní společnost (knowledge-based society) produkce, distribuce, sdílení a využívání poznatků a informací X produkce a distribuce materiálních statků Strategický význam vzdělání

FUNKCE VZDĚLÁNÍ Preventivní Nápravná Socializační (event. socializačně kulturní), Integrační Kvalifikační (event. profesionalizační, resp. ekonomická) + jak ke vzdělání dospět, aby tyto funkce plnilo = také vzdělávací politika – přechod k definicím a principům (co to je + na jakých základech se postaví nakonec ovlivňuje úroveň vzdělání v té které zemi

Definice vzdělávací politiky I Principy, priority a metody rozhodování vztahující se ke vzdělávání. Zahrnuje: (a) tvorbu strategických záměrů rozvoje vzdělávání, (b) legislativní rámec činnosti vzdělávacích a vzdělávaných subjektů, (c) způsob financování, (d) vymezování vzdělávacích cílů a obsahů, (e) stimulování a ovlivňování činnosti vzdělávacích subjektů a (f) způsob jejich kontroly

Definice vzdělávací politiky II Vzdělávací politika širší pojetí, jde o řízení vzdělávací soustavy v celé její šíři X Školská politika užší termín, znamená řízení školského systému

Principy vzdělávací politiky Princip celoživotního vzdělávání Princip rovných šancí v přístupu ke vzdělání Princip individualizace a diferenciace ve vzdělávání Princip internacionalizace ve vzdělávání Vysvětliv vazbu mezi principy a prioritami různých vzdělávacích politik a to na více úrovních – viz další slide – výsledky jsou velmi různorodé

Cíle vzdělávací politiky Zabezpečit rozvoj poznávací a duchovní kapacity populace, jejího poznatkového a dovednostního fondu a zabezpečit i rozvíjet morálně hodnotové orientace lidí. Zabezpečit, aby vzdělávací systémy vyhovovaly požadavkům společnosti založené na znalostech. u cíle říct: toto všechno zabezpečit nejen aktuálně, ale současně i z hlediska velice dlouhého časového horizontu (rozsah a struktura vzdělání + relevantní náplň, obsah a kvalitu, které budou poskytují jeho použitelnost v čase) Cíl 2: takové asi úplně neexistují, ale měly by mít následující specifika: - vzděl. instituce musí poskytovat všeobecnou gramotnost a musí být otevřeny jak již vzdělaným jedincům, ale i těm, kteří z různých důvodů neměli k vyšším stupňům vzdělání přístup - musí se orientovat jak na získávání znalostí, ale i dovedností - vzbuzovat u žáků a studentů každého věku motivovat k učení - vzdělání nesmí být monopolizováno jen školami, ale musí pronikat celou společností = proto vzdělávací soustava nesmí být ztotožňováno jen se školskou soustavou, ale i další instituce (zaměstnavatelské a zájmové organizace, masmédia, rodina, různé neformální instituce apod.) - subjekty: "čímž se dostáváme k subjektům vzdělávací politiky", role státu: nezastupitelná, ale ne monopolní! Krebs str. 316 "+ další subjekty - Brdek, Vychová str. 20

Subjekty vzdělávací politiky Stát (politici, ministerstva) Školská administrativa Učitelé a jejich organizace Rodiče a jejich asociace Studenti Církve Zaměstnavatelé Vzdělávací experti

Vazba „vzdělávací - sociální politika“ Vzdělávací politika je orientována k rozvoji jedince Vzdělání je prvek sociálního rozvoje, spoludeterminuje sociální strukturu a životní podmínky lidí. Zmírnění rizika chudoby a etnických konfliktů a další. Vazba na trh práce (kvalifikační a profesní struktury, riziko nezaměstnanosti apod.)

Vazba „vzdělání – pracovní trh“ Návaznost mezi obsahem vzdělávání a potřebami trhu práce Teorie lidského kapitálu (lidský kapitál, racionální chování jedince) Teorie sociální reprodukce (koncept kulturního kapitálu)

Vazba “vzdělávací - hospodářská politika“ Ekonomická prosperita a efektivnost Finanční náročnost vzdělávacího systému Chudoba jedince, společnosti Vzdělání jako netržní zboží, kladná externalita trhu

Financování vzdělávacích systémů Výše investovaných finančních prostředků a způsob jejich alokace (ukazatel: celkový objem výdajů vynaložených na vzdělávání, výdaje na školství jako podíl HDP) Investice do budoucnosti (pozitivní externalita, multiplikační efekt) Subjekty financující vzdělání (stát, vícezdrojové financování) Normativní financování škol (platba dle výkonu školu – většinou se měří počtem žáků/studentů, problém kvalita X kvantita) Mechanismy způsobu financování na základě vstupů X výstupů

Hodnocení vzdělávacích systémů Kvalita (2 pojetí kvality) Efektivita (přínosy X náklady) Efektivnost - Účinnost (dosahování cílů) Úroveň celospolečenská (agregovaná) Úroveň individuální

Aktuální problémy vzdělávacího systému v ČR Přechod k pluralitnímu systému vzdělávání po roce 1989 je dynamický, což však nese také nerovnováhy: Mezi stupni a typy škol Míra specializace a všeobecnosti Centralizace vs. decentralizace (kompetence, pravomoci, autonomie škol) Zájem mladých lidí o studium na VŠ vs. kapacita VŠ Financování škol (také platy učitelů) Spolupráce a spoluúčast zaměstnavatelských subjektů

Postoj veřejnosti k cílům vzdělávání - SŠ a ZŠ - Zdroj „Naše společnost 2006“ Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění

Postoj české veřejnosti k přístupu na VŠ Zdroj „Naše společnost 2006“ Sociologický ústav AV ČR, Centrum pro výzkum veřejného mínění