NATO (The North Atlantic Treaty Organization) Severoatlantická Aliance Markéta Nevrklová Mezinárodní vztahy 20. 10. 2008

VZNIK A CÍL NATO - NATO - euroatlantické bezpečnostní a vojenské seskupení demokratických států - 4. duben 1949 - Washington - Severoatlantická smlouva - klíčový článek 5

- reakce Aliance na kolaps sovětského bloku  řada konkrétních kroků (rozšíření zón stability na kontinentu a navázání spolupráce s bývalými nepřáteli) - Partnerství pro mír, tzv. "rámcový dokument a individuální partnerské programy" - Rusko a Ukrajina

- cíle Aliance - zajistit bezpečnost všem svým členům - záruka stability - uchování míru v celé Euro-Atlantické oblasti - spolupráce se státy, které nejsou členy NATO, i s dalšími mezinárodními organizacemi

ČLENOVÉ, PROCES ROZŠIŘOVÁNÍ 12 zakládajících členů NATO: Belgie, Dánsko, Francie, Holandsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Norsko, Portugalsko, USA a Velká Británie. 1952 - Řecko a Turecko 1955 - Německá spolková republika 1982 - Španělsko 12. března 1999 - Česká republika, Polsko a Maďarsko 29. března 2004 - Litva, Lotyšsko, Estonsko, Rumunsko, Bulharsko, Slovinsko a Slovensko

Norsko a Dánsko – pokud je v těchto zemích mír, nesmí být na jejich území cizí posádky a umístěné atomové zbraně. Španělsko – při vstupu do NATO země zamítla být ve vojenských strukturách. Island – stát, který je bez armády. Francie – od roku 1966 vystoupila z vojenských struktur, ale když je zapotřebí a země uzná za vhodné, přidá se k operacím.

26 současných členů NATO: Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Francie, Holandsko, Itálie, Island, Kanada, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Maďarsko, Německo, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovinsko, Slovensko, USA, Španělsko, Turecko a Velká Británie.

duben 2008 - summit, přistoupení Chorvatska a Albánie, uvažuje se také o Gruzii a Ukrajině dalšími potencionálními kandidátskými zeměmi - Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Finsko a Švédsko

SÍDLO ALIANCE od roku 1966 - Brusel generální tajemník NATO Jaap de Hoop Scheffer Štefan Füle - velvyslanec ČR při NATO

RADA NATO-RUSKO - dohoda podepsaná 28. října 2002 v Římě 19 členskými zeměmi NATO s ruským protějškem Igorem Ivanovem - v Radě se má nejen konzultovat, ale přímo společně rozhodovat o vybraných bezpečnostních a vojenských otázkách

- řešení krizí ve světě, včetně mírových misí George Robertson vyjmenoval oblasti, ve kterých bude Rada kompetentní: - boj proti terorismu - řešení krizí ve světě, včetně mírových misí - boj proti šíření zbraní hromadného ničení - protiraketová obrana - civilní nouzové plánování - záchranné akce všeho druhu, - obecná vojenská spolupráce či reforma ozbrojených sil

RADA NATO-RUSKO - GRUZIE - ruská vojenská akce proti Gruzii  USA uvažuje o zrušení Rady NATO-Rusko - mimořádná schůzka ministrů zahraničních věcí zemí NATO - řada členských zemí NATO je ruským postupem velmi znepokojena a žádá přehodnocení vztahů s Moskvou

- vyloučení Ruska ze skupiny G-8 - časový plán připojení Gruzie k NATO - sankce proti Rusku: - zrušení Rady - vyloučení Ruska ze skupiny G-8 - zablokování jeho vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) - zrušení společných cvičení NATO a Ruska

- američtí prezidentští kandidáti John McCain a Barack Obama - USA i EU - podpora gruzínské územní celistvosti a její nezávislosti na Rusku, snahy začlenit Gruzii do NATO - američtí prezidentští kandidáti John McCain a Barack Obama

- Moskva - zákrok vyprovokoval prezident Saakašvili tvrdým postupem proti ruským občanům v odštěpeneckém regionu - ruský premiér Vladimír Putin - konflikt mohly záměrně vyprovokovat některé síly v USA kvůli volbám amerického prezidenta (konflikt – téma předvolebního boje - pohrozil USA ekonomickými sankcemi

- ruský velvyslanec Dmitrij Rogozin - vyzval NATO, aby nerušilo Radu (společný zájem obou zemí) - kritika americké podpory, i dohody mezi Polskem a USA o protiraketové základně = nepřátelské gesto vůči Rusku

SEVEROATLANTICKÁ SMLOUVA (Washington D.C., 4. dubna 1949) Článek 5 Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto odsouhlasily, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, uznané článkem 51 Charty Spojených národů, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti. Každý takový útok a všechna opatření učiněná v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

PARTNERSTVÍ PRO MÍR Partnerství pro mír je důležitou iniciativou NATO, jejímž cílem je zvýšení vzájemné důvěry a posílení spolupráce při upevňování bezpečnosti. Zavazuje NATO a zúčastněné partnery ke konkrétní spolupráci vedoucí k dosažení těchto cílů. Poskytuje zúčastněným státům možnost posílit své vztahy s NATO, v souladu s jejich vlastními zájmy a možnostmi. Povinnosti a závazky: Země, které chtějí vstoupit do PPM, podepíší Rámcový dokument, ve kterém se prohlásí, že se zavazují chránit demokratickou společnost a principy mezinárodního práva. Znovu potvrzují své odhodlání plnit s dobrým úmyslem povinnosti vyplývající z Charty OSN a dodržování zásad Všeobecné deklarace lidských práv, zejména, že se zavazují zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti uzemní celistvosti či politické nezávislosti kteréhokoli státu, respektovat existující hranice a urovnávat spory mírovými prostředky.

CESTA ČR DO NATO 10. 5. 1990 - na zasedání parlamentního shromáždění Rady Evropy ve Štrasburku přednesl prezident ČSFR Václav Havel některé návrhy na uspořádání evropských záležitostí, navrhl mj. postupnou přeměnu NATO a Varšavské smlouvy v nový bezpečnostní systém 5. a 6. 7. 1990 - NATO přijalo "Londýnskou deklaraci", která definovala transformaci aliance a předložila návrhy na spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy 5. - 8. 10. 1990 - Prahu poprvé navštívil generální tajemník NATO Manfred Wörner 28. 11. 1990 - zasedání NATO v Londýně udělilo ČSFR status přidruženého delegáta

21. 3. 1991 - prezident Havel navštívil sídlo NATO 25. 2. 1991 - rozpuštěna Varšavská smlouva 21. 3. 1991 - prezident Havel navštívil sídlo NATO Duben 1991 - meziparlamentní konzultativní organizace států NATO Severoatlantické shromáždění (NAA) nabídlo Československu, Maďarsku a Polsku účast na činnosti NAA jako asociačním členům 10. 3. 1994 - premiér Václav Klaus podepsal v Bruselu dokument o připojení ČR k projektu Partnerství pro mír 6. 12. 1995 - NATO adresovalo České republice pozvání k účasti v mnohonárodních silách IFOR 11. 7. 1996 - ČR obdržela od NATO podrobný dotazník předávaný každoročně členským státům pro plánování obrany

27. 5. 1997 - nejvyšší čeští představitelé přivítali podpis tzv 27. 5. 1997 - nejvyšší čeští představitelé přivítali podpis tzv. Ustavujícího aktu, dohody mezi NATO a Ruskem, která by měla otevřít cestu k rozšíření aliance 8.- 9. 7. 1997 - summit členských zemí NATO v Madridu rozhodl, že aliance bude v první vlně rozšířena o Českou republiku, Maďarsko a Polsko 18. 7. 1997 - otevřen samostatný úřad ČR při NATO 23. 9. 1997 - ČR v Bruselu zahájila rozhovory o vstupu do NATO s cílem připravit vstupní protokol 6. 10. 1997 - ČR v Bruselu potvrdila ochotu převzít vojenské závazky plynoucí ze všech článků Severoatlantické smlouvy včetně kolektivní obrany 26. 11. 1997 - ČR oficiálně ustavila svou misi při NATO v Bruselu.

16. 12. 1997 - ministři zahraničních věcí států aliance podepsali protokoly o vstupu ČR, Maďarska a Polska do NATO 21. 1. 1998 - česká vláda rozhodla o přistoupení republiky k NATO a v návaznosti na tento krok rozhodla iniciovat co nejrychlejší projednání a schválení této smlouvy v českém parlamentu 12. 3. 1999 - Česká republika se stala členem Severoatlantické aliance. Ministři zahraničí ČR, Maďarska a Polska v americkém Independence předali do rukou ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightové ratifikační listiny o přistoupení k NATO