Francouzský realismus Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí

Francie Francouzský realistický román vznikal souběžně s dozníváním romantismu od 30. let 19. století. Nejstarším autorem, v jehož díle nacházíme realistické znaky, byl Stendhal (1783 – 1842) Za nejvýznamnějšího realistu bývá považován Balzac, dále Flaubert, Maupassant V duchu naturalismu tvořil Zola Za zmínku stojí i bratři Goncourtové, kteří založili nejvýznamnější fr. literární cenu

Honoré de Balzac (1799 - 1850) Narodil se v měšťanské rodině, která mu nedala mnoho lásky Studoval práva, ale ve 20 letech se rozhodl stát spisovatelem Rodině měl dokázat svůj talent, z existenč-ních důvodů psal brakovou literaturu

Pokoušel se podnikat, ale všechny jeho aktivity skončily katastrofálním zadlužením (mistr úniků před věřiteli). Ve společnosti provokoval svým oblečením a chováním, začal neoprávněně používat šlechtický přídomek První hodnotný román vydal ve 30 letech. Následujících 20 let psal 15 hodin denně (za tu dobu vypil asi 50 000 šálků nesmírně silné kávy).

Balzac se chtěl oženit a mít manželské dítě, sňatek se mu však podařilo uzavřít až v 51 letech. Oženil se po osmnáctileté známosti s bohatou šlechtičnou polského původu. Dva měsíce po svatbě zemřel na srdeční selhání. Ewelina Hanska, Balzacova dlouholetá láska 

Většinu svých knih zařadil do cyklu Lidská komedie - zahrnuje přes 90 románů a povídek s 2 500 postavami - podrobně líčí fr. společnost, v níž hrají nejdůležitější roli peníze a není v ní místo pro poctivost a hluboké city - vychází z histor. faktů a vlastních pozorování, ale osudy postav jsou smyšlené (působí pravděpodobně) - jednotlivé romány propojují vracející se postavy

Ukázka Balzakova rukopisu – dopis nakladateli Plonovi z roku 1842

Jádro Lidské komedie tvoří tři romány spojené postavou bývalého galejníka Vautrina: Otec Goriot Ztracené iluze Lesk a bída kurtizán

Otec Goriot Úspěšného podnikatele Goriota zruinovaly sobecké dcery, které se snažil zaopatřit. Když zestárl a neměl jim už co nabídnout, odvrátily se od něj a nechaly ho zemřít v chudobě a samotě. Na sklonku života se Goriot setkává s Evženem Rastignacem. Tento student práv se postupně vzdává svých ideálů a dobrých předsevzetí. Změní se v ctižádostivého kariéristu a stane se milencem jedné z Goriotových dcer, protože od ní očekává pomoc při společenském vzestupu.

Charles Aznavour v roli otce Goriota ve francouzské filmové adaptaci románu z roku 2004

Ztracené iluze Román Ztracené iluze líčí osudy Luciena Chardona a jeho švagra Davida Sécharda. Lucien chce být slavným básníkem. S paní de Bargeton zamíří do Paříže, kde vrcholí jeho morální rozklad. Stává se nájemným žurnalistou a marně usiluje o uznání šlechtického titulu de Rubempré po své matce. Po románku s herečkou se mu uzavře cesta do šlechtických kruhů a Lucien se vrací do Angoulêmu. Mezitím přijde poctivý David Séchard o existenci a skončí ve vězení pro dlužníky kvůli směnkám, které jeho jménem zfalšoval Lucien v Paříži. Zahanbený Lucien chce zemřít, ale potkává tajemného abbého, se kterým znovu zamíří do Paříže dobýt společenské uznání.

Ilustrace ke Ztraceným iluzím

Lesk a bída kurtizán Čtyřdílný román je zasazen do prostředí pařížského podsvětí, prostituce a vězení. Hlavním hrdinou je uprchlý trestanec, který vystupuje již v románu Otec Goriot jako Vautrin, jenž přivedl na scestí Evžena Rastignaca. Ve Ztracených iluzích mění svou identitu a pod jménem abbé Herrera zasvěcuje do tajů společenského úspěchu rezignovaného Luciena Chardona de Rubempré.

Balzacovy přednosti: výborné pozorovací schopnosti, neobyčejná pracovitost, studium rozmanitých oborů (fyziky, medicíny, ekonomie, práva, zemědělství, archeologie atd.) Vytváří záměrně detailní popisy prostředí a osob (jejich vzhledu, oblékání, způsobu chování) Složitá větná skladba, rozmanitost slovní zásoby (i odborná terminologie, expresívní výrazy)

Gustave Flaubert (1821 - 1880) Pocházel z lékařské rodiny, studia práv na pařížské univerzitě musel ze zdravotních důvodů přerušit (trpěl epilepsií) Věnoval se výhradně literární tvorbě Žil samotářsky na rodinném statku, stýkal se jen s několika přáteli, podnikal cesty do zahraničí

Román považoval za zrcadlo lidské duše Román považoval za zrcadlo lidské duše. Nechtěl, aby byl věrnou kopií skutečnosti (jako je to u Balzaca), ale zobrazením duševního života. Dával přednost psychologické charakteristice před vnějšími popisy. Jeho romány jsou o ztrátě iluzí, o konfrontaci dvou světů – reálného a vysněného. Podává pravdivý obraz lidí, kteří žijí osamoceni uprostřed okolního světa, žijí v napětí mezi iluzí a skutečností. Základem jeho objektivní metody bylo pilné shromažďování dokumentace a pečlivá příprava. Do psaní se pouštěl až po důkladném studiu. Kvůli historickému románu z období punských válek Salambo podnikl cestu do Tuniska.

Jeho nejznámějším románem je Paní Bovaryová. Román Citová výchova, ve kterém se hlavní hrdina zamiluje do starší vdané ženy, odráží autorův vztah se spisovatelkou Coletovou. Díky filmové adaptaci je u nás populární Flaubertův nedokon-čený román Bouvard a Pécuchet  komediální seriál Byli jednou dva písaři natočil podle Dietlova scénáře Ján Roháč

Byli jednou dva písaři, v hl. rolích Jiří Sovák a Miroslav Horníček

Paní Bovaryová, román s podtitulem Mravy francouzského venkova, vycházel nejprve časopisecky. Pro údajné ohrožení veřejné mravnosti a pro zlehčování instituce manželství se za něj Flaubert ocitl před soudem. Žaloba byla sice zrušena, ale román mohl vyjít pouze ve zkrácené podobě.

Děj: Karel Bovary se po smrti své první ženy zamiluje do Emy a žádá ji o ruku. Ema je krásná, ale povrchní žena, která podlehla četbě romantických příběhů. Nabídku k sňatku příjme, ale ztrácí své iluze o romantické lásce. Žije nudný život, nic ji netěší. Ema chodí za lichvářem Lheureuxem a nakupuje u něj na dluh, aniž by o tom Karel věděl. Zamiluje se do Leona, ale ten radši odjede do Paříže, aby nerozbil její manželství. Ema se pak zamiluje do Rudolfa a chtějí spolu utéci. Rudolf ji však opouští. Ema morálně upadá, ale opět se setkává s Leonem. Opět se do sebe zamilují, Ema si ho vydržuje. Ema propadá do spáru Lheureuxe, panství jde do exekuce a ona se otráví arzenikem. Pan Bovary se dovídá o dluzích, prodává jmění, aby je splatil, a brzy vyčerpáním umírá.

Albert August Fourie: Sebevražda Emy Bovaryové

Román přináší obraz hlouposti a pokrytectví soudobé měšťácké společnosti. Hlavní hrdinka se liší od pasivních romantických hrdinů – svůj život ovládá a řídí (o své lásce rozhoduje sama), ale zklamání ze ztráty iluzí není schopna unést, a proto umírá. Autor zde vytvořil literární typ tzv. bovarismu = útěk od skutečnosti k iluzím. S citovou nevyrovnaností hrdinky kontrastuje nehybná atmosféra maloměsta.

Román Paní Bovaryová (Madame Bovary) byl mnohokrát vydán v různých světových jazycích a 8x zfilmován.

Émile Zola (1840 - 1902) Narodil se v rodině italského inženýra, bývalého důstojníka Napoleonovy armády, kterého život nakonec zavedl do jižní Francie Otec náhle zemřel, a tak na Zolovo vzdělání nezbylo mnoho peněz.

V osmnácti letech se přestěhoval s matkou do Paříže vystřídal různá zaměstnání (celní úředník, novinář, v nakladatelství)

Paul Cézanne: Zolův portrét  Během studia v Aix-en-Provence (nepříliš úspěšného – opakovaně propadal u maturity z literatury) navázal Zola celo- životní přátelství s pozdějším slavným malířem Cézannem.

Zolu portrétoval i Edouard Manet

Alfred Dreyfus v Dreyfusově aféře, Zola se významně angažoval v Dreyfusově aféře, v níž byl neprávem odsouzen za špionáž nevinný kapitán židovského původu A. Dreyfus.

Prokázal svou statečnost a pokrokový postoj, když hájil Dreyfusovu nevinu v otevřeném dopisu prezidentovi. Dopis uveřejněný v novinách měl titul „Žaluji …!“

Za tento dopis byl Zola odsouzen do vězení a musel strávit jeden rok v anglickém exilu. Pravděpodobně ho právě tato kampaň stála život, neboť zemřel prý nešťastnou náhodou na otravu oxidem uhelnatým unikajícím z kamen, a později se prokázalo, že komín byl záměrně ucpán.

Zolův náhrobek na hřbitově Montmartre Zolův náhrobek na hřbitově Montmartre. Později bylo jeho tělo přemístěno do Panthéonu vedle dalších francouzských velikánů.

Tvorba: studoval vliv prostředí na člověka, seznámil se s nejnovějšími teoriemi o dědičnosti – snažil se zachytit člověka v jeho přirozeném chování, se všemi jeho pudy a vrozenými sklony jeho prvním naturalistickým románem byla Tereza Raquinová chtěl vytvořit podobný románový cyklus jako Balzac, ale situovaný do nových společenských podmínek  dvacetisvazkový cyklus Rougon-Macquartové - popisuje chování příslušníků jedné rodiny, z nichž každý dosáhl jiného postavení ve společnosti. Jejich osud je předurčen dědičností (psychická labilita, alkoholismus) a determinován prostředím.

Rodokmen Rougon-Macquartů - v cyklu vystupuje 32 hlavních a přes 1 000 vedlejších postav

Germinal strojník Štěpán Lantier přichází do hornického kraje, stává se dělnickým předákem a postaví se do čela stávky. Proti zfanatizovanému davu zasáhne vojsko a místo mlhavého příslibu lepšího světa přichází smrt a vystřízlivění. Majitel dolů zkrachuje a horníci začnou Štěpána nenávidět. Když se pokoření zaměstnanci vracejí do práce, způsobí anarchista Suvarin důlní katastrofu. V zatopeném dole umírá Štěpánova milá Kateřina Maheunová. Zola vycházel z informací o skutečné stávce, která propukla v Anzinu, trvala 56 dní a nakonec byla krvavě potlačena policií a vojskem.

V románu Zabiják autor kritizuje sociální poměry, zobrazuje úpadek v prostředí bídy, alkoholu a duchovní prázdnoty Děj: venkovanka Gervaisa Macquartová se stěhuje s dětmi do Paříže, kde si zařizuje prosperující prádelnu. Vdá se za klempíře Coupeaua, který v práci utrpí těžký úraz. Během nemoci si odvykne pracovat a začne vést zahálčivý život. Postupně propadne alkoholismu a umírá na delirium tremens. Gervaisa přichází o prádelnu a útěchu hledá také v alkoholu. Neštěstí rodiny završuje osud dcery Nany, ze které se stala prostitutka.

Nana Édouard Manet: Nana román volně navazuje na Zabijáka – sleduje osud Gervaisiny dcery Nany zaměřuje se na detailní popis života pařížských prostitutek, líčí morální úpadek vyšších vrstev (manželé se podvádějí, na svá milostná dobrodružství neváhají obětovat celý majetek)

Ukázka Zolova rukopisu

Guy de Maupassant (1850 - 1893) prozaik, dramatik, žurnalista pocházel z venkovské šlechty, studoval práva jako dobrovolník se účastnil prusko-francouzské války pracoval jako úředník na ministerstvu námořnictví a kolonií, později školství byl chráněncem G. Flauberta

seznámil se s mnoha literáty francouzskými (Zola) i cizími (Turgeněv) generačně náležel k mladším naturalistům, ale odmítal jejich vědecký přístup spisovatelskou kariéru zahájil povídkou Kulička (1880)

Během následujících 11 let napsal přes tři sta povídek, šest románů, tři divadelní hry a tři cestopisy, přes dvě stě novinových článků Čerpal náměty ze svého života i z po-zorování společnosti Soudobá kritika mu vytýkala zálibu ve spodině vrstev

Od konce 80. let se u autora začaly projevovat příznaky duševní choroby. Pokusil se o sebevraždu, zemřel na progresivní paralýzu v psychiatrické léčebně (sám sledoval postup svého onemocnění, navštěvoval přednášky psychiatra a popsal vlastní příznaky v několika povídkách)

Kulička Odehrává se během čtyř dnů za prusko-francouzské války Hl.hrdinkou je prostitutka známá pod jménem Kulička - odjíždí plným dostavníkem z obsazeného Rouenu, pruský důstojník si po kontrole dokladů vyžádá její služby. Ona jej jako okupanta odmítne, dostavník je zadržen Tzv. počestní občané Kuličku přesvědčují, aby důstojníkovi vyhověla. Ta nakonec jejich tlaku podlehne, aby je zachránila Když jsou již všichni v bezpečí, její čin odsuzují a zahrnou ji pohrdáním. Všichni spokojeně svačí, jen Kulička je hladová a pláče Prostitutka projevila víc morálních hodnot než společnost, která jí opovrhuje

Ukázka rukopisu - poslední stránka povídky Horla

Nejslavnější román - Miláček Hl.postava románu Georges Duroy, intrikán a kariérista, je velmi oblíbený u žen, proto mu říkají Miláček. On však jejich náklonnosti zneužívá pro vlastní cíle. S pomocí přítele Forestiera se stane novinářem. Články za něj ovšem píše kolegova žena Madeleine, se kterou se po přítelově smrti ožení. Vzápětí svede manželku svého zaměstna-vatele a vlastní ženu obviní z cizoložství, připraví ji o majetek a rozvede se s ní. Nakonec si vyhlédne dceru bankéře Waltera Suzanne, přiměje ji k útěku a pod pohrůžkou skandálu přinutí její rodiče, aby souhlasili se sňatkem. Získává další peníze, šlechtický titul a dostává se na vrchol společen-ského žebříčku.

Duroy je chudý, nepříliš schopný, ale bezohledný, zištný, cílevědomý, toužící po bohatství a moci, úspěšný a přitažlivý milenec ženy jsou podle Maupassanta důvěřivé, naivní bytosti, které jsou v soudobé společnosti nejrychlejším prostředkem ke kariéře román má autobiografické rysy

Edouard Manet: V lodi - na obraze je G Edouard Manet: V lodi - na obraze je G. de Maupassant na projížďce po Seině

Maupassantův podpis

Francouzský realismus Centrum pro virtuální a moderní metody a formy vzdělávání na Obchodní akademii T.G. Masaryka, Kostelec nad Orlicí Seznam použitých pramenů: www.wikipedia.cz www.amis-arts.com www.maupassant.free.fr