Úvod do studia Plagiarismus- příklady Analýza textu

Praktické ukázky: příklad č. 1 Vyšetřovací komise jsou v současnosti zakotvené v právních úpravách většiny zemí světa. Yamamoto uvádí, že komise existují v 76 z 88 států zařazených do výzkumu provedeným Meziparlamentní unií (Yamamoto 2007: 39), v EU to je ve 24 zemích, neznají je pouze právní řády Velké Británie, Švédska a Slovenska. Vyšetřovací komise přesto mají některé společné rysy. Jedná se o orgány parlamentu, členství je omezené pouze na poslance. Důvody pro zřízení komisí závisí na konkrétní situaci a jsou obyčejně vícevrstvé, můžeme je shrnout několika hlavních kategorií: zjištění pravdy, znovuzískání důvěry, poučení se z událostí, vyvození odpovědnosti, politické cíle (Howe 1999: ). Je třeba podotknout, že parlamentní vyšetřovací komise zůstávají přes své jiné funkce především politickými orgány (Zbíral 2010: 52-53). Zhodnocení: Přes uvedení zdrojů se jedná o plagiarismus, neboť naprostá většina textu je doslovně zkopírována z původního zdroje, přitom chybí uvozovky. Jedná se o metodu zkopíruj a vlož, která není akceptovatelná, mimo jiné i z obsahového hlediska, neboť se mění význam původního textu. „Odměna“: nižší hodnocení, nejedná se o katastrofu.

Praktické ukázky: příklad č. 1 Vyšetřovací komise jsou staré jako parlamentarismus sám, první vznikly již v 18. století ve Velké Británii. V současnosti jsou zakotvené v právních úpravách většiny zemí světa, v EU to je ve 24 zemích, neznají je pouze právní řády Velké Británie, Švédska a Slovenska. Nefungují ale všude stejně, naopak se stát od státu pravomoci a působení vyšetřovacích komisí liší, včetně četnosti jejich zřizování. Zhodnocení: Jde o plagiarismus, věty jsou přebírány téměř doslovně, dochází pouze k nevýznamným úpravám či vynechání některých úseků textu. „Odměna“: velmi nízké hodnocení, už zamyšlení se nad odmítnutím práce.

Praktické ukázky: příklad č. 1 Vyšetřovací komise byly parlamenty zřizovány již od 18. století, v současnosti fungují ve většině zemí světa, státy EU nejsou výjimkou. Složení i fungování komisí odráží specifické požadavky jednotlivých vnitrostátních úprav, přesto lze najít některé společné prvky, typicky jde o následné vyšetřování určité události, která zajímá veřejnost. Důvodů pro zřízení komisí je mnoho, obyčejně je přítomen politický podtext, obecně se ale cíle neliší od jakéhokoliv běžného vyšetřování. Zhodnocení: Jde o shrnutí původního textu vlastními slovy autora, které je na hranici obecně známých informací. Uvedení odkazů by asi zvýšilo kvalitu textu, nejedná se ale o plagiarismus. „Odměna“: mávnutí rukou, možná nižší hodnocení.

Praktické ukázky: příklad č. 1 Podle Zbírala (Zbíral 2010: 53) jsou důvody pro zřízení komisí případ od případu jiné, lze je ale podřadit do pěti hlavních kategorií: „zjištění pravdy, znovuzískání důvěry, poučení se z událostí, vyvození odpovědnosti, politické cíle“ (Howe 1999: citovaný dle Zbíral 2010: 53). První dvě kategorie se vyznačují pozitivní motivací, vyšetřování má za cíl informovat veřejnost a zklidnit situaci po událostech rozdělujících společnost. Další dvě položky jsou součástí každého vyšetřování, zjišťuje se odpovědnost a to, jak problému v budoucnu zabránit. Pátý bod dokazuje, „že parlamentní vyšetřovací komise zůstávají pořád především politickými orgány, u nichž je mnohdy hlavním motorem existence pouze zvýšení váhy určitých subjektů a jejich vyšší podíl na moci.“ (Zbíral 2010:53) Zhodnocení: Text je téměř identický s původním, ale je v něm poctivě odkazováno. Nejedná se o plagiarismus, na druhou stranu přidaná hodnota takové práce je velmi malá, jde vlastně jen o kopírování s odkazy. „Odměna“: mávnutí rukou až nižší hodnocení.

Praktické ukázky: ideální převod (příklad č. 1) Zde by měl každý něco jiného Zhodnocení: Ukázat, jak by měl vypadat „dokonalý“ převod, není možné, na to je původní text příliš krátký, zpracování by vždy vypadalo ve stylu zestručnění/(ne)přímého citování s odkazem na zdroje. Odpověď by také závisela na autorem zamýšleném účelu využití textu pro svou práci, tj. zda by to chtěl jako příklad, součást rozsáhlejší argumentace atd., vliv by samozřejmě mělo rovněž tematické zaměření práce.

Praktické ukázky: příklad č. 2 Lisabonská smlouva není prvním dokumentem primárního práva, jehož ratifikace byla problematická, připomenout lze osud Maastrichtské smlouvy, kde se střetly zájmy mnoha států. Velká Británie trvala na oficiální možnosti neúčasti na společné měně (myšlenkou zde bylo, že všichni ostatní členové by museli přijmout euro, jakmile splní daná kritéria) a Sociální chartě. I přes tyto podmínky ze strany Britů euroskeptici z Konzervativní strany málem způsobili pád svého vlastního premiéra Johna Majora během ratifikace Maastrichtské smlouvy v britském parlamentu. Dánští voliči přímo odmítli Smlouvu v referendu, ale změnili svoje rozhodnutí v referendu číslo dvě, když Dánsku byla poskytnuta jistá možnost neúčasti na jednotné měně a v otázkách obrany. Ve Francii se v referendu pro Smlouvu vyslovilo jen o něco více než polovina hlasujících. I přes tyto problémy smlouva nakonec vstoupila v platnost. (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) Zhodnocení: Plagiarismus. První věta je autorovo vlastní, pak ale určitou část přebírá doslovně, aniž by použil uvozovky. Pozměněný závěr už na věci nic nemění, stejně jako uvedení zdroje. Kdyby dal kolem zkopírované části uvozovky (a přiznal zdroj), nejednalo by se o plag., hodnocení by ale nebylo vysoké, osobní vklad autora by byl malý.

Praktické ukázky: příklad č. 2 Ratifikace Maastrichtské smlouvy nebyla jednoduchá. Velká Británie trvala na neúčasti na společné měně a Sociální chartě. I přes tyto podmínky euroskeptici z Konzervativní strany málem způsobili pád premiéra Johna Majora, když v britském Dolní sněmovně smlouvu schválili jen velmi těsně. Dánští voliči potvrdili smlouvu až ve druhém referendu poté, co byla jejich poskytnuta jistá možnost neúčasti na jednotné měně a v otázkách obrany. Smlouva byla zpochybněna před německým Ústavním soudem, ale nakonec byla uznána jako kompatibilní s německou ústavou. Maastrichtská smlouva vstoupila v platnost v listopadu (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) Zhodnocení: Tzv. mozaika. Autor jen mění určité části textu, případně je vynechává, jedná se o nepříliš vhodné využití původního zdroje (nedostatečná parafráze).

Praktické ukázky: příklad č. 2 Podle Baldwina a Wyplozse prošla Maastrichtská smlouva při své ratifikace „těžkými zkouškami“, ať již se jednalo obtíže v britském parlamentní, těsná dánská a francouzská referenda či soudní spory v Německu (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48). Zhodnocení: Akceptovatelné, muselo by se ale také zohlednit vůči zbytku textu. V této podobě se totiž jedná víceméně o obecně známou informaci..

Praktické ukázky: příklad č. 2 Autoři (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) se domnívají, že Maastrichtská smlouva prošla „těžkými zkouškami“ a dávají příklady ratifikací ve Velké Británii, Francii, Dánsku a Německu. Nezmiňují přitom problémy, které se v téže době objevily ve vnitřních kruzích Evropské komise a Evropského parlamentu (a další pokračování argumentace). Zhodnocení: Většinou než shrnutí je lepší úprava (parafráze), lze třeba použít jen logiku nebo argumentační pořadí původního zdroje, parafráze může být daleko delší než původní text, může vysvětlovat složitější část tohoto textu atd.

Praktické ukázky: příklad č. 2 Autoři (BALDWIN, Richard, WYPLOSZ, Charles. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada, 2008, s. 48) se domnívají, že Maastrichtská smlouva prošla „těžkými zkouškami“ a dávají příklady ratifikací ve Velké Británii, Francii, Dánsku a Německu. Nezmiňují přitom problémy, které se v téže době objevily ve vnitřních kruzích Evropské komise a Evropského parlamentu (a další pokračování argumentace). Zhodnocení: Většinou než shrnutí je lepší úprava (parafráze), lze třeba použít jen logiku nebo argumentační pořadí původního zdroje, parafráze může být daleko delší než původní text, může vysvětlovat složitější část tohoto textu atd.

Rozdíl mezi popisným a kritickým textem Popisný (deskriptivní) text popisuje, co se stalo nebo jaké něco je (např. jaká je právní úprava kupní smlouvy v OZ) popisuje, co říká teorie informuje o různých názorech, ale bez hodnocení Kritický (analytický) text Hodnotí pro a proti prezentovaných názorů nebo teorií Autor zaujímá vlastní názor, který odůvodní Uvádí k popsanému i proč je tomu tak (např. proč je u kupní smlouvy možná i ústní forma uzavření) Svá tvrzení vždy zdůvodňuje a uvádí příklady na podporu svých tvrzení Strukturuje text tak, že dává větší váhu tomu, co je důležité Z toho, co napsal, autor vždy dělá závěry Nezapomeňte, že text bude obvykle kombinací obou těchto dvou stylů!!!!

Jak omezit popisnost? klást si otázky proč, nikoliv co, jak vztahovat právní předpisy na praktické situace, hledat problémy dát vlastní hodnocení, názor kriticky hodnotit názory obsažené v pramenech hledat různé názory, konfrontovat je analyzovat judikaturu analyzovat nebo interpretovat právní předpisy, do detailu

Analýza textu: důvěra vládě Článek 68 (1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. (2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. (3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny. (5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Analýza textu: důvěra vládě na co je možné se ptát (problémy/mezery/nejasnosti): –čím je omezen prezident při jmenování premiéra? jakou má lhůtu pro rozhodnutí? –musí prezident jmenovat ostatní členy vlády na návrh premiéra? –co když premiér nenavrhne všechny členy vlády? (např. ministr financí) –co to jsou jiné úřady? –co když vláda do 30 dnů před Sněmovnu nepředstoupí? –komu se vrací právo jmenovat premiéra po třetím neúspěšném pokusu? –musí prezident odvolat člena vlády na návrh premiéra? –atd. atd.