Vliv faktorů životního prostředí na zdraví populace HEPL III

Životní prostředí a zdraví (Environmental Health) Charakteristiky vztahu mezi životním prostředím a vlivu na zdraví Nejzávažnější oblasti nežádoucích zdravotních účinků z populačního hlediska Metody používané pro studium těchto vztahů Indikátory a biomarkery. Hodnocení zdravotních rizik Mezinárodní i národní aktivity uplatňované v této oblasti

Determinanty určující zdraví populace: Zevní: Způsob života 50 – 60 % (ovlivnitelné naší vůlí) Životní prostředí 20 % (obtížně ovlivnitelné naší vůlí) Zdravotní péče 20 % Genetické (individuální): Individuální vnímavost geneticky zakotvená nebo vyvolaná zevními vlivy (věk, chronická onemocnění apod.). Sociální: Vzdělání, ekonomické zajištění (SES – socioekonomický status) motivace…

Co ovlivňuje zdraví lidí ? Životní způsob 50% Životní prostředí 20% Genetická výbava 20% ZDRAVÍ Pokud bychom vyšli z předpokladu, že zdraví lze zhruba ze 70% ovlivnit zlepšením životního prostředí a zdravějším chováním lidí, pak je zřejmé, že dosud se této oblasti věnuje jen poměrně malá pozornost. Těžko říct, proč tomu tak je. Odborníkům se zmíněná oblast může jevit jako „málo medicínská“, politikům jako obtížně ovlivnitelná, občanům jako nepříjemně zasahující do jejich soukromí a ohrožující jejich právo na svobodnou volbu svých životních aktivit. Jak už to však bývá, hlavní problém je asi v tom, že zmíněné schéma je velmi zjednodušující a že např. v životním způsobu je skryta celá řada významných okolností, např. kouření, obezita, sedavý způsob života, stres, výživa, alkohol a drogy. Nespornou důležitost má politická a ekonomická situace (bylo by možné ji zařadit do životního prostředí), která do značné míry předznamenává možnost skutečné volby občanů, např. v oblasti pitné vody, výživy, bydlení, vzdělání apod. Další významnou okolností je kultura, která obsahuje tradice, zvyklosti, hodnoty, historickou zkušenost a řadu dalších faktorů, které ovlivňují zdraví lidí. Nejvýznamnější relativně samostatnou determinantou zdraví je kouření. Jeho nebezpečí roste, a to pokud jde o nárůst kouření mládeže a zejména děvčat. Zdravotní péče 10%

Co je prostředí? Životní prostředí je komplex abiotických a biotikých faktorů a complex of abiotic and biotic factors, které jsou v kontaktu s člověkem a které mohou ovlivňit jeho zdravotní stav. Sestává s přirozených složek prostředí (voda, vzduch, rostliny, živočiši) a s umělým prostředím budovaným člověkem. Prostředí obsahuje řadu environmentálních stresorů, kterým je člověk vystaven ponejvíce nedobrovolně.

Druhy životního prostředí Přírodní prostředí – nezávislé na člověku Prostředí vytvořené člověkem (stavby, města, dopravní struktura atd.) Pracovní prostředí

Životní a pracovní prostředí Životní prostředí Vyšší expozice, u chemických látek především inhalačně a dermálně Expozice řádově nižším koncentracím, především potravou Expozice známá, relativně dobře definovaná Expozice komplexním, obtížně definovaným směsím Expozice zdravé dospělé populace Expozice celé populace včetně zvýšeně vnímavých skupin Expozice (částečně) akceptovaná) Expozice většinou nedobrovolná Legislativně daná ochrana zdraví při práci (preventivní prohlídky apod.) Ochrana zdraví legislativně daná ale závisí značně na poznání rizika a ochotě společnosti něco dělat

Média životního prostředí Ovzduší (venku i v interiérech) Voda (pitná, koupací, povrchová, odpadní) Půda Vodní sedimenty Flora Fauna

Environmental media

Faktory životního prostředí: Fyzikální faktory: klimatické, sluneční, ionizující, elmg. záření, hluk, vibrace… Chemické faktory: akutní, chronické, lokální, celkové, opožděné, prahové i bezprahové účinky. Biologické faktory: mikroorganismy, houby a řasy a jejich toxiny, vyšší rostliny, hmyz, obratlovci, (člověk)

Fyzikální faktory v prostředí Sluneční záření: Positivní efekt: tvorba vitaminu D, příjemné pocity Negativní efekt: zvýšené riziko maligního melanomu, kožních nádorů, katarakta, stárnutí pokožky … Hluk: Poškození sluchu (pracovní expozice, hlučné disco) Systémový efekt (běžná populace) – poruchy vegetativního systému – zvýšení TK, poruchy koncentrace, problémy se spánkem, zvýšené riziko neuróz..

Fyzikální faktory v prostředí (pokr.) Vibrace Většinou u pracovní expozice (např. pneumatická kladiva, sbíječkyl)., ale i v běžném životě (celotělové vibrace projevující se jako kinetózy v dopravních prostředcích (mořská nemoc) Ionizující záření Při haváriích (jaderné elektrárny) Pracovní expozice (radiotherapie, radiodiagnóza) Expozice pacientů při vyšetření a léčení Radon vstupující z podloží do domů Kosmické záření Účinky: deterministické (závislé na dávce s prahovou hodnotou) stochastické (bezprahové, pravděpodobnost účinku již při prvním kontaktu) - karcinogenita

Chemické látky jako stresory v prostředí Chemické kontaminanty prostředí mohou vyvolávat pstrou paletu nežádocích účinků v závislosti na charakteru látky, dávce, biodostupnosti, biotransformaci a exkreci látky z organismu. Paracelsus 15. – 16. století „Dosis facit venenum“ Účinek závisí na dávce

Chemické látky jako stresory v prostředí (pokr.) Akutní – subakutní – chronický účinek Simple or repeated exposure Efekt s prahovým působením (deterministický) Opožděný účinek mutagenní, karcinogenní – bez prahu (stochastický) Systémové, orgánově specifické účinky (např. poškození jater, ledvin aj.) Embryotoxicita, poškození fetálního vývoje, Porucha hormonální rovnováhy, Iimunotoxicity

Jak zjistit vliv prostředí na zdraví Metody environmentální epidemiologie – studie vztahu mezi stresory prostředí a populačním zdravím. Indikátory prostředí – Indikátory zdravotního stavu – demografická data (mortalita, morbidita atd.)

Indikátory vztahu zdraví a životního prostředí Indikátor – jednoduchá, srozumitelná informace zastupující soubor komplexních informací s cílem zjednodušení složitosti reality. Slouží k rozhodování a zlepšení zdravotní politiky. Indikátory životního prostředí Indikátory zdravotního stavu Indikátory životního prostředí i indikátory zdravotního stavu se mohou stát indikátory vztahu životního prostředí a zdravotního stavu, pokud existuje známý vztah mezi expozicí a zdravotním efektem. Indikátory založené na expozici – a jejím riziku Indikátory založené na zdravotním účinku – a možném spolupodílení složek prostředí na tomto efektu

Proč je nutné používat indikátory? Dat, které jsou k dispozici v oblasti prostředí a zdraví je příliš a jejich interpretace je obtížná. Pro mezinárodní aktivity a srovnání nutno volit takové ukazatele, které jsou sledovány ve všech (nebo většině) participujících států. Mezinárodní monitorovací programy: GEMS (Global Environment Monitoring System), UNEP (United Nations Environmental Program). Nutnost měřitelnosti stanovených cílů. Pro rozhodování politiků je třeba podávat informace v podobě rychlé, srozumitelné a přitom výstižné.

Analýza zdravotních rizik Hodnocení zdravotních rizik: Určení nebezpečných vlastností látky či faktoru Určení vztahu dávka - efekt Odhad expozice Charakteristika rizika Řízení zdravotních rizik: Politické, legislativní, ekonomické rozhodnutí o opatřeních, stanovení limitních hodnot, komunikace s veřejností o rizicích, vnímání rizik

Faktory a látky prostředí s významným vztahem k poškození zdraví Komplexní směsi prostředí (znečištěné ovzduší, voda, odpady atd.) Polycyklické aromatické uhlovodíky Kovy a metaloidy (Pb, Cd, Hg, As…) Persistentní chlorované organické látky (PCB, dioxiny, chlorované pesticidy – endokrinní disruptory…) Mykotoxiny Vedlejší produkty chlorace

Závažné zdravotní účinky faktorů prostředí (nebezpečné vlastnosti) Mutagenní, karcinogenní, teratogenní Alergenní (pyly, domácí prach, roztoči, domácí chemie, ATB…..) Poruchy reprodukce (polyaromatické uhlovodíky PAU, persistentní chlorované organické látky POPs) Vývojová toxicita (Pb, polychlorované bifenyly…) Endokrinní nerovnováha (POPs, PAU, Cd, některé mykotoxiny) Neurotoxicita (Hg, As, Pb, PCB, dioxiny)

Formování zdravotní politiky ve vztahu k životnímu prostředí 1977 - Valné shromáždění WHO : Koncepce programu Zdraví pro všechny do roku 2000 1984 – Evropská kancelář WHO: přijetí Programu 1989 – Konference ministrů životního prostředí a zdravotnictví ve Frankfurtu n. M.: přijetí Evropské Charty 1994 – 2. Konference ministrů životního prostředí a zdravotnictví v Helsinkách: Evropský plán zdraví pro všechny Vypracování Národních akčních plánů prostředí a zdraví WHO: Health for all in 21th century (HFA) 2002 – ČR: Zdraví pro všechny v 21. století 2004 - Konference ministrů životního prostředí a zdravotnictví v Budapešti. CEHAPE – Children Environmental Health Action Plan in Europe 2004 – příprava Evropského akčního plánu prostředí a zdraví (do 2010) 2006 – pilotní studie Human biomonitoring 2010 – příprava pokračování Evropského akčního plánu, zahájení koordinační akce států EU Evropský biomonitoring EU

Politika ochrany zdraví a životního prostředí vychází z možnosti řady resortů zlepšit stav prostředí a jeho dopad na zdraví populace. Není to záležitost pouze orgánů ochrany veřejného zdraví. NEHAP – National Environmental Health Action Plan (Národní akční plán prostředí a zdraví) Usnesení Vlády České republiky ze dne 9.12. 1998, č. 810 Problematika a její řešení se týká více resortů (doprava, průmysl, zemědělství, místní rozvoj atd.) Důležité je kontinuální, systematické plnění stanovených cílů a aktivit všemi zúčastněnými resorty, kontrola efektivity. Evropský akční plán prostředí a zdraví (2004 – 2010)

Doprava a zdraví Přímé vlivy: Emise výfukových plynů Znečištění ovzduší Hluk Dopravní úrazy Nepřímé vlivy: Devastace krajiny Omezení fyzické aktivity Vzestup obezity Nárůst stresových situací Omezení sociálních kontaktů

Doprava – přímé vlivy na zdraví Znečištění ovzduší dopravou - emise výfukových plynů Oxidy dusíku Tvorba troposférického ozonu Polycyklické aromatické uhlovodíky a jejich nitrované deriváty Olovo Prašné částice – prašný aerosol (primární – sekundární) Dioxinové látky Otěry z pneumatik a brzdových destiček (asbest)

Doprava – nepřímé vlivy na zdraví Snížení fyzické aktivity populace Nárůst obezity a jejích zdravotních důsledků Ortopedické problémy Nárůst stresových situací ve spojitosti s hlučností, s frekvencí dopravy, s rizikem možnosti úrazů (cyklistika, děti) Omezené využívání krajiny Omezení pohybu zvěře Zvýšený odvod vody z oblastí pokrytých betonem, asfaltem …….

Zdraví pro všechny v 21. století CÍL 10: ZDRAVÉ A BEZPEČNÉ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ DO ROKU 2015 ZAJISTIT BEZPEČNĚJŠÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, V NĚMŽ VÝSKYT ZDRAVÍ NEBEZPEČNÝCH LÁTEK NEBUDE PŘESAHOVAT MEZINÁRODNĚ SCHVÁLENÉ NORMY

Snížit expozice obyvatelstva zdravotním rizikům souvisejícím se znečištěním vody, vzduchu a půdy látkami mikrobiálními, chemickými a dalšími, aktivity koordinovat s cíli, stanovenými v Akčním plánu zdraví a životního prostředí ČR Kvalita ovzduší, vody a půdy patří mezi důležité determinanty lidského zdraví a jejich další zlepšení je jednou z podmínek zlepšení zdraví obyvatel. V ČR je problém nadlimitní hodnoty prašného aerosolu PM10 a PAU Zajistit obyvatelstvu dobrý přístup k dostatečnému množství pitné vody uspokojivé kvality Cca 90 % obyvatelstva ČR je zásobováno pitnou vodou z vodovodu pro veřejnou potřebu. Cca 10 % obyvatel je zásobováno pitnou vodou ze soukromých nebo veřejných studní.

CÍL 13 - ZDRAVÉ MÍSTNÍ ŽIVOTNÍ PODMÍNKY DO ROKU 2015 BY OBYVATELÉ MĚLI MÍT VÍCE PŘÍLEŽITOSTÍ ŽÍT VE ZDRAVÝCH SOCIÁLNÍCH I EKONOMICKÝCH ŽIVOTNÍCH PODMÍNKÁCH DOMA, VE ŠKOLE, NA PRACOVIŠTI I V MÍSTNÍM SPOLEČENSTVÍ Zlepšit bezpečnost a kvalitu domácího prostředí jak rozvojem schopností jednotlivců i rodin chránit a zlepšovat své zdraví, tak snížením vlivu zdravotních rizikových faktorů existujících v domácnostech Bydlení – stavební materiály, hluk, mikroklima, osvětlení Pracoviště – bezpečnější a zdravější pracovní prostředí Prevence úrazů, minimalizace stresu, kultura životního stylu Programy „Zdravá škola“, „Zdravá města“, „Zdravý podnik“, programy zaměřené na podporu zdraví a podporu zdravotně postižených v ČR, i aktivity v příslušných částech Akčního plánu zdraví a životního prostředí.

CÍL 11: ZDRAVĚJŠÍ ŽIVOTNÍ STYL DO ROKU 2015 BY SI LIDÉ V CELÉ SPOLEČNOSTI MĚLI OSVOJIT ZDRAVĚJŠÍ ŽIVOTNÍ STYL Rozšířit zdravé chování ve výživě a zvýšit tělesnou aktivitu. Snížení příjmu celkové energie, tuků, soli a cukru a zvýšení příjmu zeleniny, ovoce, brambor, mléka, luštěnin, celozrnných obilných výrobků a ryb. Zabezpečit příjem zdravotně nezávadných potravin. Zvýšit úroveň všestranné pohybové aktivity obyvatelstva. Zvýšit nabídku, cenovou dostupnost a dosažitelnost biologicky hodnotných, hygienicky a zdravotně nezávadných potravin (tzv. bezpečných potravin). Podporovat komunikaci mezi státem, výrobci potravin a spotřebiteli. Podporovat management zdravotních rizik a kontrolovat zavedení programů typu HACCP (systém kritických bodů - Hazard Analysis and Critical Control Point . Sledovat dietární expozici chemickým látkám. Sledovat spotřebu potravin.

Podíl zevních faktorů na vzniku nádorového onemocnění (Doll a Peto, 1981) % Rozmezí Kouření 30 25 - 40 Výživa 35 10 - 70 Alkohol 3 2 - 4 Sexuální chování 7 1 - 13 Prof. expozice 4 2 - 8 Znečištění prostředí 2 1 - 5 Aditiva v potravinách 1 -5 - 2 Průmyslové produkty 1 – 2 Léky a léčba 0,5 – 3 Infekce 10? 1 - ? Geofysikální faktory 2 – 4 Neznámé ?

Jak se zjistí karcinogenita faktorů prostředí Epidemiologické studie – pozitivní zjištění = karcinogen prokázaný pro člověka Pokusy na zvířatech Studie in vitro Kategorizace karcinogenů dle IARC: 1 – prokázaný pro člověka 2a – pravděpodobný karcinogen pro člověka 2b – možný karcinogen pro člověka 3 – nedostatek informací – nelze zařadit 4 – není karcinogen pro člověka

IARC Monographs, 2004 Skupina 1 –karcinogenní pro člověka Prvky a jejich sloučeniny: Arsen, Beryllium, Kadmium, Chrom VI, Nikl. Léky (cytostatika): azathioprine, chlornaphazine, cyklosporin, cyklofosfamid, methyl-CCNU, Melphalan, Methoxypsoralen, Myleran, MOPP. Hormony: diethylstilbestrol, estrogeny, orální kontraceptiva, tamoxifen*. Organické látky: 4-aminobiphenyl, benzen, benzidin, bischlormethylether, ethylen oxid, mustard gas, 2-naftylamin, 2,3,7,8-TCDD, thiotepa, vinyl chlorid, formaldehyd Různé: aflatoxiny, asbest, radon, křemík (inhalován jako krystalky při profesionální expozici), talek s asbestiformními vlákny, sluneční záření

Skupina 1 – karcinogenní pro člověka (pokrač.) Směsi: Alkoholické nápoje, analgetické směsi s fenacetinem, žvýkání směsi betelu a tabáku, černouhelný dehet a smůla, minerální oleje, solené ryby (čínský styl), saze, tabákové výrobky, tabákový kouř, dřevný prach. Biologické faktory: Helicobacter pylori, Virus Epstein-Barr, Hepatitis B, C (chronic inf.), HIV 1, Human papilomavirus typ 16, 18, Opisthorchis viverrini, Schistosoma haematobium.

Skupina 1 – karcinogenní pro člověka (pokrač.) Výrobní procesy: Výroba hliníku, Zpracování auraminu, Výroba a oprava bot Zplynování uhlí, Výroba koksu, Výroba nábytku, Těžba v rudných dolech (radon) Slévárny železa a oceli, Výroba isopropanolu, Výroba fuchsinu, Malířství a natěračství (prof. expozice), Gumárenství, Prof. expozice aerosolu silných anorganických kyselin obsahujících kyselinu sírovou

VYUŽITÍ BIOMARKERŮ V PREVENCI NÁDOROVÝCH ONEMOCNĚNÍ A V OBLASTI VEŘEJNÉHO ZDRAVÍ Prostředí Zdravotní stav BIOMARKERY Genetické vybavení

Využití biomonitoringu k průkazu expozice faktorům prostředí (biomarkery) Indikátory signalizující změny v biologickém systému Změny, které nastanou v biologickém systému a které kvalitativně nebo kvantitativně predikují interní dávku, poškození zdraví nebo nežádoucí účinky v důsledku expozice dané látce (faktoru) Biomarker může být výsledkem kombinace expozičních cest z více zdrojů

Co je to biomonitoring? Monitorovací aktivity používající ke sledování vztahu prostředí a zdraví biomarkery (1) vážící se k expozici faktorům prostředí, (2) signalizující poruchy zdraví, (3) rozlišující geneticky podmíněnou vnímavost k environmentálním stresorům Metoda odhadu expozice člověka chemickým látkám z prostředí na základě detekce a dlouhodobého sledování těchto látek, jejich metabolitů či změn vyvolaných těmito látkami v tělních tekutinách a tkáních člověka.

K čemu slouží humánní biomonitoring K ověření expozice populace či rizikových populačních skupin K ověření rozdílů v expozici z hlediska geografického, věkového, pohlaví, socioekonomických faktorů apod. K zjištění časového vývoje expozice a zátěže Ke stanovení referenčních hodnot pro populaci k porovnání dat se zdravotně významnými limitními hodnotami (pokud existují) K ověření účinnosti preventivních opatření K návrhu změn limitních hodnot K mezinárodnímu porovnání a spolupráci při snižování zátěže

Rozdělení biomarkerů Biomarkery expozice Biomarkery účinku Biomarkery vnímavosti

Interní (absorbovaná) dávka Expozice Interní (absorbovaná) dávka Tkáňová dávka Buněčná dávka Makromolekulová dávka Dávka v kritickém místě Biologicky aktivní dávka Reverzibilní změny předcházející poškození zdraví Efekt

Biomarkery genotoxicity   Biomarkery expozice (interní dávky) chemický průkaz genotoxických látek či metabolitů v biologickém materiálu (na př. cyklofosfamid v moči) průkaz mutagenity moče průkaz proteinových aduktů v moči

Biomarkery biologicky aktivní dávky ·     DNA adukty ·     adukty s proteiny (hemoglobin, albumin) ·     mikrojádra   Biomarkery časného biologického efektu chromozómové změny (zlomy, výměny)

EXPOZICE A ÚČINKU Biologické expoziční testy BIOMARKERY EXPOZICE A ÚČINKU Biologické expoziční testy   CHROMOZÓMOVÉ ABERACE (CH.A.) KONVENČNÍ TECHNIKA   mikrojádra ( MN ) In situ hybridizace – metoda FISH Comet assay

KONVENČNÍ TECHNIKA

FISH

MIKROJÁDRA

COMET

Vyšetření získaných chromozomálních změn se používá v ověření profesionální expozice karcinogenům již od 70. let m.s. Interpretace výsledků cytogenetické analýzy Do 2 %: spontánní populační úroveň 2 – 4 %: zvýšená expozice genotoxickým karcinogenům > 4%: vysoká expozice genotoxickým karcinogenům

PROFESIONÁLNÍ EXPOZICE % AB.B. spontánní úroveň - 1.77

Chromozomální aberace u sester aplikujících cytostatika

Vztah mezi výší chromosomových aberací a rizikem nádorů Tři kohortové studie (Skandinávie, Itálie, ČR) potvrdily positivní asociaci, tedy vzestup rizika s počtem aberací.

Systém monitorování zdravotního stavu české populace ve vztahu k životnímu prostředí 1994 - dosud www.szu.cz

Jednotlivé subsystémy MZSO Zdravotní důsledky a rizika znečištěného ovzduší Zdravotní důsledky a rizika znečištěné pitné vody Zdravotní důsledky a rušivé účinky hluku Zdravotní důsledky zátěže lidského organismu cizorodými látkami z potravinových řetězců – dietární expozice Zdravotní důsledky expozice lidského organismu toxickým látkám ze zevního prostředí, biologický monitoring Zdravotní stav a vybrané ukazatele demografické a zdravotnické statistiky Zdravotní rizika pracovních podmínek a jejich důsledky Zdravotní rizika kontaminace půdy městských aglomerací

Subsystém 5. Zdravotní důsledky expozice lidského organismu toxickým látkám ze zevního prostředí, biologický monitoring Využití biomarkerů expozice - sledování vybraných kontaminant či jejich metabolitů v tělních tekutinách a tkáních Anorganické látky: Toxické prvky – Cd, Hg, Pb, As Benefitní prvky – Cu, Se, Zn, I Organické látky: PCB, chlorované pesticidy, mykotoxiny Biomarker efektu: cytogenetická analýza

Dlouhodobé časové trendy Zdravotně významné hodnoty Jsou sledovány: Dlouhodobé časové trendy Vliv věku, pohlaví, oblasti a faktorů životního stylu (zvýšeně vnímavé populační skupiny – ženy ve fertilním věku a těhotné Referenční hodnoty charakterizují horní hranici hladiny daného biomarkeru u populace (obvykle 95% kvantil a CI) Zdravotně významné hodnoty odvozené z výsledků epidemiologických a toxikologických studií, signalizují možnost nežádoucích zdravotních účinků

Koncentrace olova v krvi mužů a žen hladiny olova v krvi u mužů jsou vyšší ve srovnání se ženami ve sledovaných letech 1996-2003 byl nalezen signifikantní sestupný trend

Blood lead levels in adults – 2nd period 2005-2009

Olovo v krvi dětí

Proč se zabývat olovem u běžné populace? Nebezpečná vlastnost neurotoxicita Pb prochází placentální bariérou Může ovlivnit vývoj CNS plodu v kritickém období vývoje Vyšší expozice může znamenat zhoršený neurobehaviorální vývoj a snížení IQ populace Snížení IQ může mít zdravotní i ekonomický dopad Děti v batolecím věku jsou exponovány prachu s obsahem Pb více než starší děti a dospělí

Koncentrace Cd v krvi kuřáků a nekuřáků

Nežádoucí zdravotní účinky kadmia Prokázaný karcinogen Nefrotoxicita Interakce s vápníkem – osteomalacie (Itai itai) Hypertense? Nehrozí intrauterinní expozice

Expozice Hg z prostředí Anorganická forma: amalgamové plomby Organická forma (metylrtuť): ryby (především mořské) Biomonitoring Hg: Krev – moč - vlasy

HgB and fish consumption HgU and dental amalgam

Hladina Hg v krvi žen - 2005

Výhody a nevýhody konsumace ryb Výhody: jod, Ca (sardinky), PUFA Nevýhody: bioakumulace některých toxických látek – metylHg, POPs (dioxiny) Záleží na dávce Optimální doporučení (EFSA) porce 2x týdně

Zdravotně významné limitní hodnoty Noxa populace Limit I Limit II Pb krev děti<12 Ženy reprod. věk 100 ug/l 150 ug/l Muži a ženy45 r 250 ug/l Cd moč Do 25 let Nad 25 let 1 ug/g kreat 2 ug/g kreat 3 ug/g kreat 5 ug/g kreat Hg moč všichni 20 ug/g kreat Hg krev Ženy repr. věk 3,4 ug/l ( EPA) 5 ug/l 15 ug/l

Biomonitoring ve světě USA: CDC Atlanta od 1981 v rámci NHANES SRN: populační survey od 80. let Česko: od 1994 Evropský akční plán „Prostředí a zdraví“ - od 2009 ve státech EU (projekt COPHES/DEMOCOPHES)

Projekty EU zahrnující biomonitoring (příklady) Řada současných projektů podporovaných 6. RP či 7. RP EU zahrnuje biomonitoring jako nástroj pro získání poznatků o expozici, účinku a vlivu na zdraví. NewGeneris – biomarkery dietární expozice genotoxickým a imunotoxickým látkám u kohorty matka – dítě PHIME – vliv dlouhodobé expozice vnímavé populace prvkům na zdravotní stav ATHON – toxicita a riziko nedioxinových PCB CASCADE – hodnocení rizika látek porušujících endokrinní rovnováhu ECNIS – biomarkery vhodné pro odhad karcinogenního rizika EnviRisk – Odhad rizika stresorů prostředí New Miracle – biomarkery kumulativní expozice stresorům prostředí INTARESE – Integrovaný monitoring

PHIME Integrovaný projekt 6. RP EU 2006 – 2011 Public Health Impact of long-term, low-level Mixed element Exposure in susceptible population strata). Sestává celkem ze čtyřech pilířů, je řešen 35 spolupracujícími partnery z 23 zemí a koordinován Staffanem Skarfvingem z univerzity v Lund, Švédsko (www.phime.org). Česko se prostřednictvím SZÚ podílí na části zaměřené na geografické modely a časové trendy u populačních skupin dětí, žen věku 55-59 let a profesionálně exponovaných

COPHES (1) (COnsortium to Perform Human biomonitoring on a European Scale) Evropská koordinační akce o biomonitoringu 7. RP EU Zahájení 1. 12. 2009 35 partnerů – 27 států EU – doba trvání 36 měsíců Podpora: DemoCophes (v rámci Life+) – využití pro potřeby jednotlivých států

Nástroje ochrany a podpory zdraví Represivní (zákazy a nařízení): zákony, vyhlášky, limitní hodnoty (NPK, PEL apod.) Doporučující (poradenské): Životní styl, nutriční zvyklosti, chování ve znečištěném prostředí, podpora kojení, pohybová aktivita, podpora nekuřáctví jako preferovaný životní styl Komunikace o riziku – vysvětlení proč a v jaké míře Vertikální i horizontální zpětná vazba

Ochrana a podpora zdraví - budoucí vývoj (?) Prevence na individuální úrovni (šitá na míru) dle: Charakteristiky rizik z faktorů prostředí (ovzduší, voda, hluk a další fyzikální faktory) Schopnosti akceptovat zdravý životní styl, zdravou výživu Genetického vybavení, které spoluurčuje schopnost vyrovnat se se stresory prostředí Psychického naladění přístupu k životu

Konec (?)