zásady navrhování dopravních – silničních staveb Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích Institute of Technology And Business In České Budějovice

Tento učební materiál vznikl v rámci projektu "Integrace a podpora studentů se specifickými vzdělávacími potřebami na Vysoké škole technické a ekonomické v Českých Budějovicích" s registračním číslem CZ.1.07/2.2.00/29.0019. Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

vyhledání silniční traSy v mapovém podkladu vycházíme z tzv. návrhové rychlosti, kterou lze bezpečně projet kterýkoliv úsek navrhované komunikace za normálních atmosférických podmínek a bez ovlivnění provozu ostatních vozidel volba návrhových prvků podle návrhové rychlosti zaručuje bezpečnost, plynulost a jízdní komfort jedná se o rozhledové délky pro zastavení a předjíždění a o volbu poloměrů směrových a výškových oblouků, velikost stoupání a klesání pozemní komunikace

vyhledání silniční trasy v mapovém podkladu silniční komunikace je v terénu určena tzv. trasou trasa pozemní komunikace je prostorová čára složená z přímých a zakřivených částí, která určuje směrový a výškový průběh dané komunikace vzniká spojnicí středů komunikace

vyhledání silniční trasy v mapovém podkladu trasa se zobrazuje ve dvou průmětech: svislým průmětem vzniká osa silnice, která se vykresluje v polohopisném plánu – situaci vodorovným průmětem vedeným osou komunikace je podélný profil, ve kterém čteme výškové vedení trasy

vyhledání silniční traSy v mapovém podkladu trasa silniční komunikace obvykle není přímou spojnicí určitých míst, nýbrž obecnou čarou obvykle vyrovnanou v plynulou trasu různé křivosti úkol projektanta při návrhu trasy silniční komunikace je poměrně složitý, poněvadž musí při své práci respektovat řadu požadavků

směrové řešení pozemních komunikací osa komunikace je tvořena přímými úseky a směrovými oblouky a je polohově umístěna: u směrově nerozdělených silničních komunikací do středu jejího průběžného (nerozšířeného) jízdního pásu u směrově rozdělených silničních komunikací uprostřed osy středního dělícího pásu, je-li každý z obou dopravních směrů veden v samostatné trase, umístí se osa každého z obou směrových pásů do osy jejich průběžných (nerozšířených) jízdních pásů

výškové řešení pozemních komunikací výškové vedení trasy je rozvinutou svislou rovinou procházející silniční trasou do nárysné roviny tvoří ho výškový polygon, do jehož lomů vkládáme výškové zakružovací oblouky výškový průběh trasy nazýváme niveleta

výškové řešení pozemních komunikací niveleta překonává podélný sklon, což je její místní odklon od vodorovné roviny označuje se s a jeho hodnota je udána v % ve směru staničení trasy rozlišujeme stoupání (+), klesání (-), resp. vodorovnou (0 %) podélný sklon je omezen hodnotou maximální, která se liší v závislosti na kategorii pozemní komunikace a hodnotou minimální, která je kvůli odvodnění 0,5 %, výjimečně 0,3 %

prostorové vedení trasy pozemních komunikací silniční trasa je ve skutečnosti prostorová čára, z tohoto hlediska je třeba při návrhu směrového a výškového řešení dbát na jejich vzájemný soulad hodnocení prostorového účinku trasy je třeba sledovat nejen z hlediska dopravního, ale i estetického dopravní hledisko je důležité pro bezpečnost a komfort jízdy, hledisko estetické posuzuje začlenění komunikace do krajiny, která se navenek projevuje „vizuální plynulostí“

prostorové vedení trasy pozemních komunikací v zájmu prostorové plynulosti trasy se doporučuje dodržovat tyto hlavní zásady: za přímým stoupáním ve vrcholu zaoblení nemá následovat směrový oblouk v případě nevyhnutelnosti takového řešení je třeba změnu trasy naprojektovat před vrcholem pomocí dlouhé přechodnice

prostorové vedení trasy pozemních komunikací v zájmu prostorové plynulosti trasy se doporučuje dodržovat tyto hlavní zásady: vyduté lomy nivelety mají být podle možnosti ve směrové přímce když je nevyhnutelné změnu směru v tomto lomu provést, má být poloměr směrového oblouku co největší a svým staničením se má krýt se staničením výškového zaoblení

prostorové vedení trasy pozemních komunikací v zájmu prostorové plynulosti trasy se doporučuje dodržovat tyto hlavní zásady: není vhodné vkládat údolnicový oblouk do mezipřímek dvou stejnosměrných směrových oblouků vrcholovým obloukem se naopak dosahuje příznivějšího účinku častá změna sklonu se ztracenými spády ve směrové přímé není vhodná

prostorové vedení trasy pozemních komunikací v zájmu prostorové plynulosti trasy se doporučuje dodržovat tyto hlavní zásady: směrové změny v údolnicových obloucích vytvářejí v perspektivním pohledu odskakující trasu, na níž se řidič může jen těžko orientovat a vyvolává u něj pocit snížené bezpečnosti jízdy křižovatky pokud možno umísťovat do přímých úseků křižujících se komunikací, popřípadě připojení komunikace k hlavní na vnější stranu směrového oblouku o velkém poloměru

DĚKUJI ZA POZORNOST