Historie primární školy Stručný vývoj primární školy v České republice

Počátky institucionálního vzdělávání na území ČR Počátky školy na našem území se datují již do období Velké Moravy, ale z archeologických nálezů je patrné, že to mohlo být již dříve Škola v Budči mohla existovat již před přijetím křesťanství

Církevní školy Od dob Konstantina a Metoděje bylo školství v rukou církve. Školy vychovávaly pouze kněze a feudály Vznikaly při velkých katedrálách – sv. Vít v Praze, dále na Vyšehradě a v Olomouci

Vzdělávací obsah církevních školy Tzv. sedmero svobodných řemesel – TRIVIUM a QUADRIVIUM Trivium – gramatika, rétorika, dialektika Quadrivium – aritmetika, geometrie, astronomie, múzika

Klášterní školy Internátní i externí Vedle církevních klientů i laické obyvatelstvo I prvky praktického vzdělávání

Farní školy Nejnižší typ církevní školy, kde se na základě křesťanské nauky učilo čtení, psaní a jen někdy počtům

Městské školy Vznikaly s rozvojem měst ve 13. stol. Od církevních přejímaly budovy i učitele Největší rozkvět za Karla IV., v době husitské postupně nahrazovaly církevní školy Vyučovacím jazykem byla latina

Školy pokoutní Elementární české soukromé školy, které vyučovaly základům čtení a psaní Učitelům chybělo potřebné vzdělání a jejich životní úroveň se odvíjela od životní úrovně žáků Vyučovalo se česky, což přispívalo k rozvoji základního vzdělání

Bratrské školy Navázaly na husitskou tradici Členily se na elementární, nižší bratrské a vyšší bratrské školy

Bílá hora Rušeno nekatolické školství, školy se udržely pouze ve městech Kritický nedostatek učitelů – učili řemeslníci, zběhlí studenti, sluhové, písaři, vysloužilí vojáci, často sami neuměli číst ani psát

18. století Odkaz J.A.Komenského a rozkvět hospodářství vděčí za školu, která je již svou organizací podobná té dnešní Podnět k úpravě elementárního školství vyšel z analýzy tehdejšího stavu, který byl přičten nedbalé docházce žáků do školy

Povinné vzdělávání 1774 byl vydán Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy, který na přání Marie Terezie zpracoval Jan Ignác Felbiger Zavedl povinou šestiletou školní docházku od 6 do 12 let. Nebyla však dodržována

Příklad z Řádu pro venkovské děti Venkovské děti měly „choditi pilně do školy od počátku prosince do konce března, jelikož pak jest jich zapotřebí k hospodářským pracím. Děti od 6. do 8. roku buďtež vyučovány jen v teplejších měsících, kdy docházka školní neohrožuje zdraví jejich.“

Triviální školy V obcích, kde byla fara Vyučovalo se náboženství, biblické dějiny, čtení, psaní, počítání (čtyři základní početní operace a trojčlenka), praktické předměty (základy polního hospodářství, základy pro průmysl) V českých oblastech se vyučovalo česky Navazovaly na ně školy hlavní a na ně školy normální

Postavení učitelů Učitel byl závislý na faráři a měl mu být bez výhrady poddán Kromě učení měl v obci i spoustu dalších funkcí Viz Grecmanová a kol. Obecná pedagogika II., Olomouc: Hanex, 1998, s. 64 – 65.

Zákon o postavení školy k církvi Vydán v roce 1868 Zavedl vrchní řízení a dozor státu nad školstvím a výchovou Veřejné školy byly zpřístupněny všem občanům Učebnice, kromě náboženských, schvaloval stát

Říšský (Hasnerův) zákon Vydán 14. května 1869 Vytvořil soustavu národního školství (obecných a měšťanských škol) Zavedl povinnou osmiletou školní docházku Součástí byla rovnost českého jazyka s německým

Obecná škola 5 – 8 let Zřizována obcí, budovy byly často malé a nevyhovovaly kapacitně Nová výstavba podle přísných předpisů Suché místo, uprostřed obce, nesměly být na rušných náměstích a u hlučných silnic nebo zápach vydávajících provozoven, přízemí vyvýšeno, aby se neodváděla pozornost žáků děním venku, světlé a dobře větratelné chodby, součástí byla krytá tělocvična, staticky zbudované tak, aby se dalo přistavět další patro.

Přelom 19. a 20. stol. Stagnace školství v Rakousku-Uhersku Úsporná opatření – ve třídách obecných škol bývalo 80 – 100 žáků

První světová válka Vývoj školství zpomalen nebo přerušen Školy zabírány pro potřeby armády Uzavření škol v zimních měsících Nedostatek učitelů a s tím související snížení počtu hodin žáků

Vývoj po 1. světové válce Školská soustava zůstala téměř nezměněna Postupně se začal snižovat počet žáků ve třídě až na 50 žáků v letech 1932/33 Zůstalo členění na obecnou a měšťanskou školu V tzv. Malém školském zákoně z r. 1922 byla zavedena koedukace na všech typech škol a rovnost učitelů a učitelek před zákonem

Snaha o reformu školství Za tzv. první republiky se učitelé snažili zreformovat školství – V. Příhoda Ve 30. letech byla dokonce zvláštní komise, která se reformou zabývala Vlivem nástupu druhé světové války ale reformy nebyly prosazeny

Národnostní charakter primární školy O národnostní charakter primární školy se usilovalo už od národního obrození Původní význam byl podle vyučovacího jazyka Posunutý význam spočíval v tom, že se ve škole učilo o českém národě Významným specifikem počáteční české školy byla i národní výchova, která byla trvalou součástí obecné školy

Druhá světová válka V období 1939 – 1945 došlo k celkovému snížení úrovně školství Byl přejat německý vzdělávací systém – odchod ze 4. ročníku na školu „hlavní“(místo naší měšťanky), na kterou ale mohlo být přijato jen 35% žáků Zvyšoval se podíl německého jazyka ve škole

Poválečné období Snaha o urychlenou obnovu a výstavbu nové sítě českých škol Znovu nastoupily školy obecné a měšťanské Návrat k upraveným předválečným osnovám Od roku 1946 postupně vznikaly nové učební plány a osnovy

Období jednotné školy 1948 – 1990 Velmi negativní průvodní jevy Postupné zákonné úpravy v letech: 1948, 1953, 1960, 1978, 1984 Měnila se především délka školní docházky

Změny délky školní docházky 1948: od 6 do 15 let (9 let) 1953: zkráceno na 8 let 1960: prodlouženo na 9 let 1978: prodloužena na 10 let

Další změny 1948 – 1953 oddělení školy národní pro žáky od 6 do 11 let s novým názvem – 1. stupeň - od školy střední pro mládež od 11 do 15 let – 2. stupeň

Další změny 1953 – 1960 1. – 5. ročník součástí jedenáctileté střední školy, příp. její zkrácené varianty – osmileté střední školy – inspirace sovětským školským systémem (např. zrušeno věcné učení, které se integrovalo do jazykového vzdělávání

Další změny 1960 Základní škola se osamostatnila a její 1. a 2. stupeň byl organizačně spojen pod název Základní devítiletá škola

Další změny 1978 Zákon novelizoval jen některé články zákona z roku 1960 Hlavním úkolem bylo vytvořit podmínky pro zavádění středoškolského vzdělání veškeré mládeže

Další změny 1984 Stanoveno 8 ročníků základní školy, první až čtvrtý ročník tvořil 1. stupeň, pátý až osmý ročník 2. stupeň základní školy

Vývoj po roce 1989 Novelizován zákon z roku 1984 Základní škola má 9 ročníků – 1. stupeň je první až pátý ročník, 2. stupeň je šestý až devátý ročník

Školský zákon z roku 2004 První stupeň je pětiletý, druhý stupeň čtyřletý, povinná školní docházka trvá devět let Každá škola si tvoří svůj Školní vzdělávací program Zůstávají zachována víceletá gymnázia Legislativní podporu dostává domácí vzdělávání

Literatura Lze doporučit jakoukoli knihu zabývající se dějinami pedagogiky a školství GRECMANOVÁ Helena a kol. Obecná pedagogika II. Olomouc: Hanex 1998, ISBN 80-85783-24-X. SPILKOVÁ, Vladimíra a kol. Proměny primárního vzdělávání v ČR. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-942-9. (zaměřeno na porovnání předrevolučního a porevolučního vývoje)