1. V milosti kraluje Hospodin | celého vesmíru do končin | a jeho dobrotu přemnohou | nebesa obsáhnout nemohou.
2. Stále mu zpívají andělé | žalmy a písničky veselé; | moře i červ i to stromoví, | kdo všecky chvály ty vypoví?
3. Člověče, též nastroj jazyk svůj, | zrána i zvečera prozpěvuj: | Bože můj, Bože můj na nebi, | vděčně tě duše má velebí.
4. Vždyť ty jsi Panovník jediný | vládnoucí každičké hodiny | a tvoje všemocná pravice | životů udrží tisíce.
5. Ruka tvá za času každého | též mne se ujímá bídného, | v radosti, smutku a nesnázi | na cestě zdejší mne provází.
6. Pánu se oddám již docela: | právě když duše by úpěla, | z trampoty, bídy a neřesti | on může bezpečně vyvésti.
7. Na něho uvalím cestu svou | rovnou i příkrou i trnitou, | v něm také založím naději, | k nebesům chvátat chci snažněji.
8. Ježíš ta pravda i cesta je | do nebes, krásného do ráje | a s jeho přesvatou pomocí | duše má dospěje ku Otci.
9. Dospěje v milé ty příbytky, | chystané tam Boží pro dítky, | kde již se časné to soužení | ve věčný chvalozpěv promění.
10. Nebesa obsáhnout nemohou | Otcovu dobrotu přemnohou; | celého vesmíru do končin | v milosti kraluje Hospodin.