SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE

Vymezení pojmu komunikace Nejen řeč, nýbrž všechno chování je komunikací – a každá komunikace ovlivňuje chování (Watzlavik 1969). Komunikaci vždy spoluvytváříme, ovlivňujeme a přispíváme k ní, zároveň jsme její součástí a jsme jí ovlivňováni. Komunikace: - sdělování - sdílení

Základní složky komunikace Syntax - kódování, komunikační kanály, ruchy, kapacita komunikace, atp. Sémantika - významy slov Pragmatika - analýza vztahu mezi produktorem a příjemcem v konkrétním kontextu a porozumění záměru komunikace

Komunikace VerbálníNeverbální

Verbální komunikace

Funkce komunikování Informovat Instruovat Pobavit Přesvědčit

Motivace ke komunikaci - je přítomna u každého člověka - motivace jsou dalšími, latentními, funkcemi

Druhy motivace ke komunikaci Motivace kognitivní (předávání smyslu) Motivace sdružovací (potřeba kontaktu) Motivace sebepotvrzovací (potvrzení osobní identity) Motivace adaptační (signalizace konformity) Motivace přesilová (potřeba uplatnit se) Motivace existenciální (pro psychické zdraví, fázování a strukturace času) Motivace požitkářská (rozptýlit a pobavit se)

Komunikační kontext = aktuální vztažný rámec, celek všech proměnných, ve kterém se uskutečňuje naše komunikace Původně lidské chování dle schématu S => R (začátek 20.století) Pak S – O – R Dnes (K 1 -> S – O + K 2 – R <- K 3 ) <- K 4 Reálný kontext není nikdy prázdný ani laboratorně kontrolovatelný

Komunikační kontext Vnější - více podob (sociálně psychologická, systémová, kulturní, společensko-politická, technická) Důležitý je hlavně kulturní kontext (vytváří tzv. kulturní filtr) Vnitřní - všechny podněty z minulosti i přítomnosti, které nám zprostředkovávají naše informace o světě

Situační role - podstatně určuje celkový kontext Druhy – intimní, v rodině, na veřejnosti, v práci, v obchodě, v médiích, interkulturální, veřejná vystoupení, atp. Změna role = změna vyjadřování - změna řečového registru

Řečový registr Deklamační Formální Informativní Familiární Intimní

Kontextové modality Čas Prostor Význam, který přikládá každý z účastníků Přítomnost emocí Vztahové proměnné (dominance, submise, rivalita, komplementarita, cizí osoba, dlouhodobý vztah) Přítomnost či nepřítomnost subjektu komunikace Kontinuita komunikace Modalita systémového rámce (nelze vyčlenit u jiných komunikačních výměn)

Dílčí proměnné celkového dojmu (ovlivňují kontext) Věk Naše mínění o druhém Neverbální signalizace (oblečení, přitažlivost, atp.) Pověst

Celkový dojem - je vždy tvořen převážně ze dvou komponent 1) haló efekt 2) ustálené soudy (včetně atribučních chyb)

Komunikační manévrování Komunikační manévr Diskvalifikování Mystifikace Paradoxní komunikace (dvojná vazba) Sugesce

Přijímání a dekódování zpráv Převádění do mentálních struktur (překrývání symbolických struktur – málokdy dokonalé) Recepce je aktivní proces (znaky – výběrovost, rychlost, intencionalita, atribuční chyby, zkreslení, atp)

Podprahové vnímání Podprahově vnímáme, přijímáme a zpracováváme signály a podněty prakticky nepřetržitě Tyto zpracované podněty ovlivňují naše chování Dnes je ve většině států podprahová reklama zakázaná

Neverbální komunikace

Neverbálně komunikujeme Gesty (pohyby) Postoji těla Výrazy tváře (mimikou) Pohledy očí Vzdáleností a zaujímáním prostorových pozic Tělesným kontaktem Tónem hlasu a ostatními neverbálními aspekty řeči Oblečením, fyzickými a jinými aspekty vlastního zjevu

+ Zacházení s časem Zacházení s předměty

Neverbální komunikace dosti často vyjadřuje hierarchii a status jedince v dané společnosti (vojáci, atp.) Klíčový význam má zraková komunikace (v celém sociálním chování člověka) – je produktorem a zároveň příjemcem

Neverbální komunikace je významnou částí procesu socializace Člověk se jí naučí rychleji než verbální komunikaci Nelze nekomunikovat (vždy něco sdělujeme – i nekomunikací)

Mnohovýznamovost neverbální komunikace Každý neverbální signál něco značí (někdy jednoznačně, většinou jsou to však zkratky či symboly) Význam určují hlavně situační aspekty – intimita, zaměřenost na roli, dominance, pravdomluvnost, příbuznost (vyjádření nálady) Především jsou však určující kulturní specifika (ceremoniály, zvyky, rituály, atp.)

Funkce neverbálního komunikování Podpořit řeč Nahradit řeč Vyjádřit emoci Vyjádřit postoj Sebevyjádření (představit se)

Základní emoce vyjadřované neverbálně Radost (štěstí) Překvapení Smutek Strach Hněv Znechucení Zájem o něco

Obecně platné teze (výběr) Každé chování v přítomnosti druhého má povahu sdělení Nesynchronizovaná řeč a gesta příjemce ruší Každý má vlastní neverbální tempo, které jen obtížně mění Člověk v napětí má tendenci k neměnné mimice Úsměv spouští zpětnou vazbu (facilituje) Pohledy na druhou osobu směřují z 90 % na její obličej (ze 75 % mezi oči a ústa)

Spekulativní chyby v interpretaci neverbálních projevů Hodně atribučních chyb Záleží především na situačním kontextu Většina příruček, jak se chovat je vysoce spekulativních Interkulturální rozdíly

Děkuji za pozornost!