Rakouská škola

Základní charakteristika I Metodologický individualismus (odvozen z Misesovi praxeologie - centrum ekonomické vědy je člověk a jeho jednání) Role historického času (nevratný, ekonomické aktivity nejsou deterministické – společnost a ekonomie se vyvíjí v čase) a institucí (holistické pojetí tržních procesů), Problematická predikce (2x nikdy nevstoupíš do stejné řeky) Jakákoli akce agenta je racionální a účelová, - směna důsledkem rozdílných hodnot zboží pro různé spotřebitele Jednotlivec může dělat chyby, není dokonale racionální Odmítnutí matematizace

Základní charakteristika II Účelové chování v podmínkách nejistoty (díky kvalitativním změnám jsou některé informace nedostupné) – dva hlavní zdroje nejistoty: 1. úmyslné akce a jejich neúmyslné efekty 2. konflikt konkurenčních a ovlivňujících se jednotlivců - očekávání nejsou plně naplněna Zaměřeni na mikro (makro jen, pokud jde vysvětlit z chování jednotlivce), Peníze jako extrémně obchodovatelné zboží, vyplynuly historickým vývojem jako prostředek směny (a lze je chápat i jako účetní jednotku a uchovatele hodnoty) Instituce jsou často výsledkem lidské činností ale nikoliv lidského záměru (Hayek) Vývoj od monopolu k dokonalé konkurenci (ostatní napodobují monopolního výrobce)

Základní charakteristika III Cílem je zkoumat důsledky lidského jednání jeho zamýšlené a nezamýšlené důsledky Analýza začíná u chování jednotlivce, problémy s vytvořením makroteorie (mají averzi k používání makroekonomických agregátů), tržní proces harmonický (vláda-disharmonie) Snaha ukázat, že množství nezávislých rozhodovatelů sledujících vlastní zájmy tvoří koherentní ekonomický systém (tj. snaha ukázat, že existuje spontánní koordinace) Snaha popsat, jak se vyvíjejí zvyky a instituce v čase Koncept demonstrovaných preferencí

Základní charakteristika IV Nejnepřijatelnější keynesiánská politika plné zaměstnanosti - keynesiánství je založeno na dvou mylných postulátech: na neudržitelné koncepci nedobrovolné nezaměstnanosti a na pochybné doktríně inflacionismu Odmítavě se staví k postkeynesiánství a neoricardiánství Na neoklasicích (lausannské a cambridgské škole) jim vadí jejich soustředění na tržní rovnováhu a jejich pojetí konkurence Ekonomika je neustále v pohybu (walrasovská rovnováha není smysl-umrtvená) – lidé se učí ze zkušeností (racionality při existenci nejistoty)

Hodnoty Základní hodnotou je svoboda a potřeby jednotlivce, důraz na soukromé vlastnictví (je součástí individuální svobody), odpor k plánování a státním intervencím, laissez faire je nejlepší politika, role státu by měla být co nejvíce omezena- jen udržovat a vymezovat instituce; interakce na trhu vedou ke vzniku spontánního řádu (teorie spontánního řádu = nikdo nemůže plánovat – leda tak, že zbaví lidi svobody, nikdo nemůže předem lidstvu stanovit nějaký „společenský cíl“, už jen proto, že není na světě génia, který by věděl, co ostatní potřebují…). Suverenita spotřebitele – rozhoduje, co je dobré vyrábět, důsledky lidské činnosti Metodologický subjektivismus ekonomické jevy jsou ovládány nikoli přirozenými zákony, nýbrž subjektivními preferencemi jednotlivců

Carl Menger (1840 – 1921) Zakladatel školy, představitel tzv. první generace Základy národohospodářské nauky (1871 Statky prvního řádu (spotřební) – jejich hodnota závisí na závažnosti potřeby, kterou uspokojuji, stupni nasycenosti této potřeby a množství statku k dispozici Statky vyššího řádu (kapitálové statky) jejich hodnota je odvozena od statků nižšího řádu Vyřešil Smithův paradox (cena H20 a diamantu) Směna – zvyšuje užitek obou směňujících Peníze jako prostředek směny – řeší problém koordinace Spor o metodu – spor s historickou školou (existují jen konkrétní jevy nebo ne?) M. říká, že ekonomické zákony jsou universální a neměnné.

Eugen von Böhm-Bawerk (1851-1919) Představitel druhé generace Teorie ceny – interakce nabídky a poptávky (nepoužívá však grafické křivky) Teorie kapitálu – okliková metoda - produkce finálních statků díky produkci kapitálových statků je produktivnější (více), je ale zároveň náročnější Teorie úroku: - budoucí statky mají nižší MU než přítomné statky (člověk v budoucnu uspokojuje méně náročné potřeby), budoucí potřeby nejsou tak naléhavé jako přítomné potřeby (S kapitálu) - přítomné statky přinesou podnikatelům více než budoucí, přítomné přinesou větší produkci než budoucí statky (D kapitálu)

Friedrich von Wieser (1851-1926) Představitel druhé generace Teorie nákladů obětované příležitosti – nabídka VF dána obětovanými příležitostmi Teorie imputace – způsob oceňování statků prvního a vyšších řádů

Ludwig von Mises (1881-1973) Představitel třetí generace, z Rakouska musel uprchnout do USA, NC (1974) Praxeologie – věda o lidském jednání (Human Action, 1949), člověk jedná a jedná účelově – snaží se subjektivně zlepšit situaci v níž se nachází Human action (lidské jednání) a human design (plán) – zamýšlené a nezamýšlené důsledky lidského jednání Nová situace – člověk nezná veškeré její okolnosti/důsledky Teorie peněz – závisí na kupní síle peněz, monetární teorie cyklu Liberalismus, obhajoba soukromého vlastnictví

Metodologie praxeologie a ekonomie Fundamentální axiomy (východiska) a premisy praxeologie a ekonomie jsou pravdivé a nevyvratitelné Závěry odvozené z těchto axiomů, musí být, pokud postupujeme logicky, rovněž pravdivé Dané závěry není nutno testovat. Premisy: - lidé účelově jednají - pokud jednají, tak cíl jednání si cení relativně více než jiný cíl, lidé se ale mohou mílit - v důsledku určitého jednání vznikají OPC (nemožnost se věnovat jinému jednání) - předpokládají kauzální souvislost mezi jednáním a dosažením cíle - jednání vyžaduje zdroje, hodnota těchto zdrojů je odvozena od hodnoty cíle - jednat lze pouze postupně

Friedrich A. von Hayek (1899-1992) I Představitel čtvrté generace z Rakouska odešel do GB, působil v USA, Freiburgu a Salzburgu Problém koordinace znalostí, informace existují v rozptýleném stavu, role cen – svoboda stav, kdy každý může využít své poznání Monetární teorie cyklu - ↑M→↓i pod úroveň MPK→mění se struktura kapitálu, podnikatelé↑ I, zároveň ↑ vzácnost spotřebních statků a jejich ceny a ↓ nákupy. Postupně ↑ w a další P VF = ↑π→ ↑ i na úroveň MPK→podnikatelé špatně investovali, špatné investice nelze snadno odbourat Kritika keynesiánství, teorie nezaměstnanosti musí být mikroekonomická Kritika socialismu a centrálního plánování – nelze využít rozptýlených informací

Friedrich A. von Hayek (1899-1992) II Obhajoba liberalismu – jeho nejvyšší hodnotou je všeobecná prosperita a mír, úcta k jedinci, přesvědčení, že člověk má rozvíjet své nadání a vlohy, tolerance Socialismus má podobné cíle, prostředky, které k jejich dosažení používá, však způsobují, že jich nedosahuje. Lidská mysl může poznat principy řádu, nikoliv celý řád – omezení panství rozumu Spontánní řád – nevědomý důsledek (souhrn) vědomých lidských jednání, následky lidského jednání jsou bezprostředně neviditelné Obecná lidská pravidla musí nezávislá na účelu. Řada lidských pravidel vzniká spontánně, není výsledkem vědomé aktivity.

Friedrich A. von Hayek (1899-1992) III Díla: Cesta do otroctví – proti socialismu Kontrarevoluce vědy – proti přecenění úlohy expertů Soukromé peníze, potřebujeme centrální banku Právo, zákonodárství a svoboda – jak se vyvíjelo právo, kosmos (spontánní řád) a taxis (řád organizací)

Spor o ekonomickou kalkulaci I byl ústředním tématem sporu o ekonomickou racionalitu socialismu Mises: socialistické hospodářství není schopno provádět žádnou ekonomickou kalkulaci: předpokladem je existence trhů výrobních faktorů a statků, socialismus ale místo tržních cen ceny administrované, místo ekonomických parametrů parametry technické. Nelze ale porovnat x hodin práce a y kapitálu. V socialismu jsou administrované ceny a kalkulace není možná na základě těchto technických parametrů Hospodářství bez trhů a peněz je po delší dobu nemožné – lidé mají různé preference

Spor o ekonomickou kalkulaci II V hospodářství, kde nejsou trhy výrobních faktorů (protože kapitál a půdu vlastní stát) není možná ekonomická kalkulace - hodnoty jsou subjektivní, nelze stanovit objektivní ceny na základě pracovní teorie hodnoty Hayek - teorie rozptýlené znalosti – plánovací úřad může mít k dispozici jen takové informace, které jsou sdělitelné a sumarizovatelné v podobě vyhodnotitelných statistických dat, jenže takové informace nejsou pro ekonomickou kalkulaci příliš relevantní> nemožnost ek. kalkulace v soc. nedána technickými mezemi ale charakterem ek. Informací Ekonm. podmínky se mění – statistická data nejsou relevantní, právě změna ekonom. podmínek vytváří podnikatelské příležitosti

Ludwig Lachmann (1906-1990) Představitel páté generace Strukturální teorie kapitálu – kapitálové statky nejsou homogenní, kapitálová struktura se neustále mění Teorie divergentních očekávání – v dynamickém hospodářství je permanentní nejistota, očekávání se budou neustále rozcházet s realitou

Israel M. Kirzner (1930 -) Představitel šesté generace, žije v Izraeli Role podnikatele – jakákoliv činnost je spekulací, každý vyhledává nějaké příležitosti, (úspěšní) podnikatelé dokáží využít lépe rozptýlených informací, hledají mezery na trhu, tj. podnikatelské příležitosti Podnikatelské příležitosti často spočívají v nerovnováhách na jednotlivých trzích

Murray N. Rothbard (1926-1995) Představitel šesté generace Kritika makroekonomických ukazatelů Morální základy svobodné společnosti – svobodný trh vždy přináší užitek každému jeho účastníkovi Teorie peněz a hospodářského cyklu – snaha o odstranění centrálního bankovnictví Teorie preferencí: - preference lze seřadit jen dle vztahů větší, menší - platí zákon klesajícího MU - spotřebitel preferuje více jednotek před menším množstvím jednotek

Joseph Schumpeter (1883-1950) Někdy bývá řazen k rakouské škole, ale lišil se – např. akceptoval model celkové rovnováhy Teorie podnikatele jako inovátora, inovační proces kreativní destrukce, objevuje nové příležitosti, nové zdroje a nové využití pro stávající zdroje Inovační teorie hospodářského cyklu – inovační vlny, které se postupně vyčerpávají

Oskar Morhenstern (1902-1977) John von Neumann (1903-1967) Rovněž jsou řazeny k rakouské škole, ačkoliv se od ní odchylují Zakladatelé teorie her (kniha Teorie her a ekonomické chování, 1944) Užitek lze matematicky vyjádřit, určitým výsledkům lidské činnosti lze přiřadit pravděpodobnost, kterou spolu s užitkem lze využít ke měření očekávaného prospěchu z určité volby T her umožňuje analyzovat strategické chování subjektů, jež se může odlišovat od pareto-optimálního.