Pierre Bourdieu (habitus)

3 etnografické inspirace 1. etnografický výzkum v Alžíru – strukturalismus (relační přístup) a stálá konfrontace světa idejí a světa praxe - relační přístup: společenské praktiky nemají substancionální (ekonomický, politický, estetický, náboženský) charakter, naopak: uchování řádu je zajištěno neustálou změnou substanciálních vlastností - praktická logika: neexistuje jen jedna, ale více praxí, tzn. praktik; každá dílčí praxe – praktika – má svou logiku; zvláštní logiky nemusí nutně zapadat do nějaké super-logiky 2. antisubstancialistou není ken skrze strukturalistickou, relační, pozici, ale rovněž skrze kulturní dispozici - brání se vidět vlastní společnost v „domorodém“ průmětu 3. smysl pro detail; teorie jsou konstruovány z detailu, který se stále rozvíjí a současně zobecňuje, až se z něj teprve vyvine abstraktní pojem

společenský prostor sociální topologie - rozprostraněnost lidí a skupin ve společenském prostoru a (praxe) její reprodukce vzájemná vzdálenost aktérů/agentů je dána soubory jejich zvláštních vlastností, přičemž ke každé vlastnosti přináleží jistý podíl specifické moci aktér je definován jako funkce určitého místa společenského prostoru, tzn. více aktérů v něm může sdílet specifické místo, však žádný v něm nemůže sdílet současně více míst agent = f(x,y,z…)

sociální pole pole je strukturovaným prostorem pozic, dimenzí sociálního prostoru, ale i silovým polem, které vnucuje svá specifická pravidla všem, kdo do něj vstoupí pro každé pole existuje specifický kapitál, který pole silově strukturuje; pole se různě měňavkovitě překrývají, jelikož právě jejich vymezení je předmětem mocenských bojů (např. překrytí politického pole ekonomickým), nicméně uchovávají si svou specifickou logiku - proto je vůbec můžeme rozlišovat -, která určuje hodnotu jednotlivých zvláštních vlastností a pravidla závazná pro dané pole pole jsou charakteristická pro vyspělé společnosti distribuce kapitálu v poli a její pravidla vyhovuje více určitým aktérům a druhým méně; znevýhodnění se snaží zavést heteronomní standardy, které by jim umožnili sociální vzestup; privilegovaní lpějí na ortodoxii i když je pole nabito vnitřním pětím, stále existuje určitá komplicita vůči vnějšímu prostředí, určité společné zájmy, které členy pole spojují

kapitál kapitál - moc nad akumulovaným výsledkem vykonané práce (sociální, kulturní, ekonomický a symbolický…) kulturní kapitál existuje ve 3 formách: ve vtěleném stavu (incorporé), tzn. jako forma trvalých dispozic organismu; v objektivovaném stavu, tzn. v podobě kulturních statků; v institucionalizovaném stavu, tzn. v takové formě objektivace, jako jsou akademické tituly aj. sociální kapitál: soubor aktuálních či potenciálních zdrojů, které jsou spjaty s vlastnictvím trvanlivé sítě více či méně institucionalizovaných vztahů známostí resp. respektu. symbolický kapitál označuje vliv jakékoliv formy kapitálu, který lidé nevnímají jako takový; je to kapitál morální, založený na vlastnictví jiných forem kapitálu kapitály lze navzájem konvergovat: ekonomický v kulturní, kulturní v sociální apod.; konverzemi se vždy něco ztratí

habitus habity - jsou produkty funkčních topos „systémy trvalých a přenosných disposic, strukturované struktury způsobilé k fungování jako struktury strukturující, tzn. jako generační a organizační principy praxí a reprezentací, které mohou být objektivně adaptovány ke svému cíli bez předpokladu vědomé vidiny konců a úmyslného zvládnutí nezbytných operací k jejich dosažení, objektivně „stanovené“ a „pravidelné“ bez toho, aby byly výsledkem poslušnosti pravidlům a, jsouc toto vše, kolektivně dirigovány, aniž by byly výsledkem organizačního jednání nějakého dirigenta.“ (P. Bourdieu. Le sens pratique, str )

habitus habitus se vtělí do lidského těla ve formě trvalé dispozice z habitu jako zřídla povstávají praktiky, tzn. habitus je jako jakýsi sociální kompas, který nám umožňuje orientovat se a plout ve společnosti. habity jsou zvláště třídní, ale lze je diferencovat podle frakcí sociálních tříd

praxe [(habitus)(kapitál)] + pole = praxe (praktiky) P. Bourdieu. La distinction, str.112 jednání je výsledkem spojení „genetických“ sociálních predispozic jednotlivce či skupiny s určitým množstvím různých druhů přisvojené akumulované práce v daném mocensky strukturovaném prostoru