KOMUNIKACE

„Komunikace, umění hovořit jeden s druhým, říkat co cítíme nebo myslíme, říkat to jasně, naslouchat tomu, co říká ten druhý, a ujišťovat se, že jsme slyšeli správně, je podle všech známek dovednost, která je nejdůležitější pro vytvoření a uchování láskyplných vztahů.“ (L. Buscaglia)

živá bytost mající slovo zoon logon echón = živá bytost mající slovo

„Komunikace mezilidské vztahy i osobnostní rysy nejen odráží, ale také je i spoluutváří.“ (I. Plaňava)

Důvody, proč je potřeba komunikovat Chci se víc dovědět o sobě, o druhých, o světě okolo nás. Chci se o něco podělit s druhými. Chci mít účast na plánech, zážitcích, poznatcích druhých. Chci přesvědčit nebo ovlivnit druhé. Pro potěšení. Chci budovat vztah.

Mezilidská komunikace je stále přítomné, pokračující, předvídatelné a víceúrovňové odevzdávání a přijímání významů, s cílem účinněji usměrňovat (řídit) naše životy. (Myers)

Rozdělení komunikace Podle výrazových prostředků: Verbální. Neverbální. Komunikace činy. Komunikace tichem. Podle úmyslnosti Záměrná. Nezáměrná. Podle rozsahu Dyadická. Skupinová. Masová.

Neverbální komunikace – výrazové prostředky Gesta, pohyby hlavou a další pohyby těla. Postoje těla. Mimika. Pohledy očí. Proxemika.

Verbální komunikace Člověk přiřazuje slovům podobné významy jenom mírou podobných zkušeností. Významy nejsou stálé. Mění se podle vývoje konkrétních zkušeností. Cokoli člověk vypovídá, je poznačeno jeho osobním viděním světa. Člověk může sám sebe překročit a vidět věci očima druhého a vžít se do citů druhého.

Denotace: známá slova si každý z nás „denotuje“ tak, že automaticky chápe jejich základní význam, tj. co znamenají. Konotace: slova nám mohou „konotovat“ souběžně řadu subjektivních připomenutí, souvislostí, individuálně přidružených významů.

Zásady pro rozvoj prosociální komunikace Partner rozhovoru není nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy. Snaž se porozumět druhému. Tvrzení bez věcných důvodů nevydávej za argument. Neodbíhej od tématu. Nesnaž se mít za každou cenu poslední slovo. Nesnižuj osobní důstojnost oponenta. Nezapomeň, že dialog vyžaduje ovládání se. Nezaměňuj dialog s monologem. (M. Bratská)

Chyby v komunikaci „Škrtání“ sebe nebo druhého. Chybná či falešná zobecňování. Nevyladění. Skryté programy.