Realizace práva

Realizace práva - vymezení Jde o uskutečňování právních norem v praxi Využívání oprávnění a dodržování povinností Vytváření právních vztahů Aplikace práva

Právní vztah Právní vztah je vždy v určité míře individualizovaný vztah mezi právními subjekty založený zásadně na právních skutečnostech stanovených právními normami, v němž tyto právní subjekty vystupují jako nositelé subjektivních práv a povinností a jejich zachovávání je zabezpečováno donucující silou státu. Prvky právního vztahu jsou především jeho subjekty (to, mezi kým daný vztah existuje), předmět (to, čeho se týká) obsah právního vztahu (práva a povinnosti subjektů).

Právní skutečnosti I. takové životní okolnosti, s nimiž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu jsou-li podmíněny volním chováním subjektů, pak se dělí na: právní jednání, protiprávní jednání. jestliže nespočívají na volním chování právních subjektů, pak se dělí na: právní události, protiprávní stavy.

Právní skutečnosti II. Podle potřeby důkazu rozeznáváme: Skutečnosti, které je třeba dokazovat Skutečnosti, které není třeba dokazovat: Notorické skutečnosti Právní domněnky (vyvratitelné a nevyvratitelné) Právní fikce

Právní jednání Právní jednání jsou: konstitutivní akt aplikace práva, tj. rozhodnutí, které zakládají, mění nebo ruší právní vztahy a jejichž autorem je státní orgán, právní úkon – projev vůle směřující ke vzniku, změně, zrušení těch oprávnění a povinností, které právní norma s takovým projevem spojuje.

Protiprávní jednání Protiprávní jednání je chování právního subjektu, které spočívá v porušení právní normy a za něž právní norma stanoví sankci. trestné činy – pro společnost nebezpečná jednání, jejichž znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, soud ukládá trest správní delikty – protiprávní jednání společensky škodlivá, za něž ukládají sankce zpravidla orgány státní správy, disciplinární (kárné) delikty – spočívají v porušení pracovní disciplíny či kázně, sankce ukládá orgán nadaný disciplinární pravomocí soukromoprávní delikty – porušení práva, která mají zpravidla za následek majetkovou odpovědnost (nebo satisfakční odpovědnost), jde převážně o porušení povinností upravených občanským, obchodním, pracovním právem.

Právní události a protiprávní stavy Právní události - takové skutečnosti, které vznikají nezávisle na vůli subjektů, a právní norma na ně váže vznik, změnu, zánik právního vztahu (např. narození, dosažení zletilosti, smrt, uplynutí lhůty). Protiprávní stavy - výsledky nezaviněného chování nebo událostí, které jsou v rozporu s právem, a právní norma ukládá povinnost takový nepříznivý stav napravit nebo odstranit. Povinnost je uložena tomu, kdo protiprávní stav svým jednáním nezavinil. Hovoří se o tzv. objektivní odpovědnosti.

Subjekty právního vztahu Subjekty práv a povinností jsou osoby fyzické, osoby právnické, případně stát. Způsobilost k právům a povinnostem (právní subjektivita) - způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti neboli způsobilost být jejich subjektem. Způsobilost k právním úkonům - způsobilost vlastními úkony způsobit právní následky, zejména nabývat práv, resp. stávat se subjektem povinností. Deliktní způsobilost - znamená způsobilost vlastními zaviněnými protiprávními úkony založit svou odpovědnost, a tedy nést jejich nepříznivé právní následky.

Osoby fyzické Právní subjektivita vzniká narozením (i plod, narodí-li se živý - tzv. nasciturus), zaniká smrtí Způsobilost k právním úkonům - v plném rozsahu vzniká dosažením 18 let (zletilost) Nezletilí jsou způsobilí jen k úkonům, které jsou svou povahou přiměřeně rozumové a volní vyspělosti, odpovídající jejich věku. Lze ji omezit. Deliktní způsobilost – podle druhu deliktu trestní právo – 15 let občanské právo – 18 let

Osoby právnické Soukromoprávní – vznikají na základě právního úkonu korporace - sdružení osob (např. obchodní společnosti, občanská sdružení) nadace a fondy – sdružení majetku Veřejnoprávní - vyvíjejí svou působnost v oblasti veřejného práva a jsou zřízeny přímo zákonem (kraje a obce, veřejné vysoké školy, profesní komory)

Osoby právnické - způsobilost Vznik všech tří způsobilostí - zpravidla zápisem do příslušné veřejnoprávní evidence (obchodní rejstřík). Právní úkony právnické osoby ve všech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni zakládací smlouvou, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Od 1. 1. 2012 může být právnická osoba subjektem trestní odpovědnosti. Zánik všech tří způsobilostí – výmazem z rejstříku

Stát vzhledem ke svému mocenskému postavení je zvláštní právnickou osobou. jeho jednotlivé orgány (ministerstva, správní úřady, soudy, státní zastupitelství atd.) jsou organizačními složkami státu a činí jménem státu právní úkony. zvláštní výhody - např. určité věci jsou vyhrazovány do výlučného vlastnictví státu, pozůstalost bez dědiců připadá státu cestou odúmrti

Objekt (předmět) právního vztahu věci, tj. ovladatelné hmotné předměty, hmotné objekty, které mají povahu živých tkání (transplantát), pokud nejsou a nemohou být právně kvalifikovány jako věci, výsledky tvůrčí duševní činnosti (umělecké a literární dílo, vynález), hodnoty lidské osobnosti (např. právo na život, zdraví, osobní svobodu a důstojnost a čest člověka), chování, výsledky určitého chování (např. v pracovněprávním vztahu je objektem určitý druh práce nebo výkon práce), právo (např. pohledávka).

Obsah právního vztahu práva (oprávnění) a povinnosti subjektů právního vztahu absolutní práva - práva, která působí proti všem relativní práva - práva, u nichž právu individuálně určeného subjektu odpovídá povinnost rovněž individuálně určeného subjektu druhy právních povinností - dát, konat, zdržet se určitého chování, strpět

Právní odpovědnost Právní odpovědnost, jako zákonem (právem) stanovená povinnost snášet újmu (sankci), je jedním z druhů společenské odpovědnosti, vedle mravní, politické a jiné Právní odpovědnost spočívá ve vzniku sekundární odpovědnosti toho, kdo porušil svou povinnost primární Nelze vyloučit případy, kdy porušení právní povinnosti bude postiženo zároveň sankcemi dvou či více právních odvětví

Klasifikace právní odpovědnosti Veřejnoprávní odpovědnost – jde o vztah delikventa a státu, hlavním cílem je postih delikventa Soukromoprávní odpovědnost – jde o vztah delikventa a poškozeného, hlavním cílem je kompenzace újmy poškozenému Subjektivní odpovědnost – odpovědnost za zavinění Objektivní odpovědnost – odpovědnost za výsledek, bez zavinění

Objekt porušení práva Společenské vztahy, zájmy a hodnoty (které jsou upravovány a tak chráněny právními normami), proti nimž směřuje protiprávní, společensky nebezpečné, škodlivé jednání Např. společenské a státní zřízení, hospodářský systém, lidská osobnost, politická, pracovní, majetková práva a jiná práva občanů

Objektivní stránka porušení práva Protiprávní jednání – k porušení práva může dojít buď aktivním jednáním (komisivně) nebo zanedbáním toho, co mělo být učiněno (omisivně), volní jednání vylučuje fyzické donucení (vis absoluta) a psychické donucení (vis compulsiva) Škodlivý následek - skutečná změna na chráněném zájmu, tj. na objektu porušení práva Kauzální nexus - vztah protiprávního jednání a společensky nebezpečného nežádoucího následku

Subjekt porušení práva Fyzická osoba – věk a příčetnost, podmínky stanoví každé odvětví práva Právnická osoba – registrace Stát – odpovídá jedině v soukromém právu

Subjektivní stránka porušení práva Spočívá v psychickém vztahu toho, kdo právo porušil, k výsledku jeho chování – zavinění Úmysl je přímý, jestliže delikvent věděl, že škodlivý následek může způsobit a chtěl škodlivý následek způsobit Úmysl je nepřímý, jestliže subjekt věděl, že škodlivý následek může způsobit, a pro případ, že jej způsobí, byl s tím srozuměn Nedbalost je vědomá, jestliže subjekt sice věděl, že může škodlivý následek způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že jej nezpůsobí Nedbalost je nevědomá, když subjekt nevěděl, že takový škodlivý následek může způsobit, ale vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům to vědět měl nebo mohl

Okolnosti vylučující protiprávnost I. Některé okolnosti, které způsobují, že čin, který se svými rysy podobá protiprávnímu činu, není nebezpečný pro společnost a není tedy ani protiprávním činem Nutná obrana - čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Krajní nouze - čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému tímto zákonem, není trestným činem. Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil.

Okolnosti vylučující protiprávnost II. Plnění povinnosti vyplývající z určitého povolání či funkce (vzetí obviněného do vazby, odposlech telekomunikačního provozu, domovní prohlídka apod.) Plnění závazného rozkazu - s výjimkou rozkazu zřejmě zločinného Výkon práva - pojmově vylučuje protiprávnost (oprávnění použít zbraně; příkaz rodičů dítěti – nikoho nepoškozuje ten, kdo používá svého práva) Svépomoc - jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit Souhlas poškozeného - svolení se může týkat jen takových zájmů, o kterých poškozený subjekt může rozhodovat, musí jít o svéprávnou osobu a svolení musí být dáno předem Riziko ve výrobě nebo ve výzkumu