Nervová a neuropsychická oslabení Mgr. Vendula Baboučková

Nervová soustava velice složitý systém základní stavební jednotkou je neuron neboli nervová buňka Nervovou soustavu můžeme rozdělit na tři části: - NS centrální - NS vegetativní - NS periferní (obvodová)

NS centrální tvoří mícha, prodloužená mícha a mozek umožňuje vnímat vnější i vnitřní svět a na vnímané reagovat především podle vlastní vůle. řídí činnost veškerých vnitřních orgánů mozek je složen ze 100 miliard neuronů a 100 bilionů synapsí (= spoje mezi neurony) a pro své fungovaní potřebuje pouze kyslík a glukózu

NS vegetativní zabezpečuje činnost vnitřních orgánů Řídí činnost žláz s vnitřní sekrecí a nelze její činnost ovlivnit vůlí. Hraje důležitou úlohu při citových vztazích, při emocích a účastní se na vyvolávání biologických potřeb. Je též prostředníkem mezi prožíváním a tělesnými změnami, jako je blednutí, červenání se, pocení apod..

NS periferní se skládá z receptorů a dostředivého a odstředivého nervstva, což jsou nervová vlákna vedoucí vzruchy slouží zejména k přijímání podnětů a reagování na ně podle impulsů z mozku

Nejčastější nervová a neuropsychická oslabení Neuralgie - ataky silných bolestí, jež však nevedou ani ke ztrátě citlivosti, ani k ochrnutí či k poruchám reflexů Neuritidy - označení akutního nebo i chronického zánětu nervů a na rozdíl od neuralgie při ní může dojít k poruchám motoriky nebo citlivosti. Mozkové obrny Sclerosis multiplex – roztroušená skleroza Mozkové nádory Epilepsie Neurózy - funkční porucha vyšší nervové činnosti, která se vyznačuje určitými odchylkami od normálního chování bez toho, že by vedla k hlubším změnám osobnosti. Když se například někdo pravidelně a opakovaně vrací domů, aby se přesvědčil, že vypnul plyn, přestože s určitostí ví, že tak učinil, může toto jednání být prvním příznakem neurózy. Neuróza se dá podle příznaků rozdělit do šesti tříd: deprese, nutkavost, hysterie, schizoidní neuróza, úzkost, popřípadě fobie

Sclerosis multiplex – roztroušená skleroza chronické progresivní onemocnění CNS RS je charakterizována destrukcí silné pochvy (myelinu), který obaluje a izoluje nervová vlákna (axony) v rámci CNS – tento proces se nazývá demyelinizace. Myelin pomáhá přenášet nervové impulsy (informace) do/z mozku a celého těla. Když axony ztratí část své myelinové pochvy, nejsou vysílané impulsy řádně přenášeny, což vede k příznakům roztroušené sklerózy.

Specifické příznaky RS závisejí na oblastech poškození mozku či míchy. Zničení myelinové pochvy může být spojeno též s úbytkem nervových vláken. Oblasti, kde byl myelin poškozen či zničen se nazývají „plaky“. Protože RS postihuje CNS, může se onemocnění projevovat mnoha různými příznaky, které závisejí na tom, která oblast mozku či míchy je zasažena. RS může postihovat smyslové vnímání v různých částech těla, dále zasahuje schopnost pohybu končetin nebo částí těla v důsledku slabosti a špatné koordinace. Průběh RS je u různých lidí různý a u každého člověka nepředvídatelný.

Epilepsie tělesný stav, ke kterému dochází při náhlé a krátké poruše mozkové funkce. Když mozkové buňky nefungují jak mají, mohou být vědomí, pohyby nebo jednání postižené osoby na krátký čas pozměněné. Tyto tělesné změny se nazývají epileptické záchvaty. Záchvaty jsou způsobeny výbojem v elektrické činnosti určité části nervových buněk a projevují se mj. poruchami vědomí a vnímání, křečemi, psychickými příznaky. Typickým záchvatem je tzv. Grand mal, který charakterizuje náhlé bezvědomí, křeče, pomočení a pokousání

LMD – lehké mozkové dysfunkce zastřešuje řadu diagnóz, které mají společný základ. LMD - není choroba s jedinou příčinou a jediným příznakem: kolik mentálních funkcí můžeme definovat, tolik lze nalézt jejich různých dysfunkcí Jde o syndrom příznaků, které se mohou lišit či vyskytovat společně, avšak mají společného jmenovatele: oslabené funkce centrální nervové soustavy (CNS).

LMD Označuje lehké odchylky mentálního vývoje na základě oslabení CNS, které nejsou " těžkými" neurologickými poruchami, avšak mají společný základ v drobných poškozeních: morfologických (snížený objem mozkové tkáně - šedé i bílé  hmoty - ve frontálních oblastech) neuroanatomických (odchylky od normální architektury  neuronových spojení) neurofyziologických (nedostatečná úroveň bdělosti a  pozornosti, potíže se soustředěním, pamětí, učením, poruchy  pohybové koordinace, sluchové analýzy a syntézy, neustálý  neklid,vývojové poruchy řeči apod.)

Nejčastější příznaky: poruchy pozornosti (93%) hyperaktivitu (80%) více než 5 drobných neurologických příznaků (77%) emoční labilitu (70%) poškození vnímání a tvoření pojmů (67%) zvýšenou impulzivitu (66%) zvýšená únavnost duševní (66%) i tělesnou (29%), a to i při současné hyperaktivitě infantilní chování (63%) poruchy ve vývoji řeči (30-53%)  poruchy učení (dyslexii, dysgrafii) (26-40%).

Problém LMD může spočívat: v určité oblasti mozkové kůry ve více místech mozkové kůry v oslabené spolupráci různých oblastí mozkové kůry, obvykle  hemisfér či předních a zadních laloků( např. postižení, léze tzv. asociálních drah) v časovém posunu zpracování informací v různých oblastech  mozkové kůry v dezorganizaci podkorových oblastí v nedostatečné aktivaci z mozkového kmene v řadě dalších příčin Přesnou příčinu může zjistit komplex specializovaných vyšetření. Společným základem je však oslabení "výstupu" činnosti mozku, tj. jednotlivých funkcí.

Výskyt LMD v populaci 15% dětské populace přibývá osob ( dětí i dospělých) diagnostikovaných pro některou z dysfunkcí, na což má vliv řada činitelů: zmíněné rostoucí nároky na výkony jedince, i rostoucí uznání problémů osob trpících některou z dysfunkcí, i podrobnější diagnostické postupy, i vzrůstající nabídka léčebných metod.