8. Myšlení a řeč Myšlení a řeč jako procesy zpracovaní a využívání informací Myšlení - poznávání vlastností a vztahů překračující hranice bezprostředně daného a přítomného

Funkce myšlení Myšlení dle obsahu mentálních reprezentací s nimiž operujeme propozicionální M (propozice = tvrzení): proud vět, let. „slyšíme v mysli“ imaginativní M „vidíme“ motorické M – „představy pohybů“ Dílčí funkce formování pojmů rozpoznávání a nacházení vztahů vyvozování závěrů z výchozích předpokladů – usuzování řešení problémů Výsledkem myšlení je nový poznatek.

Pojmy Pojem = soubor vlastností příslušející určité skupině objektů (většinou verbální znak-slovo, příp. sousloví „moudrý muž“) jádro = vlastnosti nejpodstatnější pro příslušnost k pojmu (definiční teorie Brunner, 50. -60. léta – klasické neboli formální pojmy mají jasně vymezené jádro, brzy se ukázaly limity této teorie - neurčité (přirozené) pojmy (např. Wittgenstein: hra; dopravní prostředek) neurčité pojmy v psychologii – např. inteligence, různí autoři zaměření na různé prototypické vlastnosti prototyp = vlastnosti, které popisují nejlepší případ pojmu Wittgenstein – rodinná podobnost Roschová: teorie prototypů pojmy základní úrovně (židle) nadřazené pojmy (nábytek) a podřazené pojmy (kovová židle) „kognitivní ekonomie“ dosahuje užívání pojmů tím, že umožňuje kódovat různé objekty jako příslušníky téhož pojmu předpovídat informace, které není možno bezprostředně vnímat

Pojmy učení se pojmům vlastní praxí  prototypy ve škole  spíše jádro děti se musejí časem naučit, že lepším indikátorem příslušnosti k pojmu je jádro (asi kolem 10 let) strategie učení se pojmům pomocí příkladu (nová položka je chápána jako zvláštní případ pojmu, pokud se dostatečně podobá známým příkladům daného pojmu) testování hypotézy – v pozdějším věku – hypotéza o společných vlastnostech strategie shora dolů – k určení vlastností pojmů se využívají dřívější znalosti společně se známými příslušníky pojmu ad hoc pojmy (Barsalou) – co si vezmete když začne hořet (dobré a špatné příklady) – dokud nezazní otázka, nemám pojem

Příklady různé míry prototypičnosti:

Myšlenkové operace termín Jeana Piageta – účelné mentální manipulace s psychickými obsahy základní myšlenková operace srovnávání operace logické výsledky vyhodnocovány správné- nesprávné (algoritmy) heuristické výsledky vyhodnocovány vhodné-nevhodné (heuristiky – postupy řešení, které jsou vytvářeny pro danou situaci , často „zkratka“, analogie s něčím co známe…) operace potřebné při učení se pojmům: srovnávání, abstrakce, zobecňování, třídění, analýza, syntéza vyšší úroveň operací Rubinštejn “analýza prostřednictvím syntézy” sémantická generalize (generalizace významů) operace s pojmy souzení (hodnocení pravdivosti tvrzení), usuzování, indukce, dedukce

Usuzování deduktivní induktivní z obecných pravidel vysuzujeme závěry o specifických příkladech např. sylogismy: 1. všechna A jsou B 2. C je A 3.Z toho plyne, že C je B formální logika (výrokový a predikátový kalkul) induktivní generalizace (induktivní zobecňování) a abstrakce např. zlato je těžší než voda, stříbro je těžší, železo je… kovy jsou těžší než voda indukce je pravděpodobnostní závěr, ! pravidlo protipříkladu - lithium, sodík a draslík jsou lehčí než voda a plavou na ní

Deduktivní usuzování – chyby a korekce Logická pravidla nepostihují všechny aspekty deduktivního usuzování. Tato pravidla jsou spouštěna pouze logickou formou tvrzení, přestože schopnost vyhodnocovat deduktivní úsudky často závisí také na obsahu tvrzení. "Pokud má karta na jedné straně samohlásku, pak má na druhé straně sudé číslo." (Johnson-Laird, Wason, 1970) (N=128,n= 59(E,2), n=42 (E)) "Pokud někdo pije pivo, musí být starší 19let." (Griggs, Cox, 1982) (většina osob správně) E a 7 Pivo a 16

Induktivní usuzování Logici konstatovali, že úsudek může být dobrý, i když není deduktivně platný. Takové úsudky jsou induktivně silné, což značí, že je nepravděpodobné, že úsudek je neplatný, když jsou platné premisy (Skyrms, 1986). Zde uvádíme příklad pro induktivně silný úsudek: 1. Mitch se na vysoké škole specializoval na účetnictví. 2. Mitch nyní pracuje pro firmu zabývající se účetnictvím. 3. Proto pracuje Mitch jako účetní.

Heuristiky úsudek na základě analogie, intuice Tversky a Kahneman (70. a 80. léta) lidé při induktivních soudech porušují pravidla teorie pravděpodobnosti. např. heuristika reprezentativnosti (pravidlo poměrného základu může být opomenuto) Představte si, že jste poprvé potka1i vašeho nového souseda. Během krátkého rozhovoru jste si všimli, že se konzervativně obléká, je pečlivě upravený, má bohatou slovní zásobu, zřejmě hodně čte a je poněkud plachý. Je podle vašeho názoru pravděpodobnější, že je zaměstnancem obchodní firmy nebo knihovníkem?

Heuristiky Heuristika dostupných informací Heuristika ukotvení Objevuje se písmeno R ve slovech objevuje častěji na prvním nebo na třetím miste? Přibližně 69 % respondenti předpokládalo, že se častěji nachází na první pozici, ačkoliv opak je pravdou. Podle Tverskyho a Kahnemana si člověk snáze vzpomene na slova, v nichž se určitě písmeno vyskytuje na prvním místě, než na slova, v nichž se nachází uprostřed. Například vybavit si slovo "runer" (běžec) je lehčí, než vybavit si slovo "carpet" (koberec). Na základě heuristiky dostupnosti lide předpokládají, ze slova, na která si právě vzpomněli, se v jazyce vyskytuji častěji. (Tversky a Kahneman, 1973.) Heuristika ukotvení Odhadněte výsledek: A: 8x7x6x5x4x3x2xl = B: lx2x3x4x5x6x7x8 = Tversky a Kahneman zkoumali řešení tohoto problému u středoškolských studentů – průměrný odhad u A byl 2250, zatímco u B 512 (ukotvení .- vnímání počátečních čísel). Správný výsledek je 40320.

Myšlení jako řešení problémů Krok 1: Příprava—identifikace, vydělení a definice problému Krok 2: Produkce—generování možných řešení (hypotéz) za použití algoritmů a heuristik Krok 3: Zhodnocení—ověření navrženého řešení pomocí kriterií cílového stavu z Kroku 1

Faktory ovlivňující řešení problémů definice problému – stanovení podmínek řešení, odstínění nepodstatných informací Moucha letí dvakrát rychleji než jede vlak. Vlak jede z Prahy do Bratislavy. Moucha vyletí z Bratislavy a letí vlaku naproti. Když se s ním setká, obrátí se a letí zpět směrem k Bratislavě. Když dorazí do Bratislavy, znovu se obrátí a letí vstříc vlaku. Jakmile se s ním setká, zase se vrátí atd. jakou vzdálenost urazila moucha v okamžiku kdy vlak dojel do Bratislavy, je-li vzdálenost z Prahy do Bratislavy 331 km? generování řešení – překonání mentálního nastavení aniž byste zvedli tužku z papíru, spojte 4 rovnými čarami všech 9 teček

Faktory ovlivňující řešení problémů generování řešení – překonání funkční fixace jen obvyklé užití a postupy

Myšlení - Tvořivost 4 složky kreativity: Originalita Fluence Guilford: konvergentní a divergentní myšlení Tvořivost – schopnost vytvářet originální (subjektivně – objektivně) řešení 4 složky kreativity: Originalita Fluence Flexibilita Elaborace

Řeč – komunikativní systém verbální neverbální jazyk „řeč těla“

Jazyk Jazyk: prostředek komunikace využívající kódování nejrůznějších věcných i abstraktních významů Fonémy: omezený počet základních zvuků daného jazyka Morfémy: kombinací fonémů vytváříme nejmenší smysluplné jednotky (slovní kořeny i celá slova, také významotvorné předpony a přípony ne-slyš-ící Gramatika (mluvnice): pravidla určující jak mají být fonémy, morfémy, slova a větné fráze kombinovány k vyjádření myšlenek Syntax: pravidla pro řazení a kombinování slov do smysluplných větných frází Semantika: nauka o významu slov i delších sdělení (jablko, horská dráha) denotát (označované – kolo, spravedlnost) konotát (asociace spojené s denotátem) – např. „milionář“

Zjišťování konotativního významu sémantický diferenciál (Charles E. Osgood) baterie škál, pomocí kterých hodnotíme vlastnosti zkoumaného jevu. 3 hlavní skupiny faktorů, např.: faktory hodnotící (dobrý - špatný, kvalitní - nekvalitní, hezký - škaredý, nápadný - nenápadný, pohodlný - nepohodlný), faktory potenční (prostorný - těsný, bezpečný - málo bezpečný, silný - slabý, ovladatelný - neovladatelný, velký - malý) faktory aktivity (rychlý - pomalý, ekonomický - neekonomický, výkonný - nevýkonný, vyvolávající závist - vyvolávající pohrdání, pohyblivý - nepohyblivý) Hodnocení jedné školy jednotlivými skupinami respondentů

Myšlení a řeč monismus (myšlení a řeč jsou totéž – např. Watson) dvě psychické funkce, těsně spolu souvisejí a vzájemně se ovlivňují Jean Piaget – na konci senzomotorické etapy vývoje poznávacích funkcí (kolem 2. roku – symbolická funkce, symbolizace pomocí objektů – klacík místo auta, později více slova) Lev Vygotskij – nástrojem myšlení je zkrácená, útržkovitá vnitřní řeč Jerome Bruner – děti si postupně osvojují 3 soustavy mentálních reprezentací, akční, ikonickou, symbolickou (ta vede k myšlení abstraktnějšímu než obě předchozí) Edward Sapir, Benjamin Whorf – hypotéza jazykové relativity – jazyk ovlivňuje náš způsob vnímání a chápání reality; lidé poznávají svět prostřednictvím určitého jazyka – různé světy (např. Evropané – svět: předměty, stavy, činnosti; minulý přítomný a budoucí čas X indiáni Hopi – svět: některá podstatná jména odpovídající evropským u nich neexistují – např. blesk, plamen – mají jen slovesa, mají jen 2 časy – dřívější, pozdější)

Vývoj jazyka Prelingvistické období: Linvistické období: hra se zvuky, žvatlání dětské znaky: děti kolem 9 měsíců se mohou naučit symbolická gesta a spojit se zvukem (pá-pá) do ½ roku jaykový univerzál, pak specialista, Linvistické období: kolem 1 roku několik slov; 1,5 několik desítek, kolem 6 let asi 15 000 slov 1,5 -2,5 telegrafická řeč asi do 4 let gramatika – schematická pravidla , do 6 let zpřesnění

Teorie osvojování si jazyka behaviorální: jazyk se vyvíjí na základě komplexního systému učení (operantního a sociálního učení – zpevňováním, pozorováním,modelováním) hypotéza vrozené připravenosti Noam Chomsky vrozená kapacita se rozvíjí především na základě zrání, kritická období, transformační generativní gramatika povrchová a hlubinná struktura jazyka