Možnosti podniků v péči o životní prostředí
Klíčovým cílem podniku byl a zůstává zisk → každá aktivita musí být posouzena dle tohoto cíle
Vývoj vztahu podniku k ochraně žp Pasivní postoj – přijímání nařízení „shora“, → reaktivní strategie (viz snížení znečištění ovzduší v 90. tých letech) Koncové technologie – přesunou vzniklý odpad do jiné složky žp
Aktivní postoj – činnosti na ochranu žp jsou formulovány jako konkurenční výhoda → proaktivní strategie Preventivní opatření
Proaktivní strategie Strategie prevence znečištění Stojí u vstupu surovin a materiálů do podniku a snaží se o co nejefektivnější přerod do žádaných výstupů („každý odpad je neefektivně zpracovaný vstup“) Snižuje náklady na vstupy Snižuje náklady na nápravné akce
Strategie opětovného využívání zdrojů Zaměřuje se na výstup Z odpadů se snaží zachytit a vrátit zpět ještě použitelné materiály a energii Ideálem uzavřený koloběh Znovu-využití výrobků, recyklace materiálů, materiálová změna (využití energie vzniklé z likvidace výrobku
Preventivní opatření Nástroje orientované na proces výroby Složková legislativa (kontrola dodržování emisních limitů) IPPC (kontrola dodržování emisních limitů a prevence znečištění u zdroje) EMS (systémy řízení podniku) Čistší Produkce (minimalizace produkce znečištění a hledání alternativ)
Preventivní opatření Nástroje orientované na výrobky Ekodesign (čistší produkce aplikovaná na výrobek, na celý jeho „život“) Dematerializace – přeměna výrobku na službu LCA (informační nástroj identifikující vlivy na žp v rámci celého životního cyklu produktu) Některá legislativa, např k obalům, vyřazeným automobilům, zákazy určitých látek (CFC)