Základy účetnictví 5. tématický okruh: Odvozování hospodářského výsledku

Zisk (výsledek hospodaření) hlavním měřítkem výkonnosti podniku zisk syntetizuje faktory podnikatelského úspěchu udává schopnost vedení podniku zhodnocovat vložené ekonomické zdroje je absolutním ukazatelem, pro srovnání s jinými podniky je nutné používat relativní měřítka (např. rentabilitu vlastního kapitálu)

Totální zisk (definice) totálním ziskem rozumíme konečný přebytek peněžních prostředků po úplném ukončení existence účetní jednotky nad peněžními prostředky, které byly do podniku vloženy v okamžiku vzniku podniku totální zisk se musí upravit o výplaty podílů na ziscích v jednotlivých obdobích (znaménko plus) a dále o případné navyšování kapitálu podniku (znaménko mínus).

Totální zisk (charakteristika) nejlepší měřítko výkonnosti dva zásadní nedostatky: –peněžní jednotka musí mít v průběhu celé podnikatelské činnosti stálou (neměnnou) hodnotu –lze zjistit pouze v okamžiku ukončení činnosti podniku

Zisk za účetní období uživatelé mají zájem o informace nikoliv na konci existence podniku, nýbrž v jejím průběhu tento rozpor řeší předpoklad účetního období, který říká, že finanční pozice a výsledky hospodaření se zjišťují v pravidelných intervalech tradičním intervalem je v účetnictví 12 po sobě jdoucích měsíců

Možnosti výpočtu zisku existují dvě základní přístupy k odvození zisku za účetní období: –peněžní báze –akruální báze obě se liší okamžikem rozpoznání prvků, které vedou k zisku či ztrátě

Peněžní báze zisk se vypočítá jako rozdíl mezi peněžními příjmy a peněžními výdaji sledujeme tedy důsledky výdělečných aktivit (peněžní příjmy) a důsledky operací, které bylo nutné učinit v rámci těchto aktivit (peněžní výdaje) nevýhoda: náběh příjmů a výdajů nemusí odpovídat náběhu prodaných výkonů a spotřebovaných výrobních faktorů v daném účetním období

Akruální báze (úvod) řeší problém peněžní báze – výsledek hospodaření je odrazem skutečně vykonaných výdělečných aktivit v případě akruální báze je zisk tvořen výnosy a náklady

Akruální báze (definice) akruální koncept můžeme vymezit jako postup, při kterém se transakce a jiné události, které jsou finančního charakteru (tj. lze je ocenit peněžní jednotkou) a které mají či budou mít důsledky na finanční postavení podniku, v účetnictví uznávají v okamžiku, kdy nastaly a nikoliv v okamžiku, kdy je uskutečněn peněžní tok vznik těchto transakcí a událostí je vykázán v účetní závěrce toho období, ke kterému se svoji podstatou vztahují

Výnosy jsou zvýšením ekonomického prospěchu během účetního období, který se projevuje zvýšením vlastního kapitálu jiným způsobem než vkladem vlastníků výnosy jsou doprovázeny zvýšením aktiv či (velice ojediněle) snížením či zánikem dluhů

Náklady jsou snížením ekonomického prospěchu během účetního období, které se projevuje snížením vlastního kapitálu jiným způsobem než výběrem prostředků vlastníky jsou doprovázeny snížením aktiv či vznikem závazků

Náklady – dvě pojetí Náklady výkonu – účelová a účelná spotřeba výrobních faktorů v procesu zhotovování výkonů (tj. přeměněná aktiva, která se stále nacházejí v podniku) Náklady výsledku – spotřebované výrobní faktory, které tvoří podstatu právě prodaných výkonů (protiváha výnosů a zachycujeme je jen v souvislosti se vznikem výnosu)

Členění nákladů struktura nákladů může odrážet více pohledů: –co bylo spotřebováno (druhy nákladů) –na co (proč) bylo spotřebováno (účel nákladů) –na kterém místě ke spotřebě došlo (místo vzniku a případně odpovědnost) ve finančním účetnictví se zpravidla prosazuje pouze jedno kritérium

Hospodářský výsledek za období

Zásadní problém nutno určit okamžik, ve kterém vznikají výnosy a náklady u peněžních příjmů a peněžní výdajů je situace jasná v případě výnosů a nákladů se vychází ze dvou uznávaných účetních zásad

Realizační princip (vznik výnosu) východiskem je moment realizace, což je okamžik daného účetního období, ve kterém se do účetnictví promítá dosažený výnos obvykle se za moment realizace považuje okamžik, kdy prodávající podnik převedl na kupujícího podstatnou část odměn a rizik, které jsou spojeny s vlastnictvím zboží nebo výrobků mohou existovat ovšem i jiné momenty realizace

Možné momenty realizace během dokončování produkce po dokončení výkonu po předání výkonu odběrateli a fakturaci (nejčastější) po zaplacení po uplynutí určitého času od zaplacení

Přiřazení nákladů výnosu (vznik nákladu) zásada přiřazování nákladů věcně odpovídajícím výnosům (matching princip) je účetní procedura, která vyžaduje v prvé řadě stanovit a vykázat výnos v jeho časové příslušnosti ke sledovanému období poté následuje souměření výnosu se všemi oběťmi ekonomických zdrojů, které podnik musel podstoupit, aby v běžném účetním období výnosu dosáhl.

Alokace nákladů všechny náklady vzniklé v období nutno rozdělit na náklady výkonů a na náklady období do výsledkových nákladů se promítnou celé náklady období a náklady výkonů, které byly ve sledovaném období prodány

Vymezení soustavy účtů tak, aby se vyřešily dva základní úkoly: –separace kapitálových změn na změny působivé a nepůsobivé (tj. rozlišit změny vlastního kapitálu, které vedou k výsledku hospodaření od ostatních) –alokace nákladů (tj. oddělení nákladů nedokončených či neprodaných výkonů od nákladů vstupujících se výsledku hospodaření)

Pojetí soustavy účtů žádné účty pouze rozvahové účty aktiv a pasiv soustava se rozpadá do dvou relativně samostatných okruhů účtů – na účty rozvahové a na účty výsledkové

Bilancování aktiv a pasiv v extrémním případě není třeba účetnictví vést (tj. není třeba účtovat) stačí provádět pravidelné bilancování aktiv a pasiv inventarizací se zjistí výše aktiv a výše závazků dopočtem zjistíme výši vlastního kapitálu rozdíl vlastního kapitálu z počátku a konce období upravíme o nepůsobivé transakce (odečteme dodatečné vklady do podniku vlastníky a přičteme výběry vlastníků během období) vhodné pouze u drobných podnikatelů s malým rozsahem činnosti a malým objemem majetku a závazků

Rozvahové účetnictví nerozvinuté: –separace ani alokace se během období neprovádí –veškeré výnosy a náklady sledovány přímo na účtu vlastního kapitálu –na konci období je nutná podrobná analýza (nevýhodné, a proto se nepoužívá) rozvinuté: –provádí separace (působivé přímo účtu ztráty/zisky) i alokace (nerealizované výkony zůstávají v aktivech) –HV na účtu zisky a ztráty (na dal výnosy na má dáti náklady prodaných výkonů + náklady období) –neprodané výkony alokovány v rozvaze v položkách nedokončená výroba a výrobky –typické pro USA (a podobné účelovému členění nákladů)

Výsledkové účty rozvahové účty jsou doplněny o výsledkové účty nákladů a výnosů na účet HV se v průběhu období nic neúčtuje účet HV se myšleně rozkládá na soustavu jednotlivých výnosových a nákladových účtů na nákladových účtech se sledují veškeré působivé transakce snižující vlastní kapitál během roku to samé platí pro účty výnosů, které zachycují působivé transakce zvyšující vlastní kapitál

Výsledkové účty - korekce podle způsobu klasifikace účtů se na konci období musejí provádět korekce pro zjištění výsledku hospodaření v případě účelového členění nákladů není žádný problém (výnosy i náklady se vztahují pouze k prodaným výkonům) v případě druhového členění nákladů se výnosy vztahují k prodaným výkonům a náklady k vyrobeným výkonům; pokud se liší objem prodejů a výroby, je nutno o daný rozdíl upravit výsledek hospodaření

Korekce nákladů výkonů výsledkově zaúčtované náklady výkonů, které se neprodaly (úbytek výsledkových nákladů a zvýšení aktiv – přírůstek NV a VÝROBKŮ) náklady výkonů vyrobených v minulých období, ale prodaných v současném období (zvýšení výsledkových nákladů a snížení aktiv – úbytek NV a VÝROBKŮ) účtování přes výsledkový účet změna stavu zásob

Korekce pro oddělení období výdaje již zaúčtované jako náklady, ale související s dalšími roky příjmy již zaúčtované výnosy, ale souvisejí s dalšími obdobími náklady tohoto období, výdaje až v příštím období výnosy tohoto období, příjmy budou až v příštím období