Slovo života Březen 2013

„Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“ (Jan 8,7)

Ježíš učil v chrámě, když k němu učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Řekli mu: „… Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“ (Jan 8,5).

Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých. Kdyby se totiž Ježíš postavil proti kamenování, mohli by ho obžalovat, že jedná proti Zákonu.

Podle něj totiž měli přímí svědkové provinění začít házet kamením na toho, kdo hřešil, a lid pak měl pokračovat.

Kdyby však Ježíš potvrdil rozsudek smrti, přivedli by ho do rozporu s jeho učením o Božím milosrdenství vůči hříšníkům.

Ale Ježíš se sklonil a psal po zemi. Tím dával najevo, že ho nemohou zmást. Pak se zvedl a řekl:

„Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“

Po těchto slovech se žalobci vytratili jeden po druhém, staršími počínaje.

Mistr se pak obrátil k ženě s otázkou: „´Kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?´ Odpověděla: ´Nikdo, Pane.´ (…) ´Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!´“ (Jan 8,10-11).

„Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“

Těmito slovy Ježíš zcela jistě nedává najevo, že hřích, jakým je cizoložství, je dovolený. Jeho slova „jdi a od nynějška už nehřeš“ jasně říkají, jak zní Boží přikázání.

Ježíš chce odhalit pokrytectví člověka, který se činí soudcem ženy, která zhřešila, aniž by přitom uznal, že on sám je hříšník.

Zdůrazňuje tím svůj známý výrok: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť podle toho, jak soudíte, budete sami souzeni“ (Mt 7,1–2).

Tímto způsobem se Ježíš obrací také k těm, kteří neodvolatelně odsuzují druhé a neberou v úvahu, že v srdci toho, kdo se provinil, se může ozvat lítost.

Jasně ukazuje, jaký je jeho postoj k člověku, který pochybil: být milosrdný.

Sv. Augustin – biskup z Hippo – řekl, že když žalobci cizoložné ženy odešli pryč, „zůstali na místě dva: ubohá hříšnice a nejvyšší milosrdenství“

„Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“

Jak toto slovo uskutečňovat?

Tak, že před kterýmkoli bratrem nebo sestrou si budeme připomínat, že i my jsme hříšní.

Všichni jsme zhřešili, a i když se nám zdá, že jsme se nedopustili hrubých provinění, musíme si stále uvědomovat, že možná neznáme závažnost okolností, které druhé přivedly k tomu, že klesli tak hluboko a že se takovým způsobem vzdálili od Boha.

Jak bychom se zachovali my na jejich místě? Vždyť i my jsme někdy zpřetrhali pouto lásky, které nás mělo spojovat s Bohem, a nebyli jsme mu věrní.

Jestliže Ježíš, jediný, kdo byl bez hříchu, nehodil jako první na cizoložnou ženu kamenem, ani my to nemůžeme učinit, ať jde o kohokoli.

Takže – buďme milosrdní ke všem, vzdorujme podnětům, které nás vedou k tomu, abychom nelítostně odsuzovali. Musíme umět odpouštět a zapomínat.

Neponechávejme si v srdci nic ze soudů a rozhořčení, které mohou živit hněv a nenávist; ty nás od bratří vzdalují. Dívejme se na každého novýma očima.

Když budeme mít v srdci namísto posuzování a odsuzování lásku a milosrdenství ke každému, pomůžeme mu začít nový život. Vždy mu tím dodáme odvahu začít znovu.

„Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí kamenem první!“ “Slovo života” vydává měsíčně Hnutí Fokoláre. Autorem textu je Chiara Lubich, (byl sepsán v r. 1998). Grafiku tvoří Anna Lollo ve spolupráci s P. Placido D’Omina (Sicilia, Italia). Tento komentář ke Slovu Života je překládán do 96 jazyků a dialektů, a přichází k miliónům lidí na celém světě skrze tisk, radio, TV a internet. Distribuci v ČR zajišťuje P. Martin Šmíd (Hlučín). Více informací je na a Verze PPS je překládána do různých jazyků a v různých jazycích je publikována na