POMÁHEJ BLIŽNÍMU SVÉMU Minulou neděli jsem šel s manželkou do kostela. Když vtom jsem uviděl jednu nešťastnou osobu v roztrhaných šatech. Jedni se na ni jen dívali, druzí odvrátili tvář s odporem ...
Tehdy jsem si vzpomněl na našeho pana faráře, na jeho kázání, abychom dali najíst hladovějícim, šaty otrhaným ... Vnitřní hlas mi říkal, abych šel a dotkl se té nešťastné osoby... Měla tělo pokryté roztrhanými hadry, své věci ve dvou igelitkách ...
A ten vnitřní hlas mi stále našeptával: „Vystrč k ní ruku a dotkni se jí...! Byl jsem tak trochu na vážkách a znova se ozval ten podivný hlas: „Vystrč k ní ruku a dotkni se jí...! ... a v tom momentě jsem neodolal nutkání...
...a v příštím okamžiku i moje manželka vystrčila ruku a dotkla se mě...
... no, a pár nejbližších týdnů asi do kostela nepůjdu ...