Úvod do psychopatologie MUDr. Martin Bareš

Psychopatologie - věda o projevech /symptomech a syndromech/ psychických poruch Zisk informací : Subjektivní - od pacienta - rozhovor Objektivní – od okolí, pozorování, psychologické vyšetření, různé další vyšetřovací metody - laboratorní, zobrazovací

Symptomy - projev, známka, příznak nemoci : specifické x nespecifické subjektivní x objektivní vedoucí x akcesorní Syndrom - komplex symptomů /W. Greisinger/ - diagnostický význam, terapeutický Psychiatrické vyšetření: mimo získání relevantních informací o vývoji obtíží a reakcích na ně, má prověřit stav jednotlivých psychických fcí

Vnímání základní psychická fce, umožnuje poznávání vnějšího světa a změn ve vlastním těle prostřednictvím smyslových orgánů aktivní činnost, interakce s ostatními složkami psychiky charakteristika: objektivní, reálné, konstantní Základní jednotka – počitek – zachycení elementárního podnětu určité modality

Fyziologický podklad vnímání receptor a aferentní dráha kortex: primární senzorická kůra - omezení a anatomicky jasně definovaná oblast zodpovědná za zpracování počitků unimodální asociační kůra – spojování počitků a jejich zpracování, mnohočetné paralelní neuronální sítě, vzniká vjem, při dysfci v oblasti R a UAK – halucinace jednoho smyslu heteromodální asociační kůra – integrace vjemů různých smyslů mezi sebou – kognice – myšlení. Při poruše v těchto oblastech zároveň halucinace a bludy. Přední HAK – laterální prefrontální oblasti, zadní HAK – parietotemporální oblast supramodální asociační kortex – monitorace multimodálních kognitivních procesů, přední prefrontální kůra. Testování reality

Příčiny poruch vnímání postižení smyslových orgánů postižení primární senzorické kůry postižení na úrovní asociačního kortexu Dysfunkce integrace vnímání: změna vigility porucha senzorických vstupů přímá stimulace kortexu přetížení limbického systému dysfce na úrovni korové integrace

Zvláštní projevy vnímání (nepatické) Eiditismus – představa tak živá, že má charakter vjemu /děti/ Synestesie – vybavení vjemu v jednom smyslovém orgánu při podráždění druhého /barevná hudba/ Paobrazy – přetrvávající vjemy v době, kdy vyvolávající podne již nepůsobí Pareidolie – z nepřesně ohraničených počitků se vytvářejí jasné vjemy – v mracích postavy, atd. - blízko iluzím Smyslové klamy – nesprávné hodnocení prost. poměrů

Poruchy vnímání : I. výpad fce smyslového orgánu : organické postižení orgánu - senzorické , sensitivní psychogenní poruchy – konverzní – dissociativní gnostické poruchy - leze mozkových laloků – agnosie - porucha schopnosti porovnat vjem s získanými vzpomínkami II. Kvantitativní poruchy v. zvýšená vnímavost - percepce v širším rozsahu, stoupá kapacita vnímání, obyčejně na úkor kvality – intoxikace, manický sy atd. snížená vnímavost – snížená percepční kapacita, stav, kdy je snížená psychická činnost –tlumivé látky, deprese

III. Kvalitativní poruchy vnímání Iluze – vjemy, při kterých není objektivní skutečnost správně vnímána /šalebně/. Jsou vyvolány skutečným podnětem neodpovídají mu. Pseudoiluze. Všechny smysly. Halucinace – vjemy, které vznikají bez současného vnějšího podnětu a mají při tom pro jedince charakter skutečnosti.

Halucinace 1. Smysl – sluchové – elementární /akoazmata/ - složité /komplexní/ - auditivně verbální, imperativní, teleologické, antagonistické - zrakové – elementární /fotomy/ - komplexní - mikrozopsie, makrozoopsie - hemianoptické h. - ve slepých částech zorného pole - Pickovy v. – lidé prostupjí stěnami, bortí se stěny – léze pontu - Lhermitteovy pedunkulární h. – barvité, příjemné,ornamenty - Autoskopické h. - pozitivní, negativní

Halucinace II. - Čichové, chuťové h. - Tělové h. – taktilní h. - cítí dotyky, píchání, pálení, elektrizování, dráždění na genitálu cenestopatické h. /viscerální, orgánové/ - změny na vnitřních orgánech – h x b motorické /kinestetické/ - pocit, že někdo hýbe tělem posedlost – v těle se nachází jiná bytost

Halucinace III Jiné typy halucinací : Verbálně motorické h. Seglasovy Graficko motorické h. Inadekvátní h. - jiným orgánem Reflexní h. Negativní h. Intrapsychické h. – amputace či imputace myšlenek Extrakampinní h. – mimo možnost smyslového orgánu

Psychosenzorické poruchy je porušená forma vjemu, porucha na úrovni analyzátoru poruchy tělesného schematu : - dysmorfofobie - příznak zrcadla - halucinace vlastního zápachu 2. poruchy vnímání pohybových změn okolí 3. poruchy vnímání formy předmětů – metamorfopsie 4. poruchy vnímání prostoru – polyopsie, makropsie, mikropsie 5. poruchy vnímání časového sledu

Emoce a jejich poruchy Emoce – vyjadřují subjektivní vztah člověka k jeho vlastním projevům i k jevům a situacím z jeho okolí. Hodnotící význam, doprovázejí duševní činnost člověka Afektivita - pohotovost k emoční reakci, jde o individuálně specifické emoční projevy individua Emotivita - celková dlouhodobá emoční charakteristika jedince

Charakteristika emocí subjektivnost aktuálnost polarita dynamičnost asociace iradiace přenos emoce

Teorie emocí periferní (James – Lange, 1922) talamická hypotalamická (Gellhorn, 1963) aktivační (Lindsley, 1951) limbicko – kortikální (Papez, 1958) behavioristické (Skinner, 1938) analytické neurotransmiterové

Rozdělení emocí polarita - kladné x záporné astenizující x stenizující kvalita nižší – tělesné - vázané na základní potřeby člověka -individuální – prožitek vlatního jednání jedince – radost, žal, vztek vyšší – city: sociální city ve vztahu k soc. prostředí –láska, úcta estetické city etické city

Rozdělení emocí Intenzita, trvání a průběh Afekt – prudká, intenzivní emoční reakce, rychlý vznik, bouřlivý průběh, krátké trvání – vybití afektu, městnání afektu, sdružení afektu,odreagování afektu Nálada – stav, vyjadřující trvalejší pohotovost emoční reakce v určitém směru, nižší intezita a delší trvání

Poruchy afektu Zvýšená afektivní dráždivost – zvýšená pohotovost k patickým afektivním reakcím - organicita, intoxikace, psychopatie Patický afekt – pod vlivem vnějších traum. okolností, bouřlivý neklid, automatické bezcílné jednání, porucha vědomí charakteru obnubilace , často ukončen spánkem, amnesie, ostrůvkovitá amnesie. Exkulpace. Nezvládnutý afekt – jedinec nedokáže své jednání ovládat, není však přítomna porucha vědomí. Trestné činy, silný afekt. Není porušena soudnost. Ovládání není zcela vymizelé. Afektivní stupor – neschopnost řeči, pohybu, vymizení gest. Zvláště silné podnět, vědomí není porušeno, krátký stav. Afektivní ztlum - klid v situacích, které vyvolávají jinak výraznou emoční reakci. Dojem automatického jednání. Prožívá reakci po určitou dobu. Anxiosní raptus - agrese vycházející z výrazně úzkostného afektu

Poruchy nálady Expanzivní n. euforie – uspokojení, nic nenaruší spokojenost- intoxikace, CNS manická nálada – zvýrazněná veselost, radostnost, rozjařenost, smích, živá motorika, zvýšené tempo inicitivita, sociabilita. extatická nálada – vystupňovaný pocit blaženost, štěstí, odevzdání se – hysterie, psychopatie, epi explozivní nálada - epi, chronický alkoholismus, výbušná nálada moria – veselá nálada s nemístným, vulgárním žertováním - léze orbitofrontálního laloku rezonantní nálada (dysforie) - zlobná podrážděnost, nevlídnost, zlobné reakce, zvýšené sebevědomí

Depresivní nálady Snížená emoční reaktivita, sebevědomí, tempo, útlum, smutek anxiosní - úzkost bezradná – neschopnost řešit situaci apatická – lhostejnost, netečnost, snížená aktivita, nezájem anhedonie – neschopnost prožívat radost morozní – depresivně, mrzutá melancholie

Poruchy emotivity s převahou kvalitativní emoční labilita – neschopnost udržet emoce v jednom směru emoční inkontinence oploštělá emotivita – nezájem, snížená aktivita, pokles psychické reaktivita emoční ambivalence – podnět může vyvolávat protikladné emoce emoční tenacita – opak emoční lability alexithymie – neschopnost číst vlastní emoce a porozumět jim katathymie – emoční zkreslení psychických fcí (kupř. myšlení) paradoxní emoce

Poruchy vyšších citů sociální tupost moral insanity – egocentrismus, bezcitnost, bezohlednost, emoční degradace, depravace

Myšlení a jeho poruchy Nejvyšší forma poznávací činnost. Umožňuje zprostředkované poznání reality. Hledá vztahy mezi pozorovanými jevy. Umožňuje interpretovat realitu. Poruchy myšlení: dynamiky struktury obsahu

Poruchy dynamiky myšlení a. útlum myšlení - zpomalení až výpad -bradypsychismus – utlumená i ostatní psych a těl. aktivita -záraz myšlení - zástava myšlení pro nedostatek přísunu představ, narušena kontinuita myšlení -mutismus – útlum myšlení, které má odraz v postižení řečových projevů x aphrasia voluntaria b.zrychlené myšlení - pro zrychlení je narušena schopnost udržet detereminující linii, trpí jeho kvalita - myšlenkový trysk – tak rychlé, že nevede k závěrům - tachypsychismus - pseudoinkoherence – neschopnost verbalizovat myšlenkový proces při zrychleném myšlení - logorea – projev v řeči

Poruchy strukturálních mechanismů myšlení Perseverace – opakuje několikrát totéž slovo – oligofrenie Nevýpravné myšlení – setrvání na jedné představě, kolem které se vybavuje množství nepodstaných myšlenek Zabíhavé myšlení - dosahuje cíle oklikami, hlavní směr je přerušován vedlejšími a nepodstatnými myšlenkami Symbolické myšlení - individuální symbolika nesrozumitelná pro okolí Paralogické myšlení – narušení logické vazby myšlení, spojování jevů přes náhodné znaky Autistické myšlení - narušení kontaktu nezi subjektivním světem nemocného a objektivní realitou, subjektivním prožitků je přisuzován chrakter reality, ztrácí se zájem o vnější svět. Inkoherentní myšlení - uvolnění asociačních a logických vazeb, narušení kontinuity obsahové souvislosti, tak formálně strukturálních mechanismů zmatené myšlení či roztříštěné myšlení /rozbíhavé, rozjíždivé/ tangenciální myšlení - myšlenky na sebe navazují velmi vzdáleně

Poruchy obsahů myšlení Blud – mylný závěr myšlení, podmíněný jeho poruchou při psychické poruše Kriteria bludu – obsahová zvrácenost, nevývratnost, chorobný vznik, vliv na jednání, je to individuální a soukromý útvar Bludné vnímání – skutečnému vnímání se přisuzuje mimořádný význam ve vztahu k vlastní osobě

Vývoj bludu bludná nálada, bludná vztahovačnost, bludné vnímání bludný nápad formovaný blud korekce bludu x petrifikace a chronifikace bludu dissimulace bludu sociální úzdrava

Rozdělení bludů podle obsahu Expanzivní – přecenění vlastní osoby, důležitosti, schopnosti Extrapotenční – o vlastních schopnostech Megalomanické – o vlastním významu Originární Inventorní Reformátorský Religiosní Kosmický

Rozdělení bludů podle obsahu Depresivní – podcenění sebe, schopností, nicotnost, ztracenost Mikromanický Autoakuzační Obavný Ruinační Enormity a eternity Hypochondrický

Rozdělení bludů podle obsahu Paranoidní – základem je vztahovačnost, připisování významu různým věcem a situacím ve vztahu k sobě, vše je podezřelé, vše je proti němu Paranoidní Persekuční Kverulační Emulační Erotomanický Transformační Metamorfoza

Pozornost a její poruchy Aktivní zaměření našeho vědomí Vlastnosti pozornosti: kapacita, selektivita, tenacita, koncentrace, vigilita, iritabilita, distribuce, oscilace, stabilita Rozdělení pozornosti: pasivní, aktivní, protivolní

Poruchy pozornosti Roztržitost – nedostatek distribuce a vigility, zvýšená tenacita Rozptýlená pozornost – porušení koncentrace a tenacity Hypoprosexie – celkové snížení pozornosti Hyperprosexie - celkové zvýšení pozornosti Aprosexie Paraprosexie – při velkém duševním napětí, předčasná reakce, přeslechnutí podnětu

Orientace a její poruchy Schopnost správně rozpoznávat současné časové, místní, osobní a sociální vztahy Formy orientace: alopsychická, somatopsychická, autopsychická Charakteristiky: Orientace časem Orientace místem Orientace osobou Orientace situací Správná orientace předpokládá intaktní vnímání, vědomí, pozornost, jistou inteligenci, emoční reaktivitu, pamět a smysl pro čas.

Poruchy orientace 1. Nejistota – čas -- situace -- místo -- osoba 2. Výpad orientace – dezorientace : Praktická orientace - to co pozorujeme Abstraktní orientace – na dotazy Dezorientace časem : den datum, měsíc, období atd. pocit zrychleného času x pocit zpomaleného času ztráta časové reality Dezorientace místem Dezorientace osobou : při poruchách vědomí a po jejich odeznění pozor - blud, regrese atd. 3. Mylná orientace z nejisté orientace ----- konfabulovaná orientace 4.Bludná a dvojí orientace - při výskytu bludů – odd. je Policejní stanice

Poruchy skladby motorického aktu Kvantitativní: /psychokinezy/ Psychokinetický útlum – zpomalenost, útlum aktivity- akineza, hypokineza - - psychokinetický stupor Psychokinetická excitace – zvýšené vzrušivost, hyperkineza, agitovanost

Kvalitativní /parakinezy, katatonní poruchy/ vzniká disociace mezi psychomotorickými a ostatními psychickými projevy, psychomotorika přestává být expresí psychického prožitku. Katatonní akineza: katalepsie - setrvávání v navozených polohách, flexibilitas cerea, stupor, mutismus, psychická poduška, pasivní negativismus Katatonní hyperkineza: pohybové stereotypie, opakováníslov / verbigerace/, aktivní negativismus, echolalie, echopraxie, bizarnost, manýrování, katatonní raptus.

Vědomí a jeho poruchy Stav, kdy normálně probíhají všechny psychické fce, jedinec si je správně uvědomuje, je schopen vztahovat je ke svému já a je schopen poznávat a uvědomovat si vlastní prožitky. Charakteristika: lucidita /jasnost/, vigilita / bdělost/, idiognoze, objektivizace, sebeuvědomování.

Poruchy vědomí Kvantitativní – somnolence, sopor, koma Kvalitativní: Delirium: /obluzené vědomí/: Organický mozkový syndrom, který je charakteristický současnými poruchami vědomí, pozornosti, vnímání, myšlení, paměti, psm chování a cyklu spánek bdění. Průběh je měnlivý v čase. Kriteria: 1. Narušení vědomí – snížená jasnost a snížená schopnost zaměřit a udržet pozornost, 2. změna poznávacích schopností – paměť, desorientace, narušená řeč, porucha vnímání, 3. kolísavý průběh

Amence /zmatenost/ : porucha orientace a idiognosie – halucinace nejsou časté, průběh je kolísavý Obnubilace /mrákotný stav/ - krátkodobý, náhle vznikající z plné lucidity, vyjímečný, nejvýraznější je porucha idiognosie. Následuje plná amnesie.