Moravské Kopanice

Moravské Kopanice jsou oblastí Moravského Slovácka ležící přímo na moravsko-slovenském pomezí. Centrální obcí oblasti je Starý Hrozenkov, tato obec má převážně obvyklou soustředěnou zástavbu. Dále oblast tvoří okolní obce s hodně rozptýleným osídlením: Vápenice, Žítková, Vyškovec a Lopeník.

Starý Hrozenkov Lopeník Vyškovec Vápenice Žítková

Tradiční, převážně na folklor zaměřené lidové slavnosti moravsko-slovenského pomezí. Třídenní program má pevnou dramaturgii, představují se v něm špičkové folklorní soubory, vesnické skupiny a dechové orchestry. Sobotní večerní pořad má spíše estrádní charakter. Vystupují i zahraniční soubory, především ze zemí, kde má Starý Hrozenkov družební styky (Španělsko, Polsko). Celkem se každoročně slavností zúčastní přes třicet souborů a skupin, sobotní návštěva čítá kolem deseti tisíc diváků. V posledních letech se pořadatelé snaží obohatit slavnosti o jarmark lidových uměleckých výrobců.  

Výšivka znázorňuje symbol Životní podmínky se projevovaly ve všech oblastech života lidí, tím pádem i v tanci, zpěvu, a v neposlední řadě i v kroji, který je jednoduchý ale přitom ho zdobí pracně vytvořené nádherné výšivky, díky nimž je nezaměnitelný s kroji jiných oblastí. Poloha Kopanic, blízkosti Slovenska se projevuje výraznou měrou i v nářečí, tanci a písních, kdy kopanický tanec je velmi temperamentní. Výšivka znázorňuje symbol Moravských Kopanic.

Kraj žítkovských bohyní V kraji bělokarpatských lesů a horských luk, ještě do nedávna žily ženy, kterým se říkalo  bohyně. Jejich umění nazvali lidé bohyňováním (kopaničářské nářečí zná také výraz bohovac). Činnost bohyní nespočívala jenom v předpovídání budoucnosti a magických rituálech (dříve přísně církví a vrchností postihovaných, později vysmívaných), ale především v poskytování pomoci lidem churavým, neboť se vyznaly v bylinkářství a dokázaly pomoci lidem i v těžkých životních situacích. Dnes se můžete setkat již jen s "voskovo - drátěnou" bohyní  Irmou Gabrhelovou v horské chatě Jana a určitě je obrovská škoda, že fenomén pravých Žítkovských bohyní patrně navždy vymizel. Osudy lidových vědem, které ještě donedávna působily v kopaničářské obci Žítková u Starého Hrozenkova na moravsko-slovenském pomezí, se zabývá drobná knížka šéfredaktora Slováckých novin Jiřího Jilíka.

Kopanická řeč Kopanický slovníček: patří do skupiny moravskoslováckých dialektů nářečí ovlivnil i historický vývoj oblasti, nestálé osídlení, v různých obdobích se zde usazovaly skupiny obyvatel z různých území (Poláci, Rusíni, Maďaři,..) nářečí se vyznačuje specifickými znaky, které jej ve skupině slováckých dialektů činí ojedinělým Kopanický slovníček: bárčo - cokoliv čičrac sa - rýpat se v něčem (např. v jídle, v hlíně) čuc - slyšet dzjévka - dívka frajér - chlapec, který chodí s děvčetem gágor - krk gdo - kdo inšja - jiná kantofle- brambory mech - pytel

Človek Pozri sa človeče na svoje ruky, na ty dve jedziné, čo máš, na ty čo růbaly v horence buky, šak na to si isce spomínáš. Pozri sa človeče na svoje nohy, na ty dve jedziné čo máš, ony ca nosily všaje čo mohly, snác na to rád spomínáš Pozri sa človeče na svoje uši, len ony učujú, čo má gdo v duši, trápeňje, starosci, radost čo znáš.