Fyziologie zátěže 2. ročník ÚNAVA A ZOTAVENÍ Fyziologie zátěže 2. ročník

ÚNAVA Stav snížené výkonnosti na základě předcházející aktivity (Jirků, 1990). Pokles výkonnosti a neschopnost pokračovat v pohybové aktivitě (Máček & Máčková, 1997).

ÚNAVA jakoukoliv činnost (sportovní x pracovní x mentální) je přirozeným průvodním dějem, který doprovází jakoukoliv činnost (sportovní x pracovní x mentální) je signalizátorem funkčních změn v organismu je obranným a ochranným mechanismem pracujícího organismu, který se projevuje v ochranném útlumu aktivity CNS, jestliže např. pohybovou aktivitou překročíme kritickou úroveň (intenzita, objem, čas) je komplexním dějem, týkající se nejenom nervosvalového systému, ale všech systému v organismu

ÚNAVA FYZIOLOGICKÁ ÚNAVA Únava, která přirozeně vzniká během pohybové aktivity (PA) a v průběhu zotavení postupně vymizí, je tedy charakteristická určitou dynamikou. FYZIOLOGICKÁ ÚNAVA V počátečních fázích se fyziologická únava projevuje při PA např. ztrátou koordinace, jemné motoriky, změnami v technice, atd.

ÚNAVA Opakovaným přehlížením příznaků fyziologické únavy společně s nerovnováhou mezi dobou zatížení a dobou nutnou k optimální regeneraci organismu vede ke vzniku PATOLOGICKÉ ÚNAVY

PATOLOGICKÁ ÚNAVA ,, vzniká při opakované pohybové činnosti, kdy přestávky nejsou dostatečné k tomu, aby nastalo plné zotavení‘‘ (Máček & Vávra, 1980) Pojmy: přepětí, přetížení, schvácení, krátkodobé přetrénování reakce organismu na zatížení, které přesáhlo míru únosnosti syndrom přetrénování – chronické přetěžování organismu spojené s poklesem výkonnosti a ztrátou sportovní formy - dysbalance v aktivitě ANS

PŘÍZNAKY PŘETRÉNOVÁNÍ (Seliger, Trefný & Vinařický, 1980) apatie agresivita deprese euforie nechuť k tréninku a závodění spavost x nespavost nechutenství x zažívací problémy poruchy menstruace snížená imunita, větší náchylnost na nemoci zvýšení klidové srdeční frekvence

PŘETRÉNOVÁNÍ Sympatikotonická forma Parasympatikotonická forma Silově – rychlostní sporty Parasympatikotonická forma Vytrvalostní sporty narušený spánek snížená chuť k jídlu pokles hmotnosti klidová tachykardie vyšší bazální metabolismus zpomalení regenerace deprese svalový třes abnormální únava klidová bradykardie flegmatičnost snížená citlivost na katecholaminy zpomalená reakční doba snížená hladina glukózy během zatížení

ÚNAVA ÚNAVA TĚLESNÁ AKUTNÍ DUŠEVNÍ CHRONICKÁ (dělení podle Jirků, 1990) ÚNAVA MÍSTNÍ TĚLESNÁ AKUTNÍ CELKOVÁ DUŠEVNÍ CHRONICKÁ

ÚNAVA TĚLESNÁ únava vzniká při pohybové aktivitě a odvíjí se od vzájemné kombinace (Frequency-Intensity-Time) DUŠEVNÍ únava vzniká při déle trvající mentální činnosti (dlouhá nudná přednáška, dlouho trvající vlastní proces učení, atd.) AKUTNÍ únava vzniká v důsledku vysoké intenzity zatížení a může se projevovat jako MÍSTNÍ (menší svalové skupiny) nebo CELKOVÁ (větší počet svalů) CHRONICKÁ únava náleží do oblasti patofyziologie

FYZIOLOGICKÉ PŘÍČINY VZNIKU ÚNAVY snížení energetických substrátů (ATP, CP, glykogenu, atd. hromadění katabolitů ve svalové buňce. porušená acidobazická a iontová (Na+,K+,Cl- a Ca2+ ) rovnováha pokles resyntézy ATP zvýšená koncentrace pyruvátu, laktátu a H+ snížené pH snížená enzymatická činnost

FYZIOLOGICKÉ PŘÍČINY VZNIKU ÚNAVY Obecně při únavě dochází v organismu k chemicko-fyzikálním změnám ( pH, pO2, osmotického tlaku, viskozity, tělesné teploty, pCO2), které negativně ovlivňují funkční systémy organismu. 1. Zvýšená koncentrace volných H+ vzniklého disociací kys. mléčné zapříčiňuje: a) snížení pH b) snížení aktivity enzymů (např: fosfofruktokináza) c) v mozku stimuluje receptory bolesti, nauzea, desorientace d) vytěsňuje vápníkové ionty z vazby na troponin

FYZIOLOGICKÉ PŘÍČINY VZNIKU ÚNAVY 2. Vazba sníženého přísunu kyslíku do pracujících svalů a sníženého pH: snížený přísun kyslíku zvýšená tvorba laktátu vyšší koncentrace volných vodíkových iontů snížené pH cirkulující krve snížená aktivita enzymů zvýšená teplota a hodnota 2,3 BPG snížená afinita hemoglobinu na O2 zvýšený parciální tlak CO2 opětovné snížení přívodu O2

(alfa a gama motoneurony) MÍSTO VZNIKU ÚNAVY Únavu musíme považovat za komplexní děj, který může vzniknout na kterémkoli místě nervosvalového systému! KŮRA MOZKOVÁ Pyramidové dráhy Páteřní mícha (alfa a gama motoneurony) Periferní synapse Centrální synapse Motorická ploténka

ÚNAVA PŘI DYNAMICKÉ PRÁCI Jako za jeden z hlavnějších činitelů podílejících se na vzniku únavy na úrovni svalového aparátu je považován 1) VÁPNÍK 2) intersticiální KALIUM a 3) nedostatek energetických zdrojů. ad1) - snížená schopnost sarkoplazmatického retikula (SR) vyplavovat vápník umožňující kontrakci - snížená senzitivita aktin-myozinového aparátu na vápník v důsledku vysoké koncentrace H+ - snížená hladina vápníku vyvolává svalové křeče ad2) - zvýšená koncentrace ADP inhibuje Na-K-ATPázy (iontová dysbalance na membráně) - zvýšená konc. intersticiálního K+ vede k blokaci akčního potenciálu a tím aktivity SR

ÚNAVA PŘI STATICKÉ PRÁCI Únava při dynamické práci nastává později než- li u práce statické. Je to způsobeno vyšším prokrvením svalů během svalové kontrakce a relaxace, které prokrvení podporují. Z toho vyplývá, že při statické práci v důsledku zvýšeného nitrosvalového tlaku dochází k nedostatečnému proudění krve svalem a tím vázne přísun živin a kyslíku a na druhé straně odplavování katabolitů, které způsobují acidózu. Množství krve, které bude proudit svalem je závislé od tzv. intenzitové blokády : <30% MVK se průtok nezvětšuje mezi 30% - 60% se průtok snižuje >70% krev neprotéká

DĚLENÍ ÚNAVY PODLE INTENZITY ZATÍŽENÍ I. SUPRAMAXIMÁLNÍ : limitujícím faktorem je aktuální koncentrace ATP-CP ve svalové buňce a jeho novotvorba : doba trvání výkonu 10 - 20s II. MAXIMÁLNÍ : limitující faktor je nadprodukce laktátu (25-30mmol/l) a dalších katabolitů, lokální acidóza, redukovaná novotvorba ATP v důsledku inhibice enzymů III. SUBMAXIMÁLNÍ (85% - 90% VO2max) : limitující faktor je nedostatečný přísun kyslíku - glykolytická fosforylace, snížený rozklad FFA,

DĚLENÍ ÚNAVY PODLE INTENZITY ZATÍŽENÍ kumulace laktátu, acidóza, atd. : nedostatek využitelných energetických zdrojů - glykogen : trvání je závislé na intenzitě : 85% VO2max - do 20 min. : 70% VO2max - do 60 min. : 50% VO2max - 3 - 4 hod. IV. STŘEDNÍ a MÍRNÁ (<75% VO2max) : délka trvání výkonu je limitována zásobou sacharidů, které jsou nepostradatelné při ß-oxidací tuků : pokud budou v průběhu déle trvajícího výkonu dodávány sacharidy (glukóza x maltodextrin) a tekutiny může při nižší intenzitě trvat výkon teoreticky nekonečně dlouho.

PROJEVY ÚNAVY SUBJEKTIVNÍ: je ochranou organismu před vysokým stupněm akutní únavy (předchází objektivní únavě) projevy: pocit únavy, svalové slabosti, neochota pokračovat v PA, neschopnost provést kontrakci, dušnost, atd. OBJEKTIVNÍ : je měřitelná (koncentrace La, svalová biopsie) : je vyditelná (snížená koordinace, pokles výkonu)

ZOTAVENÍ ZOTAVENÍ POVAŽUJEME ZA PŘIROZENÝ BIOLOGICKO – ANABOLICKÝ PROCES, PŘI KTERÉM POSTUPNĚ DOCHÁZÍ K OBNOVĚ KLIDOVÝCH FUNKCÍ ORGANISMU, RESYNTÉZE ENERGETICKÝCH SUBSTRÁTŮ, JENŽ BYLY BĚHEM ZAZÍŽENÍ PŘECHODNĚ SNÍŽENY (Máček & Vávra, 1980; Seliger, Trefný, & Vinařický, 1980).

ZOTAVENÍ Během fáze zotavení dochází k reobnově narušené homeostázy. Po ukončení PA nejdříve dochází ke ,,splacení’’ kyslíkového dluhu. Schématické rozdělení kyslíkového dluhu na dvě části. (upraveno dle Handze et al., 1980)

ZOTAVENÍ Čas nutný k návratu jednotlivých parametrů na klidovou úroveň: resyntéza ATP, úprava O2 v tělních tekutinách, návrat sodíku společně s draslíkem rychlejší fáze < 2-7min. remetabolizace 60% laktátu na glykogen a zbytek je použit jako energetický zdroj pomalá fáze < 30 min c) krevní tlak < 15min srdeční frekvence po intenzivní PA, obnova homeostatické koncentrace H+ a organického P < 60min

ZOTAVENÍ Doporučený čas pro zotavení po vyčerpávajícím cvičení (Upraveno dle Foxe, 1984)   PROCES ZOTAVENÍ MINIMUM MAXIMUM Obnova ATP – CP ve svalu 2 minuty 3-5 minut Náhrada alaktátového O2 dluhu 3 minuty 5 minut Náhrada O2 - myoglobinu 1 minuta Náhrada laktátového O2 dluhu 30 minut 60 minut Resyntéza zásob sval. glykogenu a) po intervalové metodě  2 hodiny pro resyntézu 40% 5 hodin pro resyntézu 55% 24 hodin pro resyntézu 100% b) po prolongované nepřerušované aktivitě 10 hodin pro resyntézu 60% 48 hodin pro resyntézu 100% Odstranění laktátu ze svalů a krve  10 minut pro odstranění 25% 20 – 25 minut pro odstranění 50% 1 - 1¼ hodiny pro odstranění 95%

ZOTAVENÍ - SUPERKOMPENZACE : je proces, kdy ,, jsou obnoveny nejen spotřebované energetické rezervy, ale vytvořeny i nové energetické rezervy, které přesahují výchozí hodnoty energie před zahájením zatěžování organismu.“ (Lehnert, Neuls & Novosad, 2001) : čím větší je narušení homeostázy, tím je větší a delší superkompenzace!

Faktory ovlivňující rychlost syntézy glykogenu strava bohatá na sacharidy (500 – 600g /den) 1g sacharidů / kg váhy během 6 hodin v intervalu 2 h pro resyntézu jaterního glykogenu je výhodnější fruktóza důležitý faktor je také rychlost vyplavení laktátu a H+ ze svalů a jeho metabolizace (zotavný O2) zvýšení pH a zrychlení aktivity enzymů

PŘIROZENÉ PROSTŘEDKY ZOTAVENÍ Pasivní forma odpočinku : Je spánek, který je spojen s generalizovaným útlumem aktivity CNS. Za optimální dobu spánku u sportovců je považováno 9 –10 h!!! Tuto formu odpočinku je vhodné zařazovat po aerobním výkonu.

PŘIROZENÉ PROSTŘEDKY ZOTAVENÍ Aktivní forma odpočinku: zrychlené vyplavování laktátu ze svalových buněk intenzita zatížení by neměla přesáhnout 60% VO2max nejoptimálnější je zařadit aktivní zotavení na konec TJ

FYZIOTERAPEUTICKÉ METODY ZOTAVENÍ masáž termoterapie kryoterapie oxygenoterapie atd.

DĚKUJI ZA POZORNOST