“Whenever man takes a new step towards subduing nature through the art of organisation and technology, he should previously have taken two steps within himself in order to deepen his ethical thinking” (Friedrich von Hardenberg, 18. stol.) Etika genetiky Bigy 2006

Linus Pauling 1968: “Na čele každého mladého člověka by mělo být vytetováno, zda je přenašečem alely pro srpkovitou anémii nebo fenylketonurii nebo podobné genetické choroby. Pokud by tomu tak bylo, mladí lidé nesoucí stejnou defektní alelu by se na první pohled poznali, a zdrželi by se tak od toho, aby se do sebe zamilovali. Podle mého názoru by se legislativa měla ubírat tímto směrem a přikázat povinné testování před svatbou a měla by umožnit nějakou poloveřejnou možnost zveřejnění těchto testů.”

Geny a chování Vliv genetiky na chování: tak, jako geny odpovídají za blond nebo tmavé vlasy, tak odpovídají i za tvorbu chemikálií v mozku a tím i za chování. Individuální rozdíly v chování mezi jednotlivci nebo i mezi skupinami mohou mít genetický podklad

Geny a chování 5. srpna 1991 zavraždil Stephen Anthony Mobley dvacetičtyřletého Jima Collinse poté, co jím byl vyrušen při vloupání do pizzerie, jejímž byl Collins majitelem. Při následném procesu poukázal Mobleyho obhájce na studii provedenou Brunnerem v Holandsku, kde byl zkoumán rodokmen, ve kterém se vyskytovaly nápadně často případy nevyprovokovaného násilí, rváčství, žhářství, loupeží a exhibicionismu, a to v případě nejméně devíti mužských členů rodiny.

Geny a chování Byl proveden výzkum 24 členů žijících rodinných příslušníků a v případě agresivních členů rodokmenu byl identifikován marker na chromosomu X v místě genu pro monoaminooxidázu A (MAOA). Marker nebyl identifikován u neproblematických členů rodiny. Gen je odpovědný za tvorbu enzymu, který kontroluje hladinu neurotransmiterů dopaminu, serotoninu, adrenalinu a noradrenalinu. (1) Výzkum MAOA prokázal, že se jedná o enzym složený z několika podjednotek a že gen pro něj se nachází na Xp11.23 a sestává se z 15 exonů.

Geny a chování Stephenu Mobleymu nebyl soudem financován genetický test a Mobley byl odsouzen k smrti a popraven smrtící injekcí 5. srpna 2002. Kauza ovšem otevřela diskusi o tom, nakolik je chování člověka determinováno geny a nakolik jsme “my sami” odpovědni za své chování.

Geny a chování Pokud soud chápe jako jako polehčující okolnost narušené rodinné poměry a zanedbanou výchovu - proč by neměl brát v potaz i narušené geny?

Geny a chování V roce 1992 měla v USA proběhnout konference s názvem „Genetic Factors in Crime“ NIH (National Institute of Health) nejprve finance zmrazila a později pod tlakem amerického kongresu podporu odvolala konference se nekonala s odůvodněním, že je rasistické hledat spojitost mezi geny a kriminalitou

Jedinečná povaha genetických chorob Genetické choroby postihují celé rodiny, nejen jednoho člověka. Vědomí genetické choroby u pacienta může mít vážné následky pro členy jeho rodiny; „pacientem“ je spíše celá rodina než jednotlivec podání kvalifikované informace většinou vyžaduje detailní znalost zdravotního stavu dalších členů rodokmenu

Jedinečná povaha genetických chorob Genetické choroby mohou postihnout více než jednu generaci. Genetická choroba tedy může postihnout i osoby dosud nenarozené, dosud neexistující. Je nezbytně nutná potřeba uchovávat informace po velmi dlouhou dobu (přes několik generací) a zaručit ochranu těchto dat. U mnoha chorob (a jejich počet se zvyšuje) je možno předpovědět riziko onemocnění či fakt onemocnění i u osob, které jsou dnes ještě zcela zdravé nebo ještě nenarozené

Jedinečná povaha genetických chorob Potřeba informací ohledně učinění předpovědi risku onemocnění zdravých či ještě nenarozených osob je do určité míry v rozporu s právem na soukromí nemocných osob, jejichž choroba je důvodem, proč je celá situace vlastně známa. Je nezbytné najít rovnováhu mezi potřebou získání informací pro jednu osobu a právem na soukromí jiné osoby, která je s ní v příbuzenském poměru.

Genetické poradenství Je známo přibližně 4000 nemocí podmíněných geneticky, které mohou vyústit spontánní potrat, porod mrtvého dítěte, smrt brzy po porodu či problémy v dětství nebo v dospívání

Autosomálně dominantně děděné choroby Huntingtonova choroba Familiální hypercholesterolemie

Huntingtonova choroba popsána 1872 lékařem Dr. George Huntingtonem

Huntingtonova choroba = degenerativní neuropsychiatrická nemoc, zasahující basální ganglia, ovšem postihující rovněž široké oblasti celého nervového systému dědičnost je autosomálně dominantní: P: Aa x aa F1: Aa Aa aa aa 1 : 1 = každé dítě, které má jednoho postiženého rodiče má 50% risk, že je nositelem HD alely

Huntingtonova choroba Symptomy se objevují obvykle mezi 35 a 50 rokem života... ...ačkoli nemoc může propuknout kdykoli mezi dětstvím a pokročilým věkem v 10% případů nemoc propuká v dětství či jinošství smrt nastává v průměru 15 let po objevení se prvních příznaků jedná se o tzv. late-onset disease, symptomy se objevují obvykle ve věku, kdy již postižená osoba má vlastní děti

Huntingtonova choroba 1983 - byl objeven gen způsobující Huntingtonovu chorobu. Nachází se na p raménku chromozómu 4, konkrétně 4p16.3. 1993 - gen byl isolován gen je defektní kvůli abnormálně velkému počtu repeticí CAG jakou funkci v organismu má zdravý gen, není známo

Huntingtonova choroba jakmile nemoc propukne, nezastavitelně pokračuje bez remisí smrt nastává na selhání srdce, pneumonii nebo infekce

Huntington´s Disease Objev HD genu v roce 1993 vyústil v dostupnost přímého genetického testování pro osoby v riziku choroby nebo pro osoby již nemocné pro potvrzení diagnózy. Z krevního vzorku se analyzuje DNA a zjistí se počet repetic CAG v HD lokusu terapie v současnosti neexistuje, uvažuje se o léčbě kmenovými buňkami žádost o provedení testu je většinou založena na úmyslu založit rodinu a plánování rodičovství či na plánu pro další vlastní život.

Huntington´s Disease Zdraví jedinci mají obvykle 28 nebo méně repeticí CAG jedinci postižení Huntingtovou chorobou mají obvykle 40 nebo víc repeticí CAG malé procento osob má však počet repeticí mezi 30 až 40, tedy v zóně, kdy nelze přesně určit, zda nemoc propukne či ne. Nestabilní trinukleotidová repetice se může prodloužit při přenosu z rodiče na dítě

Huntingtonova choroba Note: Dr. Michael McCormack cituje případ, kdy měla pacientka o jednu repetici více než její matka. Pacientka byla symptomatická již ve 40 letech, zatímco její matka byla v 70 roce věku ještě bez symptomů. Po nástupu nemoci se u někoho stav rapidně zhoršuje, zatímco jindy nemoc progreduje pomaleji.

Huntingtonova choroba klinické rysy Emoční, kognitivní a motorické poruchy nejčastější emoční poruchy: deprese, iritabilita, apatie, výbuchy agrese, impulzivnost, sociální odtažitost kognitivní poruchy: ztráta rychlosti a pružnosti uvažování, zapomětlivost. Na pracovišti pacient není schopen udržet tempo práce.

Huntington´s Disease clinical features Motorické poruchy: vědomé a nevědomé, involuntární pohyby, zejména chorea. Pacienti mají zprvu zhoršenou manuální zručnost, špatně artikulovanou řeč, potíže s polykáním, později se stávají rigidní a neschopní vykonat jakýkoli voluntární pohyb. Pacienti, kteří se dožijí tohoto stadia jsou upoutáni na lůžko a nejsou schopni se podílet na péči o sebe

Huntington´s Disease Genetický test odhalí přítomnost HD alely, ale nikoli nástup nemoci USA: v současnosti asi 30 000 nemocných; dalších 250 000 jsou v riziku onemocnění Huntingtonova choroba je rozšířena přibližně stejně jako cystická fibróza a více než hemofilie

Huntington´s Disease Varlam Šalamov (1907 - 1982)

Huntingtonova choroba etické problémy Nancy Wexler

Huntington´s Disease ethical issues Informational self – determination právo vědět právo nevědět v případě HD jen asi 10% osob chce vědět...

Right to not know Huntingtonova choroba Citáty: „Patřím k lidem, kteří zastávají názor, že život by byl velmi nudný, kdybych měl v ruce křišťálovou kouli a znal budoucnost…tohle je můj způsob vidění věcí…ani dřív jsem nechtěl vědět co jednou přijde v budoucnu…dřív jsem žil ze dne na den…. proč nežít prostě jen tak přítomností dneška jak je zde…žít pro dnešek a nedělat si starosti co bude zítra…zítřek bude mít dost vlastních starostí…proč se zatěžovat s tím vším…protože jestli to přijde [HD]…protože jestli to přijde….můžu si dát udělat testy a zjistit že jsem pozitivní a můžu zemřít na rakovinu nebo na infarkt mnohem dřív než mě dostane HD….“

Right to know Huntington´s disease Právo nevědět se může stát eticky problematické v okamžiku, kdy volba nevědět může mít vážné následky pro třetí stranu, jakou je snoubenka při plánování manželství a rodiny. Rozhodnutí informovat snoubenku (potenciální manželku) o známém risku závažné choroby musí být učiněno osobou samotnou. tato morální povinnost informovat snoubenku nemůže být zakotvena v zákoně.

Right to know Huntington´s disease u těch, co se rozhodli využít práva nevědět, popsána hypervigilance k příznakům Mezinárodně se testují pouze osoby nad 18 let Prenatální test je ale možno udělat Více na www.huntington.cz

Familial hypercholesterolemia Osoby s genetickou predispozicí nemusí nutně onemocnět. Na praktické rovině se předpověď risku onemocnění stane dostupným pro choroby jako jsou některé typy rakoviny, alergie, psychózy a další běžné nemoci znalost risku onemocnění se pro daného člověka může stát pozitivním stimulem pro změnu životního stylu, změnu diety atd.

Convention on Human Rights and Biomedicine (Oviedo Convention) 1997 Article 12 – Prediktivní genetické testování Vyšetření, která předpovídají geneticky podmíněné nemoci, nebo která slouží k určení nositele genu způsobujícího nemoc, nebo k odhalení genetické predispozice nebo náchylnosti k nemoci, lze provést pouze pro zdravotní účely nebo pro vědecký výzkum spojený se zdravotními účely a v návaznosti na odpovídající genetické poradenství.

Convention on Human Rights and Biomedicine (Oviedo Convention) 1997 Article 14 Použití postupů lékařsky asistované reprodukce nebude dovoleno za účelem volby budoucího pohlaví dítěte, ledaže tak lze předejít vážné dědičné nemoci vázané na pohlaví

Autosomálně recesívně děděné choroby

Reprodukční kompenzace Pokud nastal potrat z důvodů prenatálního testování, je velká šance, že rodiče se rozhodnou k dalšímu těhotenství… …ve kterém dojde k narození přenašeče Pokud například je gen způsobující chorobu vázán na X chromosom, rodina se může rozhodnout k potratu všech eventuálních chlapců, ale dcery, i když nepostižené mohou být přenašečkami

Srpkovitá anémie nemoc je způsobena pozměněnou molekulou hemoglobinu: v šesté pozici β-globinového řetězce je místo kyseliny glutamové zařazen valin

Sickle cell disease

Srpkovitá anémie Počátkem 70. let se v USA rozběhl sickle cell anemia screening program, který „probably provides an example of all the mistakes that need to be avoided in such a program.“ program byl zaměřen na Afroameričany, s vysvětlením, že se jedná o nakažlivou chorobu pokusy zabránit dvěma heterozygotům uzavřít manželství pokusy odmítnout heterozygotům zdravotní pojištění pokusy odmítnout přijetí heterozygotů do některých zaměstnání, jako byla US Airforce Academy

Diskriminace co třeba Turnerův syndrom - je důvod k abortu nebo není? A co Huntington? Diskutabilní jsou aborty pro dominantně děděné choroby i pro aborty chlapců s nemocemi přenášenými X chromozómem – Duchenova svalová dystrofie nebo hemofilie A – zcela neospravedlnitelné by byly aborty děvčat přenašeček. Ovšem u testování preembryí někdo vidí morálně ospravedlnitelné zavést embryo zcela zdravé

Genové terapie většina chorob člověka je způsobena genetickou predispozicí spojenou s environmentálními vlivy. (nature and nurture) terapie zpravidla pouze modifikuje symptomy nemoci, či dává tělu možnost se uzdravit samo genová terapie: efektivní léčba by změnila samotnou genetickou podstatu nemoci, nikoli jenom symptomy

Genové terapie Pokud by se zdařila excize „špatné“ alely a její nahrazení „správnou“, otevřely by se dveře pro „genetickou chirurgii“ Obavy z „genetického dopingu“ již i na OH v Turíně Otázky „plastické genetiky“

Gene therapy

Genová terapie Somatic-cell gene therapy (= změna genetické informace pouze u somatických buněk) Germ-line gene therapy

Genová terapie První úspěšná genová terapie byla provedena 24. září 1990 v NIH v Marylandu

ADA čtyřleté děvčátko trpělo nemocí zvanou ADA deficience při léčbě do ní byly vloženy její vlastní buňky imunitního systému (zejména T-lymfocyty), které byly upraveny tak, že do nich byla vložena normální kopie ADA genu několik týdnů po té, co genová terapie začala, došlo k zlepšení práce imunitního systému a po několika měsících začala pacientka žít „relativně normální život“

Možní kandidáti na genovou terapii nemoci, které jsou způsobené defektem v jediném genu: ADA deficiency, cystická fibrosa, hemophilia, familiální hypercholesterolemie, alpha-1 antitrypsin deficience nemoci, které vznikají nesprávnou interakcí několika genů: diabetes, hypertenze

Genová terapie zárodečných buněk námitky z následných generací se stanou (jimi) nechtěné výsledky našich pokusů následné generace mají právo zdědit genom, který nebyl úmyslně někým změněn pro-life: genová terapie zárodečných buněk je extrémní formou fetální terapie; z pre-embrya se tak stane pacient se všemi svými právy

Neterapeutické genetické modifikace etické problémy stejné nástroje a techniky, jaké byly vytvořeny pro pro genovou terapii nemocí člověka, mohou být využity pro neterapeutické genetické manipulace lidských bytostí genová terapie je zacílena na léčbu závažných onemocnění – obecně jsou tyto genetické odchylky chápány jako chyby, které neposkytují svému nositeli žádnou výhodu a které by měly být odstraněny kdykoli je to možné

Neterapeutické genetické modifikace etické problémy vědecká, teologická i metafyzická tradice západu chápe nemoc jako zlo, proti kterému je třeba bojovat odstranění utrpení, které je způsobeno nemocemi, se obecně chápe jako morální dobro či dokonce jako morální imperativ ovšem medicínské znalosti jsou již dnes používány ke zlepšení řady rysů člověka, které nemají s nemocí nic společného – typickým případem je plastická chirurgie… …která ovšem není chápána jako neetická či neakceptovatelná

Neterapeutické genetické modifikace etické problémy Může být tentýž přístup aplikován ke genetické modifikaci lidských parametrů, které nesouvisí přímo s nemocí? Genetickou složku mají určitě lidské znaky, jako je: tělesná výška barva kůže inteligence

Neterapeutické genetické modifikace etické problémy 82% procent prezidentských voleb v USA ve 20. století vyhrál vyšší kandidát průměrná výška mužů je 173 cm. Každý palec navíc (cca2,5cm) = o 600 dolarů ročního příjmu víc

Neterapeutické genetické modifikace etické problémy Co vlastně odlišuje závažné onemocnění od „lehčího“ onemocnění a od genetické variace? Mělo by se adolescentovi, jehož rodiče oba měří 150 cm aplikovat růstový hormon? pokud bude jednoho dne objeven gen, řekněme, posilující paměť, měl by se aplikovat genový transfer na požádání?

Neterapeutické genetické modifikace etické problémy eugenické problémy - je nám dovoleno provádět genetické (či dědičné) „improvements“? Kluzký svah (Slippery slope) – můžeme se dostat na sráz nového eugenického myšlení tím, že začneme provádět malá genetická vylepšení? Hans Jonas: dítě má právo být kompletním překvapením pro své rodiče

Neterapeutické genetické modifikace etické problémy dítě by bylo od narození od svého okolí determinováno k určité budoucnosti (…což se v řadě případů stejně děje) možnost vzniku novodobé aristokracie, s opovržením vůči méně „obdařeným“. místo toho, abych cítil své úspěchy jako své, budu je cítit jako výsledek genetiků. Čí je vlastně zásluha, že jsem vystudoval VŠ? Superiorita jako výsledek superioritních genů.

Neterapeutické genetické modifikace etické problémy lidé, mající obě alely genu ACE (angiotenzin converting gene) v tzv. dlouhé variantě vykazují větší svalovou zdatnost a mají větší životní sílu než lidé, mající jednu dlouhou a jednu krátkou alelu pro daný gen. Tito lidé ovšem mají vyšší zdatnost než lidé mající obě alely v krátké verzi.[1] Pokud by se v budoucnosti prokázalo, že lidé homozygotní pro „dlouhé“ verse alel nevykazují žádný škodlivý pleiotropní efekt a že úprava zárodečných buněk by v sobě neslo nízké nebo žádné riziko, pak není obtížné si představit, že rodiče budou žádat právě dítě s dlouhými versemi alel. [1] Montgomery, H., (2000) Gene boosts athletic performance. Nature 403,614

Vliv genů na chování D4DR Zvědavost (novelty-seeking) je mezi lidmi distribuována v očekávaném gaussovském rozložení. Tyto osobnostní rysy by nějak mohly být spojeny s různými alelami genu pro D4 dopaminový receptor, tedy D4DR. Alela D4DR, (=alela pro dopaminový receptor D4) je zřejmě u svých nositelů nějak spojena s hyperaktivitou a s hledáním nových impulsů. Jedná se o membránový protein v mozkových neuronech, který je schopen přijmout impuls od ostatních buněk ve formě dopaminu, který se na tento receptor naváže. Neurony obsahující D4DR se nachází v mozkových neuronech, které jsou aktivní při myšlení a při vzniku emocí. Jedna z kódujících oblastí genu obsahuje 48 pb dlouhou tandemovou repetici.

Vliv genů na chování D4DR V experimentu[1] byly nalezené D4DR alely rozděleny do dvou kategorií: krátké (S) alely, které obsahovaly 2 - 5 repeticí a dlouhé (L) alely, které obsahovaly 6 - 8 repeticí. Zkoumaných 315 jedinců bylo rozděleno do tří kategorií podle genotypů, a to SS, SL a LL. Po srovnání s výsledky dotazníků bylo zjištěno, že lidé s alespoň jednou dlouhou verzí alely (SL nebo LL) měli nepatrně, ale statisticky významně vyšší skóre co se týče zvědavosti. lze konstatovat, že alela D4DR má jistý vliv na tento osobnostní rys. Podobně v  genetické studii 2 320 subjektů z 39 populací bylo zjištěno, že migrující populace mají statisticky výrazně vyšší zastoupení alely D4DR než usedlé populace.[2] [1] Benjamin, J., Li, L., Paterson, C., et al. (1996) Population and familial association between the D4 dopamine receptor gene and measures of novelty seeking. Nature Genetics 12,81-84 [2] Chen, C., Burton, M., Greeberger, E., Dmitieva, J., (1999) Population migration and the variation of dopamine D4 receptor (D4DR) allele frequencies around the globe. Evolution and Human Behaviour, 20,309-324

Neterapeutické modifikace neexistuje „ideální člověk“ na rozdíl od představ Herberta Spencera a na rozdíl od genetiků, kteří by chtěli provádět neterapeutické modifikace zárodečných buněk a na rozdíl od zastánců moderní eugeniky zavedení „ideálního člověka“ by znamenalo uvedení teleologie do evoluce

LeRoy Walters: What does it mean to be human? Adding a occasional gene here and there is not going to alter who we are as a human race. But if we draw no line, if we accept that people have a right to make what they want of their lives, then we condone the right of humans to manipulate their genomes in the absence of any real knowledge of what they are doing. Might we add a gene here and alter a gene there until we become a society of chimeras, uncertain who we are?

„Playing God“ Člověk by byl “playing God” – ve smyslu teologickém by nemusel nastat problém, vždyť člověk má být spolutvůrcem. Ve smyslu neteologickém problém rovněž nemusí nastat, neboť není důvod, aby genom člověka byl učiněn posvátným, když zasahujeme do ostatních tkání, léčíme nemoci, očkujeme, vzděláváme se, máme školy atd. atd.

Geny a chování Vliv genetiky na chování: tak, jako geny odpovídají za blond nebo tmavé vlasy, tak odpovídají i za tvorbu chemikálií v mozku a tím i za chování. Individuální rozdíly v chování mezi jednotlivci nebo i mezi skupinami mohou mít genetický podklad

Geny a chování otázka odpovědnosti Alkoholismus v populaci postihuje těžký alkoholismus 5% mužů jednoduchý prediktor, zda se z muže stane alkoholik, je dotaz, zda má mužského příbuzného prvního řádu, který alkoholikem je. Mezi blízkými mužskými příbuznými alkoholiků je ovšem incidence 25%. Incidence zůstává stejná u synů alkoholiků adoptovaných do pěstounských rodin. Biologické děti nealkoholiků nejeví zvýšenou náklonnost k alkoholismu, pokud jsou adoptovány do rodin alkoholiků.

Geny a chování Karl Popper: „jakýkoli pokus zřídit nebe na zemi zplodí peklo“ neexistuje „ideální člověk“ – molekulární genetici tedy nebudou schopni dělat „z lidí anděly“… …ale mají možná skromnější cíl: zabránit, aby se z lidí stávali ďáblové

Geny a chování Diskriminace nejsme odpovědni za geny, jejichž jsme nositeli je nepřijatelné, aby společnost stigmatizovala osoby v riziku genetické choroby a tak ještě zvětšovala jejich břemeno geny by měly být považovány za osobní vlastnictví jedince

Genetická modifikace zárodečných buněk terapeutický efekt genové terapie somatických buněk je omezen na konkrétního pacienta a nezasáhne jeho potomky bylo již vytvořeno množství laboratorních zvířat, nesoucích upravené geny ve svých zárodečných buňkách (transgenní organismy): myši, laboratorní krysy, králíci a další.

Building a better mouse V roce 1982 Ralph Brinster a Richard Palmiter vytvořili „transgení“ myši – do myších embryí byl vložen krysí gen pro růstový hormon. Myš, nesoucí tento cizí gen (na obr. vlevo) produkovala velké množství růstového hormonu a vyrostla do dvojnásobné velikosti ve srovnání se svými sourozenci (vpravo) Building a better mouse Brinster, School of Veterinary Medicine, University of Pennsylvania

Convention on Human Rights and Biomedicine (Oviedo Convention) 1997 Article 13 – Interventions on the human genome Zásah, směřující ke změně lidského genomu, lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků

„Rekreační genetika“ Dokazování etnicity Otázka je do jaké míry funguje Zatíženo velkou chybou, původ může být rozředěn Test stojí pouhých 99 – 250 dolarů

„Rekreační genetika“ http://www.dnaancestryproject.com/ V USA je možno zjistit své genetické kořeny Možnost stipendia pro indiány a minority Pro indiány provoz kasin Žádost o izraelské občanství Běloši dokazují černošské geny (kvóty pro černé)

THE TUSKEGEE SYPHILIS STUDY Čtyřicet let, mezi roky 1932 až 1972, bylo 399 mužům černé pleti trpícím syfilitidou ve městečku Tuskegee ve státě Alabama odepřena lékařská péče a byli záměrně klamáni představiteli United States Public Health Service byla zkoumána epidemiologie choroby za přirozených podmínek. Rolníkům bylo řečeno, že mají „špatnou krev“.

THE TUSKEGEE SYPHILIS STUDY Na začátku studie nebyla znám účinná léčba proti syfilitidě. Po druhé světové válce ovšem došlo v USA k běžnému a účinnému používání penicilinu. Za této situace se vědci rozhodli v Tuskegee penicilin nepoužívat a místo toho sledovat, jak se nemoc rozšiřuje a zabíjí. Experiment trval 40 let, než pracovníci veřejného zdravotnictví upozornili na kauzu média.

THE TUSKEGEE SYPHILIS STUDY lékaři tedy nechali tyto své pacienty z důvodu studie neléčeny do roku 1972 zemřelo na následky syfilis několik desítek mužů a bylo nakaženo mnoho žen a dětí.

THE TUSKEGEE 16. května 1997 se přeživším účastníkům studie omluvil president Bill Clinton ve jménu vlády USA. Tito účastníci byli pozváni na návštěvu do Bílého domu. tato studie se stala symbolem rasismu v medicíně, eticky pochybeného jednání v medicínském výzkumu a zneužití vulnerabilních vládními úředníky

Omluva presidenta Clintona 1997 " No power on Earth can give you back the lives lost, the pain suffered, the years of internal torment and anguish. "What was done cannot be undone. But we can end the silence. We can stop turning our heads away. We can look at you in the eye and finally say, on behalf of the American people: what the United States government did was shameful. "And I am sorry." Herman Shaw, Tuskegee Study participant, při návštěvě Bílého domu: "We were treated unfairly, to some extent like guinea pigs,"

Diskriminace nejsme odpovědni za geny, jejichž jsme nositeli je nepřijatelné, aby společnost stigmatizovala osoby v riziku genetické choroby a tak ještě zvětšovala jejich břemeno geny by měly být považovány za osobní vlastnictví jedince

Discriminace Kare Berg: požaduje společnost, ve které by bylo zakázáno třetím stranám: požadovat genetické testování klást otázky, zda byla daná osoba geneticky testována vědět, zda je či není genetická choroba v rodině dané osoby The „third parties“: the employment or insurance market

Convention on Human Rights and Biomedicine (Oviedo Convention) 1997 Article 11 – Non-discrimination Jakákoli forma diskriminace osoby z důvodu jejího genetického dědictví je zakázána.

Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy 1997 Article 13 – Interventions on the human genome Zásah, směřující ke změně lidského genomu, lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, pokud není jeho cílem jakákoliv změna genomu některého z potomků

Hans Jonas, 1974 (proti reprodukčnímu klonování): “Všimněme si, že se nejedná o to, co je genotyp pro osobu ve skutečnosti; jedná se o to, že genotyp je učiněn osudem osoby, tím, že je klonován. Nezáleží na to, zda genotyp v sobě zahrnuje zopakování života osoby: jedinec vznikl s touto ideou, a tato představa je ve svém důsledku tyranická. Nezáleží na tom, jaký je skutečný vztah nature – nurture. Existenčně důležité je to, co si klonovaná osoba myslí – co je jí vnucováno si myslet – o sobě. Ještě před svým narozením je tak okradena o svobodu. Tato svoboda by se snad mohla projevit pouze v případě nevědomosti; ovšem okrást člověka, který má vzniknout o svobodu je zločin, kterého se nesmíme v ani jednom případě dopustit.“

(president of Hereditary Disease Foundation): Nancy Wexler (president of Hereditary Disease Foundation): I´ve heard people say – including people in the Congress and even some scientists – that the public can be hurt by genetic information. It´s true that in the past that information has been used against people. But genetic information itself is not going to hurt the public; what could hurt the public is existing social structures, policies and prejudices against which information can ricochet. We need genetic information right now in order to make better choices so we can live better lives. We need the improved treatments that will eventually be developed using genetic information. So I think the answer is certainly not to slow down the advancing science, but to try, somehow, to make the social system more accomodating to the new knowledge.

Genetický screening = vyšetření všech příslušníků dané populace nebo části této populace bez ohledu na rodinou anamnézu

Genetický screening novorozenců - kdy se provádí Léčba je dostupná Časné zahájení léčby ještě před manifestací onemocnění průkazně snižuje nebo eliminuje závažnost postižení Rutinní pozorovnání a vyšetření neodhalí u novorozence onemocnění – test je zapotřebí K dispozici je rychlý a levný laboratorní test, vysoce citlivý (bez falešně negativních výsledků) a přijatelně specifický (málo falešně pozitivních výsledků) Postižení je dostatečně frekventní a závažné k zdůvodnění nákladů screeningu, tj. screening je rentabilní Sociální infrastruktura je schopná zabezpečit informaci rodičů a lékařů o výsledcích testu a zahájení léčby a poradenství

Screening heterozygotů Vysoká frekvence nosičů, alespoň ve specifické populaci K dispozici je levný a spolehlivý test s velmi nízkou frekvencí falešných pozitivit a negativit Dostupnost genetického poradenství pro heterozygotní páry Dostupnost prenatáln diagnostiky Populace cílená pro screening jej akceptuje a dobrovolně participuje

Genetický screening Genetic screening Už od 60. Let se prováděl kvůli rh faktoru. UK: od 1973 rovněž na fenylketonurii Rizika: Otevřený nebo skrytý nátlak neautorizovaný přístup k datům

Genetický screening Screening se provádí: Na celé populaci, nebo na části populace definované pohlavím nebo věkem – např novorozenci na PKU Podskupiny populace, kde je známo že je velký risk: Aškenázové pro Tay-Sachsovu nemoc, kde takto mohou být detekováni zdraví heterozygoti. Skupiny, ve kterých mohou hrát genetické faktory roli v některých, i když ne všech problémech. Např. jedinci se zhoršenou schopností se učit mohou být testováni na fragilní X chromozóm

Proč se dělá genetický screening? .přímé dobro osobám, rodinám nebo populacím, kterých se screening týká (léčba choroby, zabránění jejímu šíření) získání epidemiologických údajů (frekvence výskytu, způsob šíření). Výzkum nesmí být nadřazen dobru osoby, pro kterou je prováděn omezení nebo zastavení šíření choroby. U genetických chorob obtížené, částečné výsledky Kyperský projekt beta thalasemie

Genetický screening Neonatální (novorozenci) – PKU, congenital hypothyroidism, SCD, CF (na trypsin v krvi) Starší děti – Tay-Sachs, beta thalassaemia, CF Páry nebo ženy před těhotenstvím – Tay-Sachs, hemoglobinové nemoci Antenatal – thalassaemia na Kypru

Genetický screening Cíle jsou: přispět k zlepšení zdraví osoby, která trpí genetickou chorobou a/nebo pomoci přenašeči daného abnormálního genu učinit informovanou volbu vzhledem k reprodukci a/nebo přispět k odstranění úzkosti rodin a komunit čelící budoucnosti této genetické choroby

Výhody a nevýhody screeningu pro jedince, rodiny a společnost je potřeba pečlivě zvážit pro každý screeningový program. Je třeba zvážit zejména prediktivní moc a přesnost genetického testu užitek pro informovanou osobní volbu co se týče reprodukčních rozhodnutí psychologický dopad na jedince i rodinu terapeutické možnosti

Výhody a nevýhody screeningu možné sociální a ekonomické dopady (pojištění, stigmatizace) finanční prostředky pro daný screening při omezených zdrojích nebezpečí “genetického fatalismu”

S díky za pozornost Marek Vácha