Při smíšení roztoku dusičnanu stříbrného s roztokem alkalického halogenu vytvoříme bílou sraženinu – halogenid stříbrný – citlivý na světlo. Zapůsobí–li na jeho jistou část určité množství světla vytvoříme zárodek kovového stříbra. Při působení více světla by došlo k viditelnému tmavnutí. Aby se dalo prakticky využívati citlivosti ke světlu musí být mikroskopicky malá zrnéčka rozptýlena v průhledném prostředí. Například umělé hmoty podobných vlastností jako želatina. Jedná se o suspenzi, ne o emulzi.
Při zpracování dochází k několika změnám: I. Při různé intenzitě dopadnutého světla vznikne latentní (skrytý) obraz. II. Latentní obraz se stane viditelným působením vývojky (roztok: destilované vody, vyvolávacího činidla např. metol, alkálie - zesiluje účinek, konzervačního činidla - prodlužuje činnost vývojky, zpomalujícího činidla- zabraňuje vzniku “závoje “ a regulátoru zajišťuje stálost). III. Neosvětlená (neustálená) zrnéčka se z vrstvy musí odstranit.
Vyvolání snímku se zastaví buď odstraněním vývojky (vymytím vodou), nebo zástavou činnosti vývojky. K tomu se často používá 2% roztok slabé kyseliny, např. octové či citronové. Jako poslední je nutno ustálit citlivé vrstvy. Reakce halogenidu stříbra a roztoku sirnatanu sodného umožní vznik soli sirnatanu stříbrno-sodného, který se zpravidla rozpustí hned v roztoku ustalovače, zbytek je odstraněn vypíráním ve vodě. Konečné vypírání je naprosto nutné, neboť zbytek sirnatanů je schopný obraz časem zničit.