Tajemství abstraktní malby III. Abstrakce a surrealismus Obraz pro celé tělo Abstraktní expresionismus

a může prostřednictvím díla vystoupat na povrch... Max Ernst Krajina s měsícem Surrealismus otevřel podvědomí člověka nejen pro vnímání uměleckého díla, ale také pro jeho tvorbu. Tajemné, zvláštní, nepochopitelné, groteskní, bizarní, děsivé – to vše se skrývá v naší mysli a může prostřednictvím díla vystoupat na povrch... Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století byly surrealismus a abstrakce přímo na opačných stranách možností umělecké tvorby. Na jedné straně hledání co nejčistšího a nejobecnějšího tvaru, na druhé straně sestup do nejhlubších vrstev mysli, do těch nejosobnějších tajemství podvědomí. Však také surrealisté a abstrakcionisté netajili svou vzájemnou nedůvěru. Otevření podvědomých rovin lidské psychiky nejen pro vnímání, ale také pro tvorbu, bylo na konci třicátých let novým impulsem pro abstraktní malbu.

Wols Modrý granát Rýhy v papíru, zvrásněná usychající barva, rozpíjející se linie. Wolsovy obrazy obracejí naši pozornost k materiálu jako k hmotě, s níž se něco děje. A to něco má souvislost i s námi, s naším tělem, protože i ono se může poranit, poškodit, zvrásnit. Obrazy nás podvědomě znepokojují, protože nám připomínají, že hmota našeho těla je pomíjivá. Naše tělo je celistvé, hladké, pokud je nepoškodíme, většinou nebolí. Ale když vidíme někoho krvácet, nebo pokud před našima očima někdo zemře násilnou smrtí, reagujeme nevolností, zvracením, je nám zle. Naše tělo vnímá cizí zmar jako své ohrožení a brání se. A co neživá hmota? Majitel auta může vnímat šrám v laku karosérie jako ránu na svém těle, trhlina v asfaltovém chodníku nás může bolet jako tržná rána – a co teprve když z ní roste třeba pampeliška. Právě takto přecitlivěle vnímal svět německý malíř, který si v Paříži říkal Wols.Už ve třicátých letech dvacátého století maloval obrazy, v nichž barva usychala ve zvrásněných vrstvách nebo se vpíjela do rýh v papíru.

Jean Fautrier Hlava rukojmího Válečné utrpení, v němž člověk ztrácí svou obvyklou tvář a stává se jedním z mnoha ještě živých, stálo u zrodu těchto anonymních tváří, malovaných rozpíjející se barvou na zmuchlaném papíře. Třicátá léta skončila a s nimi i období svobodného hledání a experimentování v umění. Někteří umělci ujeli před nacismem za moře, jiní se snažili ve cti přežít. Jedním z těch, kteří zažili válečné útrapy a v úkrytu i ochromující strach o život, byl francouzský malíř Jean Fautrier. Zkušenost, v níž člověk ztrácí tvář i tvar a zůstává jen živou hmotou, byla ještě znásobena poznáním utrpení těch, kdo zahynuli ve vězeních a koncentračních táborech. Na konci a po skončení války vytvořil Fautrier celý cyklus těchto obličejů bez tváře.

Jackson Pollock Kompozice č. 16 Odjezd řady významných evropských umělců do USA přenesl za moře všechny umělecké směry dvacátého století. Expresionismus zaujal Jacksona Pollocka. Výrazná barevnost, deformace tvaru a především malířské gesto, stopa štětce na plátně. Gesto v pohybu paže i celého těla a stopa barvy na plátně nakonec charakterizují Pollockův styl, který vznikl na konci čtyřicátých let – dripping. Na vedlejším snímku vidíte malíře při práci.

Georges Mathieu Velký bílý algoritmus Jak asi vznikl tento obraz? Francouz Georges Mathieu maloval také akcí celého těla – rozbíhal se proti plátnu s namočeným štětcem jako mušketýr s kordem proti soupeři. Ve filmovém týdeníku v tehdejším Československu byl uveden jako odstrašující příklad buržoazní úpadkové kultury – a jistě dodnes mnoho lidí zlobí. Zdá se vám, že obraz vznikl zcela náhodně a že je tedy úplně jedno, jak vypadá? Znáte význam slova algoritmus?Jeho použití v názvu by nám mělo napovědět, bychom i v takto vytvořeném obraze měli hledat řád. Zkusíme zakrýt některé prvky. (3, 4, 5, 6, 7) Co se stalo? Vznikl jiný obraz? A když zakrytí zrušíme? Malíř tedy rozhodl o tom, že obraz vypadá právě tak, jak vypadat má. A na začátku našeho porozumění je právě uznání této malířovy pravomoci.

Mark Tobey Bílý dokument Georges Mathieu slavil se svým šermířským stylem úspěchy v Japonsku, které je známé svou písmovou kaligrafií. Americký malíř Mark Tobey se také seznamoval s asijskými kulturami, ale bližší mu byla jejich klidnější, meditativní poloha. Jeho obrazy jsou plné soustředěně nanášených jemných či silnějších čar – dnes bychom mohli říci něco, co však Mark Tobey ještě nemohl vědět - že sleduje cestu myšlenky po jednotlivých neuronech a jejích spojeních v mozku.

Jackson Pollock Kompozice 22 Malířů, kteří do tvorby zapojovali celé tělo byla celá řada. Jejich uměleckému směru dnes říkám abstraktní expresionismus, akční malba, gestická malba, podle toho, která složka převažuje. Důležitým partnerem těchto malířů byla barva, která se rozlévala, rozpíjela, stékala, při zasychání se vrásnila nebo praskala. Malíři těchto efektů využívali,přestože, nebo právě proto, že jejich průběh a konečnou podobu nemohli zcela ovlivňovat. Kompozice 22

Najděte si větší kus papírové lepenky, Mark Rothko A ještě úkol: Najděte si větší kus papírové lepenky, nejlépe ze staré krabice. Důkladně prozkoumejte svrchu i zevnitř. Trhejte ji, loupejte po vrstvách. Zkuste na ni kreslit tuší, navrch i do vnitřních drsných vrstev. Znovu trhejte, znovu kreslete a malujte. Dokud vás to nezačne bavit - a potom dokud vás to bude bavit. Dejte svému výtvoru jméno. Zkoumejte společně, čemu nebo komu se podobá, jaké emoce probouzí. Vystavte všechny své výtvory a pozvěte hosty na výstavu. Obraz číslo 15 Konec III. dílu Literatura: Golding, J. Cesty k abstraktnímu umění, Pijoan, J. Dějiny umění 10,