1. Ó Bože, soudu vyuč krále o spravedlnosti, | i jeho syn ať neustále prospívá moudrostí. | Ať jeho slovem zahanbeni odloží vládci spor, | ať nese pokoj lidu v zemi jak rosa vláhu z hor.
2. Má slunce pevnou dráhu svoji, měsíc se nezmýlí, | tak právo míří ku pokoji vždy proti násilí. | Víc, nežli pověst válečníka, od moře ku moři | se šíří sláva panovníka, jenž lstivé pokoří.
3. Je spravedlnost požehnáním a tam se zázrak stal, | kde Boží milost k nám se sklání a vládne pravý král. | Tu duše bude vyproštěna, když volá v úzkosti. | On slyší pro čest svého jména, pro slávu Království.