INTERNET Roman Petrla

Vznik a důležité události ARPANET Network Control Protokol TCP/IP

ARPANET Před více jak 33 lety, koncem roku 1969, byly mezi sebou propojeny první čtyři uzly sítě, která dostala jméno ARPANET (podle grantové agentury ARPA, Advanced Research Projects Agency, která vše financovala). Právě tato síť (ARPANET) se později stala zárodkem dnešního Internetu, takže má jistou logiku řadit tento okamžik mezi vážné kandidáty na "zrození Internetu". Obvykle se jako datum spuštění sítě ARPANET uvádí 1. září 1969, ale není to úplně přesné, protože jednotlivé uzly byly na příslušných univerzitních pracovištích uváděny do provozu postupně: UCLA (30 srpna 1969, připojeno 2 září) Stanford Research Institute (SRI) (1 října 1969) University of California Santa Barbara (UCSB) (1 listopadu 1969) University of Utah (prosinec 1969) První datové pakety byly po zárodečném ARPANETu přeneseny 29. října 1969 ve večerních hodinách, když se Charley Kline z UCLA snažil zalogovat na počítač v SRI. Tento pokus ale ještě nebyl moc úspěšný, protože po napsání písmene G v příkazu LOGIN jeho počítač zkolaboval.

NCP Zárodečná síť ARPANET byla spíše experimentální sítí, která měla za úkol ověřit několik zcela nových myšlenek v oblasti datových přenosů a počítačových sítí vůbec. V literatuře se obvykle hovoří o ověření možnosti vybudovat takovou síť, která nebude mít žádný centrální prvek a bude velmi robustní (schopná přežít i útok nepřítele tak, aby nezasažené části mohly fungovat dál). Již méně se ale hovoří o tom, že dalším významným úkolem bylo ověřit možnost přenosu dat po blocích a nikoli po jednotlivých bitech resp. znacích, na principu přepojování okruhů. S využitím dnešní terminologie šlo o ověření principu paketového přenosu (resp. tzv. přepojování paketů, packet switching), v dostatečně velkém měřítku a ne pouze v laboratorním prostředí. Aby experimentální síť ARPANET mohla tuto úlohu splnit, musela být nejprve vybavena vhodným přenosovým protokolem, fungujícím právě na principu přepojování paketů. Tím se stal protokol NCP (Network Control Protocol), na jehož používání ARPANET přešel v roce 1970.

TCP/IP Transmision Control Protocol / Internet Protocol. Proč jsou potřeba dva protokoly? Zatímco protokol IP přepravuje data mezi libovolnými počítači v Internetu, tak protokol TCP dopravuje data mezi dvěma konkrétními aplikacemi. Protokol IP adresuje IP-adresou pouze síťové rozhraní počítače.

Uživatelské Protokoly WWW HTTP FTP SMTP TELNET WAP IMAP4 POP3

World Wide Web Dnes převažující a stále nejrychleji rostoucí služba na Internetu. Jedná se o graficky orientované zpracování informací, seskládaných do WWW stránek využívajících formátovaný text, grafiku, animace a zvuky. Umožňuje proto pracovat s atraktivním, uživatele přitahujícím materiálem. Další atraktivní vlastností webu jsou odkazy, které umožňují jednoduše přeskakovat z jedné stránky na druhou. Pro práci s webem slouží program zvaný prohlížeč. Např. Internet Explorer, Netscape Navigator, Mozilla, Opera. Nad standardy webu dozírá a snaží se je ustanovovat do praxe organizace W3C Consortium, viz. http://WWW.w3c.org se zásobárnou aktuálních informací.

HTTP Hyper Text Transfer Protocol slouží k prohlížení internetových stránek

FTP File Transfer Protocol - Druh interaktivního přenosu souborů, který se často používá na sítích s protokolem TCP/IP, tj. zejména na Internetu. Uživatel využívá obvykle služby anonymního FTP serveru, kterému předává příkazy např. pro přepínání mezi jeho adresáři, jejich prohlížení a pro přenos datových souborů oběma směry.

SMTP Simple Mail Transfer Protocol - Protokol pro správný a bezpečný přenos zpráv elektronické pošty přes Internet; protokol komunikující mezi dvěma poštovními servery.

TELNET Program (a protokol), který umožňuje připojení k unixovému počítači, využívaný zejména pro připojení ke vzdálenému internetovému serveru. Po připojení může uživatel formou textově zadávaných příkazů s tímto serverem komunikovat, přenášet data atd. Dnes používaný spíše pro správcování, diagnostiku atd. a ne pro uživatelskou činnost.

Adresování URL Doména

URL Internetový ekvivalent pro adresu - výraz, který jedinečným způsobem identifikuje soubor v celosvětové síti Internet. URL sestává ze jména protokolu (např. http:/ ftp:/), dále pak adresu stroje v Internetu, na kterém soubor sídlí (např. /www.fbm.vutbr.cz) a dále pak jméno souboru s běžnou adresářovou strukturou, oddělenou pomocí unixových dopředných lomítek (např. /konference/index.html).

Doména Logická (nikoli fyzická) část počítačové sítě, na kterou se vztahují společná pravidla činnosti. Obdobnými pravidly se řídící velká skupina počítačů zapojených v síti Internet; tato DOMÉNA se vyznačuje především společnou částí internetové adresy. Doména 1. řádu .cz .com .biz .museum Doména 2. řádu www.firma.cz Doména 3. řádu it.firma.cz DNS

Domain Name System Doménový pojmenovávací systém. Technologie či systém, používaný k překladu doménových jmen (tj. "lidských" názvů, jako je třeba www.fbm.vutbr.cz) do skutečných internetových adres (jako je třeba 147.229.120.45). DNS je podstatný pro běžný provoz na Internetu; každá "jmenná" adresa, kterou zadáme či vyvoláme pomocí hyperlinku, je na speciálním serveru (zvaném DNS serveru) přeložena do skutečné číselné internetové adresy a až pak je pomocí této vyvolán skutečný adresovaný počítač.

Kde najdeme informace www.google.com www.seznam.cz www.redbox.cz

Jak najdeme informace AND nebo + NOT nebo – OR ~ pro synonymum „ “ pro přesný výraz site: pro určitou doménu

Použitá literatura e-archiv Jiřího Peterky http://www.earchiv.cz/ http://technet.idnes.cz

A to je vše, přátelé…