Sociální patologie SCPT SCPA 4. přednáška Neagresivní poruchy chování u dětí Doc. PaedDr. Marie Kocurová, Ph.D. FPE ZČU v Plzni

Poruchy chování u dětí Poruchy chování: negativní odchylky od normy běžného chování - pojem používaný v psychologii, psychiatrii a etopedii Vývojově hovoříme o poruchách chování v pravém slova smyslu až ve středním školním věku (souvisí s vývojem svědomí) Při komplexním hodnocení poruch, ze kterého vycházejí návrhy na reedukační opatření by měly být sledovány i charakteristické znaky poruchového chování: - četnost projevů - variabilita projevů - doba prvního výskytu (čím ranější výskyt, tím závažnější porucha) - intenzita a závažnost projevů - míra impulsivnosti či promyšlenosti projevu - sociální faktory - individuálnost či skupinovost projevu) poruchy neagresivní a agresivní aspekty poruch: vývojové, právní, psychopatologické

Lhaní Lhaní: nejčastěji způsob úniku z nepříjemné situace, obrana vlastní identity, je třeba odlišit od smyšlenky - konfabulace (nejasné odlišení reálna od nereálna v předškolním věku) Typy lží: lež pravá - úmyslné sdělování nepravdy lež bájivá (pseudologia phantastica) - uspokojování deprivovaných potřeb lež agresivní - zaměřena na poškození jiné osoby, nejzávažnější patologická lhavost - typická u psychopatické osobnosti

Krádeže Krádeže: je záměrné jednání, kterým si někdo přisvojí cizí věci. v předškolním věku neuvědomění si osobního vlastnictví Kleptomanie - psychopatologický jev souvisí s nutkavou neurózou Loupež - krádež spojena s násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí trestný čin od věku pachatele nad 15 let a způsobené škody nad 5000,- Kč. „agresivní“ krádež s cílem ublížit okradenému

Motivace krádeží dítě krade pro sebe: z nouze z citové deprivace (potřeba hromadění, pozornosti) z nezvládnutí sociálních rozdílů dítě krade pro druhé: z nedostatku prestiže (dítě si kupuje přízeň) z donucení (šikana) dítě krade pro partu: iniciační rituál identifikace s antisociální normou skupiny

Záškoláctví: porušení povinnosti chodit do školy neschopnost identifikovat se s rolí školáka (v 1. ročníku a u dětí s LMD). • projev obranného chování únikového charakteru • nerespektování sociálních norem skryté záškoláctví • významný predikant závažných sociálních deviací Metodický pokyn MŠMT k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví MŠMT 10 194/2002-14

Útěky a toulání Útěky a toulání: forma únikového chování související s funkčností rodiny Typy útěků: reaktivní, impulsivní útěky - únik před momentálně neřešitelnou situací, dítě se chce vrátit chronické útěky - reakce na dlouhodobé problémy, dítě se většinou nechce vrátit toulání: dlouhodobé opuštění domova navazující na útěk, typické pro děti z dysfunkčních a afunkčních rodin. Často spojeno s dalšími deviacemi (krádeže, prostituce)

Jak rozpoznat počínající poruchy chování Významný je výskyt více než 4 položek, nejzávažnější - 6 posledních položek podle PhDr. Pospíšila 1. Nevhodné trávení volného času 2. Narušené sebehodnocení 3. Vzdorovitost a negativismus 4. Impulsivní chování 5.Prodej věcí se ziskem (lichva) 6. Školní podvýkon 7. Výchovné problémy ve škole 8. Častá závažná lhaní 9. Psychiatrická léčení 10. Tetování 11. Opakované útěky přes noc z domova 12. Chronické nerespektování důležitých a věku přiměřených společenských pravidel 13. Krádeže bez konfrontace s obětí 14. Impulsivní krádeže 15. Hazardní hry a výherní automaty 16. Problémy v sexuální oblasti 17. Zařazení do asociální, delikventní, agresivní party 18. Neschopnost soustavné školní (pracovní) docházky 19. Počátek soustavného kouření před 15. rokem 20. Zneužívání návykových látek 21. Nezvládnutá agrese vůči věcem 22. Týrání zvířat 23. Nezvládnutí agrese vůči lidem 24. Vyšetřování policie 25. Násilné trestné činy