Friedrich von Schiller Inovace výuky na Gymnáziu Otrokovice formou DUMů CZ.1.07/1.5.00/34.0488 Český jazyk a literatura Friedrich von Schiller Autor: Mgr. Pavel Gajdošík

Friedrich von Schiller (1759 – 1805) Jeden z nejslavnější dramatiků všech dob Reprezentant hnutí Sturm und Drang Velký přítel a inspirátor Goetha Schiller v roce 1794, olejomalba od Ludovike Simanowiz

Životopis narozen v celkem chudé rodině vojenského felčara, otec byl věčně někde s vojskem, Friedrich už ve třinácti napsal dvě nedochovaná dramata a chtěl být knězem, ale na rozkaz tyranského württemberského vévody musel ve čtrnácti nastoupit na vojenskou akademii tam trpěl vojenským drilem, ale se spolužáky četl zakázaná díla a profesor filozofie jej nakazil osvícenským idealismem Schiller na akademii studoval na vojenského lékaře, ale už od sedmnácti pracoval na svém slavném dramatu „Loupežníci“ (uvedeni 1782). Na premiéru utekl od regimentu bez propustky a byl za to vévodou trestán. o rok později Schiller utekl z Württemberska úplně a musel se skrývat, protože vévoda usiloval o jeho vydání v následujících těžkých letech Schiller onemocněl malárií, která mu podlomila zdraví, ale dokončil další skvělá dramata „Úklady a láska“ (1784), a „Don Carlos“ (1787), ale napsal i báseň „Óda na radost“ (1785), kterou později zhudebnil Beethoven a dnes je hymnou EU

Přátelství s Goethem s Goethem se poprvé setkal po jeho návratu z Itálie, ale do oka si zprvu vůbec nepadli – Gothe mu přišel jako arogantní a odtažitý 1789 se Schiller jako historik – amatér stal zprvu neplaceným profesorem dějepisu na univerzitě v Jeně, ale 1791 u něj propukla těžká tuberkulóza a Německem se už šířila fáma, že na ni umřel 1792 byl za velké francouzské revoluce Francouzi vyhlášen čestným občanem francouzské republiky a dokončil své „Dějiny třicetileté války“ 1794 se konečně spřátelil s Goethem, vydávali spolu kulturní časopis „Hóry“ a začala epocha tzv. Výmarské klasiky rok 1797 vyhlásili G. a Schiller za „rok balad“ a napsali některé ze svých nejznámějších – Schiller např. Rukavičku

Pozdní tvorba 1802 byl Schiller povýšen do šlechtického stavu a do jména si směl přidat von Schiller v té době už žil ve Výmaru, denně navštěvoval Goetha a psal svá klasická dramata – trilogii „Valdštejn“ (1799), Marii Stuartovnu (1800), „Pannu Orleánskou“ (1801), či „Viléma Tella“ (1804) od roku 1804 se ale zhoršoval jeho zdravotní stav, opět kolovaly fámy, že už je po smrti, a když v květnu 1805 opravdu zemřel, ukázalo se, že měl úplně zničenou jednu plíci a těžce poškozené ledviny i srdce neslavně to dopadlo i Schillerovými jeho ostatky – ty nejprve pohřbily do hromadné krypty s jiným, a když je chtěli 1826 přenést na důstojnější místo, už je nebyli s to správně identifikovat kosti pohřbené v knížecí hrobce na výmarské hřbitově totiž podle testu DNA z roku 2008 Schillerovi rozhodně nepatří

Názory a recepce díla Schiller nejprve reprezentoval Sturm und Drang – hnutí mladých autorů kladoucí důraz na citovost, svobodného tvůrčího génia a vzpouru silných, idealistických jedinců proti útlaku a bezpráví (dramata Loupežníci, Úklady a láska a Don Carlos) později v rámci tzv. „výmarské klasiky“ usiloval spíše o „estetickou výchovu“ lidí – o kultivace lidí souběžným působením myšlenek a krásy nový „estetický člověk“ měl být základem nového „rozumného státu“ umění může podle Schillera přeměnit emocionální lidi v rozumné, aniž by o svou emocionalitu zcela přišli – může harmonizovat rozum a cit jeho svobodomyslné dílo bylo s nadšením přijímáno v řadě zemí (Francii, Rusku, Itálii), ale totalitní režimy některá jeho díla zakazovaly – např. Hitler Viléma Tella či komunisté Dona Carlose (kde se volá po svobodě myšlení)

Loupežníci Loupežníci (1792) jsou dramatem velkých vášní a patosu, ale mají řadu silných scén a je z nich patrná Schillerova genialita, i když je psal jako mladíček hlavními hrdiny jsou dva synové starého hraběte Moora – Karl a Franz, Karl je starší, krásný, oblíbený, mladší Franz znetvořený, nemilovaný intrikán ve stylu Shakespearova Richarda III., který se chce pomstít Franz zveličí Karlovo bohémské chování na studiích, chce, aby otec bratra vydědil, a když se stařec zdráhá, napíše za něj sám Franz Karlovi dopis, že už ho otec nechce nikdy vidět zoufalý Karl je přáteli přemluven, aby s nimi v českých lesích vytvořil loupežnickou tlupu a bohatým bral a chudým dával

Loupežníci ve druhé aktu Franz otci namluví, že Karl je mrtvý, když se stařec zhroutí, Franz předstírá jeho smrt, chce ho nechat v lesní věži umřít hlady a sám svádí Karlovu snoubenku Amálii Karl zatím ztrácí iluze o svých druzích – většina jsou sprostí zloději a vrazi a Karla začíná trápit svědomí. Bohužel jim slíbil věrnost až za hrob, takže od nich nemůže jen tak odejít v jednom lese jsou obklíčeni vojskem a dostanou návrh, že budou ušetřeni, kdy vydají svého vůdce – Karl by se vzdal, ale loupežníci to nedovolí a z obklíčení se probijí Karl se pak jde v přestrojení podívat domů, co dělají jeho blízcí, doví se od jednoho sluhy část toho, co Franz udělal, ale zatím se pomstít nehodlá

Loupežníci až když pak v lesní věži objeví zuboženého otce, pošle loupežníky, ať Franze přivedou Franz ale spáchá sebevraždu dřív, než je polapen, a tak loupežníci do lesa Karlovi přivedou jen Amálii Karl jí řekne, kým se stal a jaké hříchy spáchal, otce to zabije, ale snoubenka je mu připravena odpustit Karl je chvilku šťastný, jenže loupežníci mu připomenou jeho slib, on od nich nemůže odejít a Amálie se proto chce zabít – provokuje loupežníky, ať to udělají oni, tak ji raději probodne zoufalý Karl sám tím považuje svůj slib za vykoupen krví a odchází se vydat spravedlnosti – prostřednictvím chudáka, kterému odměna za Karlovo dopadení pomůže uživit jedenáct dětí

Úklady a láska (1784) – je měšťanská tragédie o jedné nerovné lásce, která skončí tragicky, protože na konci 18. století byla ještě považována za nepřípustnou mladý šlechtic Ferdinand se zamiluje do šestnáctileté dívky Luisy – dcery prostého městského muzikanta, ale jeho otec s ním má ambicióznější plány, a tak pověří svého sekretáře Wurma, aby lásku intrikami překazil Wurm nechá zatknout Luisiny rodiče, vyhrožuje jejich popravou a dívku přinutí napsat falešný milostný dopis jednomu maršálovi, aby si Ferdinand myslel, že je mu jeho láska nevěrná Luisa musí navíc slíbit, že Ferdinandovi neřekne, že dopis psala pod tlakem, a slib poruší až ve chvíli, kdy umírá, protože žárlivý mladík otráví ji i sebe umírající Luisa ještě opouští Ferdinandovi a umírající mladík alespoň gestem i svému zoufalému otci, který netušil, kam až jeho snaha lásku zhatit dospěje

Panna Orleánská (1801) – byla dlouho jednou z nejhranějších Schillerových her, ale dnes už je vnímána jako příliš militaristická a nacionalistická také náboženská horlivost hrdinky, která byla dlouho považována za obdivuhodnou, už je pro dnešní publikum mnohdy nesnesitelně naivní Schiller se ve hře navíc drží skutečné historie Johanky z Arku jen volně – v závěru ji třeba nenechává upálit. Jeho Johanka je sice obvidněna z čarodějnictví, vyhnána z francouzského vojska a chycena Angličany, ale když se ve vězení dovídá, že Francouzi bez ní prohrávají bitvu, zázračně se vysvobodí z pout a padne za vlast na bitevní poli ve hře jsou i romantické prvky – Johanka se v jedné z dřívějších bitev chystá usmrtit na zemi ležícího anglického rytíře, ale když mu sundá přilbu, na první pohled se do něj zamiluje, nechá jej žít a později si to vyčítá, jako by zradila své poslání od Matky boží

Použité zdroje 1) Friedrich von Schiller. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-09-27]. Dostupné z: http://de.wikipedia.org/wiki/Friedrich_von_Schiller 2) SCHILLER, Friedrich.Sämtliche Dramen. München: Patmos Verlag, 2009. ISBN 3491962366 27. září 2013