Oral history – metoda kvalitativního výzkumu Jana Nosková Etnologický ústav AV ČR, v.v.i. 7. 3. 2012.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Cíle a postupy empirického výzkumu
Advertisements

METODY A TECHNIKY VÝZKUMU
Ústav pedagogických věd FF MU
Výuka dějin 20. století.
Textová média v DV AR 2013/2014.
Sociologie Sociologie je společenská věda, která zkoumá sociální život jednotlivců, skupin a společnosti.
Výzkum (pedagogického zhodnocení) volného času
Metodologie historického výzkumu volného času
AV stručná prezentace.
Seznamuje žáky s procesem lidské socializace a společenským statusem.
Varianty výzkumu Kroky výzkumu Výběrový soubor
Prof. Marie Königová Havlíčkův Brod června 2008.
Sociologický výzkum.
Práce se vzpomínkami seniorů
Švec Vlastimil - Krátká Jana - Kubiatko Milan - Pravdová Blanka
Teoretické zdroje kvalitativního výzkumu
Výuka soudobých dějin problémy a perspektivy Ústav pro studium totalitních režimů Praha.
Metody sociálního výzkumu 2. Ročník LS 2010 Jabok, ETF 2. výukový blok.
1 Institucionalizace výzkumů veřejného mínění. 2 USA – 30. léta minulého století USA – 30. léta minulého století Evropa – po 2. světové válce Evropa –
Pierre Bourdieu a jeho význam pro historickou sociologii ( ) Bourdieu se zabýval především současnými společnostmi, historické reálie používal.
Název školyStřední odborná škola a Gymnázium Staré Město Číslo projektuCZ.1.07/1.5.00/ AutorMgr. Benedikt Chybík Název šablonyIII/2.
Reminiscenční terapie
AUTOR: Mgr. Lenka Bečvaříková ANOTACE: Tento modul slouží jako výukový materiál pro žáky 2. ročníku oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika KLÍČOVÁ SLOVA:
Mgr. Karla Hrbáčková Metodologie pedagogického výzkumu
Metody pedagogické diagnostiky
1 Marketingový informační systém. 2  Systém všech procedur vytvořených za účelem shromažďování, analýzy a vyhodnocování informací nezbytných pro kvalitnější.
DKV část 31 Design kvantitativního výzkumu 4. část ( ) Jiří Šafr UK FHS Historická sociologie (LS 2010)
Definice a vlastnosti Typy sociálních institucí Hodnoty a normy
Skupinové interview (Focus group)
Hodnoty a normy Svatava Navrátilová. Hodnoty – vědy technické, přírodní, ekonomické, humanitní, sociální v sociálních vědách: jedincem, skupinou, společností.
Role médií a vůdců mínění při formování názorových struktur
ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací.
 Kurs: Vybrané kapitoly z výzkumu veřejného mínění  FSV UK, U Kříže 8  Středa  PhDr. Jiří Vinopal, Ph.D.  Centrum pro výzkum veřejného.
Kvantitativní metody výzkumu v praxi
Základy pedagogické metodologie
Sběr dat, tvorba výzkumného souboru PSY 118, PSY474 Metodologie psychologie (kvalitativní přístup) Přednáška 4 Prof.PhDr. Ivo Čermák, CSc.
Metody sociálního výzkumu Kombinované studium ZS 2009.
GP3MP_HTGP Historie a teorie galerijní pedagogiky Mgr
1.1. Formování veřejného mínění dr.Ján Mišovič, CSc
Základy sociální psychologie
Základy sociální psychologie
Sociologie ?.
Sociální psychologie se zaměřením na sport
ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací.
aneb Assessment Centre a Development Centre
Typy výzkumu  Kvantitativní  Kvalitativní  Smíšený  První zkoumá kolik lidí si co myslí atd …  Druhý co přesně si lidé myslí  Třetí je kombinací.
„pamětník jako (ne)přítel historika.“ (Jarausch 2002:10)
ETNOGRAFICKÉ INTERVIEW ● cíl: zjistit, jak zkoumané osoby interpretují svět kolem sebe ● raport - navození příjemné, uvolněné atmosféry ● informant - osoba,
ŠkolaStřední průmyslová škola Zlín Název projektu, reg. č.Inovace výuky prostřednictvím ICT v SPŠ Zlín, CZ.1.07/1.5.00/ Vzdělávací.
REMINISCENCE v Domově pro seniory Reynkova Havlíčkův Brod Bc. Martina Moravcová, DiS.
Základy pedagogické metodologie Kateřina Vlčková Katedra pedagogiky PdF MU PS 2015.
Oral history Životní příběh jako historický pramen Jana Nosková Etnologický ústav AV ČR, v.v.i., Brno Centrum orální historie, Ústav pro soudobé dějiny.
Sociální práce s dětmi a mládeží Průběh semináře PROČ? Smysl a cíl CO? Čeho si všímáme? JAK? Způsob zjišťování údajů Pozorování, sběr údajů REFERÁTY Požadavky.
Výzkum veřejného mínění
Volný čas dětí a mládeže Průběh semináře PROČ? Smysl a cíl CO? Čeho si všímáme? JAK? Způsob zjišťování údajů Pozorování, sběr údajů REFERÁTY Požadavky.
MIROSLAV PROCHÁZKA Výchova a komunikace v rámci rodiny a školy, stresu a napětí.
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
Varianty výzkumu Kroky výzkumu Výběrový soubor
METODY PSYCHOLOGIE Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem.
Sociologie pro SPP/SPR
Sociologie jako věda Mgr. Vladimír Velešík.
I. Úvod do předmětu 1a. Historie a dějepisectví, historické prameny, metody historické práce.
Karolína Hejduková GP3MP_MGP Metodika galerijní pedagogiky 2013
KVALITATIVNÍ VÝZKUM - ÚVOD
Reminiscenční terapie
Násilná osoba aneb co s ní
„Naslouchat hlasům paměti“
Volnočasová pedagogika
Střední škola obchodně technická s. r. o.
Metody pedagogiky.
Transkript prezentace:

Oral history – metoda kvalitativního výzkumu Jana Nosková Etnologický ústav AV ČR, v.v.i

Oral history v původním významu označení pro ústně podávanou historii vznik pramenů vytvářených v průběhu vzpomínání na prožité události a objektivizovaných ústním (nebo písemným) projevem Dvě základní „formy“ oral history (VANĚK 2004: 53) 1.dotazování na určité historické události (období), které nám pomáhá poznat prožitky, aktivity a postoje narátora k dané události (danému období) 2.dotazování na průběh celého života narátora v kon - textu jeho osobních i společenských vztahů, významných historických událostí i každodenního života

Historie oral history „vědecký prapočátek“ – kniha Williama Thomase a Floriana Znanieckého o polských přistěhovalcích v USA (The Polish Peasant in Europe and America. New York 1918–1920.) USA – 30. léta 20. století – především psané memoáry a autobiografie období po 2. světové válce – období využití orální historie v praxi (projekty, které zpracovávaly svědectví o 2. světové válce) teoretický rozvoj – konec 60. let 20. století – dnes je oral history považována za metodu, nebo již i sub - disciplínu historie

Oral history mimo USA Velká Británie (Robert Perks, British oral history Association – 1973) Německo (historici – Alexander von Plato, Lutz Niethammer, Dorothee Wierling, etnologové – Rolf Wilhelm Brednich, Alfred Lehmann a řada dalších) – projekty, výzkumy (např. LUSIR - Lebensgeschichte und Sozialkultur im Ruhrgebiet) Francie (sociolog Daniel Bertaux, oral history – až 80. léta 20. století) Itálie (Alessandro Portelli)

Základní časopisy a instituce The Oral history review (USA, od 1973) Bios – Zeitschrift für Biographieforschung und Oral History (od 1989, od 2002 – nový podtitul – Zeitschrift für Biographieforschung, Oral History und Lebensverlaufsanalysen) Oral History Association ( – od 1966http:// International Oral History Association ( – od 1996http://iohanet.org/

„Pozadí“ vzniku oral history „Dokázat nebo porozumět?“ (Disman 1993: 283) Kvantitativní x kvalitativní výzkum Počátek 70. let 20. století – skepse ke kvantitativním metodám – kritika jejich silné redukce informace, ovlivňování respondentů, omezení na „vnější“ fakta chování a jednání, sledování krátkodobých procesů Interpretativní paradigma – fenomenologie a hermeneutika Role subjektu v dějinách – dějiny každodennosti, historická antropologie, mikrohistorie

Oblasti, ve kterých tkví význam oral history 1.oblast společenské funkce (záměr „dát hlas“ obyčejným, popř. neprivilegovaným lidem, „člověku z ulice“ – potřeba alternativní interpretace faktů) 2.oblast pramenů („ústní prameny“) 3.oblast metody (historik je iniciátorem a spolutvůr - cem pramenu, je použita forma přímé komunikace) 4.oblast tematiky (lze studovat mentality, postoje, stereotypy, dějiny kultur bez písma, intimní chování...) (MANNOVÁ 1996: 32)

Výtky vůči oral history „subjektivismus“ (prameny vzniklé metodou oral history jsou závislé na paměti, neobjektivní, stranické, mluvené, selektivní…) Kritéria validity (platnost), reliability (spolehlivost) a re - prezentativnosti Kritéria kvantitativního výzkumu nejsou pro kvalitativní metody relevantní a přenosná. Možnosti, jak „subjektivitu“ korigovat (pokud je to vůbec nutné?) 1.rozpracování metod dotazování – interview 2.získání dostatečného množství porovnatelných informací 3.kombinace metody oral history s jinými metodami

Interview Příprava (studium literatury, výběr narátorů atd.) Provedení (nahrávání, komunikační situace) Zpracování (přepis rozhovoru) Interpretace Publikování (debata writing culture) Terminologie – nejednotná 2 základní druhy rozhovoru: 1.Narativní interview (Fritz Schütze – viz SCHÜTZE 1999) – též biografické, otevřené, měkké, nestrukturované atd. 2.Polostrukturované interview (též „focused“, „leitfadenorientiertes“, „problemzentriertes“ atd. – viz SCHMIDT-LAUBER 2001)

Plus a mínus jednotlivých typů interview Narativní interview - spontánní generování otázek při interakci - časová náročnost - obtížná srovnatelnost informací - možnost zohlednit individualitu respondenta, volné strukturování - především pro výzkum individuálních životních vzpomínek, jejich formy, vytváření smysluplného celku - výzkum sociálních procesů dějinného charakteru (Schütze) Polostrukturovaný rozhovor - možnost dotazovat se více respondentů - lehčí srovnatelnost - především při dotazovaní na určitá přesně vymezená témata

Fáze interview 1.volně běžící část, ve které položí tazatel všeobecnou otázku, např.: „Mohl/a byste mi vyprávět svůj životní příběh?“ 2.bezprostřední doptání se na jednotlivá vysvětlení, kterým tazatel nerozuměl 3.použití předem vypracovaného seznamu otázek – ne ve smyslu striktního sledu dotazníku, ale podle situace hovoru 4.fáze „sporu“ (pokud možno na konci interview) – úsek, v němž by měly být projednány diference mezi dotazovaným a tazatelem (PLATO 2000: 22–23)

Komunikační situace „Komunikační flexibilita a blízkost k všedním formám hovoru a vyprávění jsou hlavní klady kvalitativního dotazování. Je však nutno rozlišit mezi různými formami kvalitativního interview a běžným hovorem. Komunikace je vždy asymetrická.“ (GEIGER 1982: 162) Vztahový trojúhelník – narátor – tazatel – publikum Vnější faktory – prostředí, čas, technické vybavení atd. Vnitřní faktory – vztah tazatel-narátor – emotivní zátěž

Protokol, výzkumný denník způsob seznámení s narátorem; kontaktní údaje dotazování; trvání, počet a místa kontaktu; přítomnost třetích osob, přerušení dotazování; rozhovory o smyslu a účelu dotazování, o otázce anonymity, o možných následcích publikování nebo jiných záměrů použití; domněnky a podklady k míře zájmu dotazovaného, o očekáváních a obavách; sebestylizace dotazovaného, utváření situace, obzvláště na počátku rozhovoru; obydlí a jeho okolí, vkus, zařízení; připravenost vzpomínat a vyprávět; symetrie/asymetrie rozhovoru, věkové rozdělení rolí, rozdělení rolí podle pohlaví; problémy a témata, o kterých není vyprávěno podrobně, která jsou ale dle názoru tazatele důležitá; komunikativní a emocionální problémy, krize v rozhovoru, iritace, trapnosti, těžkosti v porozumění, otálení při komunikativním akceptování; reflexe o vlastním životě, které se objeví po kontaktu u tazatele; pocity vyvolané setkáním s dotazovaným a nasloucháním jeho životnímu osudu u tazatele – sympatie nebo antipatie, které mohou ovlivnit další zpracování; průběh a tematika rozhovoru před spuštěním a po zastavení nahrávacího přístroje; poznámky o biografických reflexích, které se objevují u tazatele během a po interview (FUCHS-HEINRITZ 2000: 263).

Interpretace Interview – ovlivněno: 1.znaky žánru vyprávění (chronologie, asociativnost) 2.komunikační situací 3.současnou situací narátora (perspektiva „tady a teď – interview je pokusem uspořádat svůj život, dát mu smysl) 4.„záměry“ narátorů, badatele (vždy vzniká díky zájmu badatele, narátor – poselství pro příští generace, ospravedlnění, poučení, vytržení z rutiny všedního dne, vyrovnání se s minu - lostí, zisk „nesmrtelnosti“, sebeocenění, individualizace, solida - rizace, revanš nebo pomsta, dále terapeutické možnosti atd.), sebereflexe 5.zákonitostmi paměti („erlebte“ und „erzählte“ Lebensgeschichte – subjektivně interpretované události, později získané vědění, fiktivní elementy, „importované“ vzpomínky tře - tích osob, přikrášlení, vysvětlení, věci zapomenuté a potlačené)

Paměť – minulost a přítomnost, individuum a kolektiv procesy uchovávání, vyvolávání, zapomínání, přeformulování a znovuvytváření událostí a zážitků Spory tady a teď perspektiva? nebo i dřívější vzory vnímání skutečnosti? kolektivní? nebo individuální vliv je rozhodující? kolektivní paměť – Maurice Halbwachs kulturní paměť – Jan Assmann komunikativní paměť – Harald Welzer

Význam oral history interview 1.zkušenosti, vzory vnímání, jednání a interpretací historických subjektů – z pramenů oral history lze rekonstruovat systémy hodnot, norem, mentality, „světové názory“ (a to i když je jasné, že se nikdy se nejedná o „přímé přesazení individuálního a kolektivního života do vyprávění“) – prezentuje se v nich „já“ – právě tyto narativní sebereprezentace se mohou stát předmětem analýzy. Vyprávěné životní příběhy slouží k produkci stabilní identity. (STEPHAN) 1.věcné informace – a tím nejsou míněny ani tak přesná chronologie a datování – často jsou tyto prameny jediným zdrojem informací o životě určitých skupin nebo vrstev společnosti (informace o sociálních a materiálních poměrech, o kulturních praktikách)

Oral history v ČR Centrum orální historie, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR Praha Projekty: Studenti v období pádu komunismu. Životopisná interview Politické elity a disent v období tzv. normalizace Průzkum české společnosti v období tzv. normalizace. Biografická vyprávění příslušníků dělnických profesí a inteligence Společenské aspekty chalupářské subkultury při studiu každodennosti v období tzv. normalizace Společenské a politické aspekty existence a rozvoje nezávislých hudebních žánrů a trendů v České republice od 60. let do roku 1989 Česká společnost v období tzv. normalizace a transformace: životopisná vyprávění

Oral history v ČR (výběr) Gender studies – projekt Paměť žen (Pavla Frýdlová) Post bellum, o.s. - Paměť národa Ústav pro studium totalitních režimů - Židovské muzeum v Praze (nahrávky s přeživšími šoa) Brno -Filmové Brno. Dokumentace dějin uvádění filmů a diváckých preferencí v Brně v letech 1918–1945 ( -stať o štatlu: Nosková, Jana (2009): Brněnský štatl. Mezi mýtem, subkulturou, zdrojem identity a „obchodní značkou“? Český lid 96: 359–379.

Literatura – cizojazyčná – výběr GRELE, Ronald J.: Envelopes of Sound: The Art of Oral History. Chicago: Precedent Publishing NIETHAMMER, Lutz (Hg.): Lebenserfahrung und kollektives Gedächtnis. Die Praxis der „Oral History“. Frankfurt a. Main: Suhrkamp PERKS, R. – THOMPSON, A. (ed.): The Oral History Reader. London and New York: Routledge PLATO, Alexander von: Zeitzeugen und die historische Zunft. Erinnerung, kommunikative Tradierung und kollektives Gedächtnis in der qualitativen Geschichtswissenschaft – ein Problemaufriss. Bios 13, 2000: 5–29. RITCHIE, A. D.: Doing Oral History. New York: Twayne Publishers STEPHAN, Anke: Erinnertes Leben: Autobiographien, Memoiren und Oral-History- Interviews als historische Quellen. In: Digitales Handbuch zur Geschichte und Kultur Russlands und Osteuropa. THOMPSON, Paul: The Voice of the Past: Oral History. New York: Oxford Univ. Press YOW, Valerie R.: Recording Oral History: A Guide for the Humanities and Social Sciences. Wallnut Creek 2005.

Citované práce DISMAN, Miroslav (1993): Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. FUCHS-HEINRITZ, Werner (2000): Biographische Forschung. Eine Einführung in Praxis und Methoden. Wiesbaden: Westdeutscher Verlag. GEIGER, Klaus F. (1982): Probleme des biographischen Interviews. In: Brednich, R. W. et al. (Hrsg.): Lebenslauf und Lebenszusammenhang. Autobiographische Materialien in der volkskundlichen Forschung. Freiburg i. Br.: 154–181. LEHMANN, Albrecht (2001): Bewußtseinanalyse. In: Göttsch, Silke – Lehmann, Albrecht (Hg.): Methoden der Volkskunde. Positionen, Quellen, Arbeitsweisen der Europäischen Ethnologie. Berlin: Reimer: 233–249. MANNOVÁ, Elena (1996): Oral history a historiografia. Etnologické rozpravy 3, č. 1: 31–37. PLATO, Alexander von (2000): Zeitzeugen und die historische Zunft. Erinnerung, kommunikative Tradierung und kollektives Gedächtnis in der qualitativen Geschichtswissenschaft – ein Problemaufriss. Bios 13: 5–29 SCHMIDT-LAUBER, Brigitta (2001): Das qualitative Interview oder: Die Kunst des Redens-Lassens. In: Göttsch, S. – Lehmann, A. (Hg.): Methoden der Volkskunde. Positionen, Quellen, Arbeitsweisen der Europäischen Ethnologie. Berlin: Reimer: 165–186. SCHÜTZE, Fritz (1999): Narativní interview ve studiích interakčního pole. Biograf č. 20: 33–51. STEPHAN, Anke: Erinnertes Leben: Autobiographien, Memoiren und Oral-History-Interviews als historische Quellen. In: Digitales Handbuch zur Geschichte und Kultur Russlands und Osteuropa. VANĚK, Miroslav (2004): Orální historie ve výzkumu soudobých dějin. Praha: ÚSD AV ČR.