NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE Sociální komunikace, 2006

Neverbální komunikace “způsoby chování lidí a způsoby jejich působení na druhé lidi při jejich bezprostředním styku I prostřednictvím tohoto styku či pouhou jejich přítomností v blízkosti druhých lidí” Goffman

Neverbálně komunikujeme: Gesty, pohyby hlavou a dalšími pohyby těla Postoji těla Výrazy tváře Pohledy očí Volbou a změnami vzdáleností a zaujímáním pozice v prostoru Tělesným kontaktem Tónem hlasu a dalšími neverbálními aspekty řeči Oblečením, zdobností, fyzickými a jinými aspekty vlastního zjevu či našeho prostoru Chronemika (zacházení s časem) + zacházení s předměty

Oblasti neverbální komunikace: Kinesika – nauka o komunikačních pohybech člověka Gestika – nauka o pohybech rukou doprovázejících mluvené slovo Posturologie – nauka o jednotlivých pozicích těla Proxemika – nauka o prostorovém chování člověka

Oblasti neverbální komunikace: Mimika – nauka o významu pohybů obličejových svalů Haptika – nauka o dotycích v mezilidském stylu Paralingvistika = extralingvistické projevy – mimojazykové prvky verbální komunikace

Míra verbální exprese (výrazovosti). Osvojení si neverbální komunikace. Míra neverbální sensitivity (citlivosti). Porozumění neverbálně sdělovaným významům. Neuvědomování si neverbální komunikace + tendence ke kontrole. Kulturní odlišnosti. Rodová specifika.

Funkce neverbální komunikace: Komplementární – kongruentní x nekongruentní komunikace Řídící Substituční Sjednocovací Podpora řeči Vyjádření emocí či vyjádření emočního postoje Uskutečnění vyjádření se

Ustálené konvenční neverbální prostředky Ceremoniály a rituály Propaganda, demonstrace a masová setkání Umění

MIMIKA (z řec. mimikos = imitující) Jemný a diskrétní komunikující prostředek, vyjadřující vztah komunikátora ke sdělovanému obsahu i k osobě, které něco sdělujeme. Vyjadřujeme nejen emoce, ale i kulturně tradovaná gesta. Mimické vzorce v lidové mluvě.

Identifikace 7 primárních emocí: Štěstí – neštěstí Neočekávané překvapení – splněné očekávání Strach a bázeň – pocit jistoty Radost – smutek Klid – rozčilení Spokojenost – nespokojenost/znechucení Zájem – nezájem Existují I odvozené emocionální výrazy tváře.

OČNÍ KONTAKT Zaměřením pohledu Délkou trvání Četnost pohledu Sled pohledu Celkový objem pohledů Pootevřením očních víček Průměr zornic Odklon směru pohledu Mrkací pohyby Tvary a pohyby očí

KINESIKA (z řec. kinesis – pohyb), = kinesiologie, kinetika Zahrnuje všechny druhy pohybů různých částí těla. Chironomie – pojednává o pohybech rukou. Gestika – pohyby rukou, které doprovázejí či nahrazují slovní projev. Pozornost věnujeme nejen končetině, či jiné části těla, která se pohybuje, ale i rozsahu a době jeho trvání.

Rozlišení z časového hlediska: A/ bodové činnosti trvající několik sekund či desítek sekund B/ pohybové pozice trvající 5-20 min C/ pohybové prezentace trvající řádově i hodiny Gesto ve skupině.

GESTIKA (z lat. gestus – posunek, gesto) Spontánní pohyb kterékoliv části těla během řeči. Gesta = pohyby s výrazným oznamovacím účelem, provází slovní projevy, nebo je zastupují. Zkracují verbální komunikaci, doplňují význam slova či dávají výpovědím zcela nové významy.

Rozdělení gest: Ilustrativní – doprovázejí řeč, zdůrazňují některá tvrzení, zpřesňují či ilustrují verbální projev. Informační obsah je bez tohoto projevu relativně chudý. Sémantická (významová) – dobře “přeložitelná” do artikulované řeči 1 či 2 výrazy. Může většinou nahradit verbální sdělení.

Rozdělení gest: Expresivní – vyjadřující vnitřní emoční stav jedince Signální – jednoznačný signál pro příjemce Deskriptivní – jednoduchým způsobem znázorňující/popisující nějaký objekt

Rozdělení gest: Symboly –signály, které mohou být přeloženy do slov. Mnohé specifické pro určitou oblast či kulturu. Ilustrátory – spojeny s řečí a používají se pro zdůraznění verbálního projevu, udávání tempa událostí či naznačení vztahů Regulátory –usměrňující a řídící signály, důležité pro započetí či ukončení komunikace Adaptéry – pohyby a gesta používaná pro zvládnutí našich nepříjemných reakcí. (dotýkání se vlastního těla).

Znaková řeč. Makatonský slovník. Neverbální komunikace ve spojení s cizím jazykem.

HAPTIKA (z řec. hapto – spojuji) Taktilní kontakt = dotek. Dotek se realizuje hmatem, který má větší informační schopnost než sluch. Děti. Ženy. Muži.

Členění dotyků: Profesionální Konvenční Přátelské Intimní Nepřátelské Autokontakty.

POSTURIKA (z lat. positura – poloha), = posturologie Zkoumá postoje a držení těla v sociální interakci. 4 základní polohy: sezení, stání, ležení a klečení (každá má další variace) Kompozice = vzájemná poloha dvou částí těla v rámci jedné základní polohy. Pozitura = celek zahrnující základní tělesnou polohu a polohovou konfiguraci všech částí těla.

Základní tendence druhů postojů: Tendence přiblížení Tendence oddálení Tendence rozšíření Tendence schoulení

PROXEMIKA (z lat. proximus – nejbližší) Využívání prostoru a jeho uspořádání z hlediska vzdálenosti mezi lidmi. Naznačuje vztah mezi komunikanty, vztah k prostředí a stupeň důvěrnosti či oficiálnosti mezi komunikanty. “Teritoriální chování” – personalizace prostoru.

4 hlavní zóny prostoru: Intimní (15-30 cm) Osobní (30-120 cm) Sociální (1.2 – 3.7m) Veřejná (větší než 3.7 m) Proxemika souvisí úzce s kulturou danné země.

PARALINGVISTIKA (z řec. para = v řeči stojící mimo), = extralingvistika Mimojazykové prvky verbální komunikace. Extralingvistické prvky sdělení: 1/ časové charakteristiky projevu – rychlost slovní produkce, rychlost odpovědi na otázku, skákání do řeči, délka vlastního projevu, délka pomlk, poměr délek projevů obou účastníků

2/ Hlasové dimenze projevu – dynamika, hlasitost řeči, výška tónu hlasu, akcent, intonace 3/ Interakční vztahy v skupinovém projevu 4/ Jiné než slovní akustické projevy – chyby v řeči, slovní parazity