VÝVOJ SPISOVNÉ ČEŠTINY Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Lucie Bušová. Dostupné z Metodického portálu www.rvp.cz; ISSN 1802-4785. Provozuje Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (NÚV). Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Lucie Bušová.
Jak vypadal indoevropský prajazyk?
také po indoevropském prajazyku se zachovaly zbytky – v indoevropských jazycích – ve slovech, hláskách, tvarech i vazbách Nejsou to stopy vždy věrné, ale jejich a) studiem b) srovnáváním dovedou jazykovědci rekonstruovat podobu indoevropského jazyka Vypadal tak skutečně? (Odpovězte si sami podle rozhovoru o brontosauru.)
PRASLOVANŠTINA přímý genetický vývojový předchůdce staré češtiny písemnými památkami nedoložený prajazyk předpokládaný prajazyk etnika, jež se historicky, kulturně i jazykově vydělilo z indoevropského substrátu někdy mezi 6. a 3. tisíciletím př. n. l. začala se rozpadat (2. pol. 1. tis. n. l.) východně od řeky Dněpr na 2 nářeční skupiny: východní a západní
PRASLOVANŠTINA její poznání = záležitost jazykové rekonstrukce na základě srovnání vývoje slovanských a IE jazyků jazyková rekonstrukce = pokus o určení nejstarší podoby slova, z něhož slovo později doložené vzniklo rekonstrukce vývoje slov rádlo a hůl praslovan. *ordlo > staročes. rádlo > novočes. rádlo praslovan. *golь > staročes. hól > staročes. huol > novočes. hůl
STAROSLOVĚNŠTINA zaujímá důležité místo v poznání vývoje češtiny nejstarší slovanský spisovný liturgický a literární jazyk vytvořena na základě bulharsko-makedonského dialektu Konstantinem a Metodějem jazyk určený pro účely byzantské christianizační misie na Velké Moravě (příchod 863) Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Lucie Bušová.
STAROSLOVĚNŠTINA nejstarší staroslověnské památky psány hlaholicí mladší texty cyrilicí z cyrilice se později vyvinula azbuka = sestra, nikoli matka slovanských jazyků!
VÝVOJ ČEŠTINY periodizace vychází z kontextu vývoje historického a kulturního, zejména literárního STARÁ ČEŠTINA (konec 10. st. až 80. léta 18. st., tj. počátek NO) pozdější vývojové etapy = NOVÁ ČEŠTINA
PERIODIZACE pračeština stará raná čeština čeština 14. století čeština husitského období humanistická čeština barokní čeština nová čeština
Použitá literatura DAVID, J. Textová opora k vývoji českého jazyka. Ostravská univerzita, Ostrava 2008. [online]. [cit. 2013-01-15]. Dostupné z http://www.jardavid.ic.cz/text-textovaoporaHG.pdf. JELÍNEK, J., STYBLÍK, J. Čtení o českém jazyku. Praha: SPN, 1971. KOSTEČKA, J. Český jazyk pro 4. ročník gymnázií. 1. vyd. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, 2003, 279 s. ISBN 80-723-5228-8.