Strážovské vrchy 18. – 21.8.2011

Strážovské vrchy leží za údolím Váhu naproti našim Bílým Karpatům Strážovské vrchy leží za údolím Váhu naproti našim Bílým Karpatům. Krásný zapomenutý kraj. Nemají celistvý hřeben - ostré vápencové útesy, homole a kopce jsou rozházeny jakoby bez ladu a skladu a o velká převýšení není nouze. Právě ze Strážovských vrchů se odkrývá velmi neobvyklý a široký pohled na téměř všechny východní moravské hory. Nejvyšším vrcholem je Strážov ( 1213 m), ale tím nejkrásnějším je Vápeč (956 m).

18. srpen 2011 - čtvrtek Brzy odpoledne za slunného a velmi teplého počasí vyjíždíme autobusem z Bruntálu vstříc novým zážitkům. Veze nás řidič Emil Chodur. Cestou v Rýmařově a Břidličné přistupuje podstatná část účastníků zájezdu. Cesta se odvíjí v pohodě, v autobuse je jako v pekáči, neboť příliš nefunguje klimatizace. Přesun na Slovensko vede přes j. Moravu, cestou přibíráme další zúčastněné.V kufru autobusu se vezou i dvě kola, která se spolu se svými majiteli na palubě těší na zážitky ze slovenských cyklotras. Po krátké přestávce na hranicích pokračujeme k cíli, do Nitrianského Rudna, kde v chatkách místního kempu u pěkné přehrady stejného názvu strávíme příští 3 noci. Dojezd na místo a ubytování jsme stihli v podvečerních hodinách ještě za světla. Někteří zvládli i test kvality vody místní vodní nádrže, která vodomily po další dny lákala k rannímu i podvečernímu relaxačnímu plavání.

Obec Nitrianske Rudno leží v malebném údolí povodí řeky Nitrice v nadmořské výšce 315 metrů. Je obklopena překrásným přírodním panoramatem, který ze západní strany vytváří Strážovské pohoří Nitrických vrchů, od severovýchodu pohoří Magury končící impozantním vrchem Strážov. Pohádkovou kulisu obce tvoří kompozice "siluety spícího mnicha" vytvořená z pohoří Rokoš (Malý Rokoš 950m a Velký Rokoš 1010m). Území pod Rokošem bylo prohlášeno za chráněnou krajinnou oblast. Kemp Nitrianské Rudno se nachází přímo na břehu stejnojmenné přehrady, jen 12 km od lázeňského městečka Bojnice. Přehrada byla dokončena začátkem 50-tých let minulého století a má rozlohu 0,96 km2 a objem vody 3,7 mil. km3. Její voda slouží pro elektrárnu v Zemianských Kostoĺanoch, ale i na koupání, jachting, rybolov a jiné vodní sporty. Ubytováni jsme v unimobuňkách po čtyřech.

Je zde i muzeum v tzv. Radenovom a Gregorovom domě. 19. srpen 2011 - pátek Probudili jsme se do krásného letního dne. Po vydatné snídani (někteří z vlastních zásob, ostatní v místní restauraci) odjíždíme našim busem v 8.50 do obce Čičmany - začínáme prohlídkou místního skanzenu. Čičmany jsou nejvýše položenou vesničkou žilinského okresu (655 m.n.m.) se starobylou a unikátní architekturou - malovanými dřevěnicemi. Ornamentální výzdoba domů má své kořeny ve funkční ochraně dřeva vápenným nátěrem a motivy jsou inspirovány ornamenty místní výšivky. Je zde i muzeum v tzv. Radenovom a Gregorovom domě.

Po prohlídce skanzenu lidové dědiny se za slunečného počasí 9 Po prohlídce skanzenu lidové dědiny se za slunečného počasí 9.50 z Čičman (646m) vydáváme nejdříve po žluté, po 50 min přecházíme na červenou směr Lazový vrch (838 m) 10.44, Čičermanské sedlo (702 m) 11.09, Sedlo Kolenová (783 m) 12.27, Sedlo Obšiar (776m) 13.04, Pod Obšiarom (792 m) 13.20, Malá Magura (1.101 m) 13.49, Nad Velkou Lúkou (1.130 m). Samotná Magura (1.141 m) 14.29 nás vítá 10-ti minutovým deštíkem. Trasa dál pokračuje přes Polianky (1.034 m) 15.09 , po červené na Boškovie laz (935 m) 16.00 , kde nás Bílkovi překvapili sladkým občerstvením. Přes Panskou horu (645 m) 16.58 na Dlžín (395 m) 17.44. A pak po asfaltu do cíle campu Nitrianské Rudno (314 m) 18.30. Ušli jsme zhruba 25 km. Zasloužená večeře a blahodárná „ koupačka“ byly kromě nádherných celodenních zážitků a krásných výhledů odměnou. Večer posezení na terase unimobuňky při moravském vínku a zpěvu za doprovodu Emilova akordeonu.

,

20. srpen 2011 – sobota Další slunečný den před námi 20. srpen 2011 – sobota Další slunečný den před námi. Po snídani (někteří stihli i ranní koupání v přehradě) vyrážíme z kempu 8.50 po nauč. stezce směr Národní přírodní rezervace Rokoš, na Horní Pažité (502 m) 10.00, stoupáme vrstevnicovým chodníčkem, v 11.27 se nahoře potkáme s červenou značkou. V 11.35 se nám naskýtá výhled na Nitrianské Rudno (jako na dlani), kocháme se dalšími výhledy – Kožuchova skala – Malý Rokoš, vzadu je vidět Klak, výhled na Kremlické vrchy. Na Rokoš (1.010 m), nejvyšší bod tohoto dne, dorazíme ve 12.00, pokračujeme ještě k památníku L. Štúra a A. Dubčeka, odkud je výhled na Uhrovský hrad. Vracíme se zpět na Rokoš, 12.16. Další část trasy je směrem na Sedlo Razdelie (700 m) 13.40, přes pěknou vyhlídku na Čierny vrch 16.06, Sedlo pod Čiernym vrchom (785 m) 16.30. Sestupem do obce Rudnianska Lehota 17.35 a posledním úsekem do cíle jsme kolem 18. hod dorazili zpět po krásném dni do kempu v Nitrianském Rudnu. Následovala opět blahodárná „koupačka“ ve vodní nádrži, vydatná večeře v místní restauraci a následně posezení všech zúčastněných při táboráku se zpěvem za kytarového doprovodu Majky a při dobrém moravském vínku.

21. srpen 2011 - neděle Balíme!! Snídaně, poslední fotky ranním sluníčkem ozářené hladiny vodní nádrže Nitrianské Rudno. A odjezd!! Bus nás veze směr Bojnice, kde cílem naší cesty je návštěva místního zámku. Prohlídka zámku začíná 9.45, je zajímavá. Zámek opouštíme v 11.00.

První písemná zmínka o hradě se nachází v listině zoborského opatství roku 1113 . Bojnický zámek je romantický zámek s částečně ponechaným původně gotickým a renesančním základem hradu. Nachází se v trenčínském kraji a leží na západním okraji města Bojnice. Zámek je viditelný z větší části horního Ponitria. Je postaven na travertinovém skále a tvoří ho vnitřní a venkovní hrad se třemi nádvořími. V roce 1970 - 42 let po smrti posledního feudálního majitele zámku Jána Františka Pálfiho - byl vyhlášen objekt za Národní kulturní památku. A tím se splnilo přání majitele, aby zde bylo zřízeno muzeum přístupné veřejnosti. Cestování a sběratelství bylo totiž jeho velkou zálibou. K Bojnického zámku patří i přilehlý zámecký park, ve kterém roste mnoho různých exemplářů stromů a vzácná, přibližně sedmisetletá lípa před vchodem do zámku. Tato lípa je pravděpodobně nejstarší strom na Slovensku. Součástí zámeckého parku je i zoologická zahrada, ve které se nacházejí vzácné exempláře cizokrajných živočichů. Park pokračuje dále lesoparkem ve Strážovských vrších . V 50-tých letech byla pod zámkem objevena jeskyně, která je také součásti jeho prohlídky.

Po prohlídce zámku odjíždíme z Bojnice 11 Po prohlídce zámku odjíždíme z Bojnice 11.50 směrem přes Nitrianské Rudno k chatě Homolka (765 m) nedaleko obce Valaská Belá. Odtud se vydáváme v 12.40 pěšky na odpolední kratší túru přes Sedlo Palúch (900 m) 14.12. Pěšina hřebínkem mezi Homolkou a Vápečem střídavě stoupá a klesá, než je zakončena finálním strmým výstupem k vrcholu Vápeče (956 m) v 14.25. Zdržíme se zde zhruba půl hodiny a sestupujeme zpět do Sedla Palúch v 14.55. Dál trasa pokračuje po modré značce Nad Hornou Porubou (700 m) v 15.15 až do obce Horná Poruba (405 m) v 15.43.

Žízniví stihli ještě v místní hospůdce v Horné Porube pivo a v 16 Žízniví stihli ještě v místní hospůdce v Horné Porube pivo a v 16.15 se odjíždí zpět k domovu do vlasti české. Cestou před hranicemi je ještě „povinná“ zastávka k nákupu místních sýrových specialit. Hranice přejíždíme kolem 17.30. Zpáteční cesta vede opět stejnou trasou zpět přes j. Moravu, spokojeni se loučíme s postupně vystupujícími. Do Bruntálu dojela poslední skupinka účastníků v pozdních večerních hodinách už za tmy. Tak zase někdy na viděnou někde na túře !