1. Blahoslavený jen z lidí, | kdo bezbožných rad nehledá, | ba, cesty hříchu nenávidí | a s posměvači nesedá. | V zákoně Božím radost mívá | a dnem i nocí myslí naň, | z jitra, i když se připozdívá, | k modlitbě věrně sklání skráň.
2. Jak štěpný strom vod u pramene | v čas vedra listí neztrácí, | plod nesou větve nachýlené, | úrodou vláhu oplácí, | radostně podá ruce sdílné | v uzrání čas všem lačným zde, | cokoli počal v práci pilné, | šťastně se jemu povede.
3. Jsou bezbožní ve větru plevy, | na soudu neobstojí hřích, | až všecka nepravost se zjeví | ve shromáždění upřímných. | Zná úzkou stezku spravedlivých | sám Hospodin, však v zkázu jdou | bezbožní na svých cestách křivých. | Vpřed cestou přímou jedinou!