NAIVNÍ UMĚNÍ

Naivní umění = umění neškolených výtvarníků, umělecká tvorba neprofesionálů. Jeho prvním a nejvýznačnějším reprezentantem byl Henri Rousseau, zvaný Celník Rousseau. Přestože tvorba naivních umělců vyrůstá mimo vývojové směry moderního umění, dávají se jí moderní umělci inspirovat. Na naivním umění oceňují čistou poezii, v níž člověk a svět žijí v harmonické jednotě, i sugestivní podání, jež s půvabnou lehkostí překonává všechny obtíže při výstavbě obrazu.

HENRI ROUSSEAU 1844 – 1910 Byl celníkem. Ve čtyřiceti letech se dal penzionovat, aby se mohl zcela věnovat malířství. Žil v Paříži, vystavoval v Salónu nezávislých. Živil se hodinami kreslení, zpěvu a recitace. Pro své potěšení maloval krajinky, jejichž poetická naivita spočívá v groteskní disproporci mezi stromy a lidskými postavami a v ideální podobě věcí, vzdálených zrakové zkušenosti. Jako pravý naivista považoval za své nejoblíbenější žánry krajiny a podobizny.

Naivní malíř maluje věci nejen jak je vidí, ale zároveň jak je zná Naivní malíř maluje věci nejen jak je vidí, ale zároveň jak je zná. Rousseau vždy tvrdil, že maluje přesně to, co vidí. S pečlivostí a láskou propracovával každý obraz do nejmenších detailů, aniž porušil jeho celkovou jednotu. V tom spočívala jeho vrozená umělecká genialita. V posledním období ho stále více lákala tematika džungle. Ke svým vidinám se inspiroval v botanické zahradě a v ilustrovaných přírodopisech. Obrazy: Sen Zaklínačka hadů, Spící cikánka Já portrét – krajina 1890

Naivní umění u nás Herec Josef Hlinomaz a jeho ilustrace ke knize Bylo nás pět. Libor Vojkůvka ze Šternberka na Moravě

Vytvořený obrazový a textový učební materiál vznikl v rámci projektu SIPVZ jako doplněk učebních materiálů využívaných v estetické výchově. Byl připraven výhradně pro účely výuky. Pro tyto účely nám autorský zákon dovoluje citovat autorská díla celá nebo jejich části. Doporučení: zpracované kapitoly lze využít jak pro výuku estetické výchovy, tak i dějepisu, českého jazyka, základů společenských věd…

Použitá literatura: Prokop,V.: Kapitoly z dějin výtvarného umění. Sokolov 2004 Mráz, B.: Dějiny výtvarné kultury 1 – 4. Praha 2000 Kol.: Průvodce výtvarným uměním I – V. Praha 1994 Pijoan, J.: Dějiny umění 1-10 Praha 1982 – 1990 Gombrich, E. H.:Příběh umění. Praha 1975 Herout, J.: Staletí kolem nás. Praha 1970 Hora, P.: Toulky českou minulostí 1-9. Praha 1985 – 2004 Stadler, W.: Dějiny sochařství. Praha 1996 CD ROM Artopedia 2 CD ROM Encyklopedie světové architektury CD ROM Lexikon českých výtvarníků ..

Sen Obraz namaloval Rousseau v posledním roce svého života. Je to velké , tři metry široké plátno. Rousseauův smysl pro exotické prostředí je tím podivuhodnější, že umělec, jak sám přiznal, „ se nedostal nikdy dál než do skleníků Botanické zahrady“. V jeho džunglích kvetou fantastické fialové květy, rostou modré kapradiny, létají pestrobarevní papoušci a vykukují šelmy. Je to kouzelný svět, jak si ho umělec vysnil ve své fantazii. Přitom věřil v magickou skutečnost namalovaných předmětů do té míry, že když maloval tygra, dostával záchvaty strachu. Proto ho ve dvacátém století ocenili a obdivovali surrealisté.

Spící cikánka H. Rousseau popisuje obraz takto: „Černá tulačka, hráčka na mandolínu, se džbánem po boku…hluboce spí… Lev, který jde náhodou kolem, ji očichává, ale neublíží jí…“

Já, portrét- krajina 1890 (Národní galerie v Praze) Proporční nepoměr,vzdušná perspektiva oblohy s balonem, nábřeží s lodí ozdobenou vlajkami působí dojmem zázračného snu. Malíř s baretem a paletou (se jmény obou manželek) jakoby se vznášel nad zemí.

Zaklínačka hadů