CAN PhDr. Hana Valentová

CAN - definice 1-2% Populace CAN = poškození tělesného, duševního i společenského stavu dítěte, které je důsledkem nenáhodného jednání rodiče, nebo jiné dospělé osoby. Jde o soubor negativních důsledků špatného zacházení s dítětem Tyto příznaky mohou vzniknout aktivním ubližováním - akce, nebo nedostatečnou péčí- ne akce Většinou se jedná o akci opakovanou Akce má charakter tělesného nebo duševního týrání, sexuálního zneužívání, ne-akce charakter zanedbávání Jedná se o nenáhodný děj (dospělý si je obvykle dobře vědom, co činí, akce se neděje v afektu, vzplanutím, ale plánovaně, cíleně, chtěně) Tento nenáhodný děj je v dané společnosti nepřijatelný 1-2% Populace

CAN (Child Abuse and Neglect) Cesta k zachycení a definování Národní společnost proti krutostem na dětech (1883 Liverpool, Londýn) Šlo hlavně o fyzické násilí, dětskou práci, nedostatečnou péči, později zahrnuto psychické týrání a zanedbávání Caffey, Silverman (1946) rozlišili NAI (non-accidental injuries) neúrazové, úmyslné poškození dítěte, které vzniká krutým zacházením Kempe (1962) pojmenoval „syndrom bitého dítěte“ Sexuální zneužívání zahrnuto na konci 60. let 80. léta zahrnuto zanedbávání dítěte 1990, OSN Světová deklarace o přežití, ochraně a rozvoji dítěte (prováděcí směrnice k Úmluvě o právech dítěte OSN 1989)

CAN zanedbávání

CAN - zanedbávání = Jakýkoliv nedostatek péče, které způsobuje vážnou újmu dítěti, nebo ho ohrožuje Rozlišujeme: Tělesné zanedbávání – neuspokojování tělesných potřeb dítěte Citové zanedbávání – neuspokojování citových potřeb-(náklonnost, láska, pocit, že někam patří) Zanedbávání výchovy a vzdělání – dětská práce, neodůvodněné absence Zanedbávání dozoru – ponechávání malých dětí bez dozoru

Některé známky zanedbávání Dítě je hladové, nemá svačiny, nemá peníze na obědy, je podvyživené Je unavené, nevyspalé Má chudou slovní zásobu, protože se dítěti rodiče nevěnovali, nepovídali si s ním, nečetli mu pohádky, nehráli nejrůznější hry Nemá vypěstované hygienické návyky(je cítit, protože se nemyje a nepřevléká, nečistí si zuby případně má již zuby zkažené) Dítě má nedostatek dohledu – večer je doma samo, dělá si co chce, venku běhá dlouho do tmy a bez dozoru (rodiče dítě vystavují riziku úrazu, ublížení nebo zneužití cizím člověkem, vlivu špatných kamarádů apod.) S dítětem se nikdo neučí, nemá studijní návyky, nenosí úkoly, neplní si své studijní povinnosti Neumí se chovat, dělá mu potíže podřídit se autoritě, není zvyklé poslouchat

CAN – ukazatele zanedbávání Nedostatek lékařské a stomatologické péče Špinavé, poškozené, neodpovídající oblečení, nedostatečná osobní hygiena) Jídlo není dostatečné, nebo není vůbec připravováno V domácnosti závadné zdravotní podmínky (zvířata, výkaly,odpadky) Projevy dítěte: depresivita, uzavřenost, apatie, destruktivní chování, neurotické návyky)

CAN – rizikové podmínky (zanedbávání) Rizikové konstelace: Složení rodiny Ekonomická a kulturní úroveň rodiny Postavení rodiny (dítěte ve společnosti) Nízká socioekonomická úroveň, osiření dítěte, velký počet dětí, alkoholismus a závažná onemocnění v rodině Rizikoví dospělí: Mentální retardace Somatické onemocnění Smyslové, pohybové postižení Psychické onemocnění (např. depresivita matky) Osaměle žijící osoby Alkoholismus, toxikomanie Osobní nezralost rodiče Životní historie rodiče (deprivace) Rodiče v hmotné bídě Přílišné zaujetí vlastními zájmy, pracovní přetížení

CAN – rizikové podmínky (zanedbávání) Rizikové děti: Děti neaktivní, pomalé – zájem okolí neprovokují, nepřitahují Děti s mentální retardací, smyslovými vadami, pohybovým omezením – rodiče ztrácejí zájem Děti somaticky nemocné, vyčerpané, apatické Děti podvyživené (snížení aktivity v kruhu) ! Proti aktivitě dospělého je možné se bránit, proti nezájmu není obrana

Psychická deprivace a subdeprivace psychický stav, vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost uspokojovat některé základní psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu. (Langmeier, Matějček 1974) Subdeprivace je termín, který označuje mírnější formu deprivace. Jde sice také o obraz deprivačních příznaků, jenže v méně výrazné a méně dramatické podobě. Jednotlivé zachycené odchylky samy o sobě jsou zpravidla jen lehké, jemné, nenápadné a nápadnými se stávají až ve svém souhrnu.

Psychické potřeby dítěte 1. Potřeba určitého množství, proměnlivosti a kvality vnějších podnětů. Její uspokojení umožňuje naladit organismus na určitou žádoucí úroveň aktivity. 2. Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech,"smysluplného světa". Uspokojení této potřeby umožňuje, aby se z podnětů, které by jinak byly chaotické a nezpracovatelné, staly zkušenosti, poznatky a pracovní strategie. 3. Potřeba prvotních emocionálních a sociálních vztahů, Její náležité uspokojování přináší dítěti pocit životní jistoty a je podmínkou pro žádoucí vnitřní integraci jeho osobnosti. 4. Potřeba společenského uplatnění a společenské hodnoty, z jejíhož uspokojení vychází zdravé uvědomění vlastní identity. 5. Potřeba "otevřené budoucnosti" .

Psychická deprivace - důsledky opoždění intelektového vývoje. opoždění vývoje řeči opožďování psychomotorického vývoje – zvláště jemné motoriky, povrchnost citů, obtíže v sociálním začlenění, neadekvátní sebehodnocení, nedostatek kladných citových vazeb, posunutá hierarchie hodnot. školní nezralost a mívají horší prospěch, než odpovídá jejich dispozicím. smyslové a somatické defekty, může být také patrná špatná tělesná péče, nepřiměřené trestání, týrání.

Psychická deprivace v rodině - příčiny 1) v rodině nedostatek sociálně emočních podnětů pro vývoj dítěte (to nastává například v situacích, kdy chybí otec nebo matka nebo jsou-li značnou část dne mimo domov) 2) v rodině podněty objektivně existují, ale dítěti jsou nepřístupné (to nastává, když matka, otec nebo oba rodiče jsou zcela citově neúčastní, dítěti nevěnují pozornost a zacházejí s ním jen zcela mechanicky). (Langmeier, Matějček, 1968) Příčiny neuspokojivých vztahů v rodině vnější (přílišná zaměstnanost rodičů - nedostatek času na dítě, rozvod, úmrtí otce nebo matky aj.) vnitřní, psychologické. ( neschopnost navázat s dítětem sdílný citový vztah – nezralostí a nevyrovnaností matky nebo obou rodičů, duševní poruchy rodičů, rodiče nejsou schopní zásobit dítě intelektuálními podněty.

CAN – Týrání (tělěsné) Tělesné týrání (aktivní, pasivní) Příčinou je nezvládnutá agrese jiné osoby, následkem jsou tělesná poranění = nepřiměřené bití rukou, různými nástroji, kopání, způsobení bodných, sečných a řezných ran, střelná poranění, vytrhávání vlasů, kousání, způsobení popálenin, odhození, škrcení, dušení, silné třesení, záměrné opomenutí v péči o dítě.

CAN – Týrání: rizikové podmínky Rizikové konstelace Narušené vztahy v rodině, partnerské spory (Medein komplex = zkratkové jednání v návalu zlosti) Stresové situace (např. tíživá fin. situace) Rizikoví dospělí Poruchy osobnosti, psychoticismus, neurotické poruchy, alkoholismus a toxikomanie, nezralost rodiče (věk, osobnost), osoby dlouhodobě pod tlakem

CAN – Týrání: rizikové podmínky Rizikové děti: ADHD, ADD, neklidné, nesoustředěné, impulzivní Úzkostné (provokují ustrašeností) Mentální retardace (zklamání – frustrace- agrese) Lehké snížení schopností (neprospěch) Sociální neobratnost (urážejí, provokují) Nápadnost (chovají se „nechutně“) Nečitelnost (dráždí, vyčerpávají, není jim rozumět)

CAN – Týrání Chování dítěte Strach a vyděšenost z konkrétních dospělých Obranné a úhybné reakce dítěte Pasivita nebo naopak agresivita Stud za modřiny a jiná poranění Hlad po pozornosti a citu jiných Lítostivost Strach z návratu domů Útěky z domova Poruchy spánku včetně nočních můr

CAN – Munchhausenův syndrom by proxy =zvláštní případ tělesného týrání = rodič (matka) si vymýšlejí příznaky onemocnění dítěte, nebo samy způsobují obtíže, poškozují dítě (otrava, léky). Chtějí docílit, aby dítě bylo léčeno, vyšetřováno (péče o někoho záviského). Na okolí působí jako starostlivá matka, skrze dítě získává zájem, kontakt s lékařem.

CAN – Týrání (psychické) = chování, které má závažný vliv na citový vývoj dítěte. Může mít podobu slovních útoků na sebevědomí dítěte, opakovaného ponižování, či jeho odmítání či zavrhování (vystavování domácím konfliktům, citové vydírání, vyvolávání pocitu ohrožení, násilná izolace, nerealistické nároky) ! Jedná se o nejrozšířenější a nejhůře rozpoznatelný i dokazatelný typ týrání, Vždy provází ostatní diag. Kategorie CAN, může být i samostatně Aktivní a pasivní forma

CAN – Týrání (psychické) Formy Časté nadávky, ponižování, zesměšňování,opovrhování Výhružky, cílené vyvolávání strachu u dítěte Odmítání dítěte, citové vydírání, výčitky Permanentní srovnávání s úspěšnějšími dětmi Násilná izolace Požadavky nereálných výkonů Psychické týrání v souvislosti se sporem rodičů o dítě Zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči Ovlivňování dítěte proti druhému rodiči Bránění ve styku s druhým rodičem Psychické týrání v souvislosti s domácím násilím Dítě je svědkem hádky, vyhrožování, ponižování nebo fyzického napadení mezi rodiči Bezmocně přihlíží nebo brání bitého rodiče

CAN – Týrání (psychické) Rizikové konstelace: Zejména situace rozvodové (před, při i po) – dítě vtahováno do konfliktu mezi rodiči, ovlivňováno proti rodiči, je mu bráněno ve styku s druhým rodičem)

CAN – Týrání (psychické) Možné následky: Projevy psychicky týraného dítěte mohou variovat na široké škále Poruchy příjmu potravy Poruchy chování – agrese Úzkostné stavy, deprese Psychosomatické obtíže Sebeobviňování, pochybnosti o vlastním vnímání reality Obtíže v nalézání optimálních vztahů (týrají x jsou týranými dál) Obtíže v narušení SELF - conceptu

CAN – Týrání (psychické) Problémy působí negativně na psychický a sociální vývoj dítěte dítě je smutné, vystrašené, nevěří si, nedůvěřivé vůči druhým lidem způsobuje neurotické projevy a psychické poruchy tiky, koktání, pomočování, noční děsy, mutismus, úzkosti, deprese, sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, sebevraždy Poruchy chování Lhaní, krádeže, násilné chování nápadná neposlušnost vůči dospělým Zhoršení školního prospěchu

CAN – sexuální zneužívání definice Nepatřičné vystavení dítěte sexuálnímu kontaktu, činnosti či chování. Zahrnuje jakékoliv sexuální dotýkání, styk, vykořisťování. Zahrnuje: Různé formy koitálního styku (vaginální, anální, interfemorální) Orogenitální aktivity Mastrubace, osahávání (Weiss,P.) Odhalování intimních částí těla před dítětem, slídičství Osahávání pohlavních orgánů dětí a nucení k osahávání pohlavních orgánů pachatele Nucení k sexuálnímu chování se zvířetem Nucení k onanii Nucení dítěte k prohlížení pornografických materiálů, poslouchání pornolálií Pořizování pornografických snímků dětí Nucení dítěte k prostituci

CAN – sexuální zneužívání určujícím momentem je skutečnost, že dítě se nemůže o své vůli rozhodnout a svobodně vyjádřit svoji vůli, protože není schopno celou situaci mentálně pochopit a nemůže se vůči pachateli autoritativně a mocensky (silově) prosadit a bránit – je slabší a bezbranné.

CAN – sexuální zneužívání Dělení dle Formy: bezdotykové – dotykové (kontaktní) komerční – nekomerční duální – skupinové extra – intrafamiliární Dělení dle intenzity Lehký stupeň - dotýkání a líbání pohlavních orgánů Střední stupeň - manipulace s pohlavními orgány s cílem dosažení vzrušení těžký stupeň- dokonaný pohlavní styk

CAN – sexuální zneužívání v číslech V 75% (někdy uváděno 93%) případů je pachatel z okruhu rodiny (25%) či známých (34%). Odhad, že oznámeno jen 3%případů) 50-80% případů se nedostane na policii nebo k psychologovi (Miller,B.USA) LATENCE u Dívky:chlapci 4:1 (Dětské krizové centrum) , někde 10:1 jiné odhady 10-40%:5-20% (Raboch,J.) 30% VŠ žen uvedlo sexuální zneužívání v dětství 1% dětí zažilo dlouhodobé a opakované v ČR ročně cca1500 případů – z toho cca 700 SZ a 800 KSZ. Pachatelé muži : ženy 10 : 1

CAN – sexuální zneužívání v číslech Původci SZ v dětství z okruhu příbuzných osob Otec – 6,8% (11%) Matka – 1,4% (6%) Nevlastní otec – 13,5% (11%) Nevlastní matka – 1% (1,4%) Bratr, nevl.bratr, švagr – 10,8% (27%) Sestra, nevl.sestra, švagrová – 4,1% (2%) Dědeček – 4,1% (12%) Babička – 0% (3%) Strýc – 21,6% (8%) Teta – 8,1% (1%) Bratr/sestra – 27% (6%) Původci SZ v okruhu nepříbuzných osob – největší výskyt je z řad spolužáků (41,7%), kamarádů (20%), sousedů (19%), přítel/kyně bratra/sestry (19%), přítel/kyně rodičů (16, 7%) (linka bezbečí a o.s.Elektra)

CAN – Sexuální zneužívání Rizikové situace: Dysfunkční rodina (x „slušní“ lidé) Stísněný životní prostor rodiny Příležitosti (např. dítě je nemocné, ošetření vyžaduje intenzivní tělesný kontakt) Cizí muži žijící v rodině, pěstouni, vychovatelé (nejsou s dítětem od narození ) Alkoholismus, závislosti

CAN – Sexuální zneužívání Rizikové děti: Děti bez potřebných znalostí, dovedností, neinformované Zanedbávané, opomíjené, deprivované (chtějí lásku) Děti z dysfunkčních rodin (komerční SZ – mimo dozor, výdělek) Mentálně retardované (nebude jim nikdo věřit, nerozumí tomu, neumí se bránit, neznalost) Děti, jejichž matka opakovaně mimo domov Děti do 8 let věku (u nejmenších dětí pohlaví nerozhoduje, od předškolního věku děvčátka)

CAN – Sexuální zneužívání Možné následky: Ohrožení fyzického, duševního (osobnost) a sociálního vývoje dítěte Nízká sebeúcta, pocity viny Předčasná, nechtěná těhotenství Pohlavně přenosné choroby Sebezničující chování jako zneužívání drog, alkoholu, sebepoškozování Pokusy o sebevraždu a sebevraždy Děti si neváží svého těla Časté výkyvy nálad, výkyvy v chování i školním prospěchu, pocity bezmocnosti, úzkostmi, depresemi Všeobecný úpadek morálky Poruchy příjmu potravy Nedůvěra k dospělým

CAN – Sexuální zneužívání Možné následky sex. zneužívání kategorie: Tělesná poškození Tělesné a psychosomatické následky Emocionální změny Autoagrese Následky v sociálním chování Následky v sexuálním chování (pocity ztráty sex. Identity, zvláštní emoční asociace k sexualitě) Traumatický vliv na dítě (proces:traumatická sexualizace, zrada, bezmocnost, stigmatizace)

CAN – Sexuální zneužívání Proč děti o zneužití neřeknou: Syndrom dětského přizpůsobení sexuálnímu zneužívání (Smith 1995) Utajování (strach, nemožnost obrany, zodpovědnost) Bezmocnost (neumí se bránit, závislé na pachateli, nikdo mu nevěří) Přizpůsobení se (má pocit, že to tak musí být, dostane odměnu) Opožděné, nepřesvědčivé, konfliktní odhalení (nemá důkazy, pachatel manipuluje s dítětem i s důkazy) Odvolání tvrzení (manipulace pachatelem, strach, pocit odpovědnosti za osud rodiny) (Tblat)

CAN – Sexuální zneužívání Proč dítě neřekne o zneužití: Bojí se (skutečného násilí nebo hrozby, že naštve nebo znepokojí rodiče, že ztratí rodinu, ž Myslí, že mu nikdo neuvěří Pokládá zneužívání za normální chování Je citově poutáno k zneuživateli Myslí si, že rodič o tom ví Bylo uplaceno zneuživatelem Nezná slova, kterými to sdělit Myslí si, že je to jeho chyba Obviňuje sebe samo, že není schopno sebránit Nezná nikoho, komu by se mohlo svěřit Pokouší se to říci, ale nikdo to nechce slyšet

CAN – Sexuální zneužívání Chlapci jako oběti – specifika Menší počet ohlášených případů – realita? Vyšší stupeň intenzity, násilnější Častěji pachatel mimo rodinu než u dívek Častěji reakce agresí Častěji přijetí modelu chování Pochyby o své mužnosti a sex. orientaci

CAN – Sexuální zneužívání Pachatelé Nejze jednoznačně charakterizovat Typy: Situační (krizoví, regredovaní) Preferenční (fixovaní, praví) Agresivní (sadistický pedofil)

Sexuální zneužívání – reakce PTSD Sexuální zneužití jako trauma Trauma: „vzniká působením jednoho extrémně stresujícího zážitku nebo dlouhotrvající stresující situace, které mají následující charakteristiky: příčina je pro jedince vnější, je pro něj extrémně děsivá, znamená bezprostřední ohrožení života nebo tělesné integrity, vytváří v jedinci pocit bezmoci.“ Znaky: neuniknutelnost a nepochopitelnost, zamezena jak možnost reakce v podobě boje, tak útěku. Důsledek: dezorganizace normální odpovědi na stres a její jednotlivé složky pak mají tendenci přetrvávat ještě dlouhou dobu po skončení traumatické události (Vizinová, Preiss 1999).

Sexuální zneužívání – reakce PTSD Způsoby reakce na traumatickou událost: prudká reakce, která naruší běžné chování. To vede k problémům se sebekontrolou, sebehodnocením a identitou. Chování vykazuje známky iracionality, kompulzivity a impulzivity. pomalá reakce, při níž během procesu zpracování traumatu hrozí riziko rozvoje klinické poruchy. Reakce, při které trauma způsobí chronické onemocnění (např. somatoformní poruchy). Dále je možné, že se objeví vývojová porucha, jež se manifestuje především v oblasti intelektu, nebo porucha osobnosti. Zvláštním následkem traumatu je posttraumatická stresová porucha.

Sexuální zneužívání – reakce PTSD Symptomy v důsledku traumatu Hyperarousal (nadměrné vybuzení) intruzivní příznaky (vtíravé) příznaky stažení. Symptomy u dětí Změněná afektivita (labilita afektů, rozlady, autoagrese) Alterace vědomí (amnézie, hypermnézie, depersonalizace, derealizace, ruminace) Alterace ve vnímání pachatele (odplata x identifikace s pachatelem) Změněná sebepercepce (myšlenky o vině, stigmatizaci – vnímá odlišnost od druhých) Změna vztahu k druhým (izolace, nedůvěra, odtažení, sexualizované chování) Alterace celého systému fungování (bezmoc, ztráta naděje, zoufalství) PTSD akutní a chronická (1-3 měsíce, déle než 3 měsíce)

Sexuální zneužívání – reakce PTSD Vyrovnání se vlastními silami: Fáze vyplakání (význam nechápe, akutní poplachová reakce, úzkost) Fáze popření (nespavost, amnézie, stažení, tělesná ochablost x hyperaktivita) Fáze intruze (emoční labilita, úlekové reakce, noční děsy ) Fáze zpracování (bolestné vzpomínky, přemýšlí, naděje na odeznění příznaků)

Sexuální zneužívání – reakce PTSD Specifika dětského věku a dospívání Děti do 6 let (často stažení, nemluví, pokles spontaneity. Bezmocné, nerozumí. Poruchy příjmu potravy, poruchy spánku, noční pomočování, regrese, strach ze tmy) hra, kresba, vyprávění Děti školního věku (větší šíře kognitivních, emocionálních i behaviorálních reakcí. Poruchy soustředění, horší školní výsledky, problematické chování, psychsomatické projevy) fantazijní vyrovnání Dospívající (často sebedestruktivní chování, silné pocity viny, pesimismus vzhledem k budoucnosti, rizikové chování) řeč

Způsob zjištění týrání, zneužívání nebo zanedbávání Dítě se vám svěří Oznámí vám to někdo jiný Všimnete si změn a znaků v chování dítěte Zpozorujete zranění dítěte Komunikace uvnitř školy Dodržujete politiku školy – oznámíte případ řediteli školy Vše co jste se od dítěte dozvěděl(a) zapíšete Nahlášení Ředitel školy nahlašuje případ příslušnému sociálnímu odboru nebo přímo Policii Domluvit se na okamžité lékařské prohlídce dítěte a pořízení fotografické dokumentace zranění Dítě by mělo od vás dostat psychickou podporu

Co dělat při podezření Potřeba dítěte je měřítkem jednání – neoznamujte bezprostředně (závisí na povaze události) Sestavte seznam klíčů z kterých vychází vaše podezření (řečené, vypozorované) Analyzujte své pochybnosti a pocity (co je vyvolalo? Jaké jsou?) Vyhledejte odborníka, se kterým podezření konzultujete Udržujte kontakt s dítětem, podpořte jej, dejte najevo, že s vámi může otevřeně mluvit Zjistěte, kterým osobám dítě ve svém okolí důvěřuje (rodina, učitelé, známí) S konkrétním psychologem dohodněte strategii a pomoc, kterou může poskytnout Kontaktujte rodiče, ale nevyslovujte podezření, ověřujte Jestliže pachatel není z rodiny, kontaktujte rodiče, seznamte je s podezřením, předejte kontakt na konkrétního psychologa Promyslete možnost podání trestního oznámení Ujistěte se, že ochrana dítěte je zabezpečena (sledujte vývoj), podržte si možnost kontaktu s dítětem

Zákon o sociálně – právní ochraně dětí §6 (1) Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti, a) jejichž rodiče 1. zemřeli, 2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti,3) nebo 3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti; c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem,4) opakovaně nebo soustavně páchají přestupky5) nebo jinak ohrožují občanské soužití; e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj nebo jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu; pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.

Zákon o sociálně – právní ochraně dětí Platný právní předpis: Zákon 401/2012 Sb, kterým se mění Zákon 359/1999 Sb. O sociálně-právní ochraně dětí §10 (4) Státní orgány, pověřené osoby, školy, školská zařízení a zdravotnická zařízení, popřípadě další zařízení určená pro děti jsou povinny oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v §6 odst. 1, a to bez zbytečného odkladu po tom, kdy se o takové skutečnosti dozví. Pokud o to ten, kdo učinil oznámení požádá, obecní úřad obce s rozšířenou působností ho informuje ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy oznámení obdržel, zda na základě skutečností uvedených v oznámení shledal či neshledal, že jde o dítě uvedené v §6 (401/2012)

Zákon o sociálně – právní ochraně dětí §57 (1) Zaměstnanci orgánu sociálně-právní ochrany a zaměstnanci obce s rozšířenou působností zařazení do obecního úřadu jsou povinni zachovávat mlčenlivost o osobě, která upozornila orgán sociálně-právní ochrany na skutečnosti uvedené v §7, a jsou rovněž povinni zachovávat mlčenlivost o údajích o osobách, jímž bylo dítě svěřeno do péče budoucích osvojitelů, jakož i o místě pobytu takového dítěte.

První pomoc Klidné, bezpečné a přátelské prostředí Nechat dítě volně vyprávět, ale nenutit k odpovědi Ptát se k věci ale citlivě a vše si pak pečlivě zapsat Neslibovat dítěti nic, co byste nemohli dodržet Vydržet pláč dítěte, nebát se vlastních emocí Pravdivě informovat dítě o následných krocích školy Zprostředkovat dítěti kontakt na psychologa Potřeba dítěte je rozhodující pro jednání Ujistěte ho, že mu věříte

přizpůsobit se úrovni dítěte Mluvit řečí, které dítě rozumí Dát najevo zájem, možnost mluvit otevřeně, ale respektovat, že o něčem mluvit nechce Nebagatelizovat, dát najevo, že dítěti věřím Emočně přijímat, nezastrašovat svými emocionálními reakcemi a soudy Podpořit rozhovor Nemoralizovat Neradit Nedávat otázky proč – pocit aktivity a viny

Další témata: Sekundární viktimizace